romea - logo
24. května 2018 (čtvrtek)
svátek má Jana
Loading
rozšířené vyhledávaní

Jana Uhlířová: Svobodné formování identity je pro Romy v ČR dosud chimérou

12.3.2013 14:59, (ROMEA)
Ilustrační foto.
Ilustrační foto.

Před necelým rokem jsme tématu identit(y) věnovali celé číslo (RV 4/2012). V rubrice „Pod povrchem“ se problematikou její plurality zabýval etnolog a sociální antropolog Zdeněk Uherek. Také první letošní Romano Voďi se k tématu identity, její konstrukce a realizačním mechanismům vrací, tentokrát prostřednictvím nedávno proběhlých prezidentských voleb a jejich ohlasu v řadách romské menšiny.

Příslušnost k určitému národu či národnosti není v životě běžného, „většinového“ občana zvlášť problematickou, dramaticky prožívanou osobnostní kategorií; ve fázi etablovaného národa, jakým Češi jsou, operuje nejčastěji na základě každodenních, rutinních praktik. Národ a vlast nejsou – nemusí být – s vizionářským entuziasmem oslavovány, budovány; jsou už natolik součástí všednodenní, samozřejmé praxe, že se jejich absence stává jednoduše nepředstavitelnou. Vlast máme „pod kůží“, aniž za ni zrovna proléváme pot a slzy. Je s námi samozřejmě, neodmyslitelně; od mateřské školky s Ferdou mravencem a Kocourem Mikešem po večerní zprávy, kde se dozvíme, kterak si vedly týmy z Budějovic, Pardubic a Brna v národní hokejové lize. Tato naše samozřejmá příslušnost se aktivizuje jedině (či nejčastěji), pociťujeme-li nejistotu, ohrožení; neboli, jsme-li nuceni to, co podvědomě, automaticky považujeme za „vlastní“, nejvlastnější území a doménu, sdílet s jinými. Pak někteří z nás vycházejí do ulic a na náměstí.

Podle sociologa Ladislava Holého nacházejí sdílené předpoklady etnické homogenity přesný odraz i při nabývání občanství – sociologa vedou k závěru, že česká identita je konstruována nejen jako přirozená, daná: skutečné „češství koluje v krvi každého z nás“. Anebo taky ne. Jak totiž Holý dokazuje, převládající definice češství zahrnuje jeho výlučnost. Pravým Čechem se tak ve většinovém diskursu vlastně nelze stát vlastní zásluhou či přičiněním: členství v národní rodině je zkrátka věcí osudu, nikoli otázkou vyjednané volby. Nesmlouvavé kritérium „pokrevní spřízněnosti“, český národ jako mytizovaná rodina ze „Starých pověstí českých“, s Libuší věštící slavnou budoucnost, to vše zavírá dveře do vyvoleného kruhu „nově“ příchozím. Nehledě na to, jak dlouho je známe – či můžeme znát – ze společné zahrady. Připomeňme, že Romové jsou v prostoru českých zemí „doma“ od 14. století.

„My Romové jsme vlastenci, kteří milují svou vlast – Čechy – jejichž vlast však nemiluje je. Proto bychom chtěli, aby nás naše vlast milovala stejně, jako milujeme my ji!“

„Chci, aby se moje děti a dětí mých dětí nemusely cítit jako cizinci ve vlastní zemi, aby nemusely žít s nálepkou nepřizpůsobivých a aby je česká společnost začala vnímat jako svou nedílnou součást, jako obohacení české kultury o další prvky.“

České sebepojetí, které si nárokuje teritoriální stát jako zděděnou a jasně nárokovanou hrací plochu pro exkluzivní národní identitu, neposkytuje Romům velký manévrovací prostor. Pro Romy, kteří by se chtěli zbavit krunýře vnucené kolektivní identity – v lepším případě „neplnohodnotných, druhořadých“ Čechů - by se pak logicky nabízel „výstup“ v podobě emigrace z České republiky. I tato strategie však s sebou pochopitelně nese celou řadu faktických omezení. (Často je například problematická její praktická dostupnost a do její ceny je třeba započítat - kromě nejistoty a rizik spojených s emigrací - ztrátu dlouhodobých, emočně založených vazeb na místo, přátele a v některých případech i rodinu.)

„Není to snadné a jistě je mnoho jiných pěkných míst, kde bych mohla žít a realizovat se, ale tady v Čechách mám svou komunitu, komunitu Romů, kteří mě potřebují, a které potřebuji já. Jistě by to jinde šlo mnohem snáz, ale kdo by pak bojoval tady?“

Lze postřehnout, že svobodné přiřazení sebe sama k národnosti, která je v moderní epoše jedním z nezpochybnitelných identitních pilířů, představuje pro příslušníky menšin obtížně řešitelný úkol. Důvodem může být i v českých podmínkách i „identitární panika“, o které mluví Václav Bělohradský: „Každé občanství musí mít znovu svůj „specificky národní kulturní obsah - občanství je forma, národní identita podstata. Jazyk a „sdílené hodnoty“ národa nejsou nadstandardy občanství, ale jeho tvrdé jádro.“ Druhé kolo nedávného prezidentského duelu mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem – jak se aspoň zdá – tíhnutí české společnosti k jasnému národnímu obsahu v symbolické rovině zřetelně potvrdilo.

Připojí-li se k českému národnímu obsahu obratně hrané politické strategie, které přesouvají sociální konflikt a laciným způsobem vytvářejí „obětního beránka“, definuje-li národní rámec legitimitu sociálního zápasu o výhody a práva, stává se postavení příslušníků romské menšiny skutečně nezáviděníhodným. Ve veřejném prostoru, za vydatné podpory mainstreamových médií, se objevují (například) „nepřizpůsobiví“.

„Chci, aby se moje děti a dětí mých dětí nemusely cítit jako cizinci ve vlastní zemi, aby nemusely žít s nálepkou nepřizpůsobivých a aby je česká společnost začala vnímat jako svou nedílnou součást, jako obohacení české kultury o další prvky.“

Je tak zřejmé, že se Romové v Čechách a na Moravě ocitají v krajně rozporuplném postavení. Na jedné straně mají možnost vyjádřit sounáležitost a příslušnost ke své (menšinové) identitě, jejíž společenské vymezení ale nekontrolují: tuto definici spravuje a plní významy český národ. Na straně druhé pak mají spíš teoretickou možnost hlásit se k „češství“, pohledem etnické majority nebudou ale jako Češi zpravidla vnímáni a uznáváni: z definic „pravého češství“ jsou předem diskvalifikováni a reálně dostupné pro ně zůstává jedině češství druhořadé, neplnohodnotné jakosti. Pro Romy – jednotlivce - je proto v dnešní České republice svobodné formování vlastní totožnosti chimérickým horizontem.

Jana Uhlířová
Přečteno: 3718x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

RV 1-2/2013, identita



HLAVNÍ ZPRÁVY

V městečku Saintes Marie de la Mer na jihu Francie se každoročně koná tradiční pouť k uctění Kali Sáry. (FOTO: Wikimedia Commons)

Ve čtvrtek začíná ve Francii tradiční oslava romské patronky Kaľi Sáry

22.5.2018 22:15
Již tento čtvrtek začíná v jihofrancouzském městečku Saintes Maries de la Mer tradiční romská pouť, na kterou se sjíždějí Romové ze všech koutů světa, aby uctili svou patronku černou Sáru. Na několik dní tak jinak poklidné městečko ožívá romskou hudbou všech stylů. Tradice této pouťě, která oslavuje kromě Kaľi Sáry také svaté Marie Jakobé a Salomé, sahá až do středověku.
 celý článek

Brutální zákrok slovenských policistů 16. dubna 2017 ve Zborově, okres Bardejov. (FOTO: repro ERRC)

videoBrutální zásah proti Romům ve Zborově: Policejní inspekce uzavřela vyšetřování, nešlo o trestný čin

22.5.2018 16:45
Po roce vyšetřování brutálního policejního zásahu, který se odehrál loni v květnu v romské osadě ve Zborově u Bardějova, policejní inspekce případ uzavřela, podle ní policie nepochybila. Informuje o tom RTVS.
 celý článek

Ida Kelarová 26. 10. 2017 na chodbě Krajského soudu v Děčíně, který řešil případ napadení romských dětí a střelby na táboře v Jiřetíně pod Jedlovou v létě 2016. (FOTO: František Bikár, Romea.cz)

Svědek v případu střelby na romském táboře: Děti se bály a plakaly. Střelec nadával pořadateli že je zm.. cikánskej a buzerant

22.5.2018 16:09
Výslechem dalších svědků pokračovalo dnes u děčínského okresního soudu projednávání střelby na táboře romského pěveckého sboru. Obžalobě z výtržnictví čelí Martin Kout, který podle obžaloby předloni u dětského tábora v Jiřetíně pod Jedlovou na Děčínsku střílel a rasisticky nadával jeho účastníkům. Na táboře byly romské děti. Kout již dříve jakoukoli vinu odmítl, hrozí mu dva roky vězení.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

 

Další články z rubriky







..
romea - logo