Jarmila Balážová: Od Spidermana k Legolasovi...
Chlapci, aspoň tedy v dětském a dospívajícím věku, ale myslím, že prostě obecně, tíhnou k jiným hrdinům než děvčátka. Existují však i univerzální kladní hrdinové, kteří si dokážou získat srdce všech, napříč pohlavími a věkem. Třeba takový Legolas… Kdo by neobdivoval statečného elfa z Temného hvozdu, jednoho z devíti členů Společenstva prstenu, kterého stvořil, vedle dalších fiktivních postav, John Ronald Reuel Tolkien? Zasáhl mě, stejně jako mé neteře a synovce, a přičtěme k tomu miliony dalších lidí na celém světě.
Loni mi dalo pořádnou práci sehnat dárky, u kterých jsem si byla jista, že naše děti opravdu potěší, nadchnou a přikovají je na týdny k sobě. My takové hračky měli, vlastně jich bylo mnohem méně, možná o to víc jsme si jich vážili a měli k nim vřelý vztah až do puberty, někdy i déle. A některé ty hračky byli hrdinové, spíše ale ne. Šlo o postavy z knih, tehdejší svět, tedy ten kus světa, ve kterém jsem vyrůstala se svými sourozenci, ještě neuměl tak dokonale propagovat a zpeněžit kdejakou filmovou či televizní, natož literární, postavičku.
Děvčátko Momo z knihy Michaela Endeho Momo a ukradený čas jsem znala jen podle pár ilustrací a své fantazie. A ta, panečku, byla veliká! Malá holčička žijící sama ve zřícenině starověkého amfiteátru ukryté v piniovém hájku mě fascinovala. Snad pro svůj zevnějšek, poněkud zvláštní, už jen proto, že nešlo moc určit, kolik jí vlastně je let. Nosila dlouhou sukni na paty a velké pánské sako. Měla kudrnaté černé vlasy, snad ta podobnost s mými mi byla sympatická, nevím, spíš ale její odvaha a schopnost naslouchat jiným, díky níž měla spoustu přátel. U těch, které ale považujete za hrdiny, vždycky převáží jejich odvaha. Udělají něco výjimečného, těžkého, nezvládnutelného pro ostatní. Momo se nelekla podivných šedých mužů, kteří se začali objevovat ve městě, a ukázalo se, že lidem vlastně kradou čas, že se kvůli těmto divným mužům všichni mění a šedí zloději potřebují ukradeného času čím dál více. Zdá se, že už nikdo nemůže lidi zachránit a vrátit jim jejich drahocenný odcizený čas – jedině děvčátko Momo! Samozřejmě že to nakonec dokáže a lidstvo zachrání. Stejně jako zmiňovaný elf Legolas, jenž svojí statečností a jistou neobvyklostí dokonce zastínil udatného Aragorna.
Když jsem četla Momo, bylo mi asi devět, její figurky se nikde neprodávaly, ale hrdiny dnešních dětí, takové ty nejvíc profláknuté, můžete koupit v nejrůznějších podobách. Vlastně jsem byla ráda, když synovec přešel od Spidermanna k Legolasovi. Ten mi totiž přišel ušlechtilejší a přece jen se – na rozdíl od zmiňovaného tajemného hrdiny se sítí neprodával i v podobě sprchového gelu nebo třeba zubního kartáčku.
Taky jsem byla ráda, že máme za sebou časy velkého obdivu k tureckému policistovi Simirovi z německého kultovního televizního seriálu Kobra 11. V tom jel náš chlapec ve čtyřech letech! Nedokážete si představit, jak! Museli jsme kupovat nová dvd na novinových stáncích hned jak vyšla. Prodavačka si myslela, že to snad kupuje moje maminka pro manžela. Když jí řekla, že to má pro vnuka, paní jen významně kývla hlavou. Já musela zase pro změnu absolvovat během každé své návštěvy v Brně skoky přes křesla, jako by to byla kapota auta, zmlknout pokaždé, jen zazněly úvodní tóny seriálu a pak hbitě vyskočit a pozdravit se se synovcem zaťatou pěstí jako nerozluční parťáci!
S Legolasem přišla úleva a hlavně konečně hrdina, kterému jsem rozuměla! A tak jsem obětavě sháněla dárek, který by udělal radost šestiletému chlapci a současně podpořil tu část jeho fantazie a povahy, která má ocenit právě Legolasovy vlastnosti – chrabrost, obětavost, skromnost. Když jsem viděla ten luk, hned jsem věděla, že mám vyhráno. Takový přece měl ten elf, a to jistě zaboduji u vánočního stromečku. Vedle toho byly hrdinky mých neteří klidné, inteligentní, krásné holčičky a dívky. Pravda, každá z nich uměla čarovat, minimálně, ale co je to proti skokům z křesla, to rádi obětujete a koupíte prostě čarovnou hůlku nebo sprej na vlasy a podporovat dívky ve fantazii kouzlení je přece normální už několik generací!
Kam dál:
- Děti ze sociálně znevýhodněného prostředí na příměstském táboře: Táborák, skate i nadávky
- Ilona Ferková: Setkala jsem se s Milenou Hübsmannovou a zjistila jsem, že romsky se dá i psát
- Jak se žije na východním Slovensku. Čtyři příběhy, které bourají stereotypy
- Jindřich Šídlo pro Romano voďi: Nakonec vždycky zbydou „Cikáni“. Ačhen ča furt o Roma
- Když naděje umírá jako poslední. Život Lenky Horváthové poznamenala autonehoda
- Pedagožka Naděžda Vašková: Děti potřebují především čas a zájem rodičů
- Vyprávění jako zbraň proti životním prohrám. Recenze nové knihy Ilony Ferkové
- Vyšlo vánoční číslo Romano voďi: Kde jsou vzdělaní Romové? Všude kolem nás!
- Dana Moree: Absurditě lze čelit normalitou
- Rapper Bonus: Sám černou nocí a proti proudu
- Fejeton Adély Gálové: Metamorfóza na starouherský způsob
- Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR kandiduje 20 Romů
Štítky:
RV, RV 10/2012, FejetonHLAVNÍ ZPRÁVY

Povinné respirátory? Pro sociálně vyloučené lokality a chudé velký finanční problém. Pokud je vláda vyžaduje, měla by je rozdávat zdarma
22.2.2021 10:30
videoBritská studie: Příslušníci etnických menšin mají menší důvěru k vakcíně proti covidu-19, méně se očkují, více umírají. V ČR podobná data nemáme
19.2.2021 16:25