Milí čtenáři - úvodník Romano Voďi 5/2012

Richarda Samka znám velmi dlouho. Myslím, že mu bylo osmnáct, když přišel na pohovor při hledání vhodných mladých Romů do mediálního kurzu, který jsme tenkrát ještě s Ivanem Veselým organizovali v Dženu. Šlo o vůbec první kurz vycházející z potřeby, aby na obrazovce ČT byli vidět a pracovali nejen na pořadech národnostních, ale i těch obecných, také Romové. Vedení televize dlouhá léta všem, kteří se o to snažili, nevyjímaje řadu českých osobností, například Helenu Klímovou atd., odbývalo s tím, že ať se tedy schopní Romové objeví, projdou konkurzem a není problém.

Novinařina ale nikdy nepatřila k oborům, které by do té doby Romové příliš studovali nebo se jí věnovali. Tak jsme se rozhodli věci trochu pomoci, najít šikovné a zodpovědné adepty a zaškolit je, naučit základům, aby při konkurzech v televizích nebo médiích obecně mohli lépe uspět.
Tenkrát přišel i Richard Samko. Vybral si televizní specializaci a po více než půlročním kurzu na Vyšší odborné škole publicistiky nastoupil na stáž do České televize. Jako jediný z celkem tří schopných lidí, které si tenkrát tato veřejnoprávní stanice vybrala, vydržel zpočátku velmi malé finanční možnosti, dřinu, naučil se spoustu věcí. Dnes patří několik let k oporám České televize, sehrál významnou roli například v reportáži se skrytou kamerou, kdy se s kolegyní Norou Fridrichovou, dříve Novákovou, snažili na vlastní kůži ověřit, zda se chovají britští imigrační úředníci na českém letišti v pražské Ruzyni stejně korektně k romským cestujícím, jako k těm neromským.

Po reportáži se na chvíli stal nepříjemným terčem britských diplomatů. Televize stála za ním, aby také ne! On stál později zase za ní, respektive svými kolegy, například během stávky v České televizi.
Platí za seriózního, v pozitivním smyslu loajálního, velmi pracovitého redaktora a moderátora zpravodajství v této televizi. Má výborné vztahy s mnoha kolegy, které si vysloužil dlouholetou tvrdou prací.

Richarda Samka jsme vyzpovídali a nafotili ho na titulní stranu, protože si za svoji práci a pozitivní přínos uznání zaslouží. Vždycky byl Romem, nikdy s tím neměl problém, říkal to a současně dělá něco pro celou společnost. A to je přesně ta cesta, jíž je nutné jít. Samozřejmě záleží i na štěstí, ale to přeje vždy hlavně připraveným.

Nabízíme i dvě analýzy. V článku Transylvánští Romové ve funkci mediálního alibi přibližuje Raoul Weiss současnou realitu Romů v Rumunsku, popisuje mechanismy mediální manipulace s obrazem Romů, tolik podobné těm, které známe od nás a skrze tento obraz hovoří o záměrném (sebe)vymezení gádžů coby "těch, jež nežijí jako ti cikáni z televize".

Námi oslovený mediální analytik Jan Jüptner připomíná v pragmaticko-filosofické analýze drtivou moc slova a přináší graf mediálního zacházení se čtyřmi různými označeními pro Roma.

Toto téma doplňuje anketa mezi Romy, kteří se vyjadřují k tomu, jak oni sami vnímají mediální obraz, který je vytvářen o menšině, jejíž jsou součástí.