Povídka Jarmily Balážové: Tohle afro není snad moje?

„Desátý červenec? To snad ne, to se mi ještě nestalo! Takhle zapomenout na narozeniny mladší sestry! Jéminkote, to mě mrzí, musím jí rychle zavolat!“, prolétla hlavou drobné dívky výčitka při letmém pohledu do kalendáře.

Klárka byla veselá, energická a rozhodná dvacetiletá holka, která si s ničím dlouho hlavu nelámala. To, že zapomněla na svoji mladší sestřičku a její sedmnáctiny jí ale fakt mrzelo, i když věděla, že se to prostě stane, no, při všech těch studijních povinnostech a stresu. Aspoň si to pořád dokola podobně zdůvodňovala, když vytáčela Sonino číslo: „Soničko, sluníčko moje, odpusť své sklerotické setře, že se o den spletla a věř, že ti to vynahradím,“ švitořila do sluchátka  s úlevou a čím dál veseleji, protože už podle tónu na opačné straně poznala, že se její mladší spřízněná duše nezlobí. „A víš co? Mám pro tebe fantastický překvapení, budeš nadšená, naprosto uchvácená, jak tě znám!“, slibovala o překot, s neskrývanou úlevou a nadšením v hlase.

Měly se potkat před pěti minutami, Klára znovu pohlédla na své stříbrné hodinky s vyrytými iniciálami svého jména a příjmení, když se Soňa konečně objevila. Vběhla své starší a jediné sestře do náručí s radostí a očekáváním: „Tak? Kam jdeme? Proč jsem si měla vzít tyto šaty a co to vlastně je za překvapení?“,  chrlila jeden zvědavý dotaz za druhým, zatímco se ještě snažila po tom zběsilém úprku ulicí Sadů popadnout dech. Vždycky chodila pozdě. Bohužel. Třeba jen o pět minut později, ale prostě ne včas! Sestra jí to vyčítala, máma jí za to hubovala, měla kvůli tomu občas i problém na gymplu, ale prostě to nějak neuměla odhadnout, vždycky jí ještě něco zdrželo nebo se zadívala do zrcadla na sebe a pročísla své dlouhé hnědé vlasy, v nichž se proti světlu třpytily kaštanově mahagonové prameny.

„Tak, a jsme tady“, řekla po asi osmi minutách chůze Klára a nechala mladší sestru projít dveřmi kadeřnického salónu jako první. „To je Soňa a tohle Václav, češe na přehlídky a je vážně dobrej, a slíbil, že ti vymyslí něco fakt úchvatnýho.“ Václav jí hned usadil a jejímu odrazu v zrcadle, aspoň tak se jí to zdálo, říká o něco o tom, jak to s jejími kvalitními vlasy nebude žádný problém a ať se nebojí. Jenže ona se bála a strach jí najednou v krku vytvořil takový knedlík, že ze sebe nedokázala vydat ani hlásku. A to má dneska casting na tu roli do filmu, jenže o tom samozřejmě Klára, jak se týden neviděly, neví. Udělalo se jí málem mdlo a pak už jen raději přivírala oči, aby nemusela vnímat skutečnost. Občas jen zaslechla smích a Klářino objetí a povzbuzující mrknutí, jimž se mi snažila naznačit, že všechno bude super.

„Tak, a hotovo“, upravil ještě neposlušný pramen vlasů, zatímco pronesl pyšně větu, které se bála. Věděla, že pak prostě bude muset zvednout zrak, otevřít oči a postavit se pravdě. Sama nevěděla, čeho se tak děsí. Dyť jí Klára chtěla potěšit, dát jí k narozeninám slavícím rok do plnoletosti něco nezapomenutelného, jedinečného a tenhle kluk byl druhý nejlepší v Evropě, tak co, prostě o nic nejde a určitě to bude úžasné! Co by za to spolužačky daly! „No Václave, co, co to je?“, zaslechla vyděšenou sestru a v tu ránu otevřela oči. Málem upadla! V zrcadle viděla vyděšenou Kláru, která se drží jednou rukou za tvář, po tváři jí teče slza a s výrazem největšího zděšení a vzteku začíná kamaráda tlouci malými, drobnými pěstmi. Ten se ani nebráni, jen zírá, jak mu část vlasů téhle klientky, která měla odcházet nadšená, najednou zůstala v rukou. Sám to nechápal, vždyť jí chtěl jen prosvětlit pár pramínků, dělal to už tisíckrát a tohle se mu nikdy nestalo! Co teď, co teď, co má dělat?

Klára ještě nad ztrátou sestřiných dlouhých vlasů plakala, zatímco Soňa sama už rezignovala a začínala racionálně přijímat svoji novou podobu připomínající člena legendární skupiny Boney M! Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu, tohle afro háro na hlavě, a s tím má jít do školy a dnes navíc ještě na konkurz? Tak jediný, kdo to ocení, bude Libor, její přítel, tomu to bude připadat cool a smát se bude ještě tři dny. Vždycky ji nutil vzít si na večírek paruku připomínající Jacksona v jeho nejbujnějším dospívání a pak jí všem představoval pyšně jako Janet. „Tohle je pech a podělanej den,“ řekla si, když vycházela ze salónu a kvapně se loučila se sestrou: „Nic si z toho, Kláro, nedělej, nejde o život“, vycházelo z jejích úst a přitom si představovala, jak Václavovi za trest píchá připínáčky do všech míst v obličeji.

„Slečny, je vás tu více než pět set, na výběr máme celkem 30 minut a na natočení reklamy na tenhle úžasnej drink mladých pouhopouhou hodinu, fakticky a s drobnou známkou výsměchu sdělila asistentka produkce davu, v němž se tísnila už devadesát minut i Soňa. „Pan režisér si vybral do dalšího kola deset z vás, vy, vy, vy, a taky vy s tím afrem na hlavě, ostatní promiňte, snad příště.“ Soňa přestala dýchat? Mysleli ji? Opravdu? Vybrali jen čtyři holky z pěti set a fakt asistentčin ukazováček mířil na ni? Pro jistotu se rozhlédla a očima se znovu zeptala: „Já?“. Na asistentce už byla znát únava a jisté vyčerpání, kývla a Soňa se dostala s třemi dalšími dívkami do místnosti, kde už čekal režisér a dva kameramani.

Režisér si s nimi potřásl rukama, vysvětlil, že není moc čas a ukázal na Soninu hlavu. „Tohle je super, jak jste věděla, že vám budeme chtít dát takovýhle paruky? Máte snad šestej smysl nebo co? Tohle je ale mnohem lepší, uznale sáhl na její od přírody se vlnící a telefonní šňůry připomínající vlasy, které, čím kratší byly, tím více ji spojovaly snad s nějakým africkým kmenem či co. „Slyšíte mě, dámy? Nasaďte si ty paruky, vy nemusíte, slečno, vy už jednu na hlavě máte a je to pecka“, slyšela Soňa režisérův hlas a tak se z pětistovky zájemkyň dostala mezi čtveřici těch, které vybrali pro tuhle reklamu. A ten honorář jí pokryje další dva roky studia, už žádné letní brigády v textilce!

Kada afro nane miro

„Imar hin dešto julos? Oda na, oda mek šoha mange na ačhiľa! Avka te bisterel pre ternedera pheňakero uľipnaskero ďives! Jaj, oda mange pharo, kampel mange sig lake te vičinel!“ kada džalas andro šero la churdora čhajake sar dikhľa andro kalendaris.

 

E Klarka has pherasuňi, energicko, lačha goďakeri biš beršengeri čhaj, savi pal ňisoste but na duminelas. Hoj bisterďa pre terneder pheň the lakero deštheeftato uľipnaskero ďives lake has čačes pharo, the te džanelas, hoj oda varekana avka hin, bo, phirel andre škola the hin la stresos. Pale the pale pal oda duminelas, te paľis vičinelas pro telefonos la Soňakero numeris: „Soňičko, khamoro miro, premangav tut, odmukh skleroticko pheňake, hoj visarďa jekh ďives u bisterďa, the paťa, hoj tut vaš oda dava vareso mek feder,“ „gules vakerelas andro telefonos“ u imar lake has mištes the lošaľolas, bo sar šunelas la pheňa, ta džanelas, hoj na rušel. „U džanes so, hin man predal tute vareso fantasticko, so na užarehas. Avela tuke but pre dzeka, sar tut prindžarav.“, phenelas sig the has te šunel, sar lake andro hangos avľa pale e loš.

 

Kamenas pen te dikhel imar anglo pandž minuti, e Klára pale dikhľa pre ori, pre savi la has lakere iniciala, u paľis imar dikhľa la pheňa. Denašelas prosto ke late: „Ta so. Kaj džaha? Soske mange kampľa te urel kada viganos u so na užaravas?“, sig sig phučkerelas the mek has phurduňi olestar, sar denašelas pal o drom. Furt phirelas nasig. Choc ča pandž minuti, aľe na pro lačho vacht! E pheň pre late rušelas, e daj la košelas, has la vaš oda problemi pro maškarutňi škola, no joj na džanelas te avel sar kampelas, vareso lake avľa andro drom, abo dikhelas andro gendalos, uchanelas bare bala andre save dičhonas andro vuvud kaštanovo mahagonova liňaji.

 

„Imar sam adaj“, phenďa vaj tel ochto minuti e Klara u mukhľa la ternedera pheňa te džal andro kaderňicko salonos andro vudar. „Oda hin e Soňa the kada hin o Vaclav, uchanel pro modna dikhibena the džanel oda mištes, phenďa, hoj tuke kerela vareso igen interesantno.“ O Vaclav la thoďa maj te bešel, the andro gendalos phenel sar la hin kvalitna bala the te na daral, hoj ajse balenca na avela problemos. Aľe joj daralas, o kirlo lake avri šuťiľa, našťi phenelas lavoro. The ada ďives la hin o kastingos pro filmos, oda e Klara na džanel, bo pen jekh kurko na dikhle. Paľis imar ča korarďa o jakha, te na dikhel, so laha kerena. Šunelas la pheňa sar asal the sar la chudel la meňatar, te na daral, hoj sa avela super.

 

„No, imar hin kisno“, mek prikerďa o bala u paľis imar kampelas, kaj te phundravel o jakha the te dikhel o čačipen. Korkori na džanelas, sostar avka daral. Sem lake e Klara kamelas te del vareso interesantno, ajso, pre soste na bisterela the kada murš hino dujto nekhfeder andre Evropa, ta na kampel te daral! Aver čhaja andre škola bi vaše merenas! „No Vaclave, so oda hin?“, šunďa la pheňa the akor phundraďa o jakha. Šaj pejľahas! Andro gendalos dikhľa la Klára, sar ľikerel o vast pro muj, pal e čham lake čuľal e apsa the marel le kamaratos le cikne burňikenca. Jov na kerel ňič, ča dikhel, sar leske ačhile o bala andro vast. Na džanelas so pes ačhiľa, sem lake kamelas ča te kerel varesave liňaji avra farbaha. Kerelas oda imar ajcivar the kada šoha na kerďa. So akana, so akana, so kerela?

 

E Klara rovelas pal pheňakere bare bala, aľe la Soňake oda has imar jekh. Dikhelas andro gendalos, hoj dičhol avri sar jekh manuš la legendarno grupatar Boney M! Te na kampelas te rovel, ta šaj asanas, kada afro pro šero the mek lake kampel oleha te džal andre škola u adaďives mek pro konkurzos? Ča jekh manušeske oda ela pre dzeka, oda hin o Libor lakero pirano, asala trin ďivesa the phenela, hoj oda hin cool. Phenelas lake te džanas varekaj raťi avri mi lel pro šero e paruka, andre savi dičholas avri sar o Jackson, kana has terno u paľis savorenge phenelas, hoj la vičinen e Janet. „Kada hin bibacht the nalačho ďives,“ phenďa, sar džalas avri andal o salonos u sig phenďa la pheňake: „Klaro, na džal pal o dživipen“, sar oda phenelas ta lake has anglo jakha, sar le Vaclavoske andro calo muj ispidel ciknore karfinora.

 

„Čhajale, san adaj buter sar pandž šel džeňa, tel o tranda minuti amenge kampel te kidel tumendar avri the tel jekh ora kampel te kerel e reklama pre kada igen lačho drinkos, so pijen o terne manuša,“ čačes the la ironijaha oda phenelas produkcijakeri asistentka le čhajenge, so imar dešuvareňa minuti užarenas, u maškar save has the e Soňa. „O režiseris kidľa avri deš džeňa tumendar“, tumen, tumen, tumen, u tumen ole afroha pro šero, tumen so ačhiľan premangav, ko džanel, či tumen na kidaha avri pre aver reklama. E Soňa na dichinelas. Duminenas pal late? Čačes? Kidle avri ča štar čhaja pandže šelendar u čačes la asistentkakero angušt sikhavelas pre late? Mek latar jekhvar phučľa: „Me?“ E asistentka imar na birinelas, ča kerďa le šereha the e Soňa avre trine čhajenca gejľa andro kher, kaj užarelas o režiseris the o kameramana.

 

O režiseris lenge diňa o vast, phenďa, hoj nane but vacht the sikhaďa la Soňake pro šero. „Kada hin super, sar džanenas, hoj tumenge kamaha te del kajse paruki? Hin tumen šovto džaňiben, abo so? Kada hin igen lačho, thoďa o vast pre lakere bala, save lake imar ciknorestar baronas sar telefonne dorica, u sar has charneder, ta manuš duminelas, či na perel maškar africka manuša abo so. „Šunen man, džuvľija? Thoven penge pro šero o paruki, tumen na, tumen imar jekh pro šero hin the igen šukar“, šunďa e Soňa le režiseriskero hangos u avka pes dochudľa maškar štar, save kidle avri pre kaja reklama. O love vaš e reklama, lake džana avri pro duj berša, save študinela. Imar lake na kampel te kerel o brigadi andre tekstilka!