romea - logo
8. dubna 2020 (středa)
svátek má Ema
Loading
rozšířené vyhledávaní

Adéla Gálová: Vlčí noha

Praha, 27.9.2012 11:52, (Romano voďi)
--ilustrační foto--
--ilustrační foto--

„Učitelka není jenom učitelka, ale taky trochu máma. Přece jenom je to osoba, se kterou trávím většinu svého dne,“ řekl mi nedávno jeden moudrý teenager (a znovu tak mimochodem potvrdil mou soukromou teorii, že moudrost a jistá nekompromisní, hrubozrnná přesnost postřehů se s věkem dospívání nevylučuje). 

Měla jsem během své školní kariéry, jako asi leckdo další, štěstí i smůlu (a taky „štěstí na smůlu“, bez něhož by se člověk v realitě hůř orientoval) na dvě pedagožky – vychovatelky z opačných pólů didaktického spektra. První z nich byla družinářka; a pamětníci předrevolučního školního modelu si jistě vybaví, jakými pravomocemi tehdy taková družinářka disponovala: jejím prvotním úkolem a cílem bylo provést žáčky prvního stupně iniciačním rituálem organizovaně stráveného odpoledne, aniž by ho zároveň zatížila nějakou smysluplnou činností.

Úlohou této Moniky (ze záhadného důvodu je pro mě právě toto chemlonově blond jméno zástupcem neurotické mladice svého druhu) bylo vyplnit odpoledne klábosením s dalšími absolventkami VOŠ a SPgŠ, popíjet vychladlého turka, zapilovávat ostré, oprýskané nehty a v přesně vymezených intervalech nečekaně zaječet na vystresovaně pobíhající houf. Nu což, v kolektivu dříme kromě síly a nahromaděných frustrací v lepším případě také solidarita, pošmournými družinovými odpoledni jsem tedy poměrně dlouho proplouvala bez větší psychické újmy.

Jednoho dne však třída vyrazila na první školu v přírodě – takzvaný lyžák. V sebeobraně před ponurými, chladnými večery v dřevěné chajdě jsme si coby osmileté školačky hrály na sportovní gymnastky – naše tehdejší idoly č. 1. Ta, která udržela nejdéle obruč na uzounkých bocích, byla „boží“, kdo se ovšem dokázal roztáhnout až do provazu, platil bezmála za „sožího“.

Když vstoupila Monika, ležely jsme zrovna na palandách v nočních košilích a pilně přitahovaly nohy k hlavám. Vychovatelka se okamžitě zděsila: CO TO TADY DĚLÁTE?! „Hrajeme si na sportovní gymnastky,“ odvětily jsme jako jeden muž, leč Monika již pojala podezření a rozpoutala bezodkladné kolečko individuálních výslechů. Jedna po druhé jsme musely nastoupit do jejího pokoje, kde jsme byly podrobeny detailní prověrce, jejímž cílem bylo jediné: přimět nás k doznání, že jsme na pokoji v rámci rané perverzity, tak typické pro dívky na prvním stupni ZŠ, hrály sprosté hry.

Měla jsem sice už tehdy jisté tušení, o co se v takové hanbaté hře jedná, co jsem však v raně školním věku rozklíčovat při nejlepší vůli nedokázala, byla stále se opakující, sugestivní vychovatelčina reakce na mé tvrdošíjné zapírání: „AHA, takže já mám podle tebe vlčí nohu?“

Monika měla pochopitelně na mysli vlčí mlhu, tak abstraktní pojem mi však zavile unikal a můj dětský mozek jej skrze morfologickou blízkost automaticky transformoval ve spojení více než děsivé.

Říkám učitelce pravdu, a ona se mě na oplátku významně ptá, zda si snad myslím, že má vlčí nohu?! Má snad opravdu vlčí nohu? Je má družinářka vlkodlak? Jsem já vlkodlak, divná, úchylná kreatura, nucená o půlnoci na zasněžené české pahorkatině odhalit svou skutečnou podstatu?

Dopadlo to, jak jest v almanachu mocných a bezmocných předepsáno: trest nese ten, jenž vytrvá nejdéle: celý následující den přepisovala má dětská ručka dlouhé pohádky Boženy Němcové, čímž se ve mně vypěstovala nehynoucí vášeň k imaginativnímu světu oné požehnané, zneuznané české čítankové heroiny.

Zhruba o dekádu později jsem – rozechvělá před „prvním zkoušením“ ze středoškolského dějepisu – stanula u katedry před dámou, jíž dodnes v duchu neřeknu jinak než Víťa. Pedagožka s krásným staročeským jménem nejenže netřímala v ruce ukazovátko – onen směšný, výstražně lineární nástroj kadetek, ale učinila v kritickou chvíli věc nevídanou: nabídla mi židli.

Místo na odrostlou pěšinku jsem měla to potěšení hledět Vítě tváří v tvář, což mělo za následek fascinující „ecce, homo“ efekt. Nořila jsem se do jejích hlubokých očí, poslouchala otázky, které se nepídily po letopočtu, rodu panovníkovy matky ani chemickém složení druhohor. Hledaly můj osobní, originální filmový kotouč, z něhož se odvíjí představa o tom, co bylo na zeměkouli před tisícovkou, dvěma tisíci let, hledaly místo, kde lze protnout ideje dvou mozků, dojít souznění, porozumění a zaujetí.

Dostala jsem dvojku – příčinu vývinu čelisti jsem i přes nastalou zenovou atmosféru nebyla s to vydedukovat. Téhle „chvalitebné“ si dodnes vážím coby svého jednoznačně největšího studijního úspěchu.

Chválím a velebím Vítězslavu dnes a denně, protože mě naučila to nejpodstatnější: výchova a ponížení nemusí být rodné sestry, schola ludus nemusí být hrou na četníky, dráby a výslechové důstojníky. Ti ať na svých vlčích nohách úspěšně dokulhají až k úzkým břehům pedagogické malosti.

Přečteno: 4403x
 

Kam dál:

Štítky:  

RV, Vzdělávání, RV 9/2012



HLAVNÍ ZPRÁVY

Romská vlajka (FOTO: Velvyslanectví USA)

videoRomové na celém světě oslavují svůj Mezinárodní den. Připomínají si počátky romského hnutí

7.4.2020 21:55
Ve středu 8. dubna 2020 oslaví Romové na celém světě Mezinárodní den Romů. Letos kvůli omezením způsobeným pandemií onemocnění COVID-19 se celá řada akcí přesunula na internet. Romové si tak připomenou historicky první Světový romský kongres, který se konal v Orpingtonu poblíž Londýna v roce 1971. Kongres položil základy mezinárodní spolupráce Romů a romské hnutí dostalo mezinárodní a politicko-společenský rozměr. Romové si tak každoročně připomínají společný původ, jazyk, kulturu, společné sjednocení a spolupráci a především "romipen" ("romství").
 celý článek

Petr Torák v rozhovoru pro ROMEA TV.

Petr Torák: Situace ve Velké Británii se zhoršuje, desítky Romů se vrací do Čech

7.4.2020 19:30
Vážně jsem s rodinou zvažoval alespoň na nějaký čas návrat do Čech, a to kvůli obavě z nákazy a nedostatečným opatřením Velké Británie. Protože ale nemáme vlastní byt v Čechách, kde bychom mohli být, nevíme, zda už nejsme nosiči nákazy a navíc bychom museli být u rodičů, zůstaneme raději v Anglii.
 celý článek

Oslavy Mezinárodního dne Romů 2020 (Plakát: Ara Art)

Oslavy Mezinárodní dne Romů 2020 proběhnou na internetu. Ara Art pořádá galavečer Z obýváku do obýváku

7.4.2020 15:45
Oslavy Mezinárodního dne Romů, který připadá na 8. dubna, se letos kvůli opatřením proti šíření koronaviru odehrají na internetu. Na facebookové stránce tradičních pořadatelů oslav v Praze Ara Art najdou zájemci živé vysílání a společně mohou oslavit tento den u galavečera, který pořadatelé nazvali Z obýváku do obýváku. Živé oslavy pak přesunuli a naplánovali na 5. listopadu. Médiím to za organizátory sdělila Lucie Nemešová.
 celý článek

www.iROZHLAS.cz

Další články z rubriky







..
romea - logo