Grafik a fotograf Ondřej Kači: Žiju a tvořím tady a teď
„Začínal jsem grafikou. Koncem 90. let jsem viděl pracovat jednoho grafika na počítači a velice mě to okouzlilo. Začal mě učit základy, tenkrát ještě ve vektorovém editoru CorelDraw,“ vzpomíná čtyřiatřicetiletý Ondřej Kači na chvíle, které zásadním způsobem nasměrovaly jeho kroky při výběru profese. Po základní škole se tak bez váhání vydal na Střední odborné učiliště polygrafické v Rumburku, kde absolvoval obor reprodukční grafik.
Přechod ze základní školy na střední však měl jeden zásadní háček. „Jsem od narození nedoslýchavý a nosím na obou uších naslouchadla. Základní škola v Liberci, do které jsem chodil, byla škola pro sluchově postižené. Střední škola však byla běžná, na sluchově postižené zaměřená nebyla a já měl velký problém s nasloucháním a komunikací, musel jsem se tím doslova probojovat, hlavně v teoretické části,“ vypráví. V praktické však proti ostatním vynikal – i díky náskoku, který měl od svého prvního „učitele“.
Dnes Ondřej pracuje jako grafik pro Tichý svět – organizaci, která pomáhá neslyšícím. Má na starosti veškeré reklamní materiály a jejich propagaci. Díky Tichému světu také letos spatřila světlo světa jeho první fotografická výstava s příznačným názvem Svět ticha. „Výstava ukazuje svět neslyšících a jejich pohledy na svět, život, emoce… jaké to je, žít v absolutním tichu,“ přibližuje. Minulý týden také v Tichém světě proběhl křest kalendáře Velikáni ticha. „Jde o známé neslyšící celebrity z celého světa – přemaskované do našich neslyšících kolegů a zaměstnanců,“ prozrazuje.
K fotografování, které bylo odmala jeho dalším velkým snem, se dostal díky grafice – když před třemi lety pracoval ve Fotolabu. „Nosil jsem své fotografie ukázat svému šéfovi. On a jeho syn mi snímky vždycky zkoukli a řekli, co je na nich špatně, jak to vylepšit. Jako samouk jsem také četl knihy a navštěvoval různé fotokurzy,“ říká. V prestižní soutěži Nikon kalendář 2017 se v obrovské konkurenci dostal mezi 50 nejlepších v České republice. Na prvním místě se letos umístil v soutěži o cenu Modrý slon, kterou vyhlašuje Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraje.
„Tvořím každý den a nerad odkládám věci na příště. Neříkám si, že mám velké plány do budoucna, vše, co můžu, se snažím udělat dnes,“ odpovídá trochu tajuplně na otázku, co aktuálně chystá nového. „Ano, pracuji na další výstavě,“ přiznává nakonec.
Nenechte si ujít ani články, které se na internetu neobjeví a časopis si objednejte pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.
