Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Projekt o komunální politice: Jak je důležité diskutovat se studenty (nejen) o Romech

24. června 2014
Čtení na 7 minut

Na středních školách se v rámci projektu Simulační hra o komunální politice stále znova setkáváme s protiromskými náladami u studentů. Jedná se skutečně o rasistické postoje, nebo má tento stav původ spíš v nedostatečné komunikaci? Stejně jako různé postoje studentů vidíme ale i různé přístupy města. Za dobrý příklad může posloužit město Sokolov, které vsadilo na asistenty prevence kriminality a na akce, které mají najít chybějící dialog mezi většinou a menšinou.

Již třetím rokem se účastním coby jedna z lektorek projektu Simulační hra o komunální politice, organizovaným zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung e.V. V České republice, po středních školách – snažíme se ve studentech vzbudit zájem o dění kolem nich, pomoci politické angažovanosti na komunální úrovni, zkrátka jim ukázat, že angažovat se není nic těžkého a že nejsnadnější je začít právě vlastním městem, kde se studenti nejlépe vyznají a kde sami nejlépe vědí, co by chtěli změnit. Na první pohled se nezdá, že by projekt byl provázán s romskou tematikou. Studenti ale samozřejmě nežijí ve vakuu a i u nich lze vysledovat obecné trendy vývoje nálady ve společnosti. Tedy i protiromské nálady, zárodky rasistických, xenofobních či jiných nenávistných postojů nebo stoupající nesolidaritu například s lidmi bez domova.

V předchozím textu již bylo naznačeno, co je cílem Simulační hry. Jak ale tohoto cíle dosáhnout? Kromě toho, že studentům poskytneme základní informace o fungování komunální politiky a o možnostech, jak se zapojit, se především ptáme na to, co se jim na jejich městě líbí, co se jim nelíbí, co si představí, když se řekne demokracie… Nejpozději v momentě „Na mém městě se mi líbí/nelíbí“ se dostanou ke slovu palčivá témata. A k nim velmi často z pohledu studentů patří i Romové. Zaznívají různé názory a způsoby řešení, většinou jsou však represivní a berou v úvahu jen následky, nikoliv příčiny daného stavu. V tomto bodě pravidelně zjišťuji, že jsme první, kdo se se studenty o něčem takovém vůbec baví. Kdo se jich ptá, co považují za problematické, a kdo s nimi především diskutuje. Ve většině případů se osvědčilo nechat studenty mluvit a dobře mířenými otázkami či příklady dobré praxe moderovat debatu. Nechat studenty, aby sami přišli na to, že záležitost je daleko komplexnější a její řešení nelze omezit na represi. Je jasné, že záleží na komunikativnosti studentů a jejich schopnosti vést konstruktivní debatu, samozřejmě, že někteří se jinému pohledu na věc urputně brání. Cílem diskuse ale není získat celou třídu romských aktivistů, úplně stačí, když zasejeme semínko pochybnosti, když jim „nasadíme brouka do hlavy“. Že to jde i jinak. Že to třeba všechno není tak, jak slýchají z médií a ze svého okolí.

Ale zpět k jednomu podstatnému momentu: Že totiž zjišťujeme, že jsme první, kdo se studenty na toto téma diskutuje. Jinak ve třídě vládne jakási nereflektovaná nenávist, živená impulsy z okolí, médii, často nepodložená konkrétní zkušeností. Skutečnost, že jsou nám studenti ochotni naslouchat, že většina z nich připustí jiný možný pohled na věc, ukazuje, že kdyby se s takovými diskusemi setkávali častěji, pravidelněji, mají studenti značný potenciál. Třeba i navrhnout projekt volnočasového centra, promyšlený do všech detailů, přednést ho na simulovaném zastupitelstvu před starostou a veřejností – tedy vrcholu celé simulační hry – zapáleně o něm diskutovat, nebo se v podobném projektu angažovat. To je příklad z Čáslavi z roku 2011, kde byla situace hodně napjatá – soukromníci si udělali lukrativní byznys z ubytovávání sociálně slabých, na jejichž příliv město nebylo připraveno. Zatímco se i na zasedání zastupitelstva města vedly zapálené debaty, které se točily kolem mrtvého bodu, přišli sami studenti s tímto dílčím nápadem. Což je jako příklad „nasazení brouka do hlavy“ dobrý začátek.

V současné době záleží možnost, aby studenti diskutovali o pro ně závažných tématech a tím je reflektovali, na osobě učitele například v občanské výchově, nebo spočívá na bázi dobrovolnosti. Závisí na vedení školy, jestli chce svým studentům poskytnout nějaký projekt. Přestože řadu z nich zaštiťuje Ministerstvo školství, nabízí se otázka, zda by se podobné projekty neměly do osnov zahrnout zcela, např. v rámci projektových dní, kdy by si škola vybírala z řady podobných workshopů – ať už zaměřených na politickou angažovanost, na spolupráci s menšinami, na mediální gramotnost či další. Protože situace v naší společnosti ukazuje, že musíme komunikovat, že musíme diskutovat, abychom předešli výbuchům nevole. Studenti při simulační hře totiž nakonec nejvíc ocení, že je někdo vyslechl a že konečně mohli říct svůj názor a diskutovat o něm. Když se to nestane, zůstanou názory ukryty v nich, vřou a můžou vybublat na povrch v podobě pochodů, protestů, příklonu k rychlým, jednoduchým a radikálním řešením…

Příklad pozitivního přístupu města: Sokolov

Tak jako se setkáváme s různými názory a přístupy studentů, setkáváme se samozřejmě i s různými přístupy měst. Mám tím na mysli především koncepty v oblasti práce s menšinami. Z mého pohledu může za příklad dobré cesty posloužit město Sokolov. Jeho patrně nejznámějším počinem je vytvoření pozice čtyř asistentů prevence kriminality z řad Romů, kteří mají zajišťovat kontakt s romskou komunitou, jsou propojeni s odborem školství, se samotnými školami a se sociálním odborem a pomáhají tak řešit případné problémy jinak než represivní cestou. Jistě je zajímavé podívat se, jak a proč vůbec tento nápad vznikl.

Sokolov si v roce 2011 nechal v rámci projektu Bezpečné město vypracovat průzkum, který hodnotil pocit ohrožení obyvatel města v jeho jednotlivých lokalitách. Jako subjektivně nejnebezpečnější vyšla ulice U divadla, obývaná právě většinou Romy a další podobná místa. Za zmínku na okraj stojí, že z pohledu hlášených přestupků či trestných činů patří tyto lokality k těm klidnějším, konfliktů je zde hlášeno spíše podprůměrně. Jedná se tedy opravdu o subjektivní pocit obyvatel města.

Město na ohlasy veřejnosti reagovalo dalšími setkáními, jednáním se zástupci romské komunity, z níž pak byli vybráni čtyři již zmínění asistenti. Za rok 2013 bylo na tento projekt vynaloženo 900 tisíc korun, většinu z této částky, tedy 800 tisíc, však poskytlo Ministerstvo vnitra. I přes počáteční nedůvěru to vypadá, že má projekt úspěch. Kromě toho, že Ministerstvo vnitra ho rádo uvádí za příklad úspěšného počinu, docházejí i na radnici kladné reakce a v anketě se víc než polovina respondentů vyjádřila, že se situace zlepšila. Nutno podotknout, že jedna pětina se vyjádřila, že se situace naopak zhoršila, protože jsou teď naopak lidé vyháněni z haly hlavního nádraží. Otázkou je, nakolik můžeme anketu brát za bernou minci vzhledem k tomu, že podstatou ankety je samovýběr respondentů – k ožehavé otázce se tedy vyjádří pouze ti s jasným názorem a tento názor pak bude pravděpodobně výrazně pozitivní, nebo výrazně negativní.

Projekt pozitivně hodnotí jak starosta města Zdeněk Berka, tak velitel městské policie Petr Kubis. Tento rok se dokonce počítá s rozšířením počtu asistentů o dva – o jednu ženu, která by docházela přímo do škol a do rodin, a o dalšího asistenta, který by se věnoval okolním obcím. Podle slov starosty Berky zatím radnice od místních Romů nemá ohlasy, velitel městské policie Kubis však říká, že dosavadní reakce jsou pozitivní. Díky asistentům, a tím lepší komunikaci s romskou komunitou, se podařilo odvrátit romský pochod proti policejní brutalitě a místo něj uspořádat dvoutýdenní akci s názvem „Žijeme tu společně – Otevřená ulice“. V rámci ní se pořádaly debaty v základních školách, promítaly se filmy, uspořádala se konference, dokonce se uzavřela tolik obávaná Divadelní ulice, aby děti ze školky, bez rozdílu etnika, mohly pomalovat chodníky křídami. Vše vyvrcholilo 5. října představením romské kultury, především její kulinářské a hudební části, přímo v ulici U divadla. Účast byla podle Městské policie vysoká, podle studentů gymnázia moc lidí nepřišlo. Petr Kubis uvádí 300 příchozích, což není málo. Část obyvatel zatím možná v takovou akci nemá důvěru. Můžeme spekulovat, zda akce neměla dobrou reklamu, nebo zda jen potřebuje trochu času, než jí dají i ostatní šanci a začnou na ni chodit.

Na příkladě Sokolova můžeme vidět, že pozitivní přístup města výrazně přispívá k poklidnému soužití většinové a menšinové části obyvatelstva. Zatímco neustále čteme o pochodech severočeskými městy „za slušnost“, ze Sokolova se o takových nepokojích nedozvídáme.

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajsví o Romech
Teď populární icon