romea - logo
14. prosince 2018 (pátek)
svátek má Lýdie
Loading
rozšířené vyhledávaní

Jana Uhlířová: Svobodné formování identity je pro Romy v ČR dosud chimérou

12.3.2013 14:59, (ROMEA)
Ilustrační foto.
Ilustrační foto.

Před necelým rokem jsme tématu identit(y) věnovali celé číslo (RV 4/2012). V rubrice „Pod povrchem“ se problematikou její plurality zabýval etnolog a sociální antropolog Zdeněk Uherek. Také první letošní Romano Voďi se k tématu identity, její konstrukce a realizačním mechanismům vrací, tentokrát prostřednictvím nedávno proběhlých prezidentských voleb a jejich ohlasu v řadách romské menšiny.

Příslušnost k určitému národu či národnosti není v životě běžného, „většinového“ občana zvlášť problematickou, dramaticky prožívanou osobnostní kategorií; ve fázi etablovaného národa, jakým Češi jsou, operuje nejčastěji na základě každodenních, rutinních praktik. Národ a vlast nejsou – nemusí být – s vizionářským entuziasmem oslavovány, budovány; jsou už natolik součástí všednodenní, samozřejmé praxe, že se jejich absence stává jednoduše nepředstavitelnou. Vlast máme „pod kůží“, aniž za ni zrovna proléváme pot a slzy. Je s námi samozřejmě, neodmyslitelně; od mateřské školky s Ferdou mravencem a Kocourem Mikešem po večerní zprávy, kde se dozvíme, kterak si vedly týmy z Budějovic, Pardubic a Brna v národní hokejové lize. Tato naše samozřejmá příslušnost se aktivizuje jedině (či nejčastěji), pociťujeme-li nejistotu, ohrožení; neboli, jsme-li nuceni to, co podvědomě, automaticky považujeme za „vlastní“, nejvlastnější území a doménu, sdílet s jinými. Pak někteří z nás vycházejí do ulic a na náměstí.

Podle sociologa Ladislava Holého nacházejí sdílené předpoklady etnické homogenity přesný odraz i při nabývání občanství – sociologa vedou k závěru, že česká identita je konstruována nejen jako přirozená, daná: skutečné „češství koluje v krvi každého z nás“. Anebo taky ne. Jak totiž Holý dokazuje, převládající definice češství zahrnuje jeho výlučnost. Pravým Čechem se tak ve většinovém diskursu vlastně nelze stát vlastní zásluhou či přičiněním: členství v národní rodině je zkrátka věcí osudu, nikoli otázkou vyjednané volby. Nesmlouvavé kritérium „pokrevní spřízněnosti“, český národ jako mytizovaná rodina ze „Starých pověstí českých“, s Libuší věštící slavnou budoucnost, to vše zavírá dveře do vyvoleného kruhu „nově“ příchozím. Nehledě na to, jak dlouho je známe – či můžeme znát – ze společné zahrady. Připomeňme, že Romové jsou v prostoru českých zemí „doma“ od 14. století.

„My Romové jsme vlastenci, kteří milují svou vlast – Čechy – jejichž vlast však nemiluje je. Proto bychom chtěli, aby nás naše vlast milovala stejně, jako milujeme my ji!“

„Chci, aby se moje děti a dětí mých dětí nemusely cítit jako cizinci ve vlastní zemi, aby nemusely žít s nálepkou nepřizpůsobivých a aby je česká společnost začala vnímat jako svou nedílnou součást, jako obohacení české kultury o další prvky.“

České sebepojetí, které si nárokuje teritoriální stát jako zděděnou a jasně nárokovanou hrací plochu pro exkluzivní národní identitu, neposkytuje Romům velký manévrovací prostor. Pro Romy, kteří by se chtěli zbavit krunýře vnucené kolektivní identity – v lepším případě „neplnohodnotných, druhořadých“ Čechů - by se pak logicky nabízel „výstup“ v podobě emigrace z České republiky. I tato strategie však s sebou pochopitelně nese celou řadu faktických omezení. (Často je například problematická její praktická dostupnost a do její ceny je třeba započítat - kromě nejistoty a rizik spojených s emigrací - ztrátu dlouhodobých, emočně založených vazeb na místo, přátele a v některých případech i rodinu.)

„Není to snadné a jistě je mnoho jiných pěkných míst, kde bych mohla žít a realizovat se, ale tady v Čechách mám svou komunitu, komunitu Romů, kteří mě potřebují, a které potřebuji já. Jistě by to jinde šlo mnohem snáz, ale kdo by pak bojoval tady?“

Lze postřehnout, že svobodné přiřazení sebe sama k národnosti, která je v moderní epoše jedním z nezpochybnitelných identitních pilířů, představuje pro příslušníky menšin obtížně řešitelný úkol. Důvodem může být i v českých podmínkách i „identitární panika“, o které mluví Václav Bělohradský: „Každé občanství musí mít znovu svůj „specificky národní kulturní obsah - občanství je forma, národní identita podstata. Jazyk a „sdílené hodnoty“ národa nejsou nadstandardy občanství, ale jeho tvrdé jádro.“ Druhé kolo nedávného prezidentského duelu mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem – jak se aspoň zdá – tíhnutí české společnosti k jasnému národnímu obsahu v symbolické rovině zřetelně potvrdilo.

Připojí-li se k českému národnímu obsahu obratně hrané politické strategie, které přesouvají sociální konflikt a laciným způsobem vytvářejí „obětního beránka“, definuje-li národní rámec legitimitu sociálního zápasu o výhody a práva, stává se postavení příslušníků romské menšiny skutečně nezáviděníhodným. Ve veřejném prostoru, za vydatné podpory mainstreamových médií, se objevují (například) „nepřizpůsobiví“.

„Chci, aby se moje děti a dětí mých dětí nemusely cítit jako cizinci ve vlastní zemi, aby nemusely žít s nálepkou nepřizpůsobivých a aby je česká společnost začala vnímat jako svou nedílnou součást, jako obohacení české kultury o další prvky.“

Je tak zřejmé, že se Romové v Čechách a na Moravě ocitají v krajně rozporuplném postavení. Na jedné straně mají možnost vyjádřit sounáležitost a příslušnost ke své (menšinové) identitě, jejíž společenské vymezení ale nekontrolují: tuto definici spravuje a plní významy český národ. Na straně druhé pak mají spíš teoretickou možnost hlásit se k „češství“, pohledem etnické majority nebudou ale jako Češi zpravidla vnímáni a uznáváni: z definic „pravého češství“ jsou předem diskvalifikováni a reálně dostupné pro ně zůstává jedině češství druhořadé, neplnohodnotné jakosti. Pro Romy – jednotlivce - je proto v dnešní České republice svobodné formování vlastní totožnosti chimérickým horizontem.

Jana Uhlířová
Přečteno: 3949x

Kam dál:

Štítky:  

RV 1-2/2013, identita



HLAVNÍ ZPRÁVY

Budova Evropské komise v Bruselu (FOTO: Sébastien Bertrand, Wikimedia Commons)

Patnáct evropských organizací vyzývá země EU, aby se zavázaly k aktualizaci Strategie romské integrace po roce 2020

11.12.2018 16:26
Minulý týden koalice patnácti romských organizací a organizací bojujících proti rasismu vyzvala Radu EU a vlády evropských zemí, aby se zavázaly k aktualizaci Strategie romské integrace po roce 2020. Evropská Komise předložila návrh k tomuto závazku evropskému parlamentu a Radě EU minulý týden.
 celý článek

Ilustrační FOTO

Agentura AP: Romské rodičky se ve slovenských nemocnicích střetávají s rasismem i fyzickým násilím

11.12.2018 11:10
V některých slovenských nemocnicích několik dní po porodu zadržují rodičky proti jejich vůli. Ve svém původním materiálu to včera napsala agentura AP. Podle ní opatřením trpí zejména ženy romského původu, ke kterým se nemocniční personál navíc chová hrubě až násilně. Slovenské ministerstvo zdravotnictví se proti tomuto tvrzení na dotaz ČTK důrazně ohradilo, stejně jako nemocnice v Kežmarku, kde agentura AP získala materiál pro svou reportáž.
 celý článek

Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Martina Štěpánková v rozhovoru pro romeatv.

Zmocněnkyně pro lidská práva: Společnost nemá lidská práva za úplně důležitou věc, kritika neziskovek je špatná a problematická

9.12.2018 17:39
Česká společnost nepovažuje lidská práva dostatečně za důležitou záležitost. Panuje spíš názor, že už jsou prosazena a není potřeba je dál chránit. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Martina Štěpánková to řekla ČTK při příležitostí Dne lidských práv, který připadá na 10. prosince. Za velký problém zmocněnkyně považuje výpady vůči neziskovým organizacím. Den lidských práv se připomíná na výročí, kdy valné shromáždění OSN přijalo v roce 1948 Všeobecnou deklaraci lidských práv.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo