Editorial Jarmily Balážové
Milí čtenáři,
ti z vás, kteří sledují náš časopis pravidelně, vědí, že se snažíme každé číslo tematicky zaměřit – vždy prostě určíme jednu důležitou oblast, která je podle nás podstatná a může být i pro většinu z nás. Tentokrát jsme se rozhodli akcentovat téma práce a zejména jejího hledání. Kdo z nás se totiž někdy nedostal nebo nedostane před dilema…dostudoval/a jsem, případně mám výuční list a rád/a bych nabyté zkušenosti nějak zužitkoval/a v praxi? Párkrát za život se dostaneme i do situace, kdy jsme předchozí zaměstnání opustili nebo o něj přišli a musíme se poohlédnout po novém. A to není zrovna nejjednodušší, i když samozřejmě záleží na míře vzdělání, praxe, zkušeností, štěstí, mnohdy i kontaktech.
Ani to ale někdy nestačí, své o tom vědí ženy od 28-40 let, otázky typu: „Máte děti, plánujete je mít a kdy?“ jsou i přes existující antidiskriminační zákon neustále na pořadu dne a divili byste se, kde všude se s nimi lze setkat. Jedna kamarádka mi před rokem v šoku vyprávěla, že zrovna na akademické půdě z úst děkana by je opravdu nepředpokládala!
A můžeme dál… Jednu z velmi početných skupin nezaměstnaných tvoří lidé ihned po škole. Sice se předpokládá praxe, ale nezanedbatelné číslo lidí, kteří studovali proto, aby mohli pracovat, tu šanci prostě nedostane, zvláště v některých regionech.
A další zajímavou skupinou jsou lidé nad padesát let. Ano jistě, existují podporované programy, projekty zaměřené právě na tuto cílovou skupinu, ale jak dlouho ještě budou a kolika procentům takto ohrožených potenciálních zaměstnanců dokáží vlastně pomoci? Co až dojdou peníze z Evropských fondů a neziskové organizace nebudou mít z čeho čerpat?
Mohla bych pokračovat mnohými konkrétními případy, které známe z praxe. Pomáháte lidem najít práci – oni zavolají a personalista z oslovené firmy nabízející konkrétní pracovní místo je pozve na pohovor. V momentě, kdy při osobním setkání vidí, že zájemce je Rom, Romka, je najednou pozice již zázračně obsazena.
A další a další skupiny hůře zaměstnavatelných skupin obyvatel… To jsou další hořké zkušenosti.
V tomto čísle se snažíme přinést postřehy, zkušenosti, informace i rady, jak si v tak nelehké situaci počínat, nehodit flintu do žita a i přes nesporně složitou situaci, finančně i lidsky, se s ní zkusit poprat.
Obálku tohoto čísla Romano voďi i proto tentokráte zdobí tři Romové, kteří jsou úspěšní ve svých profesích, někdo více, jiný méně, ale práci mají a to řadu let. Ředitel domova pro seniory, uklizečka a ošetřovatel v zoologické zahradě…profily tří lidí, které jste mohli i vy zahlédnout – nebo stále můžete – i na webových stránkách www.mypracujeme.cz (tedy některé z nich). Jde o stránky, jež souvisely s provokativní kampaní společnosti IQ Roma servis a Romea v minulém roce, jež byla navazujícím produktem na několik let trvající udělování značky Ethnic Friendly obou zmíněných organizací – kterými se snažily oceňovat ty firmy, jež se nerozpakují a dávají pracovní šanci i lidem vizuálně odlišným, přesto toužícím pracovat a to stejně dobře jako kdokoliv jiný.
V čísle najdete samozřejmě i řadu jiných materiálů.
Přeji příjemné čtení a hlavně řadu už jen slunečných dní.
Romano Voďi je měsíčník se společensko-kulturním zaměřením – kromě aktuálních informací ze světa Romů nabízí čtenářům možnost získat hlubší vhled do romské kultury, prostřednictvím rubrik zabývajících se historií, jazykem, literaturou a aktuálním politickým děním.
Časopis pravidelně přináší rozhovory, reportáže a profily výrazných osobností, fundované analýzy žhavých společenských témat, upoutávky a tipy na kulturní události, které není radno vynechat i přehledové studie, průřezy a ohlédnutí v čase.
Předplatné si můžete objednat na adrese: ROMEA, o.s., Žitná 49, 110 00 Praha 1, tel./fax: 257329667, nebo prostřednictvím e-mailu: romea@romea.cz.
Víte-li o vhodném stánku, knihovně, instituci, knihkupectví, kulturním centru či jiném veřejném prostoru, na jehož polici by Romano Voďi nemělo chybět, prosíme, kontaktujte redakci na e-mailu romea@romea.cz.
