romea - logo
20. srpna 2018 (pondělí)
svátek má Bernard
Loading
rozšířené vyhledávaní

Mistr světa v juniorském kickboxu: Ani hulváti, ani slečinky z penzionu

Krásná Lípa, 20.12.2012 14:34, (Romano voďi)
Láďa Gründza s trenérem Milanem Duškem.
Láďa Gründza s trenérem Milanem Duškem.

Mistr světa v juniorském kickboxu, třináctiletý Láďa Grünza, je neobyčejně mrštný, neklidnou energií kypící teenager, z něhož je na první pohled cítit, že se v ringu pohybuje s ladnou přirozeností. Když dojde na rozhovor, sedá si ukázněně vedle mě, bedlivě poslouchá, plaše se usmívá a bystře mě pozoruje živýma, jiskrnýma očima. Stud však nakonec získává navrch nad citelnou živelností, a většinu „práce“ nakonec za mladého šampiona odvádí suverénní, entuziasmem a špatně skrývanou hrdostí překypující trenér a šéf klubu KBC Krásná Lípa, Milan Dušek.

Přinášíme takřka doslovnou transkripci rozhovoru z tělocvičny plné testosteronu (ač jednou z přítomných – a podle všeho vynikajících – zápasnic je i dospívající slečna), povzbuzujícího pokřikování, nejrůznějších kopů, úderů a háků, potu, dechu a všudypřítomné radosti z pohybu.

Těšil ses dneska na trénink, Láďo?

L.G.: Ano, těšil. Já se těším vždycky! Trénuju třikrát týdně, už tři a půl roku. Přivedl mě k tomu strejda, ale jinak v rodině nikdo sporty nedělá. Mám sice bráchu a tři ségry, ale sportuju jenom já.

A co tomu říkají vaši? Nemají o tebe strach?

L.G.: Mají radost, máma ale radši nejezdí na mistráky, bojí se o mě, že se mi něco stane. Ale je na mě pyšná.

Myslíš si, že je kickbox tvrdý sport?

L.G.: Určitě. Rány jsou tvrdé, naučit se to je tvrdé, je to těžké. Když jsem se ho učil, trošku jsem se u toho trápil.

Myslíš si, že je i nebezpečný? Odnesl sis někdy nějaká zranění? Pane trenére, co Vy nám k tomu řeknete – hrozí téhle věkové kategorii reálně nějaké vážnější úrazy?

Milan Dušek (MD): To je asi podobné jako u jiných sportů. K tomu zranění tam samozřejmě může dojít, ale kickbox, který lidi vidí v televizi, je přece jenom něco jiného. V dětských disciplínách se navíc bojuje trochu jinak. Druhá věc jsou samozřejmě určité ochranné prostředky. Zápasník má přilbu a chrániče - jak genitálií, tak nohou. Všechny techniky musí být kontrolované. Zápasník může dát nechtěný knock-out, ale nesmí se o něj zásadním způsobem pokusit. Pravidla jsou trošku upravená. Je to víceméně na trenérovi: pokud je zodpovědný, nepustí děti do zápasu dřív než si je jistý, že si osvojily ochranné prvky natolik, že se můžou pustit do boje.

Určitě je tu míň úrazů, zejména těch vážnějších, než třeba ve fotbale, kde když jeden běží a druhý ho vezme třeba železnými špunty zezadu nohou, tak mu přetrhne lýtko nebo vazy. Tady jsou spíš úrazy jiného charakteru: krev z nosu, a podobně. To jsou běžné záležitosti. Ale třeba zlomeniny u dětí neznám. Možná, že jiným trenérům se to stalo, ale nám zatím ne. Takže občas nějaké ty naraženiny, bolavá žebra nebo nohy, to ano, ale není to nic, co by ohrožovalo bezprostředně zdraví dětí. Jsou tam pochopitelně také řádně vyškolení rozhodčí, u každého zápasu jsou přítomni lékaři. Tyhle věci se hlídají.

Zocelí kickbox sportovce fyzicky i psychicky?

M.D.: Nepochybně ano, hlavně psychicky, tím, že si zápasník zvykne čelit útoku. Znám osobně spoustu lidí, kteří dělají různá bojová umění, která sice technicky zvládají celkem dobře, ale ten reálný boj je jim cizí. Bojují se vzduchem, rádi se předvádí – jsou to i trošku exhibicionisti, ale ve chvíli, kdy by se ocitli tváří v tvář někomu, kdo na ně útočí, tak si s ním nebudou umět poradit.

L.G.: Mám taky pocit, že bych se uměl líp ubránit. Už se to jednou ukázalo.

M.D.: Kluci měli nějaké trable, o tom vím. Stalo se to ve škole, bylo kolem toho trochu zle. Nerad bych tu zaujímal jakékoli jednoznačné stanovisko, svým svěřencům školní záležitosti hlídám – musí mi každý měsíc ukazovat žákovskou knížku a řešíme tu nejrůznější problémy. V tomhle případě se mi ale zdálo, že se ta kauza trochu nafoukla. Že kdyby šlo o kluka, který kickbox nedělá, tak by se to třeba ani tolik neřešilo. Šlo o to, že Láďa jednomu většímu klukovi přerazil nos. Něco tomu předcházelo, já ho samozřejmě nechválím, ale vždycky je pochopitelně třeba zjistit taky důvod, proč k tomu došlo. Spouštěcích faktorů bylo víc, a je důležité, aby i učitelé ve škole poučili ostatní děti, že mezi sebou mají kluka, který dělá kickbox.

Svým klukům kladu na srdce, aby sami konflikty nevyvolávali, nepřiplétali se do rvaček, kterým se mohou vyhnout. Není ale zároveň možné, aby dělali otloukánky jenom proto, že trénují kickbox. Když je někdo napadne, brání se adekvátně útoku. Říkám jim, aby měli vždycky na paměti, že ten druhý netrénuje, že může machrovat jak chce, ale že proti nim je v podstatě bezbranná bytost. Mám pocit, že ty neplechy, které kluci páchají, nijak nevybočují z normálu. Jsou to přeci jen puberťáci. Určitou jadrnost v sobě Láďa má, vezměte v potaz, že je ve volném čase většinou mezi dospělými. My nejsme žádní hulváti, ale ani žádné slečinky z penzionu.

Když Vás tak slyším o Láďovi vyprávět, napadá mě, jestli spolu nemáte už trochu otcovsko-synovský vztah?

M.D.: To víte že ano, už spolu pracujeme nějakou dobu.Vlastně už čtvrtým rokem. Ten vztah musí být dobrý, jinak by to nevydrželo. Nepodařilo by se mi Láďu udržet u sportu tak dlouho, nebavilo by ho sem chodit, kdyby tu byl trenér, který by na něj pořád jenom řval. Dřív byl v módě tzv. ruský styl – nic než dril, dril, dril a řev, nic nesmíš, všechno děláš špatně. Já jsem dělal trenérskou školu v jiné době a přístup k dětem mám jiný. Srovnat je ale samozřejmě umím, když zlobí (směje se).

Je vztek u vaší disciplíny na překážku, nebo žene člověka k lepším výkonům?

M.D.: Vztek je vždycky každopádně proti vám. Zaprvé ztrácíte schopnost přemýšlet, a zvážit strategii proti soupeři. Kickbox není otázka mlácení se do krve, i když to tak někdy může vypadat, a i když si to někteří lidé myslí. Najdou se prototypy chytrých a hloupých boxerů .Ti hloupí mají někdy celkem fantastické výsledky, ale všichni bez výjimky mají negativní bilanci, tj. až dosud více zápasů prohráli než vyhráli.

Chytří boxeři mají pozitivní bilanci, přesto že jim někdy ten dobrý úder chybí. Tímhle směrem kluky vedu, v něm spočívá podle mě část úspěchu. V našem oddíle je spousta dalších úspěšných boxerů krom Ládi, a je to tím, že jsem je od začátku učil myslet. Připomínal jsem jim, aby zkoušeli vymýšlet kombinace, obhlíželi soupeře a nevztekali se.

L.G.: Já s tím mám trochu problém, někdy se naštvu dost snadno (smějí se)...

M.D.: ...už jsem se lekl, že bude kecat, ale přiznal se. Jeho vztek jde proti němu: zatne se, je v křeči, nemá tu lehkost, jeho projev je pak horší. Musím ale říct, že se mu to stává málokdy – je to myslitel v ringu. Na 13letého kluka má nevídané zkušenosti. Dodržuje pokyny a spolupráce s ním je čím dál lepší.

Jaké máte za sebou největší úspěchy? Ze kterého máš, Láďo, největší radost?

L.G.: Z mistra světa.

M.D.: Největší úspěch klubu je určitě Láďův mistr světa, pak ještě Michal Málek – také titul mistra světa, já sám mám taky nějaké medaile ze světových mistrovství. Letos jsme získali 7 titulů mistrů republiky, které stavím téměř na stejnou úroveň, protože ČR patří ve světě kickboxu k absolutní špičce. Není například výjimka, že mistr světa nezíská titul mistra republiky.

Láďa má oba, a navíc ještě titul, kterého si hrozně ceníme – titul republikového mistra v klasickém boxu, což je přeci jen olympijský sport, kde je větší konkurence. Letos jsme byli na mistrovství republiky ze 44 oddílů třetí. Považuji to za velký úspěch, jsme z městečka, které má 3,5 tisíce obyvatel, a opravdu nebyla legrace takový tým sestavit. Říkáváme, že i kdyby nám nikde nic nevyšlo, Ládík to vždycky zachrání (směje se). Příští rok jde do složitějších disciplín a do prestižnější federace - té nejprestižnější na světě, WAKO. Jsem přesvědčený, že pokud u toho vydrží, dočkáme se příští rok dalších úspěchů, zase na další úrovni.

Stíhá se vůbec mladý kickboxer věnovat věcem, kterým se běžně věnují tvoji vrstevníci?

L.G.: Chatuju na facebooku, občas hraju na počítači...

M.D.: Já facebook nesnáším, mám pocit, že odvádí děti od sportu! Ale jinak, abyste tomu dobře rozuměla, Láďa se nechce živit boxem nebo kicboxem, samozřejmě. Zkoušíme teď zjistit, jaké jsou jeho možnosti, jakou školu by mohl dál dělat. Jestli je reálný předpoklad, že bychom ho dostali na střední školu, v čemž nám hodně pomáhá pan místostarosta, nebo že by šel na nějaký učňák. Zatím je v Rumburku ve „speciálce“...

...ve speciálce?

M.D.: No, nebo jak se tomu teď říká, prostě bývalá zvláštní škola.

Aha, a proč?

M.D.: Já jsem se o tom s Láďou už taky bavil, protože jak vidíte, hloupý není. Ale říkal mi tehdy, že ve své původní škole cítil určité nepřátelství. Často se mi svěřoval, že třeba probíranou látku uměl, ale nechtěl raději odpovídat, bál se, chtěl jít odtamtud pryč. Snažil jsem se tehdy nějak zaintervenovat – říkal jsem ve škole, že jestli ode mě chtějí nějakou pomoc, jsem ochotný tam každý týden chodit a připravovat se s ním. Spolupráce s rodinou fungovala taky skvěle. Takže jsme hledali řešení, ale na naše snahy nějak nikdo nereagoval, tak jsme se nakonec rozhodli, že to takhle necháme být. Láďa to tam už nějak doklepe, zvykl si tam, je celkem spokojený. V téhle fázi už by další přeřazování bylo asi spíš kontraproduktivní.

A ty by ses, Láďo, ještě rád učil dál?

L.G.: Ano.

M.D.: To není vůbec otázka, určitě se musí ještě něčím vyučit, protože kickbox v tomhle státě ho živit nebude, to je realita.

Přemýšlíš o něčem konkrétním?

L.G.: Lesnickou školu bych rád dělal. Nebo truhlářskou.

M.D.: Truhlář není špatný. Dokud bude tady mezi námi, dohlídneme na to, aby nějakou školu dodělal. Já vždycky říkám – studia, práce, to je na prvním místě.


Adéla Gálová

Přečteno: 5054x

Kam dál:

Štítky:  

Sport, RV, RV 11/2012



HLAVNÍ ZPRÁVY

V Hodoníně u Kunštátu si lidé v neděli 23. srpna 2015 připomněli 72 let od transportu Romů do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. (FOTO: Muzeum romské kultury)

videoPŘÍMÝ PŘENOS: Pietní shromáždění k uctění památky obětí romského holocaustu v Hodoníně u Kunštátu

18.8.2018 20:05
V neděli 19. 8. 2018 od 11 hodin se uskuteční v Památníku holokaustu Romů a Sintů na Moravě na místě bývalého tzv. cikánského tábora pietní shromáždění k uctění památky obětí holokaustu. ROMEA TV odvysílá přímý přenos pietního aktu a následné prohlídky památníku, které proběhne od 13 hodin.
 celý článek

Příznivci Dělnické strany sociální spravedlnosti se shromáždili 18. srpna 2018 za účasti policie a těžkooděnců před městským úřadem v Dubí na Teplicku. Extremistická strana svolala dnešní protest kvůli nedávné potyčce na zdejším koupališti. (FOTO: ČTK)

videoNeonacisté na shromáždění v Dubí napadli fotografa. Cikáni a Židi patří do plynu, říkali před začátkem shromáždění. Zasahovali těžkooděnci

18.8.2018 15:00, (AKTUALIZOVÁNO 17:00)
Na shromáždění v Dubí se dnes sešlo asi 50 až 100 příznivců extremistické Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Neonacisté hned zpočátku shromáždění napadli fotografa serveru Parlamentní listy Víta Hassana. Těžkooděnci útočníky v průběhu shromáždění zadrželi. Celkem zadrželi šest neonacistů. Dva podezřívá z výtržnictví v souvislosti s útokem na novináře, čttyři osoby jsou podezřelé ze spáchání přečinu projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka. ČTK to řekl mluvčí policie Dan Vítek. Zásah v Dubí policie krátce před půl čtvrtou ukončila.
 celý článek

Ilustrační foto (FOTO: pixabay.com)

Pod fotku dítěte s kurdskými kořeny lidé psali, ať chcípne. Policie některé z nich už obvinila

16.8.2018 11:42
Třinecká policie šetří již několik měsíců nenávistné komentáře, které se na sociální síti šířily na adresu dítěte s kurdskými kořeny. Policie obvinila několik autorů nejtvrdších komentářů z přečinu podněcování k nenávisti, hrozí jim až tříleté vězení. O případu verbálních útoků proti chlapečkovi, který se narodil české občance a tureckému Kurdovi, informoval na začátku roku zpravodajský server Aktuálně.cz. 
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo