Výuková hra „Československo 38 - 89“ přiblíží studentům i romský holocaust

Úsloví „škola hrou“ platí v případě výukových simulací „Československo 38-89" doslova. Kombinace interaktivního komiksu a počítačové hry provede studenty klíčovými okamžiky českých a československých soudobých dějin a umožní jim „prožít" dobové události z pohledů různých aktérů. Jedním z nich je i romská žena, která prošla táborem v Letech u Písku.

Ptali jsme se Víta Šislera z Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK. 

Jak nápad na vytvoření simulační hry Československo 38-89 vznikl? Stála za ním poptávka ze strany škol nebo byl prvotní impuls na straně Ústavu pro soudobé dějiny?

„Československo 38-89" není v pravém smyslu slova počítačová hra, ale výuková simulace, která má za cíl představit studentům středních škol klíčové okamžiky soudobých českých dějin. Vývoj simulace probíhá na Filozofické a Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky v rámci projektu financovaného Ministerstvem kultury. Prvotní impuls vzešel od našeho týmu a opíral se jak o pozitivní výsledky naší předchozí vzdělávací simulace Evropa 2045 (evropa2045.cz), kterou do dnešního dne prošlo několik tisíc studentů, a o podobné úspěšné projekty ze zahraničí, např. dánské „Global Conflicts: Palestine“ nebo americkou „Revolution“.

Osobně se mi velice zamlouvá, že se zaměřuje na „malé dějiny“, každodenní situace lidí žijících v nějaké době, oproti těm „velkým“, jak je známe z klasických učebnic, plných přelomových letopočtů, názvů strategických dokumentů a jmen panovníků. Přiblížil byste trochu našim čtenářům, v čem je jejich „kouzlo“ a proč jsou pro historii a společnost „malé dějiny“ důležité?

„Československo 38-89" se snaží představit klíčové okamžiky českých dějin nikoli z pozice jednoho „velkého vyprávění“, ale z pozic mnoha aktérů, jejichž životní osudy, hodnoty, přesvědčení a politické názory jsou odlišné, ba mnohdy protikladné. Simulace záměrně umožňuje studentům „prožít" dobové události z pohledů různých lidí a, jak doufáme, rozvinout tak hlubší porozumění politickým, sociálním a kulturním souvislostem. Zároveň se snažíme překlenout tradiční dělení na „malé“ a „velké“ dějiny – dějinný kontext a jednání jednotlivců se v simulaci ukazují ve vzájemných vztazích.

Zaujal mne také důraz na pluralitu možných pohledů na konkrétní situace a motivy jednání konkrétních postav, snaha, aby studenti porozuměli událostem v širším kontextu. To samo o sobě podporuje jejich samostatné kritické myšlení – nejen v rámci dějepisné hry, ale i obecně. Byl to od začátku jeden z hlavních záměrů?

Důraz na kritické myšlení, schopnost samostatného hodnocení pramenů a diskuzi ve třídě byl od počátku jedním z cílů projektu. Studenti jsou vedeni k tomu, aby se skrze simulované herní situace vžili do rozhodování aktérů dobového dění, aby porozuměli jejich motivacím a také možnostem a omezením daným širším kontextem. V rámci simulace se uživatel vždy setkává s různorodými postoji, pohled na minulost tedy programově není černobílý, ale směřuje žáky a studenty k tomu, aby jednání lidí posuzovali v širších souvislostech.

Herní simulace vychází i z vyprávění pamětníků, takže součástí přípravy byl pravděpodobně i výzkum metodou orální historie. Ta je skvělou možností, jak zachytit dějiny prostřednictvím jejich přímých účastníků, zážitků „obyčejných“ lidí. Historická věda ji zná zhruba od první poloviny 20. století (kdyžtak mne opravte, lovím v paměti z dob studií) – znají ji a její výstupy už v dnešní době i hodiny dějepisu na školách?

Postupy orální historie byly na školách využívány už odedávna, ještě předtím, než došlo k jejímu oborovému ustavení. Už za první republiky chodili do škol legionáři, po druhé světové válce partyzáni a příslušníci Lidových milicí. Vždy se samozřejmě prosazovala ta paměť, která byla v souladu s dominantním politickým diskursem. Také v současné době se metody orální historie používají, a to jak jako reprodukce „paměti hrdinů“ (například projekt Člověka v tísni Příběhy bezpráví), tak ve formě recepce rodinné paměti (děti se prostě ptají svých rodičů a prarodičů), která není zaměřena primárně na eticky žádoucí vzory chování, ale na pluralitu prožitků minulosti.

Jak tedy hra probíhá? Provedl byste nás (alespoň zhruba) jejími zákoutími? Představme si studenta, který si poprvé ve škole sedne k počítači. Co ho čeká? Co je základním principem hry a jaká je při tom role učitele?

Simulaci „Československo 38-89" lze ve škole využít několika způsoby. Základním způsobem je varianta, kdy učitel pouští simulaci na projektoru a celá třída se zapojuje do řešení jednotlivých situací, případně volí otázky, na které se osob v simulaci zeptá. Ve druhé variantě hrají simulaci studenti sami doma a učitelé pak ve škole navazují na situace ze simulace dalšími výukovými aktivitami. Základním principem simulace je to, že její „herní“ rovina se odehrává v současnosti. Minulost je v simulaci přítomná skrze vyprávění pamětníků, dobové dokumenty, osobní materiály (dopisy, deníky, atd.) a černobílé komiksy, které zachycují vzpomínky pamětníků. Studenti ovlivňují, jakým způsobem a na co se postav v simulaci zeptají. Podle toho se dostávají k různým vrstvám příběhu, minulost jako takovou však ovlivnit nemohou.

V simulaci je i pasáž, která pojednává o táboře v Letech u Písku – a dotýká se tím i romské tematiky. Mohl byste nám ji více přiblížit?

První modul simulace je založen na příbězích lidí, do jejichž osudů tragicky zasáhla druhá světová válka. Osou tohoto modulu je příběh poštovního úředníka Jindřicha Jelínka, který byl zatčen v souvislosti s atentátem na říšského protektora Reinharda Heydricha a prošel postupně výslechem na gestapu, Terezínem a Osvětimí. Další postavy do simulace vstupují zejména skrze svou roli v příběhu Jindřicha Jelínka, otevírají nicméně nová samostatná témata, jako je běžný život v protektorátu Čechy a Morava, uzavření židovského obyvatelstva do ghett, domácí odboj, kolaborace s okupační mocí, holocaust, genocida Romů, retribuční soudnictví, a další. Tento modul se zaměřuje zejména na události v letech 1942-1945. Vzpomínky na tábor v Letech u Písku jsou v simulaci přítomny skrze vyprávění Romky, která nejen tímto táborem jako mladá dívka prošla. Její stopu v příběhu Jindřicha Jelínka může hráč sledovat a dozvědět se tak něco o jejím osudu, potažmo o osudu českých Romů.

S kým jste právě tuto část konzultovali? Vychází postava z reálné předlohy nebo je kompilací několika předloh?

Jednotlivé příběhy v simulaci vycházejí z autentických vzpomínek, které vybrali historici z Ústavu soudobých dějin Akademie věd a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, případně ze vzpomínek, které sbírá sdružení Post Bellum. Konkrétní postavy v simulaci jsou však fiktivní, stejně jako příběhy, které pátrání po minulosti rámují. Stejně jsme postupovali i v případě výše uvedeného příběhu romské dívky. Příběhy jsou modelovány jako dějepisné poznávací situace, které mají studenty vtáhnout do děje a otevřít před nimi minulost jako prostor pro kladení otázek.

Máte od studentů a učitelů nějakou zpětnou vazbu – z průběhu zkušebních testování demoverze z minulého roku? Objevila se nějaká odezva právě na tuhle část hry o sběrném táboře v Letech? Snažili jste se ji nechat „testovat“ na školách s vyšším počtem romských studentů? Máte to v plánu?

Zpětná vazba od učitelů a studentů je výrazně pozitivní, byť od nich máme samozřejmě mnoho cenných připomínek co změnit či upravit. Zpětnou vazbu máme obecně na celý modul týkající se druhé světové války, nikoliv specificky na část pojednávající o táboře v Letech u Písku. Záměrné testování na školách s vyšším počtem romských studentů jsme neprováděli, ale na podzim 2014 plánujeme simulaci testovat v různých regionech České republiky a na co nejširším spektru možných škol.

V jednom z rozhovorů jsem se dočetla, že ve hře se objevují i marginalizované skupiny a příslušníci národnostních menšin – jaké další to kromě romské jsou? Uvedl byste nějaké příklady, například příběhů, do kterých jsou zapojeny a nakolik vycházejí ze skutečných reálií? Byly i tyto konzultovány s odborníky ( i ) z řad menšin? Budou studenti z těchto minorit nějak zakomponováni mezi „testující studenty“?

Jednotlivé moduly výukové simulace „Československo 38-89“ kladou důraz na různé možnosti prožití vybraných okamžiků soudobých českých dějin. Simulace tak záměrně vychází ze vzpomínek různých skupin obyvatelstva, odlišných sociálních vrstev, lidí různých politických názorů. Konkrétně v modulu z období druhé světové války jsou tak zahrnuty vzpomínky aktivního účastníka protifašistického odboje; ženy, které odvedli manžela, a ona prožívá každodenní život v Protektorátu; židovského pamětníka holocaustu; romské dívky, která prošla táborem v Letech; aktivistického novináře; politického vězně a dalších. Další moduly simulace zahrnují například vzpomínky volyňského Čecha, který prošel Východní frontou s armádou generála Svobody či sudetské Němky, která byla jako malá odsunuta v rámci organizovaného odsunu. Všechny příběhy vycházejí ze skutečných vzpomínek, jsou však upravené pro didaktické účely simulace a často využívají více různých zdrojů.

FOTOGALERIE