Speciální vydání Romano voďi: Jak se vydělává na romském holokaustu v Čechách

Na začátek podzimu jsme pro Vás, milí čtenáři, připravili další speciální vydání na téma romského holokaustu. Mohlo by se zdát, že už toho o něm bylo napsáno i řečeno dost – a nebude to daleko od pravdy. Stejně tak ale není daleko od pravdy, že stále je o něm co psát i říkat, a že se pořád objevují nové skutečnosti i příběhy.

Málokdo třeba zná příběhy romských vojáků v Československých legiích. Podívali jsme se na osudy tří z nich – Josefa Holomka, Adolfa Ištvana a Štěpána Holomka, kteří se do dobrovolného vojska hlásili hned v prvních týdnech jeho vzniku, sloužili v Itálii a pravděpodobně se navzájem nikdy nepotkali. Z bojů si všichni odnesli zranění a patřičné pocty se dočkal jen Josef, byť im memoriam, zatímco na Adolfa se Štěpánem čekala po návratu krutá rasová perzekuce.

Ani o příběhu paní F. se téměř neví – pětasedmdesátiletá stařenka, jejíž rodina byla internována v letském táboře a ona měla to štěstí, že se tehdy své těhotné mamince ještě nenarodila, protože žádné z dětí narozených v táboře jeho podmínky nepřežilo, dnes žije z minimálního důchodu a příspěvků v hmotné nouzi na bydlení a stravu. „Připadám si podobně jako po válce, jako žebrák, co dostává lístky na jídlo,“ říká.

Nejen o podmínkách v táboře v Letech u Písku, ale i v Osvětimi hovoří v rozhovoru, ke kterému přijal naše pozvání, pan Jozef Miker. Historie jeho rodiny i příbuzných Jožkovy družky je plná tíživých svědectví. „Chtěl bych být v Letech, až přijedou první buldozery,“ říká mimo jiné k aktuálnímu dění. Zblízka jsme se podívali také na události v Letech v období privatizace. Jak se došlo k ceně 450 milionů za odkup vepřína?

Časopis si objednejte pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.