romea - logo
29. března 2020 (neděle)
svátek má Taťána
Loading
rozšířené vyhledávaní

Roman "Jamal" Hanák: Vedle bídy a bolesti dětí ze sirotčince mi mé touhy přijdou směšné

9.1.2019 10:30
(FOTO: Archiv Romana Hanáka)
(FOTO: Archiv Romana Hanáka)

V Indii je nyní podruhé a jak říká, „na Indii vás nic nepřipraví, realita šokuje, mění hodnoty.“ Když se nyní Roman Hanák ohlíží zpět, sebekriticky přiznává, že jeho odhodlání vydat se do Indie s projektem na podporu indických sirotků do jisté míry vedlo ego – touha něco si dokázat. „Potom, jakou bídu a bolest vidím u dětí, se kterými jsem každý den, mi mé touhy přijdou směšné.“

Před pár lety se na jedné z pražských přednášek duchovního učitele Sri Brahmama, který vede v Indii ašrám, starobinec a sirotčinec se školou, seznámil s možností podpořit tamější sirotky adopcí na dálku. Roman si prohlížel nástěnku s fotkami dětí, toto první setkání ho nechalo celkem chladným, ale nezapomněl na něj. Po roce ho jeho tehdejší nenaplněný život dovedl k tomu, že do Indie napsal. „Odpověděli mi, že můžu přiletět a zkusit pracovat s dětmi.“ Roman neváhal, založil facebookovou stránku a začal přidávat první výzvy s fotkami dětí, které by lidé v Čechách mohli podporovat. Během jeho druhého dlouhodobého pobytu v Indii začala Romanův projekt Jamalovy děti zaštiťovat nezisková organizace Projekt Šance, která se zaměřuje na pomoc dětem bez rodinného zázemí.

Roman Hanák studoval muzikálové herectví na Mezinárodní konzervatoři v Praze. Pochází z Moravy z česko-romské rodiny. Po přestěhování do Prahy se mimo jiné věnoval i sexbyznysu a žil si poměrně na vysoké noze. Po několika letech nastal zlom a Roman potřeboval radikální změnu ve svém životě. Proto se bez dlouhého váhání rozhodl jet pomáhat do indického sirotčince. Chtěl začít dělat něco smysluplného, ale také chtěl poznat, z jakého prostředí pochází národ, se kterým se identifikuje.

V sirotčinci, kterému se rozhodl pomáhat, žije přibližně sedmdesát dětí a nachází se v průmyslové zóně, takže děti jsou tu fakticky izolovány od okolního světa a Roman za nimi musí dojíždět z šest kilometrů vzdáleného místa. Mají zde zajištěny základní potřeby jako bydlení, stravu, oblečení, ošetření, školní docházku, tím to však končí. „Snažím se toho být součástí, pomáhat jim, ale pak jsem tu také jako funny Jamal, který je bere na výlety. Jsou to takové nadstandardní věci, které však jsou pro ně hodně důležité.“

Každé pondělí mají děti ve znamení ovoce – Roman dětem nakupuje a připravuje ovocné saláty – ovoce tyto děti v sirotčinci jinak nemají. Také pro děti chystá přednášky s názvem s Jamalem kolem světa, do kterých zahrnuje téma ekologie a vede děti k zodpovědnějšímu přístupu k přírodě. „Snažím se dětem vynahradit to, co jim indické podmínky berou, a přitom se snažím je navést na tu správnou cestu.“ Z financí, které získá, nenakupuje dětem pouze hmotné radosti, ale také z nich platí veškeré výlety. Organizuje jak menší výlety, tak i ty větší jako např. výlet nočním vlakem k moři. „Děti poprvé viděly moře. Některé ani v životě neseděly ve vlaku.“ Na dosud největší výlet vzal Roman celou školu. „Objednali jsme autobus a jeli jsme do duchovního města Tiruvannamalai, ve kterém se nachází posvátná hora Arunachala.“

V sirotčinci žije spousta dětí se zcela odlišnými příběhy. Jsou tu děti, které přišly o rodiče třeba z důvodu dopravní nehody, ale také děti, které rodinu mají, ale rodina se o ně nemůže anebo nechce starat. Roman vypráví, jak chlapečka Sumandera odvedla jeho matka před ašrám a řekla mu, že se pro něj vrátí, ale už nikdy nepřišla. „Žije ve velké nejistotě, což mu neskutečně láme jeho psychiku a je to na něm hodně poznat. Pořád doufá, že se jeho matka jednou vrátí.“ Pokud se rodiče nemohou o dítě starat z důvodu extrémní chudoby, musí být nejdříve posouzena jejich životní situace přímo u Sri Brahmama, který sirotčinec vede.

Návštěvy rodičů a příbuzných jsou možné, ale ne velmi časté. „Je pár rodičů, kteří by se o dítě rádi starali, ale jsou na tom tak, že musí žebrat, aby přežili. Občas své dítě navštíví, třeba v neděli, pořádně ho vykoupou, vyperou mu oblečení a dají si s ním oběd.“ V sirotčinci žijí také dva sourozenci, od kterých otec odešel a oni vyrůstali jenom s matkou a s babičkou. Staršího chlapečka poslali do sirotčí školy a matka si mladší holčičku nechala doma a starala se o ni. Naneštěstí matka svou situaci psychicky neunesla, polila se benzinem a zapálila se. Když to holčička viděla, objala ji a popálila si půlku těla. Obě děti teď žijí spolu v sirotčí škole.

Roman bolestně vnímá, jak těmto dětem chybí empatie, prostá pozornost. „Chybí jim pohled do očí, který tyto děti pohladí na duši a ukáže jim, že je chápeme.“ Také podotýká, že to samé chybí i dětem v dětských domovech u nás. Proto možná nejdůležitější Romanova práce, kromě otevírání jejich obzorů a zajišťování pestřejší stravy, spočívá v tom, že je tam prostě jen pro ně, věnuje se jim, povídá si s nimi a aspoň na chvíli jim dává zapomenout na prožitá traumata. Zároveň mu zážitky s dětmi poskytují dostatek materiálu k tomu, aby dárcům formou statusů s fotografiemi nebo i živých přenosů z místa ukázal, že jejich finanční příspěvky mají smysl.

Roman se v lednu vrátí po půl roce do České republiky. Zatím nic konkrétního do budoucnosti neplánuje. Chtěl by se věnovat dětem v dětských domovech tady u nás. Uvažuje o využití tohoto projektu v rámci podpory dětských domovů v České republice. Mimo jiné má zájem věnovat se oblasti romské kultury a žurnalistice. „Až tady mě to přimělo hrabat se ve svých romských kořenech. Hledám tu srovnání a snažím se sám sebe poznat.“

Nicméně, i když Roman bude v Česku, podpora dětí v Indii bude stále aktuální. Pokud se chcete zapojit do pomoci dětem v sirotčinci, můžete přispět na transparentní účet 1152391760267/0100 neziskové organizace Projekt Šance, která Romanově iniciativě poskytla formální zázemí, a nebo sledujte facebookové stránky Jamalovy děti, kde se můžete dozvědět o aktuální sbírkové výzvě. Třeba té, jak zajistit lepší vzdělání pro nadaného chlapce Mubaraka.

Článek vyšel v časopise ROMANO VOĎI. Nenechte si ujít ani články, které jsou jen v tištěné verzi. Více na www.romanovodi.cz.

 

Izabela Chalupníková, foto archiv Romana Hanáka
Přečteno: 1598x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

12/2018, Romano voďi 2018, Romano voďi, Indie, Děti



HLAVNÍ ZPRÁVY

Ilustrační foto: Lukáš Houdek

V sociálně vyloučených lokalitách se kvůli onemocnění COVID-19 omezují terénní služby, pracovníci neziskovek nemají ochranné pomůcky

18.3.2020 13:30
Obyvatelé v sociálně vyloučených lokalitách se potýkají s některými specifickými problémy v souvislosti s onemocněním COVID-19. Podle ředitele Agentury pro sociální začleňování Davida Beňáka je možné u obyvatel očekávat výpadek příjmů, který může v krajním případě způsobit ztrátu bydlení anebo nesplnění podmínek insolvence. Problém může být také domácí vyučování, protože rodiny nemají dostatečné připojení k internetu. Neziskové organizace v lokalitách vyvěšují informační letáky v češtině a v romštině a kvůli nedostatku ochranných pomůcek omezují své terénní služby.
 celý článek

--ilustrační foto--

Problémy soustředěné v romských osadách na Slovensku mohou být při epidemii koronaviru smrtelné

16.3.2020 13:50
Problémy soustředěné v romských osadách na Slovensku mohou být při epidemii koronaviru smrtelné. Upozorňuje na to slovenský server SME.
 celý článek

Michael O'Flaherty, ředitel Agentury Evropské unie pro základní práva

videoMichael O'Flaherty, ředitel Agentury Evropské unie pro základní práva: V boji s koronavirem nemá rasismus místo, lze zajistit právo na zdraví i základní lidská práva každého člověka

13.3.2020 13:40
Před pár dny jsem byl šokován rozhovorem s číšníkem v jedné restauraci. Řekl mi, že epidemii koronaviru lze vyřešit tak, že se zastaví příchod migrantů do jeho země, neboť tito migranti mají špatné hygienické návyky. Díky této šokující poznámce, jsem si uvědomil, do jaké míry se současná situace dotýká lidských práv, stejně jako veřejného zdraví.
 celý článek

www.iROZHLAS.cz

Další články z rubriky







..
romea - logo