romea - logo
27. února 2021 (sobota)
svátek má Alexandr

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Ivan Gabal: Jsou vzdělání a školský systém nástroje změny nebo konzervace statu quo?

Praha, 27.9.2012 9:19, (Romano voďi)
Ilustrační foto
Ilustrační foto

Rámcové srovnání situace romských menšin v pěti nových členských státech z unijní perspektivy, které je v běhu, klade na vzdělání centrální význam. Vidí ho jako motor mezigenerační změny a prostředek obratu od segregace k integraci. Výchozí však musí být analýza stavu a vývoje i analýza bariér. Přinejmenším proto, že akcent na desegregační politiku, který byla páteří unijních dokumentů i deklaratorních závazků vlád pěti nových členů EU (ČR, SR, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko) nepřinesl žádoucí výsledky ani obrat nepříznivého vývoje. S ohledem na rozdílnou situaci, postavení i početnost romských komunit v jednotlivých zemích asi nelze hledat uniformní integrační politiku EU a postup musí být více „národní“. Nicméně je společným jmenovatelem situace všech pěti zemí spíše tendence k prohlubování segregace a sociálního vyloučení a spolu s tím i expanze interetnických střetů a silná migrace zejména balkánských romských komunit do západní Evropy.

Pokud jde o vzdělání, jsou vývojové tendence, jakkoli s velmi různou intenzitou, ve všech pěti zemích obdobné:

1.

Silné podíly dětí ukončujících základní vzdělávání předčasně s adekvátními důsledky ve zhoršení vyhlídek na kvalifikaci nebo střední vzdělání a znovu se vynořujícím problémem vysokých podílů dětí s poruchami gramotnosti v oblasti čtení, psaní, počítání, nemluvě o sociální nebo IT gramotnosti.

2.

Narůstající či posilující tendence k segregovanému či etnicky homogenizovanému školství, a to jak objektivním tlakem segregovaných bydlišť a lokalit, segregačním tlakem majoritní populace v umísťování dětí do základních škol, ale v neposlední řadě i nezanedbatelným subjektivním zájmem romských rodičů ulehčit a zjednodušit dětem základní vzdělávání pobytem ve „vlastním“ a známém prostředí s převahou romských žáků.

3.

Prosazení romských chlapců a dívek do středního vzdělání v podobě vyučení a zejména úplného středního vzdělání zůstává řádově nižší než u jejich vrstevníků a řadí se spíše mezi stále výjimečnější a méně úspěšné. Překonání bariéry mezi základní a střední školou je ve všech zemích největší překážkou zvýšení podílu středoškoláků, a to z důvodu objektivní náročnosti a malé podpory ze strany škol i v důsledku klesajícího faktického zájmu a potřebné podpory dětí v romských rodinách. Výzkumy sice ukazují převažující kladné postoje romských rodičů, ale realita je jiná.

4.

S výjimkou Maďarska, kde je poslední předškolní rok v mateřské škole povinný a státem hrazený, je v ostatních zemích podíl dětí, které přichází do školy po mateřské škole a předškolní přípravě v jejím rámci stále řádově nižší než u neromských vrstevníků. Tento stav samozřejmě od počátku snižuje šance romských žáků držet se svými vrstevníky výkonově krok.

5.

Významnou odlišností oproti praxi i koncepčnímu přístupu v zemích západní Evropy je přetrvávající existence a podpora speciálních škol v exkomunistických zemích a tendence ke klasifikaci sociálního znevýhodnění a speciálních pedagogických nároků dítěte jako důvod k jeho vyřazení ze základního školského kurikula. Spolu se segregační tendencí existence speciálního školství nadále nové členské země odlišuje z hlediska vzdělávací a školské praxe i šancí na vzdělání u znevýhodněných žáků. Jejich dráhy diverguje oproti majoritě namísto tlaku na jejich inkluzi a konvergenci. A opět, i zde se projevuje nejen neschopnost hlavního školského proudu integrovat tyto žáky namísto jejich vytlačování, ale také ochota a zájem romských rodin akceptovat speciální školské dráhy jako osvědčené a přijatelné nebo snadnější.

Při úvaze nad těmito závěry o převažujících společných a nepříznivých trendech ve vývoji vzdělání romských žáků všech pěti nových členských zemí se nelze zbavit dojmu silné setrvačné tendence v jejich školských systémech. Tíhnou ke vzniku „romských“ tříd nebo škol, mají tendence k oddělování, respektive vytlačování sociálně znevýhodněných žáků do speciálního školství mimo hlavní proud a stále nejsou schopny doplnit či nahradit znevýhodnění generované sociálním původem motivační aktivitou a výkonností školy. Důsledkem toho jsou žáci s neukončeným vzděláním nebo bez kvalifi kace, vysoké podíly dětí s narušenou gramotností a přetrvávající nízké počty dětí, které dosáhnou na střední nebo dokonce vysokoškolské vzdělání. A to navzdory enormnímu růstu počtu míst na středních a vysokých školách po pádu komunismu.

Závěr je tedy zřejmě o tom, že ve všech postkomunistických zemích se ve vztahu k romským žákům vzdělání nestalo motorem mezigenerační změny a školské systémy se nestaly nástrojem motivujícím ke vzestupu mobility romských žáků, ale naopak nástrojem mezigeneračního přenosu znevýhodnění. To vše navzdory legislativním, soudním i politickým tlakům na desegregaci a inkluzi. Je sice třeba opět zdůraznit, že tyto tendence se prosazují s velmi rozdílnou intenzitou a v rozdílných podmínkách na široké škále od situace Maďarska, které se v inkluzivní školské politice dostalo nejdále, až po Rumunsko a Bulharsko, kde vzdělanostní propad zasahuje daleko větší podíly romské populace. Přesto je možné hovořit o společné setrvačné existenci konzervativního „postsocialistického“ školského systému, který se nedokáže vyrovnat s heterogenitou žáků a doplnit sociální a etnické rozdíly, znevýhodnění a nerovnosti, aniž by generoval vysoké podíly žáků se vzdělanostním, kulturním, kvalifikačním a sociálním defi citem nebo tyto žáky vytlačil mimo hlavní vzdělávací proud. A protože jsou i nadále ve všech pěti zemích problémem spolehlivá data a systematické sledování vývoje, nelze se vyhnout hypotéze o možném zhoršování tohoto trendu.

A zřejmě rovněž univerzálně platí, že stejně jako se objektivně zhoršilo postavení romských komunit a jejich nezanedbatelná část se „propadla“ do segregovaných a sociálně vyloučených komunit, došlo i k dalšímu zhoršení motivační a výchovné výkonnosti rodin vůči vzdělání dětí.

Pro vzdělanostní politiky zde vzniká velký rébus. Kde začít? U romských rodin a zejména matek v obnovování zájmu o systematické a aktivní vzdělání jejich dětí? U navštěvování mateřských škol a motivování dětí k vzestupné mobilitě? U takové modernizace školských systémů, které by vědomě překonávaly, doplňovaly a v jistém smyslu „nahrazovaly“ či negovaly nestimulující rodinné zázemí vlastní motivační aktivitou a schopností pracovat diferencovaně se všemi dětmi na celé škále jejich výkonnosti, zájmu a mobilitních aspirací? A co je v tom celém „česká otázka“? Podle mě to, zda vývoj u nás bude tendovat k přebírání spíše vzdělávacího habitu a kultury západoevropských školských systémů a staneme se jakousi lokomotivou integračních výkonů romských žáků vzhledem k ostatním postkomunistickým zemím, nebo zda se budeme propadat na balkánské standardy a posilovat segregované, speciální a „pologramotné“ romské školství. Možná se pletu, ale jinou alternativu nevidím.

A ještě zcela závěrem musím zdůraznit, že jakákoli modernizační i komparativní hodnocení a rozhodování o tom, zda výkonově stoupáme nebo klesáme, jsou myslitelná jenom tehdy, pokud se bude systematicky, kvalifi kovaně a srovnatelně měřit vše, co je na vzdělanosti dětí a výkonech škol možné, a to včetně etnického původu žáků. Překonat stávající a prohlubující se propast mezi vzdělanostními drahami a šancemi romských a neromských žáků dokážeme jen a pouze tehdy, pokud tyto nerovnosti budeme neustále monitorovat. Bez spolehlivých informací se modernizační a reformní politika dělat nedá. To si musí uvědomit jak tvůrci školského prostředí a systému, tak aktéři z romského prostředí. Věřím, že alespoň v této dílčí oblasti, kde vykazujeme ve srovnání s dalšími zeměmi nepochybně vyšší výkonnost a vybavenost, snad již máme odpor ke sbírání etnických dat za sebou.

***

Dr. Ivan Gabal je sociolog, pracuje ve své firmě GAC, která se zabývá hledáním řešení a politik pro složité společenské problémy. GAC zpracovala prvou mapu vyloučených lokalit a první srovnání vzdělanostních drah romských a neromských žáků. Ivan Gabal žije a pracuje v Praze, jeho manželkou je Jana Hybášková, velvyslankyně EU v Iráku. Ivan Gabal letos kandidoval do Senátu jako nezávislý za Zelené a KDU v Praze.

Přečteno: 5050x
 

Kam dál:

Štítky:  

Vzdělávání, Děti, RV, RV 9/2012



HLAVNÍ ZPRÁVY

Zleva: Jan Blatný, Michal Miko, Alena Gronzíková a Cyril Koky

Povinné respirátory? Pro sociálně vyloučené lokality a chudé velký finanční problém. Pokud je vláda vyžaduje, měla by je rozdávat zdarma

22.2.2021 10:30
Ministerstvo zdravotnictví dnes vydá mimořádné opatření, ve kterém kvůli šíření epidemie covidu-19 zpřísní povinnost ochrany dýchacích cest. Podle dřívějšího vyjádření ministra Jana Blatného (za ANO) bude nařízení platit od půlnoci z dneška na úterý, týkat se bude veřejných míst s větší koncentrací lidí. Lidem v nich už nebude stačit textilní rouška, ale budou muset nosit respirátor, nanoroušku nebo dvě chirurgické roušky. Podle některých opozičních politiků by měl dávat občanům respirátory zdarma. To navrhují i redakcí serveru Romea.cz oslovení odborníci pracující v sociálně vyloučených lokalitách nebo s Romy.
 celý článek

Video na podporu očkování natočila i skupina celebrit z menšinových komunit, mezi nimi například herec Adil Ray či komik Romesh Ranganathan (FOTO: Repro Youtube)

videoBritská studie: Příslušníci etnických menšin mají menší důvěru k vakcíně proti covidu-19, méně se očkují, více umírají. V ČR podobná data nemáme

19.2.2021 16:25
Příslušníci etnických menšin žijících v Anglii mají menší důvěru k vakcíně proti covidu-19 než většinová populace. To se promítá i do počtu očkovaných. Zatímco bělochů ve věku 70 až 79 let naočkovali angličtí zdravotníci již 86 procent, v případě černochů je to jen 55 procent, vyplývá ze studie, o které informovala agentura Reuters.
 celý článek

Lékařka Marie Nejedlá v rozhovoru pro ROMEA TV vysvětluje popis výroby vakcíny proti COVID-19, foto: romeatv

videoLékařka pro ROMEA TV vysvětluje nejasnosti kolem očkování: Z čeho je vakcína složená? Jak funguje?

19.2.2021 13:40
Ochota občanů České republiky nechat se očkovat proti nemoci COVID-19 od konce roku mírně vzrostla. Na konci ledna mělo o vakcínu zdarma zájem 54 procent dospělých v ČR. Jak ukazují průzkumy ze zahraničí, mezi etnickými menšinami je však ochota k očkování nižší. Platí to zřejmě i u Romů v České republice. Poměrně často se opakuje několik otázek a názorů, které jsou s vakcinací spojené. Z čeho jsou vakcíny proti COVID-19 složené? Vakcíny byly vyvinuty velmi rychle, jsou proto nekvalitní? Do jaké míry jsou vakcíny účinné? ROMEA TV přináší sérii videí, kde na tyto otázky odpovídá lékařka Marie Nejedlá ze Státního zdravotního ústavu.  
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo