romea - logo
22. září 2020 (úterý)
svátek má Darina

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Endre Kukorelly: Odejdi! Extatická přednáška

24.4.2013 15:03
Endre Kukorelly, významný maďarský prozaik a básník.
Endre Kukorelly, významný maďarský prozaik a básník.

Jakpak že si v Uhrách žijí? 
Jedí, pijí, vyzpěvují.
Žádná svízel? Žádný pohrom. 
(Mihály Vörösmarty)

Ať odsud táhnou oni, pomyslel jsem si mnohokrát, v různých situacích, čímž jsem pochopitelně napálil leda sám sebe. Jasně že odsud nevypadnou, o to tu přece běží; právě proto dělají všechny ty věci, kvůli kterým si pak říkám, aby si (tu) oni, právě v protikladu ke mně rozhodně zůstali, v takové době a takovým způsobem, v jakých tu už já nemám nejmenší chuti existovat. Pokud tedy někdo v situaci, která je pro něj neúnosná, očekává, že ti, kdo pro něj onu situaci nesnesitelnou učinili, odejdou, namísto toho, aby odešel on sám, není pro něj podle všeho situace ani zdaleka tak nesnesitelná.

Nýbrž snesitelná. V klidu si ji snáší, místo aby se sebral a šel ke všem čertům – nu, a právě mezi takové počítám i sám sebe. Jsem tu, byl jsem tu, neodešel jsem a neodejdu; mí rodiče v šestapadesátém taky zůstali – máma by bývala byla šla, táta ne. V roce 67 jsme se vrátili z Mnichova – byl jsem tam s tatínkem, maminku a mladší sestru drželi jako rukojmí –, a tak dále. Nevzal jsem kramle ani v nejbezútěšnějších sedmdesátých, ani ve zdánlivě zcela bezvýchodných osmdesátých letech. Býval bych měl. Vezmi kramle!

Odejdi z místa, kde ti není dobře. Kdo odejde, má pravdu. A bude litovat, stejně jako bude litovat ten, kdo zůstane. Já toho litoval. Když myslím na to, proč jsem nezůstal v roce 1974 v Londýně nebo ve Stockholmu, v 76-tém v Paříži či Bruggách, proč jsem v 77-ém nepřeběhl z Dubrovníku do Itálie, nezůstal v roce 80 v Římě, nebo že jsem měl cestou domů vystoupit z vlaku aspoň v té Vídni, zaseknout se v roce 82 v Barceloně nebo v 87-ém v Amsterdamu, usadit se v 88-ém v Hamburku, respektive v malé severoněmecké vísce kousek od něj, v Rethwischfeldu, sevře se mi žaludek. Píchne mě u srdce.

Pak už se změnil režim. A s jeho změnou přišlo sem, kvůli čemu by bývalo stálo za to odejít tam. Svoboda, banány, možnost volby. Vejdeš do obchodu a vezmeš do ruky trs banánů. Svobodně si vybereš banán, a všechno je v pořádku, všechno se změnilo, zejména ty sám. Vše je základu jiné, ač od základu stejné.

V roce 1992 jsem se zdržel v New Yorku. V roce 1996 v Berlíně. Měl jsem zůstat v Berlíně, nebo v NY, to je nad slunce jasnější! V Berlíně jsem žil celý rok, než mi vypršel čas – jenže, co mi to tehdy vlastně vypršelo? Co vlastně vyprší, kromě lidského života? Ten rok utekl, podobně jako mnoho dalších. Někdy chodívám ke svému berlínskému bytu, svému bývalému bytu, svému bytu, ve kterém teď bydlí jiní – proč vlastně bydlí v mém bytě jiní? Na základě čeho? Proč odtamtud nezmizí?

U Halensee vystoupím z autobusu 29 – tenkrát měl číslo 129, zdá se, že změnili systém berlínské městské hromadné dopravy; přejdu železniční most, postávám před našimi vraty, samou bolestí si musím přidřepnout. Odejdi, zůstaň tam, kde je ti dobře, kde ti není příliš zle, hýčkej si své touhy, lituj a ať tě to bolí, ať v tobě bolest přímo hlodá, stejně budeš nakonec vždycky litovat! Plač, směj se, poraď si s tím! „Směj se marnostem světa, jednou budeš litovat, plač nad nimi, i toho budeš litovat; oplakávej marnost světa nebo se jí směj, obojího budeš litovat; buď se budeš hlouposti světa smát, nebo ji budeš oplakávat, tak či tak budeš nakonec litovat”, tak dí v roce 1843 v Buď-anebo (Enten-eller) Søren Kierkegaard. A dodává k tomu: „tohle, pánové, je souhrn veškeré životní moudrosti”. Dobré není.

Respektive, dobré je to právě takhle. Respektive není, a i v případě, že by bylo, není to každopádně dost dobré. Nicméně takhle to je, a tedy to alespoň je. Zůstat tam a pak se zase vrátit; kdo to dokáže, odejde, kdo ne, ten taky. Dokážeš-li to, zůstaneš, pokud ne, zůstaneš též. Jak mám žít/ jak je možné nevyžít v „tříseteurové” zemi, říkáš, a odjedeš dělat poskoka za trojnásobek. Za desetinásobný plat odjedeš pracovat do oboru s nedostatkem pracovních sil, odjedeš, protože máš pocit, že tady ti ubližují, nebo tě minimálně pronásledují kvůli tvému původu, víře či bůhvíčemu dalšímu. A dobře uděláš. Celé davy Maďarů odcházejí do ciziny, to jsme naposledy zažili po porážce revoluce. Dvacet tisíc básníků míří na Západ, napsal v Londýně László Cs. Szabó, když „dvacet tisíc českých básníků” zamířilo na západ po roce 68.

Kdysi, už je tomu dávno, jsem byl v jedné mnichovské hospodě na pivu s Otou Filipem, a pořád se mi nedařilo přijít na to, jestli mu to tak vyhovuje, nebo co. Vyhovuje mu to, rozhodl jsem se nakonec na základě pocitu, že bych s ním měnil. Měnit ale můžeš maximálně sám se sebou.

(Z maďarštiny přeložila Adéla Gálová)

Endre Kukorelly (1951):
Významný maďarský prozaik a básník, držitel mnoha literárních cen. Je korespondentem časopisů Magyar Narancs a Lettre Internationale, politicky se angažuje a působí jako lektor kurzů tvůrčího psaní. Pro jeho literární styl je příznačný prostý jazyk, připomínající všední, každodenní mluvu a všeprostupující jemná ironie.

Endre Kukorelly
Přečteno: 4972x
 

Kam dál:

Štítky:  

Povídky, Literatura, RV 3/2013



HLAVNÍ ZPRÁVY

Ilustrační FOTO: Romea.cz

Giňa Tabarik k blížícím se volbám: Čunkodomky v Mostě? Dobře vám tak Romale! Co jste si „zvolili“ to máte!

19.9.2020 21:58
I když, Bůh ví, jak by to s blokem 3 v Chánově dopadlo. Ono, první problém nastal totiž v tom, že ho tak nějak místní obyvatelé zlikvidovali. Druhý problém nastal hned potom, co se město rozhodlo situaci vyřešit. A jak jinak, bez Romů. Jak by taky Romové mohli o čemkoliv rozhodovat, nebo se na čemkoliv podílet, když politické zastoupení romské komunity rovná se nule. A to není problém jen v Mostě, je to problém vlastně kdekoliv, kde Romové v Česku žijí.
 celý článek

David Oplatek, sociální pracovník, člen Zastupitelstva Městské části Brno-střed

David Oplatek: Novináři z iDnes.cz si články o Romech cucají z prstu. Je jejich cílem budit nenávist?

19.9.2020 14:00
V sobotu 19. září vyšel v internetovém deníku iDnes.cz článek o tom, že okolí brněnského Cejlu je „no-go zóna“. Takto se obvykle označují místa, kam se bojí chodit nejen běžní obyvatelé, ale nezasahují zde ani policie a další složky veřejné moci. Přesně takový dojem se redaktoři snaží navodit, když píší, že Cejl je „místo, kde vidíte policii jen projíždět.“ Toto je uvedeno přímo v titulku. Samotný text už je přístupný jen po zaplacení. Ten, kdo si v sobotu na internetu otevřel idnes.cz, tak musel nabýt dojmu, že návštěvu ulice Cejl je lepší si rozmyslet.
 celý článek

Závěrečný galakoncert festivalu Khamoro 2018 (FOTO: Petr Karlach)

Festival Khamoro se uskuteční ve dvou blocích v září a listopadu

18.9.2020 9:43
Festival romské kultury Khamoro se uskuteční na podzim, a to ve dvou blocích. První z nich nabídne od 23. do 26. září čtyři koncerty gypsy jazzu či klasické hudby a výstavu, druhý pak od 27. do 29. listopadu koncerty tradiční muziky. Konat by se měla i mezinárodní konference o romské literatuře. Program na setkání s novináři představili pořadatelé z organizace Slovo 21.
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo