Chlapci, aspoň tedy v dětském a dospívajícím věku, ale myslím, že prostě
obecně, tíhnou k jiným hrdinům než děvčátka. Existují však i univerzální kladní
hrdinové, kteří si dokážou získat srdce všech, napříč pohlavími a věkem. Třeba
takový Legolas… Kdo by neobdivoval statečného elfa z Temného hvozdu, jednoho z
devíti členů Společenstva prstenu, kterého stvořil, vedle dalších fiktivních
postav, John Ronald Reuel Tolkien? Zasáhl mě, stejně jako mé neteře a synovce, a
přičtěme k tomu miliony dalších lidí na celém světě.
Loni mi dalo pořádnou práci sehnat dárky, u kterých jsem si byla jista, že
naše děti opravdu potěší, nadchnou a přikovají je na týdny k sobě. My takové
hračky měli, vlastně jich bylo mnohem méně, možná o to víc jsme si jich vážili a
měli k nim vřelý vztah až do puberty, někdy i déle. A některé ty hračky byli
hrdinové, spíše ale ne. Šlo o postavy z knih, tehdejší svět, tedy ten kus světa,
ve kterém jsem vyrůstala se svými sourozenci, ještě neuměl tak dokonale
propagovat a zpeněžit kdejakou filmovou či televizní, natož literární,
postavičku.
Děvčátko Momo z knihy Michaela Endeho Momo a ukradený čas jsem znala jen podle
pár ilustrací a své fantazie. A ta, panečku, byla veliká! Malá holčička žijící
sama ve zřícenině starověkého amfiteátru ukryté v piniovém hájku mě fascinovala.
Snad pro svůj zevnějšek, poněkud zvláštní, už jen proto, že nešlo moc určit,
kolik jí vlastně je let. Nosila dlouhou sukni na paty a velké pánské sako. Měla
kudrnaté černé vlasy, snad ta podobnost s mými mi byla sympatická, nevím, spíš
ale její odvaha a schopnost naslouchat jiným, díky níž měla spoustu přátel. U
těch, které ale považujete za hrdiny, vždycky převáží jejich odvaha. Udělají
něco výjimečného, těžkého, nezvládnutelného pro ostatní. Momo se nelekla
podivných šedých mužů, kteří se začali objevovat ve městě, a ukázalo se, že
lidem vlastně kradou čas, že se kvůli těmto divným mužům všichni mění a šedí
zloději potřebují ukradeného času čím dál více. Zdá se, že už nikdo nemůže lidi
zachránit a vrátit jim jejich drahocenný odcizený čas – jedině děvčátko Momo!
Samozřejmě že to nakonec dokáže a lidstvo zachrání. Stejně jako zmiňovaný elf
Legolas, jenž svojí statečností a jistou neobvyklostí dokonce zastínil udatného
Aragorna.
Když jsem četla Momo, bylo mi asi devět, její figurky se nikde neprodávaly, ale
hrdiny dnešních dětí, takové ty nejvíc profláknuté, můžete koupit v
nejrůznějších podobách. Vlastně jsem byla ráda, když synovec přešel od
Spidermanna k Legolasovi. Ten mi totiž přišel ušlechtilejší a přece jen se – na
rozdíl od zmiňovaného tajemného hrdiny se sítí neprodával i v podobě sprchového
gelu nebo třeba zubního kartáčku.
Taky jsem byla ráda, že máme za sebou časy velkého obdivu k tureckému
policistovi Simirovi z německého kultovního televizního seriálu Kobra 11. V tom
jel náš chlapec ve čtyřech letech! Nedokážete si představit, jak! Museli jsme
kupovat nová dvd na novinových stáncích hned jak vyšla. Prodavačka si myslela,
že to snad kupuje moje maminka pro manžela. Když jí řekla, že to má pro vnuka,
paní jen významně kývla hlavou. Já musela zase pro změnu absolvovat během každé
své návštěvy v Brně skoky přes křesla, jako by to byla kapota auta, zmlknout
pokaždé, jen zazněly úvodní tóny seriálu a pak hbitě vyskočit a pozdravit se se
synovcem zaťatou pěstí jako nerozluční parťáci!
S Legolasem přišla úleva a hlavně konečně hrdina, kterému jsem rozuměla! A tak
jsem obětavě sháněla dárek, který by udělal radost šestiletému chlapci a
současně podpořil tu část jeho fantazie a povahy, která má ocenit právě
Legolasovy vlastnosti – chrabrost, obětavost, skromnost. Když jsem viděla ten
luk, hned jsem věděla, že mám vyhráno. Takový přece měl ten elf, a to jistě
zaboduji u vánočního stromečku. Vedle toho byly hrdinky mých neteří klidné,
inteligentní, krásné holčičky a dívky. Pravda, každá z nich uměla čarovat,
minimálně, ale co je to proti skokům z křesla, to rádi obětujete a koupíte
prostě čarovnou hůlku nebo sprej na vlasy a podporovat dívky ve fantazii
kouzlení je přece normální už několik generací!
