romea - logo
10. prosince 2018 (pondělí)
svátek má Julie
Loading
rozšířené vyhledávaní

Ivan Gabal: Jsou vzdělání a školský systém nástroje změny nebo konzervace statu quo?

Praha, 27.9.2012 9:19, (Romano voďi)
Ilustrační foto
Ilustrační foto

Rámcové srovnání situace romských menšin v pěti nových členských státech z unijní perspektivy, které je v běhu, klade na vzdělání centrální význam. Vidí ho jako motor mezigenerační změny a prostředek obratu od segregace k integraci. Výchozí však musí být analýza stavu a vývoje i analýza bariér. Přinejmenším proto, že akcent na desegregační politiku, který byla páteří unijních dokumentů i deklaratorních závazků vlád pěti nových členů EU (ČR, SR, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko) nepřinesl žádoucí výsledky ani obrat nepříznivého vývoje. S ohledem na rozdílnou situaci, postavení i početnost romských komunit v jednotlivých zemích asi nelze hledat uniformní integrační politiku EU a postup musí být více „národní“. Nicméně je společným jmenovatelem situace všech pěti zemí spíše tendence k prohlubování segregace a sociálního vyloučení a spolu s tím i expanze interetnických střetů a silná migrace zejména balkánských romských komunit do západní Evropy.

Pokud jde o vzdělání, jsou vývojové tendence, jakkoli s velmi různou intenzitou, ve všech pěti zemích obdobné:

1.

Silné podíly dětí ukončujících základní vzdělávání předčasně s adekvátními důsledky ve zhoršení vyhlídek na kvalifikaci nebo střední vzdělání a znovu se vynořujícím problémem vysokých podílů dětí s poruchami gramotnosti v oblasti čtení, psaní, počítání, nemluvě o sociální nebo IT gramotnosti.

2.

Narůstající či posilující tendence k segregovanému či etnicky homogenizovanému školství, a to jak objektivním tlakem segregovaných bydlišť a lokalit, segregačním tlakem majoritní populace v umísťování dětí do základních škol, ale v neposlední řadě i nezanedbatelným subjektivním zájmem romských rodičů ulehčit a zjednodušit dětem základní vzdělávání pobytem ve „vlastním“ a známém prostředí s převahou romských žáků.

3.

Prosazení romských chlapců a dívek do středního vzdělání v podobě vyučení a zejména úplného středního vzdělání zůstává řádově nižší než u jejich vrstevníků a řadí se spíše mezi stále výjimečnější a méně úspěšné. Překonání bariéry mezi základní a střední školou je ve všech zemích největší překážkou zvýšení podílu středoškoláků, a to z důvodu objektivní náročnosti a malé podpory ze strany škol i v důsledku klesajícího faktického zájmu a potřebné podpory dětí v romských rodinách. Výzkumy sice ukazují převažující kladné postoje romských rodičů, ale realita je jiná.

4.

S výjimkou Maďarska, kde je poslední předškolní rok v mateřské škole povinný a státem hrazený, je v ostatních zemích podíl dětí, které přichází do školy po mateřské škole a předškolní přípravě v jejím rámci stále řádově nižší než u neromských vrstevníků. Tento stav samozřejmě od počátku snižuje šance romských žáků držet se svými vrstevníky výkonově krok.

5.

Významnou odlišností oproti praxi i koncepčnímu přístupu v zemích západní Evropy je přetrvávající existence a podpora speciálních škol v exkomunistických zemích a tendence ke klasifikaci sociálního znevýhodnění a speciálních pedagogických nároků dítěte jako důvod k jeho vyřazení ze základního školského kurikula. Spolu se segregační tendencí existence speciálního školství nadále nové členské země odlišuje z hlediska vzdělávací a školské praxe i šancí na vzdělání u znevýhodněných žáků. Jejich dráhy diverguje oproti majoritě namísto tlaku na jejich inkluzi a konvergenci. A opět, i zde se projevuje nejen neschopnost hlavního školského proudu integrovat tyto žáky namísto jejich vytlačování, ale také ochota a zájem romských rodin akceptovat speciální školské dráhy jako osvědčené a přijatelné nebo snadnější.

Při úvaze nad těmito závěry o převažujících společných a nepříznivých trendech ve vývoji vzdělání romských žáků všech pěti nových členských zemí se nelze zbavit dojmu silné setrvačné tendence v jejich školských systémech. Tíhnou ke vzniku „romských“ tříd nebo škol, mají tendence k oddělování, respektive vytlačování sociálně znevýhodněných žáků do speciálního školství mimo hlavní proud a stále nejsou schopny doplnit či nahradit znevýhodnění generované sociálním původem motivační aktivitou a výkonností školy. Důsledkem toho jsou žáci s neukončeným vzděláním nebo bez kvalifi kace, vysoké podíly dětí s narušenou gramotností a přetrvávající nízké počty dětí, které dosáhnou na střední nebo dokonce vysokoškolské vzdělání. A to navzdory enormnímu růstu počtu míst na středních a vysokých školách po pádu komunismu.

Závěr je tedy zřejmě o tom, že ve všech postkomunistických zemích se ve vztahu k romským žákům vzdělání nestalo motorem mezigenerační změny a školské systémy se nestaly nástrojem motivujícím ke vzestupu mobility romských žáků, ale naopak nástrojem mezigeneračního přenosu znevýhodnění. To vše navzdory legislativním, soudním i politickým tlakům na desegregaci a inkluzi. Je sice třeba opět zdůraznit, že tyto tendence se prosazují s velmi rozdílnou intenzitou a v rozdílných podmínkách na široké škále od situace Maďarska, které se v inkluzivní školské politice dostalo nejdále, až po Rumunsko a Bulharsko, kde vzdělanostní propad zasahuje daleko větší podíly romské populace. Přesto je možné hovořit o společné setrvačné existenci konzervativního „postsocialistického“ školského systému, který se nedokáže vyrovnat s heterogenitou žáků a doplnit sociální a etnické rozdíly, znevýhodnění a nerovnosti, aniž by generoval vysoké podíly žáků se vzdělanostním, kulturním, kvalifikačním a sociálním defi citem nebo tyto žáky vytlačil mimo hlavní vzdělávací proud. A protože jsou i nadále ve všech pěti zemích problémem spolehlivá data a systematické sledování vývoje, nelze se vyhnout hypotéze o možném zhoršování tohoto trendu.

A zřejmě rovněž univerzálně platí, že stejně jako se objektivně zhoršilo postavení romských komunit a jejich nezanedbatelná část se „propadla“ do segregovaných a sociálně vyloučených komunit, došlo i k dalšímu zhoršení motivační a výchovné výkonnosti rodin vůči vzdělání dětí.

Pro vzdělanostní politiky zde vzniká velký rébus. Kde začít? U romských rodin a zejména matek v obnovování zájmu o systematické a aktivní vzdělání jejich dětí? U navštěvování mateřských škol a motivování dětí k vzestupné mobilitě? U takové modernizace školských systémů, které by vědomě překonávaly, doplňovaly a v jistém smyslu „nahrazovaly“ či negovaly nestimulující rodinné zázemí vlastní motivační aktivitou a schopností pracovat diferencovaně se všemi dětmi na celé škále jejich výkonnosti, zájmu a mobilitních aspirací? A co je v tom celém „česká otázka“? Podle mě to, zda vývoj u nás bude tendovat k přebírání spíše vzdělávacího habitu a kultury západoevropských školských systémů a staneme se jakousi lokomotivou integračních výkonů romských žáků vzhledem k ostatním postkomunistickým zemím, nebo zda se budeme propadat na balkánské standardy a posilovat segregované, speciální a „pologramotné“ romské školství. Možná se pletu, ale jinou alternativu nevidím.

A ještě zcela závěrem musím zdůraznit, že jakákoli modernizační i komparativní hodnocení a rozhodování o tom, zda výkonově stoupáme nebo klesáme, jsou myslitelná jenom tehdy, pokud se bude systematicky, kvalifi kovaně a srovnatelně měřit vše, co je na vzdělanosti dětí a výkonech škol možné, a to včetně etnického původu žáků. Překonat stávající a prohlubující se propast mezi vzdělanostními drahami a šancemi romských a neromských žáků dokážeme jen a pouze tehdy, pokud tyto nerovnosti budeme neustále monitorovat. Bez spolehlivých informací se modernizační a reformní politika dělat nedá. To si musí uvědomit jak tvůrci školského prostředí a systému, tak aktéři z romského prostředí. Věřím, že alespoň v této dílčí oblasti, kde vykazujeme ve srovnání s dalšími zeměmi nepochybně vyšší výkonnost a vybavenost, snad již máme odpor ke sbírání etnických dat za sebou.

***

Dr. Ivan Gabal je sociolog, pracuje ve své firmě GAC, která se zabývá hledáním řešení a politik pro složité společenské problémy. GAC zpracovala prvou mapu vyloučených lokalit a první srovnání vzdělanostních drah romských a neromských žáků. Ivan Gabal žije a pracuje v Praze, jeho manželkou je Jana Hybášková, velvyslankyně EU v Iráku. Ivan Gabal letos kandidoval do Senátu jako nezávislý za Zelené a KDU v Praze.

Přečteno: 4393x

Kam dál:

Štítky:  

Vzdělávání, Děti, RV, RV 9/2012



HLAVNÍ ZPRÁVY

Ilustrační FOTO: Pixabay.com

Ministerstva: Návrh změn v inkluzi odporuje závazkům ČR

6.12.2018 15:08
Některé změny ve vyhlášce o společném vzdělávání dětí ve školách, jak je navrhuje ministerstvo školství, možná nejsou v souladu s mezinárodními úmluvami. Odporují zřejmě i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Tvrdí to ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo spravedlnosti v připomínkách k návrhu novely. Po ministerstvu školství požadují, aby odstoupilo od záměru omezit současný počet asistentů pedagoga ve třídách a umožnit otevření škol pro lehce mentálně postižené i dětem bez tohoto druhu handicapu.
 celý článek

Tomio Okamura a Miloš Zeman

Hrad neuspěl. Okamurova SPD zůstane ve zprávě o extremismu za rok 2017. Bezpečnostní rada státu ji vzala na vědomí v původním znění

6.12.2018 11:26
Bezpečnostní rada státu (BRS) dnes vzala na vědomí výroční zprávu o extremismu v Česku za rok 2017 v původním znění, které připravilo ministerstvo vnitra. ČTK to sdělil ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). Zprávu nyní může projednat vláda. Média dříve informovala, že projednávání materiálu zdržovaly výhrady Pražského hradu, kterému měly vadit zmínky o hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury.
 celý článek

Ilona Ferková (vpravo) a Karolína Ryvolová 4. 12. 2018 během křestu knihy Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny / De mek jekh, Ľido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa (FOTO: Karolína Telváková, Romea.cz)

videoVIDEO: Jáchym Topol pokřtil novou knihu Ilony Ferkové rumem

5.12.2018 20:28
Včera se v nabitém sále Knihovny Václava Havla (KVH) uskutečnil křest nové knížky Ilony Ferkové, kterou připravilo nakladatelství romské literatury KHER. Soubor deseti povídek v romsko-českém vydání nazvaném Ještě jedno, Lído! Kaštánkovy příběhy z herny / De mek jekh, Ľido! Kaštankuskre vakeribena andal e herňa pokřtil programový ředitel KVH Jáchym Topol příznačně pro tuto knihu rumem.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo