romea - logo
10. prosince 2018 (pondělí)
svátek má Julie
Loading
rozšířené vyhledávaní

Saša Uhlová: Bourat bez rozmyslu

25.10.2012 16:58, (ROMEA)
Památník v Letech (FOTO: ROMEA)
Památník v Letech (FOTO: ROMEA)

Když se řekne Porrajmos, první, co mě napadne, je špatné svědomí společnosti, jejíž jsem součástí – a tudíž i mé. Vzápětí mi hlavou proběhnou útržky rozhovorů, které jsem vedla s těmi, kdo zažili válku. Ne vždy je takové vzpomínání příjemné. Nerada se k tomu tématu vracím, nejraději bych byla, kdyby prostě nebylo. Ale vím, že mi nepomůže, když budu dělat, že něco co je, vlastně není.

Včera odpoledne jsem šla v průvodu Roma Pride a rozplakala jsem se, když se zpívala romská hymna. Přemýšlím, co je to za sílu, skrytou v písni staré přes padesát let, že dokáže v člověku probudit tak silné emoce. Proč nás symboly jako jsou vlajka a hymna vůbec oslovují? Je za tím jen ten špatný nacionalismus? Nebo je třeba hledat někde hlouběji, v kolektivním vědomí národa, skupiny?

Romská hymna je tolik dojemná i proto, že odkazuje k utrpení, které Romové zažili za druhé světové války. Názory na to, zda otevírat události, které jako by už odvál čas, se různí. Mnozí nechtějí o holocaustu ani mluvit, najdou se i tací, kteří ho popírají, další sice připouští, že je to důležité téma, ale rezolutně se brání tomu, aby se dnes vynakládaly nějaké prostředky na odškodnění nebo pietní úpravu míst jako jsou bývalé tábory v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu.

Jaké jsou vlastně důvody k tomu, abychom nenechávali celou záležitost usnout? Vždyť současnost skutečně přináší celou řadu problémů a jistě by se našlo i bezpočet nejrůznějších oblastí, do kterých bychom měli investovat finanční prostředky, čas a energii... Jistě vás napadne, že investovat do materiálních hodnot je určitě rozumnější. Řeči o duši, zde konkrétně o romské duši, působí nepatřičně. Nedá se to změřit, jen velmi nesnadno se tomu nacházejí pojmenování, špatně se to analyzuje.

Jenže jsou věci, které nelze pominout. Můžeme o nich mlčet, můžeme se tvářit, že nejsou, můžeme je popírat, snažit se je vytěsnit, můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory a můžeme s tím nesouhlasit, ale to je, řečeno s klasikem, tak všechno, co proti tomu můžeme dělat.

Stejně jako není dobré bez rozmyslu bourat staré budovy, nebo stavět naráz celé čtvrti, či osídlení, která se nezabydlují postupně, není dobré tvářit se, že minulost není důležitá. Existuje totiž něco, co můžeme nazvat kolektivním historickým vědomím, a to něco určuje a spoluvytváří i naší přítomnost, byť bychom raději stavěli na zelené louce a za minulostí udělali co nejtlustší čáru.

Pokud takové kolektivní vědomí schází, přicházejí problémy. A tak například oblasti, které jsou osídleny naráz, trpí obdobnými neduhy. Lidé se tam neznají, přišli všichni v jeden okamžik, místo postrádá svou historii, schází sociální kontrola. Taková místa působí vykořeněně. Kořeny jsou totiž důležité jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost. A je samozřejmě mnohem lepší, jsou-li kořeny zdravé, nezasažené hnilobou popíraných událostí.

Jako další příklad si můžeme vzít nejrůznější události, které se staly v rodině. Pokud se o nich nemluví a zapouzdří se v tabu, mohou pořádně zamotat životy těch, kteří s nimi měli společné už jen předky. A tak jako se při psychoanalýze často lidé rozpomínají na minulost, hovoří o historii rodiny a snaží se pochopit souvislost s tím, co je trápí, potřebovala by takovou sondu do minulosti – svého dětství – i česká společnost.

Současná situace, kterou můžeme bohužel označit jako z mnoha hledisek kritickou, totiž není jen výsledkem posledních několika let. S ekonomickou krizí sice vyplouvají na povrch nejrůznější kostlivci, ti ale nejsou důsledkem krize. Oni tu už byli. A jedním z důvodů je i to, že se válečná minulost a všechny křivdy minulosti nikdy pořádně nestaly tématem. Pozitivně se o ně totiž zajímá jen hrstka nadšenců, nejsou však řádnou součástí školních osnov, ani předmětem analýz novinářů, sociologů, psychologů, historiků...

Jak přesně by mělo vyrovnání s touto minulostí vypadat je samozřejmě otázka k diskuzi, ale začít bychom mohli tím, že bychom my, coby česká společnost, uznali, že jsme se podíleli na holocaustu Romů a jako výraz pokání bychom pietně upravili výše jmenovaná místa symbolizující utrpení Romů.

A dokud se to nevyřeší, není možné za tím udělat tečku. Minulost nás totiž dožene, i kdybychom se zařekli, že se budeme dívat vpřed a nebudeme se otáčet dozadu. Není totiž možné kráčet dopředu a mít strach z toho, co bychom viděli, kdybychom otočili hlavu.

Přečteno: 6484x

Kam dál:

Štítky:  

RV, RV 10/2012



HLAVNÍ ZPRÁVY

Ilustrační FOTO: Pixabay.com

Ministerstva: Návrh změn v inkluzi odporuje závazkům ČR

6.12.2018 15:08
Některé změny ve vyhlášce o společném vzdělávání dětí ve školách, jak je navrhuje ministerstvo školství, možná nejsou v souladu s mezinárodními úmluvami. Odporují zřejmě i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Tvrdí to ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo spravedlnosti v připomínkách k návrhu novely. Po ministerstvu školství požadují, aby odstoupilo od záměru omezit současný počet asistentů pedagoga ve třídách a umožnit otevření škol pro lehce mentálně postižené i dětem bez tohoto druhu handicapu.
 celý článek

Tomio Okamura a Miloš Zeman

Hrad neuspěl. Okamurova SPD zůstane ve zprávě o extremismu za rok 2017. Bezpečnostní rada státu ji vzala na vědomí v původním znění

6.12.2018 11:26
Bezpečnostní rada státu (BRS) dnes vzala na vědomí výroční zprávu o extremismu v Česku za rok 2017 v původním znění, které připravilo ministerstvo vnitra. ČTK to sdělil ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). Zprávu nyní může projednat vláda. Média dříve informovala, že projednávání materiálu zdržovaly výhrady Pražského hradu, kterému měly vadit zmínky o hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury.
 celý článek

Ilona Ferková (vpravo) a Karolína Ryvolová 4. 12. 2018 během křestu knihy Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny / De mek jekh, Ľido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa (FOTO: Karolína Telváková, Romea.cz)

videoVIDEO: Jáchym Topol pokřtil novou knihu Ilony Ferkové rumem

5.12.2018 20:28
Včera se v nabitém sále Knihovny Václava Havla (KVH) uskutečnil křest nové knížky Ilony Ferkové, kterou připravilo nakladatelství romské literatury KHER. Soubor deseti povídek v romsko-českém vydání nazvaném Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny / De mek jekh, Ľido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa pokřtil programový ředitel KVH Jáchym Topol příznačně pro tuto knihu rumem.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo