romea - logo
16. června 2019 (neděle)
svátek má Zbyněk
Loading
rozšířené vyhledávaní

Adéla Gálová: Vlčí noha

Praha, 27.9.2012 11:52, (Romano voďi)
--ilustrační foto--
--ilustrační foto--

„Učitelka není jenom učitelka, ale taky trochu máma. Přece jenom je to osoba, se kterou trávím většinu svého dne,“ řekl mi nedávno jeden moudrý teenager (a znovu tak mimochodem potvrdil mou soukromou teorii, že moudrost a jistá nekompromisní, hrubozrnná přesnost postřehů se s věkem dospívání nevylučuje). 

Měla jsem během své školní kariéry, jako asi leckdo další, štěstí i smůlu (a taky „štěstí na smůlu“, bez něhož by se člověk v realitě hůř orientoval) na dvě pedagožky – vychovatelky z opačných pólů didaktického spektra. První z nich byla družinářka; a pamětníci předrevolučního školního modelu si jistě vybaví, jakými pravomocemi tehdy taková družinářka disponovala: jejím prvotním úkolem a cílem bylo provést žáčky prvního stupně iniciačním rituálem organizovaně stráveného odpoledne, aniž by ho zároveň zatížila nějakou smysluplnou činností.

Úlohou této Moniky (ze záhadného důvodu je pro mě právě toto chemlonově blond jméno zástupcem neurotické mladice svého druhu) bylo vyplnit odpoledne klábosením s dalšími absolventkami VOŠ a SPgŠ, popíjet vychladlého turka, zapilovávat ostré, oprýskané nehty a v přesně vymezených intervalech nečekaně zaječet na vystresovaně pobíhající houf. Nu což, v kolektivu dříme kromě síly a nahromaděných frustrací v lepším případě také solidarita, pošmournými družinovými odpoledni jsem tedy poměrně dlouho proplouvala bez větší psychické újmy.

Jednoho dne však třída vyrazila na první školu v přírodě – takzvaný lyžák. V sebeobraně před ponurými, chladnými večery v dřevěné chajdě jsme si coby osmileté školačky hrály na sportovní gymnastky – naše tehdejší idoly č. 1. Ta, která udržela nejdéle obruč na uzounkých bocích, byla „boží“, kdo se ovšem dokázal roztáhnout až do provazu, platil bezmála za „sožího“.

Když vstoupila Monika, ležely jsme zrovna na palandách v nočních košilích a pilně přitahovaly nohy k hlavám. Vychovatelka se okamžitě zděsila: CO TO TADY DĚLÁTE?! „Hrajeme si na sportovní gymnastky,“ odvětily jsme jako jeden muž, leč Monika již pojala podezření a rozpoutala bezodkladné kolečko individuálních výslechů. Jedna po druhé jsme musely nastoupit do jejího pokoje, kde jsme byly podrobeny detailní prověrce, jejímž cílem bylo jediné: přimět nás k doznání, že jsme na pokoji v rámci rané perverzity, tak typické pro dívky na prvním stupni ZŠ, hrály sprosté hry.

Měla jsem sice už tehdy jisté tušení, o co se v takové hanbaté hře jedná, co jsem však v raně školním věku rozklíčovat při nejlepší vůli nedokázala, byla stále se opakující, sugestivní vychovatelčina reakce na mé tvrdošíjné zapírání: „AHA, takže já mám podle tebe vlčí nohu?“

Monika měla pochopitelně na mysli vlčí mlhu, tak abstraktní pojem mi však zavile unikal a můj dětský mozek jej skrze morfologickou blízkost automaticky transformoval ve spojení více než děsivé.

Říkám učitelce pravdu, a ona se mě na oplátku významně ptá, zda si snad myslím, že má vlčí nohu?! Má snad opravdu vlčí nohu? Je má družinářka vlkodlak? Jsem já vlkodlak, divná, úchylná kreatura, nucená o půlnoci na zasněžené české pahorkatině odhalit svou skutečnou podstatu?

Dopadlo to, jak jest v almanachu mocných a bezmocných předepsáno: trest nese ten, jenž vytrvá nejdéle: celý následující den přepisovala má dětská ručka dlouhé pohádky Boženy Němcové, čímž se ve mně vypěstovala nehynoucí vášeň k imaginativnímu světu oné požehnané, zneuznané české čítankové heroiny.

Zhruba o dekádu později jsem – rozechvělá před „prvním zkoušením“ ze středoškolského dějepisu – stanula u katedry před dámou, jíž dodnes v duchu neřeknu jinak než Víťa. Pedagožka s krásným staročeským jménem nejenže netřímala v ruce ukazovátko – onen směšný, výstražně lineární nástroj kadetek, ale učinila v kritickou chvíli věc nevídanou: nabídla mi židli.

Místo na odrostlou pěšinku jsem měla to potěšení hledět Vítě tváří v tvář, což mělo za následek fascinující „ecce, homo“ efekt. Nořila jsem se do jejích hlubokých očí, poslouchala otázky, které se nepídily po letopočtu, rodu panovníkovy matky ani chemickém složení druhohor. Hledaly můj osobní, originální filmový kotouč, z něhož se odvíjí představa o tom, co bylo na zeměkouli před tisícovkou, dvěma tisíci let, hledaly místo, kde lze protnout ideje dvou mozků, dojít souznění, porozumění a zaujetí.

Dostala jsem dvojku – příčinu vývinu čelisti jsem i přes nastalou zenovou atmosféru nebyla s to vydedukovat. Téhle „chvalitebné“ si dodnes vážím coby svého jednoznačně největšího studijního úspěchu.

Chválím a velebím Vítězslavu dnes a denně, protože mě naučila to nejpodstatnější: výchova a ponížení nemusí být rodné sestry, schola ludus nemusí být hrou na četníky, dráby a výslechové důstojníky. Ti ať na svých vlčích nohách úspěšně dokulhají až k úzkým břehům pedagogické malosti.

Přečteno: 4050x
 

Kam dál:

Štítky:  

RV, Vzdělávání, RV 9/2012



HLAVNÍ ZPRÁVY

Setkání romských studentů Baruvas v Týnci nad Sázavou (květen 2019) (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)

videoROMEA spustila kampaň na podporu romských studentů. Zapojit se můžete i vy!

11.6.2019 11:45
ROMEA spustila další fundrasingovou kampaň na podporu romských studentů středních a vyšších odborných škol, tentokrát s názvem Společně to dokážeme. Pětiletý projekt Romský stipendijní program pro studenty SŠ a VOŠ odstartovala ROMEA v ropce 2016. Za tu doby podpořila stipendiem 198 studentů středních a vyšších odborných škol, umožnila studentům zúčastnit se 283 vzdělávacích kurzů, doučování nebo školních exkurzí a uspořádala 9 studentských setkání BARUVAS pro 215 studentů.
 celý článek

Památník v Lidicích. (FOTO: Wikipedia.org)

Před 77 lety vypálili nacisté Lidice. V sobotu proběhne v památníku pietní akt

10.6.2019 15:56
V sobotu 15. června od 10:00 proběhne v Památníku Lidice Pietní vzpomínka k 77. výročí vyhlazení obce Lidice a osady Ležáky. V Ležácích se vzpomínková akce uskuteční v neděli 23. června.
 celý článek

--ilustrační foto--

Několik bitek v Kojetíně, medializuje se pouze ta "romská", starosta píše o "cikánském zlořádu"

10.6.2019 14:37
Na Masarykově náměstí v Kojetíně došlo v pátek 7.června večer k hromadné rvačce dvou skupin lidí. Podle starosty obce Leoše Ptáčka šlo o místní Romy. Zraněni byli dva lidé, došlo k poškození automobilu a střelbě z plynové pistole. Případ policisté vyšetřují jako trestné činy výtržnictví, poškození cizí věci a pokus těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo