romea - logo
22. ledna 2018 (pondělí)
svátek má Slavomír
Zprávy e-mailem - Nemáte čas číst naše zprávy každý den? Nechte si posílat souhrn toho nejdůležitějšího tak často, jak  chcete Vy.
Loading
rozšířené vyhledávaní

Jana Horváthová: Dnes už společnost vnímá likvidaci vepřína za potřebnou

12.12.2017 15:36
Jana Horváthová (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)
Jana Horváthová (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)

 

Ve čtvrtek 23.listopadu došlo k přelomovému okamžiku - podpisu smlouvy o výkupu vepřína v Letech u Písku. Ten stojí od sedmdesátých let na místě, kde za Protektorátu Čechy a Morava stál takzvaný cikánský tábor, ve kterém byli násilně shromažďováni čeští Romové a Sintové proto, aby byli následně transportováni do Osvětimi. Z více než tisícovky letských vězňů se domů po válce vrátila jen hrstka. Politici celé roky nejevili téměř žádný zájem o fakt, že na místě památky romského holokaustu stojí velkokapacitní vepřín. Letos se vládní představitelé konečně usnesli na jeho odkupu a zpietnění celého místa. Požádali jsme o rozhovor JANU HORVÁTHOVOU, ředitelku Muzea romské kultury v Brně, které dostane toto místo v Letech u Písku do své správy.

Jeden památník připomínající romské oběti v Letech u Písku už existuje – na místě bývalého pohřebiště. Jak vůbec došlo k tomu, že stojí právě tam, a ne na půdě tábora? Vznesla se vůbec v době jednání o výstavbě památníku námitka, že tam stojí vepřín?

Nezmeškejte ani články, které jsou jen v tištěné verzi a objednejte si své předplatné časopisu Romano voďi na www.romanovodi.cz

Tématem tábora v Letech u Písku jsme se začali v Muzeu intenzivněji zabývat v roce 1995, když tam prezidentská kancelář plánovala vystavět památník. Bylo to vlastně dost iniciováno Paulem Polanskym, který rozvířil celé to téma, o kterém sice odborníci u nás věděli, ale tento novinář ho rozšířil do povědomí široké veřejnosti. Polanského výtky mířily i na prezidenta Havla, který se z mého pohledu k tomu skutečně postavil čelem a jeho kancelář pak v dobré víře organizovala výstavbu památníku. A je fakt, že v tom pětadevadesátém byl požadavek likvidace vepřína de facto nereálný.

Tehdejší společnost vůbec nechápala, co byl holokaust Romů. Já hodně přednáším na toto téma, a tak vím, že lidi jsou mnohdy dodnes v zajetí svých představ, že Romové trpěli kvůli své případné takzvané „asociálnosti“. Neuvědomují si, že jejich likvidace měla základ v politice, která vyústila i v šoa, likvidaci Židů, že podstatou těchto genocid byly rasové důvody. A to v tom pětadevadesátém s ohledem k Romům byla neznámá věc. Téma válečné genocidy Romů nebylo veřejností přijímáno, aby lidé s empatií vnímali, jaká se Romům za války děla nespravedlnost, to tady prostě nebylo.

Kdy se situace začala měnit?

Asi na přelomu roku devadesát sedm devadesát osm se novinář Markus Pape, Paul Polansky a Čeněk Růžička začali zasazovat, řekla bych, razantní formou o informování veřejnosti a velmi tlačili na likvidaci letského vepřína. Ten samozřejmě vadil i nám, lidem kolem Muzea romské kultury, ale my na tyto nepřístojnosti upozorňovali jinými formami a spíše nesměle. Už v první půlce 90. let jsme srovnávali, že třeba v blízkosti Památníku Terezín by existence prasečí farmy nebo něčeho podobného nebyla možná. Náš hlas ale nebyl příliš slyšen, historici zpravidla užívají jiných metod k vyjádření svých názorů než aktivisti, nejsou potom ani tak průrazní a čekají spíše diskusi než boj. Podobně působil i hlas Ctibora Nečase, ale s ohledem ke způsobu jeho vyjadřování, které vždy stálo na faktech, ne na nepodložených senzacích, byl aktivisty vcelku neprávem očerňován, což způsobilo, že profesor jemných mravů a „staré školy dobrého chování“ se pak už navždy stáhl z veřejného života.

Předseda Výboru pro odškodnění romského holokaustu a jeden z potomků přeživších Čeněk Růžička kritizuje vaše tehdejší působení a vyjádřil se, že nesouhlasí s tím, aby Muzeum bylo správcem budoucího památníku.

V tom roce 1998 se na stránkách českých médií rozpoutala, řekla bych, veliká názorová bitka o toto téma. Pan Růžička a další velmi tlačili na likvidaci vepřína, přitom se v tisku objevovaly pomalu miliardové částky, za které by údajně bylo možno vepřín odkoupit. To vše způsobilo eskalaci veřejného mínění, nenávisti, která hrozila, že už tak nemilovaným Romům ještě přitíží. Já i mnozí další, historici, politologové a další, jsme tehdy s obavami sledovali, co tento nátlak se společností dělá. A měla jsem pocit, že veřejnost vůbec není na likvidaci prasečáku, jak už jsem řekla, připravena. Já nehoruji pro násilné metody, lámání věcí přes koleno hrozí dalším vymknutím na místě nečekaném. V této situaci jsem se jednou nějak neobratně vyjádřila na toto téma, že za každou cenu likvidovat vepřín neusiluji. Jsem zastánce spíš přirozených posunů a hnutí mysli. Chtěla bych, aby lidi ke svým přesvědčením dospěli sami, protože když k tomu dojdou sami, jejich zapojení do věci může být skutečné a efektivní. Bude to pak jejich vůle, nebude jim to naoktrojováno zvenku. A tehdy, myslím si, tento můj postoj Čeněk Růžička nepochopil, a dodnes mi toto nepříliš šťastné vyjádření z roku 1998 vyčítá.

I s odstupem času máte pocit, že váš přístup byl správný?

Osobně mám názor pořád stejný, že ten vepřín tam nemá co dělat a má být zlikvidován. Ale vnímám zcela jasně, že dnes je, bohudík, jiná situace než před dvaceti lety. Zdá se mi, že za těch dvacet let společnost přece jenom poněkud vyzrála, dostala se v té spirále o kružnici výš a minimálně její část už vnímá potřebu odstranění vepřína z těchto míst. A já jsem tomu hrozně ráda, teď mám pocit, že je opravdu ta vhodná chvíle, a proto se to asi taky daří.

Společnost ale vyzrála i díky tomu, že se dvacet let neustále informuje o tom, co se v Letech dělo…

Určitě, tady má zase velkou zásluhu Čeněk Růžička, že vytrval v neutuchajícím boji, byť třeba z mého pohledu tvrzeními, která jsou na mě příliš silná. A toto je vlastně výhoda těch aktivistů, takovýchto jakoby partyzánů, kteří v mnoha věcech pomůžou. A já si za toto pana Růžičky cením a myslím si, že nás vlastně nic neodděluje. Jenom mě trochu mrzí, že to tak nevnímá on. Já cítím, že táhneme jakoby za jeden provaz, že naše cíle a přání jsou stejná, protože mně, stejně tak jako jemu, jde o pietní připomínku. O to, aby ti mrtví tam odpočívali v pokoji a přeživší si je mohli v klidu připomínat. Aby na místech bezpráví a utrpení konečně zavládl spravedlivý klid.

Jak to tedy teď bude se správou tábora v Letech? Muzeum také dlouho usilovalo o správcovství bývalého tábora v Hodoníně u Kunštátu…

Vláda odhlasovala, že by Hodonín měl připadnout od Nového roku Muzeu. Zatím by tam mělo ještě Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského dokončit expozice a měli by vše předat hotové, připravené ke zpřístupnění. Zde je ale také určitý posun oproti původnímu plánu i vládnímu usnesení z roku 2011. Bez vědomí vládní Rady pro záležitosti romské komunity i dalších subjektů došlo v roce 2016 ke změně směru. Původně plánovaný Památník romského holokaustu byl poté budován jako Památník Hodonín. Muzeum nesouhlasilo se změnou, ale jak říkám, naše hlasy nejsou příliš slyšet. Až když se touto změnou směru budoucího centra začalo zabývat i Ministerstvo zahraničních věcí, s ohledem k možným důsledkům této změny a hodnocení ČR v zahraničí, tak se toto téma letos znovu otevřelo. Co se týče Kulturní památky Lety, je naším zřizovatelem, Ministerstvem kultury, plánováno, že bychom od ledna i toto místo měli převzít do správy. Doposud je lokalita ve správě jiné příspěvkové organizace MKČR – Památníku Lidice.

Říkáte, že jste loajální vůči vašemu zřizovateli, Ministerstvu kultury, které vás správcovstvím Letů pověřilo. Pokud byste měla říct svůj osobní názor, kdo by měl spravovat budoucí památník v Letech u Písku?

Racionálně vzato, je to zřejmě tak, že naše instituce je k tomu nejpovolanější, že bychom to dělali nejen dobře, ale i citlivě a s patřičným zaujetím pro věc. Ale jak říkám, příčí se mi lámat věci přes koleno.

A vidíte nějakou možnost případného podílu spolupráce s Výborem pro odškodnění romského holokaustu?

No tak toto není žádné tajemství, to jsem panu Růžičkovi poprvé jasně sdělila více než před rokem, že jsme velmi otevřeni spolupráci s VPORH, že to vítáme a je to moje přání. Já budu šťastná, budeme-li s panem Růžičkou svorně pracovat na společné věci.

Co se bude dít po odkupu vepřína?

My jsme v tomhle případě připraveni na zahájení celospolečenské debaty, na které nesmí chybět samozřejmě přeživší, kteří budou mít v této debatě významné místo. Nechceme nic dělat sami, protože už máme zkušenosti, že co se tady dělalo bez Romů pro Romy, nedopadlo optimálně, takže určitě chceme o těch věcech diskutovat. Podle informací od našeho zřizovatele nedostaneme peníze na nějaké stavby a pan Růžička souhlasil, aby bylo místo vyčištěno a fungovalo jako památkový areál. Expozice či kulturní středisko by mělo být podle slov pana Růžičky spíše v Praze. Myslím, že jsme naladěni na stejnou notu, uvidíme, jak se to bude vyvíjet. V otázce piety muzeum nebude slepě prosazovat své návrhy, ale chce vytvořit místo, jehož atmosféra bude moci působit na příchozí a nová úprava podpoří tento účel.

PhDr. Jana Horváthová (1967) pochází z rodu Holomků, původních moravských Romů. Narodila se v Brně, promovala z historie a později z muzeologie na FF Masarykovy univerzity. Krátce, společně s manželem, který je kardiochirurg, působila v Romské občanské iniciativě v Praze, spoluzakládala Muzeum romské kultury v Brně, kde je od roku 2003 ředitelkou. Pracovala pro Českou televizi jako dramaturgyně, redaktorka, moderátorka a scénáristka.

S jakými reakcemi se můžeme setkat, když tam bude pouze volné prostranství, jehož vyčištění přijde na několik milionů? Reakce veřejnosti mohou být přece jenom různé.

Existují i různé názory na to, jak dnes vypadá Státní muzeum v Osvětimi čili areál nacistického koncentračního lágru Auschwitz I, Auschwitz II – Birkenau, kde byl mimo jiné i takzvaný cigánský lágr. Řadě Romů se nelíbí, že tam vlastně nic není. Já jsem nedávno mluvila s potomkem přeživšího, který říkal, že to je hrozné, že tam měly být postaveny repliky těch vězeňských baráků. Samozřejmě na to může mít každý jiný názor, proto je důležitá ta debata. Aby se o těch názorech mluvilo a byla tedy šance na jejich základě udělat nejcitlivější řešení. Každému se vstříc vyjít nedá, ale je potřeba o tom diskutovat, téma otevřít. To se doposud ještě nestalo.

Jakou roli ve vytváření budoucí podoby památníku sehrají nejnovější archeologické poznatky z tohoto místa?

Určitě důležitou. My jsme s týmem pana Vařeky v kontaktu a máme uzavřenou smlouvu o spolupráci, z níž plyne, že nálezy z výzkumu po předchozím výběru a konzervaci přejdou do našich sbírek. Důležitý bude průzkum po likvidaci vepřína. Do dnešní doby nebyl možný, protože si vlastník, firma AGPI, průzkum v tomto prostoru nepřála. Tak jsme v očekávání, co se tam objeví.

Časopis si objednejte pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.

Renata Berkyová, Foto Petr Zewlakk Vrabec
Přečteno: 3918x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Romano voďi, Muzeum romské kultury, romský holocaust, Lety u Písku, Rozhovory



HLAVNÍ ZPRÁVY

--ilustrační foto--

VIDEO: Server Romea.cz vyzpovídal napadeného chlapce, jeho matku a svědka incidentu v ústecké MHD

18.1.2018 13:55
Pracovníci serveru Romea.cz hovořili s chlapcem, kterého chtěla revizorka ústeckého dopravního podniku minulý týden násilím vyhodit z ranního spoje do školy. Prostor dostala také matka chlapce a mladík, který incident natočil na telefon. 
 celý článek

Ilustrační FOTO

Policie k případu úmrtí malé Janičky v Sheffieldu: Neexistují žádné podezřelé okolnosti její smrti

12.1.2018 14:45
Podle policejního velitelství v South Yorkshire, které vyšetřuje smrt malé Janičky v Sheffieldu, neexistují žádné podezřelé okolnosti její smrti. Vyplývá to z vyjádření pro server Romea.cz k případu, který mezi Romy na sociálních sítí vyvolal bouřlivou diskuzi.
 celý článek

Revizorka 11. 1. 2018 vyhodila z autobusu romské děti jedoucí do školy do Trmic. Vadilo jí, že měly na zádech batohy (FOTO: Repro Facebook, koláž: Romea.cz)

videoÚstecký dopravní podnik stojí za svou revizorkou, která vyhodila romské děti z autobusu. Uznává ale, že neměla chlapce chytit za ruku

12.1.2018 14:20
Dopravní podnik města Ústí nad Labem uznává (DPMUL), že revizorka v rámci svých pravomocí chlapce neměla chytit za ruku. Vzhledem k tomu, že chlapec měl být k ženě vulgární a měl si odmítnout sundat batoh ze zad, stojí ale dopravní podnik za svou zaměstnankyní. DPMUL to uvádí v dnes zveřejněné tiskové zprávě. Incident se odehrál včera ráno během cesty školáků do trmické základní školy.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







..
romea - logo