S premiérem Petrem Nečasem jednal nedávno komisař Rady Evropy pro lidská
práva Nils Muižnieks. Po schůzce padala silná slova. Jak Nečas sdělil,
inkluzivní vzdělávání jako prostředek k začleňování zranitelných skupin do
společnosti je jedním z klíčových nástrojů české politiky vůči menšinám. Cílem
jeho vlády prý je vytvoření předpokladů pro dlouhodobě úspěšné zapojení a
plnohodnotný rozvoj všech menšin, včetně romské. Máme si od tohoto setkání
slibovat něco významnějšího?
Ne podle slov, podle činů poznáte jich. To platí i pro politiky. Premiér
Nečas vládne chytře i s pomocí štěstí. Co stojí v popředí jeho zájmu, zatím vždy
nakonec prosadil, bez ohledu na Klausovo mínění, bez ohledu na koaliční
odpadlíky i rebely ve vlastních řadách.
O ostatních tématech stojících na okraji jeho zájmu dokáže přesvědčivě hovořit.
Slovy to však také končí.
Jedním z témat, které stojí mimo obzor české vlády, jsou i lidská práva. Od
počátku ustavení Nečasova kabinetu je jasné, jakou důležitost jim přikládá.
Czeslaw Walek byl z lidskoprávní sekce Úřadu vlády de facto odejit. Poté trvalo
půl roku, než byla jmenována nová zmocněnkyně pro lidská práva, Monika
Šimůnková. Funkce zmocněnce ztratila s jejím příchodem politický punc, kterou
měla za Michaela Kocába.
Nečas z ní udělal subalterní úřednici, podřízenou vedení Úřadu vlády, bez
pravomocí, bez možnosti účastnit se jednání vlády, bez praktického vlivu. A také
téměř bez možnosti hovořit s Petrem Nečasem. Ten totiž, přestože je šéfem
poradních orgánů vlády, které se zabývají lidskými právy a menšinami, na jejich
jednání chodí tak zřídka, že to ani nestojí za povšimnutí.
Nečasův vztah k lidským právům se dobře projevil při jeho letošním projevu na
brněnských veletrzích, kde se ve jménu dobrých obchodních vztahů zastal
autoritářského Ruska a rudé Číny proti zastáncům lidských práv. Dal jednoznačně
najevo, že byznys je pro něj za jakýchkoli okolností na prvním místě, bez ohledu
na koncentrační tábory v Číně a (například) nevyšetřované vraždy opozičních
aktivistů a nepohodlných novinářů v Rusku. Český předseda vlády ukázal, že
lidská práva pro něj mají asi tak stejnou důležitost, jako autobusová doprava v
horní dolní.
A jak se projevilo v praxi začleňování sociálně slabé části romské menšiny?
Česká vláda sice přijala rozsáhlý materiál o začleňování lidí stojících na
okraji společnosti (vypracovaný Agenturou pro sociální začleňování),
ministerstva jej ale nikterak nenaplňují. Ministerstvo školství jednalo dokonce
po celou dobu Nečasova vládnutí proti smyslu vládou schválené strategie. Ministr
školství Josef Dobeš (a jeho předchůdkyně) zcela zrušil plán inkluzivního
vzdělávání, s tím že jde o naprostý nesmysl. Šlo přitom o vynikající materiál,
první svého druhu a kvality, vypracovaný týmem odborníků v době, kdy ministrem
školství byl Ondřej Liška, předseda Strany zelených. Nový ministr školství se
zatím v tomto směru příliš neprojevuje, postupuje drobnými, dílčími krůčky, vizi
žádnou nevidět.
Podle zprávy Evropské asociace na obranu lidských práv (AEDH), kterou
představil Český helsinský výbor (je jedním z členů AEDH), čelí Romové ve všech
evropských zemích včetně České republiky násilí, a to nejen ze strany
jednotlivců či skupin extremistů, ale často přímo od radnic i dalších úřadů,
včetně policistů a strážníků. Nenávisti vůči příslušníkům menšiny podle AEDH
přibývá a přiživují ji mnozí politici a média. Státy, opět včetně ČR, se přitom
podle zprávy o řešení problémů dostatečně nesnaží a nedávají na ně dost peněz.
O tom svědčí zpráva o stavu romské menšiny v ČR za loňský rok, vypracovaná
úřadem Moniky Šimůnkové, kterou vláda vzala na vědomí. Ze zprávy vyplývá, že
výdaje ze státního rozpočtu na romskou integraci loni klesly. Stát na ni dal 85
milionů korun, což je asi o 1,5 milionu méně než v roce 2010. Zpráva přitom
dodává, že sociální vyloučení významné části české romské menšiny může ohrozit
soudržnost české společnosti.
A jak na všechna tahle varování reagoval Nečas a jeho podřízení? Uvažují o
rozprášení lidskoprávní agendy, která nyní spadá pod Úřad vlády. Nově by
například romská problematika měla patřit pod ministerstvo práce a sociálních
věcí, národnostní menšiny pod ministerstvo zahraničí, atd.
Shrňme to: inkluze ve všech oblastech probíhá pouze na papíře. Do romské
problematiky jde čím dál méně peněz – a ty, které tam proudí, nemají na zlepšení
žádný vliv, jelikož to se viditelně nekoná. Zahraniční obchod nestojí v
praktické politice vlády na úrovni prosazování lidských práv, ale vysoko, vysoko
nad nimi. Nečas rád o lidských právech a začleňování líbivě hovoří, ale jeho
činy jsou s jeho slovy v příkrém rozporu.
Lidská práva se nacházejí ve stavu hypnózy. Od setkání premiéra s komisařem
Rady Evropy pro lidská práva tedy nic nečekejme. Dříve spadá listí z dubu, než
současná česká vláda udělá v této věci něco podstatného.
