romea - logo
3. srpna 2020 (pondělí)
svátek má Miluše

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Život Romů na malém městě, 3. díl. Ředitel základní školy: Rušení praktických škol není rozumným řešením

22.7.2015 12:12
ZŠ Gutha-Jarkovského Kostelec nad Orlicí (FOTO: zskostelec.cz)
ZŠ Gutha-Jarkovského Kostelec nad Orlicí (FOTO: zskostelec.cz)

Kostelec nad Orlicí – šestitisícové město s pestrým národnostním složením. Ve městě sídlí uprchlický tábor a žije zde početná romská komunita. Vztahy mezi majoritou, Romy a imigranty v Kostelci byly námětem hry Vadí–Nevadí.cz, se kterou vybraní obyvatelé tohoto města vystupují mimo jiné v pražském divadle Archa. Po jejím zhlédnutí jsme se rozhodli zmapovat situaci tamních Romů. Na základě rozhovorů s obyvateli města přinášíme sérii čtyř článků. (První dva naleznete zde a zde.)

V divadelní hře Vadí-Nevadí.cz zaznělo mnoho zajímavých a mnohdy i znepokojujících informací o soužití národnostních skupin a neblahých zkušenostech samotných aktérů. Mimo jiné fakt, že dvě talentované romské děti účinkující v divadelní hře navštěvují praktickou školu. Proč? Existuje v Kostelci, městě s početnou romskou komunitou, snaha začlenit romské děti do hlavního vzdělávacího proudu? Tyto otázky byly předmětem rozhovoru s Jiřím Němcem, ředitelem základní školy v Kostelci nad Orlicí

Jaký je Váš názor na inkluzivní vzdělávání?

Všem, kteří mají objektivní možnost to zvládnout, by měla být dána příležitost vzdělávat se v hlavním proudu. Rozhodovat by o tom měla poradenská zařízení. Za naši školu můžu říct, že jsme na to připraveni, už od roku 2001 máme ve škole děti žadatelů o mezinárodní ochranu, protože je tady uprchlický tábor, takže zkušenosti s tím máme. Měli jsme tady také děti různého druhu postižení, to jsme taky dokázali zabezpečit tím, že jsme si sehnali peníze na asistenty pedagoga.

Jste příznivcem zrušení praktických škol?

S úplným rušením speciálních a praktických škol nesouhlasím. Považuji ale za důležité, aby byl uplatněn skutečně zodpovědný a profesionální přístup poradenských zařízení při určování hloubky postižení dítěte a jeho vzdělávacích možností v běžné škole. Ať chcete nebo ne, mezi dětmi je obrovský rozdíl a když máte v základní škole zabezpečit děti nadprůměrné, průměrné, podprůměrné, dalších 10% dětí, které mají specifické vzdělávací potřeby a do toho ještě děti, které budou mít různé druhy postižení, tak to už bychom po učitelích chtěli až moc. Co by se dělo s nadprůměrnými dětmi? Jejich rodiče by řekli, že se jejich dítě nebude zahrabávat s těmihle a hledali by pro ně výběrové školy. A co se potom stane s tou základkou?

Je rozdíl mezi speciálními a praktickými školami. Myslíte si, že by měly obě tyto formy zůstat?

Pokud je tady stanovisko poradenského zařízení, které říká: „Tak tady už by mohl být problém v hlavním proudu vzdělávání,“ tak si myslím, že by se k němu mělo přihlížet a měla by být i zabezpečena speciální péče o tyto děti. I dítě s lehkým mentálním postižením potřebuje asistenta, každé dítě se projevuje nějak jinak a každý asistent či každý člověk, který je ve třídě navíc, narušuje soustředění ostatních dětí. Líbil se mi názor pana prezidenta, který tuto otázku před pár měsíci vpustil do éteru.

Říkal jste ale, že s asistenty pedagogů máte zkušenost a jste na inkluzi připraveni. Jak to tedy fungovalo?

V jedné době jsme tu měli dvě děti s kombinací fyzického a mentálního postižení. Říkali jsme si, že alespoň socializační proces je pro ty děti užitečný a že ostatní budou lépe vnímat někoho s postižením. Dalo by se říci, že částečně to na prvním stupni funguje, ale na druhém stupni to fungovat přestává, tady už děti to postižení neberou tak, jako když byly menší. Už tam dochází k vyloučení. Postižené děti už mají jiné potřeby a absolutně jiný styl práce. Na druhém stupni jsme potom spíš hledali ve škole prostory, kam ty děti umístit, aby mohly pracovat a nenarušovala se výuka ve třídách.

Teď mluvíte o těžce postižených dětech. Ale co třeba děti romské, máte s nimi zkušenost?

Několik romských dětí školu navštěvuje. Když u zápisu kolegové zjistí, že tam může být nějaký problém, pak standardní cestou požádáme o to, aby si rodiče zařídili vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Během tohoto vyšetření se odhalí, jestli je podezření důvodné nebo není. Pokud ano, je doporučen odklad, v závažnější situaci se nabídne rodičům speciální školství. Chováme se ke každému dítěti stejně. Ať je bílé nebo červené nebo žluté nebo černé, je to úplně jedno.

Slyšel jste někdy o tom, že zápisy na základní školu mohou být kulturně podmíněné? Že znevýhodňují romské děti, protože pocházejí z jiné kultury a některé úkoly nezvládnou proto, že takové věci nikdy neviděly, neznají české pohádky atd.?

Nevím, na co se přesně dětí ptáme, já u zápisů fyzicky nejsem. Jsou to běžné otázky na barvy, na tělesa, tvary, básničky, jakým způsobem se dokáží verbálně vyjadřovat. Odpovídá to však nedávno vydanému metodickému pokynu MŠMT. Já předpokládám, že žádné těžké otázky se tam neobjevují, že jde opravdu o základní orientaci. Právo veta mají ale stejně rodiče. Jestliže třeba my doporučíme poradnu, tak rodiče tam mohou jít a nemusejí, mohou respektovat názor poradny a nemusejí. Měli by ale počítat s tím, že dítě možná nedokončí řádně ani první třídu a opakovat ročník může jen jednou na každém stupni (pokud propadne dítě v první třídě a rodiče ho nechtějí přeřadit na praktickou školu, zopakuje si ročník a poté pokračuje dál nehledě na známky; propadnout může znovu až v 6. třídě a následuje stejný průběh – pozn. autorky). Určitě si ale nemyslím, že by byly nějaké výrazné rozdíly mezi romskými a neromskými dětmi nebo že by poradna nějaký způsobem diagnostikovala romské děti jako apriori neschopné chodit na základní školu.

Takže je podle Vás na místní praktické škole vyvážený počet romských a neromských dětí?

Přesný poměr romských a neromských dětí na praktické škole neznám.

V každé třídě praktické školy je zhruba 70% romských dětí…

To, že je v praktické škole takový poměr, nemusí nutně znamenat diskriminaci romských dětí. Vše musí být řádně doloženo poradenským zařízením. Svůj vliv na to má i nezájem některých romských rodin o vzdělávání jejich dětí, také prostředí, ve kterém žijí. Rodiče si často se svým dosaženým vzděláním vystačí, tak nemusí mít motivaci, aby jejich děti dosáhly v této oblasti vyšších cílů. Vzdělávání se stává okrajovou záležitostí.

Stává se, že romské děti v průběhu školní docházky přecházejí na praktickou školu?

Co si vybavuju, stalo se to asi jen jednou. Pokud mluvíme o všech dětech obecně, obvykle základku s odřenýma ušima dochodí. Romské děti ale mnohdy přestanou do školy chodit v sedmé třídě, po tom, co dvakrát opakují. Jádro problému je v tom, že z toho, co se mají naučit, pochopí velmi málo, proto tam jsou špatné známky, nemají a nemohou prožít pocit radosti z toho, že něčeho dosáhly. Je pak škoda, že raději nepřejdou na praktickou školu, protože tam jsou speciální pedagogové, kteří dokáží lépe cílit na jejich individuální vzdělávací potřeby, tamní vzdělávací programy jsou zaměřené více na praxi a nejdou do takové teoretické hloubky v porovnání s klasickou základní školou. Na praktické škole dosáhnou alespoň nějakých úspěchů a zvládnou větší procento učiva.

Říkáte, že výhodou praktické školy jsou speciální pedagogové. Kdyby si škola mohla dovolit libovolný počet speciálních pedagogů a asistentů, mohli by podle Vás děti z praktických škol přejít na základní školu?

Jakmile bude ve třídě asistent, tak už to je určité narušení výuky. Vede to k nesoustředění ostatních dětí. Dá se však na takovou situaci zvyknout. Při větším rozsahu bych to viděl tak, že kdybychom měli asistenty a speciální pedagogy, tak by se to muselo kombinovat, aby částečně byly děti, které mají podobné problémy, pospolu a částečně se všemi dětmi podle náročnosti předmětu. Ale to je hypotetická otázka, protože kdo nám zaplatí ty asistenty? Kdo zaplatí ty speciální pedagogy? Když dostaneme odpověď, že stát zaplatí asistenty do každé třídy, kde to bude potřeba, tak to budeme řešit a domýšlet do realizovatelné podoby. Teď dostáváme na lehké mentální postižení od kraje 12000 Kč na asistenta pedagoga na celý rok… Dokud nemáme řečeno, že to bude zabezpečené finančně a personálně, tak to vidím jako velký problém.

Mají u zápisu problémy také děti cizinců, o kterých jste mluvil?

Pro děti uprchlíků neděláme zápisy, přicházejí nečekaně. My si s nimi uděláme základní diagnostiku, jdou do naší speciální třídy v pobytovém středisku na přípravu českého jazyka a získávání základních znalostí o naší zemi. Potom je podle schopností a možností zařazujeme do běžných tříd.

Přemýšlel jste o zavedení přípravného kurzu češtiny pro romské děti? Ony často také neumí dobře česky, protože doma česky nemluví…

Ty kurzy, které máme pro azylanty, jsou financované  rozvojovým programem MŠMT z prostředků na podporu azylantů, žáků školy. Na přípravné kurzy pro Romy takové prostředky nemáme. Máme tu ale družinu pro romské děti, kterou jsme jako předškolní, ale i školní přípravu pro romské děti, založili před několika lety ve spolupráci se zřizovatelem a s paní Haluškovou, zastřešující osobou zdejší romské komunity. Dávám přednost tomuto modelu před zaváděním přípravné třídy na základní škole. Takto se na předškolním vzdělání podílí romská komunita sama, když se jim všechno naservíruje, nemají pak žádnou odpovědnost. O přípravné třídě se však dá uvažovat a diskutovat reálnou potřebu a efektivnost založení se zřizovatelem, ale i s mateřskými školami.

Pořádáte nějaké aktivity společně s dětmi z praktické školy nebo z družiny, máte tu nějaké dětské akce?

Spolupracujeme pouze přes projekt Divadla Archa prostřednictvím divadelního souboru, ve kterém hrají herci Archy, imigranti do naší republiky, žáci z naší školy, včetně romských, společně s romskými žáky z praktické školy. Se svým představením Vadí – Nevadí soubor vystupuje po České republice i v zahraničí. Jinak tu ale žádné vazby nejsou.

Fungují dobře na škole vztahy mezi cizinci, Romy a českými dětmi?

Nevím o žádných problémech, které by ve škole souvisely s romskou komunitou nebo s cizinci. Nám se tady v podstatě dobře adaptovali děti z různých koutů světa, různorodá náboženství. Nelíbí se mi házení do jednoho pytle, a odmítavý postoj vůči přijímání uprchlíků. Samozřejmě je třeba udělat určitý výběr a hlídat si, co jsou lidé zač, ale ta hysterie, která se proti tomu udělala, je nesmysl. Dřív, když jsme tu měli víc dětí cizinců, jsme dělali různé projekty na vzájemné poznávání kultur, ale teď už jich tu je málo a na krátkou dobu, tak projekty nelze realizovat. I dětí, které se hlásí k romské komunitě, tu máme jen 5.

Myslíte si, že na úspěšnost romských dětí na základní škole má vliv rodinné prostředí, ze kterého pocházejí?

Ano, myslím, že to souvisí se zázemím v rodině. Někteří rodiče se dítěti věnují a je to znát a někteří je nechávají být. Jestliže dítě žije v čistotě, rodiče s ním hovoří a věnují se mu, bude se chovat jinak, než dítě, které žije de facto na ulici. Co si vzpomínám z porad, problémy mají ty děti, které mají nevyhovující domácí prostředí, ať už jsou romské nebo neromské.

Jak to ale změnit? Takhle se to pořád točí dokola…

Tady je potřeba, aby rodiče vnímali své povinnosti, a jestliže tady je nějaký systém, v kterém žijí, tak se mu prostě musejí přizpůsobit a podporovat děti ve vzdělání. Oni to tak v řadě případů nedělají. Je proto třeba vzdělávat rodiče, aby chápali důležitost vzdělání a podporovat Romy v tom, aby budovali vlastní komunitní organizace, podobně, jako u nás funguje romská družina. Romové, kteří takové organizace vedou, jsou ostatním Romům blíž, mohou s nimi řešit problémy a mohou fungovat jako určití prostředníci například mezi školou a místní romskou komunitou. Jistě by pomohlo také povinné předškolní vzdělávání, které by dětem usnadnilo projít zápisem a první třídou, ale určitě by to nebylo stoprocentní. Navíc i ve školce by podle mě museli být speciální pedagogové.

Michaela Neuhöferová, autorka je spolupracovnice redakce
Přečteno: 1045x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Vzdělávání, Inkluzivní vzdělávání, Praktické školy



HLAVNÍ ZPRÁVY

videoZÁZNAM: "Leperiben: My nezapomínáme." Organizace Ara Art i letos pořádala pietní akci k připomínce obětí romského holocaustu

29.7.2020 11:58
V neděli 2. srpna od 18.30 se na pražském náměstí Míru uskutečnila 2. ročník pietní akce k připomínce obětí romského holocaustu, s názvem "Leperiben: My nezapomínáme".
 celý článek

Pietní akt v Letech u Písku, 2. 8. 2020 (FOTO: Richard Samko, Romea.cz)

videoZÁZNAM: Pietní akt v Letech připomněl i romské oběti z Osvětimi, Válková podpořila vznik romského vládního zplnomocněnce

29.7.2020 13:06, (AKTUALIZOVÁNO 2. 8. 2020, 14:45)
Čeněk Růžička z Výboru pro odškodnění romského holocaustu dnes na pietní akci v Letech na Písecku vyzval politiky, aby stejně jako antisemitismus odsuzovali projevy anticiganismu. Ty podle něj v Evropě zesilují. Pietní akt v místě někdejšího koncentračního tábora Lety u Písku dnes po poledni připomněl romské oběti z druhé světové války. Akce v Letech se tradičně koná v květnu, letošní termín se posunul kvůli koronaviru.
 celý článek

Helena Válková 2. 8. 2020 v Letech u Písku. (FOTO: ROMEA TV)

videoHelena Válková v Letech u Písku: Podporuji vznik pozice vládního zplnomocněnce pro záležitosti romské menšiny

2.8.2020 14:14
Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková dnes během pietního aktu v Letech u Písku podpořila požadavek Romů, aby byla zřízena pozice vládního zplnomocněnce pro romskou menšinu. Uvedla to ve svém projevu, ve kterém kromě jiného připomněla, že v současné době vzniká nová strategie romského začleňování pro roky 2021 - 2030.
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo