Mírnou, liduprázdnou krajinou u kyjské nádrže projíždí útlá postavička na velké koloběžce. Zdálky vypadá jako křehká ilustrace z knížky pro děti. Košilové šaty až na zem má přepásané širokou stuhou, černé vlasy se jí v koncích rozpustile ježatí. Z jejích pohybů je cítit razance a odhodlání. Vypadá jako moderní pohádková hrdinka, co se vydala na cestu, aby zachránila lid od zlé kletby.
Krajinu pražské periferie zpěvačka Marta Balážová projíždí na své koloběžce denně. Vášeň k fyzickému vypětí má v sobě odmala, kdy cvičila sportovní gymnastiku a snila o vrcholové dráze. Tenkrát ji vůbec nenapadlo, že jednou bude zpívat, natož profesionálně. „Po základce jsem nevěděla co dál a bratranec mi řekl, ať zkusím zpěv na pražské konzervatoři,“ vyprávěla mi později, když jsme se uvelebily v trávě u meandru vodní nádrže. „Šla jsem tam spíš z legrace, vůbec by mě nenapadlo, že by mě mohli vzít.“
Hlas jako zvon
Přišlo mi to stěží uvěřitelné. Dnes ráno jsem totiž slyšela Martu zpívat; když jsem přijela na návštěvu, netrvalo ani deset minut a v kuchyňce, která slouží jako ložnice i obývák zároveň, se odehrál malý festival Khamoro. Totiž; jen co jsme si potřásly rukou a já dosedla na židli, už přede mě Marta s rodinou, která se u ní stavila na kus řeči, kladli právě uvařený oběd. Kousky vypečeného bůčku na cibulce, po vietnamsku. A abych neseděla jen tak, zpěvaččin dlouholetý kolega Tibor vzal hned do ruky kytaru, Marta si stoupla naboso vedle něj a spustili baladu v moll, romsky, s jazzovým šmrncem. Martin hlas je „velký“ ve všech konotacích toho pojmu – frázuje přesně a čistě, zvučností by mohla lámat skály. Pokoj byl zalitý slunečním světlem, rodina se shlukla kolem, dvouletá Vendulka tančila a poslušně u toho vrtěla ramínky. Všichni se pobaveně, vlídně smáli, když zjistili, že se nově příchozí novinářka dojala k slzám. A Marta chtěla zpívat dál.
Podle všeho by mohla třeba donekonečna: lehce se proplétá mezi žánry od cimbálovek nebo pop po funky a jazz. Právě její všestrannost a sytý, mírně ochraptělý alt jsou zřejmě tím, co ji přivedlo na palubu zaoceánské lodi, na níž před nedávnem několik let zpívala. Zajímalo mě, jak vypadá takový den na lodi, jejíž součástí je koncertní sál, sauna nebo třeba kino. „Často jsem tam žila vlastně jen ve tmě,“ zavzpomínala Marta. „Měla jsem svou kajutu, bez denního světla, dusnou. Přes den jsem si mohla dělat, co jsem chtěla, ale scházely mi všední činnosti: jít si nakoupit, uvařit. Všechno jsme tam dostali hotové a naservírované.“
Dobrodružství za oceánem
Na výraznou zkušenost si ale zpěvačka nestěžuje, během dne s ní jsem se ještě několikrát přesvědčila, že pro stýskání není v jejím životě moc místa. Ze vzpomínek na minulost jako by cíleně třídila jen ty příjemné a milé. Na lodi ostatně přišla i k celoživotní kamarádce-cizince, která se jí v nelehkých začátcích ujala a pomohla jí překlenout počáteční jazykovou bariéru. Dnes už mluví Marta plynně anglicky a zpívá ve všech možných jazycích. Zjistily jsme dokonce, že sdílíme vášeň pro portugalštinu: zpěvný, “sexy” jazyk, ve kterém Marta zpívá s dokonalou výslovností svůj milovaný latino jazz.
Mluvily jsme i o romštině, kterou Marta dosud neovládla. „Moc mě to mrzí,“ svěřila se a dodala, že nejtěžší jsou pro ni chvíle, kdy za ní přijdou romští diváci a kritizují ji za nepřesný přednes. „S našimi jsem vyrůstala celý život hlavně v neromském prostředí,“ řekla mi. „Neměla jsem možnost se pořádně naučit romsky, přitom je ten jazyk mému srdci velmi blízký a považuji se jednoznačně za Romku.“
S láskou k dětem
Nebyla by to ale Marta Balážová se svou houževnatou povahou, kdyby neměla v rukávu schované trumfové eso. Dozvěděla jsem se, že právě pocit, že jí chybí patřičné zkušenosti z prostředí, které je jí tak blízké, ji zavedl do místa jejího současného bydliště – bloku nízkých novostaveb, který je spravován jejím strýcem Jožkou v rámci sociálního podniku. V útulném sousedském prostředí žijí převážně Romové, kteří tu provozují také nízkoprahové centrum pro děti. Právě tam jsme s Martou zakončily dnešní setkání.
Ve vyzdobené místnosti, která slouží jako herna a učebna, se pohybují děti všech věkových kategorií; přilehlá místnost se syntezátorem slouží i jako zkušebna jak pro Martu, tak pro místní teenagery, kteří sem chodí hrát a experimentovat s populárními žánry, jako jsou beatbox nebo rap. Kromě denních aktivit s menšími dětmi, se kterými Marta nadšeně maluje, tančí, relaxuje, učí se a vyrábí nejrůznější dekorace, do budoucna plánuje založit dětský sbor. Vlastní děti zatím nemá, ale čas s nejmenšími ji nesmírně naplňuje. Jako bývalá pedagožka z konzervatoře je tahle renesanční bytost suverénní i na poli výuky.
„Tu snad baví úplně všechno,“ říkala jsem si nevěřícně, když jsem seděla ve vlaku cestou zpátky do pražského centra. A bylo mi jasné, že tenhle den patřil mezi Martiny typické dny právě svou netypičností. Proměnlivý, nezdolný, plný energie a nadšení – takový je hlas zpěvačky Marty Balážové a taková je i její osobnost.
Nenechte si ujít ani články, které jsou jen v tištěné podobě a objednejte si časopis pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.
