romea - logo
5. prosince 2019 (čtvrtek)
svátek má Jitka
Loading
rozšířené vyhledávaní

30 let svobody: Romští politici jako součást listopadové revoluce v roce 1989

Praha, 16.11.2019 20:40, (ROMEA)
Emil Ščuka a Jan Rusenko promluvili 25. listopadu 1989 ke statisícovému zástupu v Praze na Letné. Prostřednictvím televizních kamer také oslovili většinu domácností. Na letenské pláni současně romská skupina rozvinula romskou vlajku a mohutný dav skandoval „Ať žijí Romové“.  (FOTO: Archiv Romea.cz)
Emil Ščuka a Jan Rusenko promluvili 25. listopadu 1989 ke statisícovému zástupu v Praze na Letné. Prostřednictvím televizních kamer také oslovili většinu domácností. Na letenské pláni současně romská skupina rozvinula romskou vlajku a mohutný dav skandoval „Ať žijí Romové“. (FOTO: Archiv Romea.cz)

V neděli 17. listopadu 2019 oslavujeme třicetileté výročí pádu totalitního režimu v tehdejším Československu. Jakým způsobem se do tzv. Sametové revoluce zapojili Romové? Víte o tom, že 25. listopadu 1989 skandovalo 800 tisíc lidí  na Letenské pláni „Ať žijí Romové“? Připomeňme si to článkem, který server Romea.cz poprvé publikoval v roce 2014.

Romský disent a „šedá zóna“

Co se týká českého disentu, romská menšina v něm byla zastoupena pravděpodobně jediným člověkem, Karlem Holomkem, signatářem roku 1988 ustaveného Hnutí za občanskou svobodu (HOS). Holomek, po roce 1968 vyhozený z vojenské vysoké školy a vyškrtnutý z KSČ, byl zadržen a vyslýchán už v roce 1981 kvůli „podvracení republiky," na jeho chatě si dávali dostaveníčko Ivan Klíma, Jiří Gruša, Jan Trefulka, Ludvík Vaculík, Eda Kriseová, Milan Šimečka či Miroslav Kusý.

V dubnu 1986 se podle Petra Víška skupina Romů (Baláž, Gergel, Oláh) obrátila dopisem na ÚV KSČ s žádostí o řešení problémů Romů. Tato skupina následně vytvořila v roce 1987 přípravný výbor Svazu Romů v ČSSR. V červnu 1988 se konala další schůzka na ÚV KSČ za účasti Tibora Baláže a Vlado Oláha, kde bylo tehdejším vedením ostře konstatováno, že „ustavení etnicky pojaté společenské organizace by bylo krokem velmi problematickým s pochybným výsledkem“, že ovšem navázání „námi řízeného, ne z vnějšku vnucovaného dialogu se samozvanými mluvčími romského etnika ostatně považujeme v současnosti za účelné“. Další setkání se podle Víška uskutečnilo 4. listopadu 1988 v hotelu Praha. Na poradu se za Romy dostavili ing. Holomek, E. Baláž, M. Demeter, V. Oláh, E. Ščuka a další, celkem asi 20 lidí. Přijal je tajemník ÚV KSČ Hoffmann. Následovalo ještě formální, nic neřešící setkání 14. ledna 1989.

ROI v čase černo-bílého sbratření

Dva dny po zásahu na Národní třídě, 19. listopadu 1989, založil Emil Ščuka s Janem Rusenkem a Vojtěchem Žigou přípravný výbor Romské občanské iniciativy (ROI)

Dva dny po zásahu na Národní třídě, 19. listopadu 1989, založil Emil Ščuka, v té době prokurátor v Praze, s vedoucím romského folklórního souboru Janem Rusenkem a právníkem Vojtěchem Žigou přípravný výbor Romské občanské iniciativy (ROI). Tito lidé společně s křesťanským intelektuálem Vlado Oláhem a Ondřejem Giňou dokázali v bouřlivé situaci zareagovat nejrychleji a svou aktivitou dosáhli, že romská menšina spojila svoje kroky, i když jen formou krátkodobého emotivního vzepětí, s demokratickou opozicí.

21. listopadu ROI vydala dvě prohlášení, které v romštině a slovenštině šířili rebelující studenti, Občanské fórum (OF) i sami Romové. Prohlášení mělo formu letáků, rozmnožovaných na Pedagogické fakultě UK hlavně díky Kateřině Sidonové, dceři chartisty a pozdějšího židovského rabína Karola Sidona. Texty, na nichž se podílely Milena Hübschmannová, Rusenko a Ščuka, vznikaly v Rusenkově a Žigově pražském bytě.

Jeden leták burcoval:

„Sestry, bratři, Romové. Probouzejme jeden druhého! Přišel den, na který naši předkové čekali dlouhá léta. Ten den je zde. Romové, kteří žijí v této zemi, mohou poprvé vzít svůj osud do svých rukou. A je teď na nás, jak se dohodneme, jak budeme držet pospolu a co uděláme pro naše děti. Spojme se s lidmi, kteří jsou ochotni nám naslouchat. Je to Občanské fórum. OF uznalo naši stranu ROI. OF a ROI stojí za všemi Romy v této zemi. Pozvedněme své romství pro lepší život. Nezapomínejme na pravdu našich otců: Dej úctu, dostane se ti úcty: Emil Ščuka, Jan Rusenko – Romská občanská iniciativa.“

Ve slovenštině mobilizoval veřejnost další text Prehlásenie:

„My, výbor občianskej iniciatívy, ktorý predstavuje 800 000 občanou romskej národnosti, žijúcich v ČSSR, sme prijali toto stanovisko:
1) My, Romovia, ktorí máme za sebou tisícročnů históriu strastí a utrpenia, prenásledovania a ponižovania, odsudzujeme neľudský zákrok poriadkových zložiek tohto štátu proti bezbranným ľuďom, uctievajucim pamiatku Jana Opletala.
2) Jenoznačne sa hlásime k prehláseniu vysokoškolských študentov, umeleckej verejnosti a Výboru čsl. verejnosti pro ľudské práva a humanitárnu spoluprácu a súhlasime s ich požiadavkami.
3) Romská občianska niciatíva sa stotožňuje a podporuje všetky požiadavky Občianského fóra zo dňa 20. 11. 1989.
4) Svojim stanoviskom, ktoré vyjadruje mienku čsl. Romov, jej prevážnej väčšiny, dúfame, že začiatok spoločenských zmien bude ku prospechu skutočnej demokracie v našej vlasti.

Praha dňa 21. 11. 1989
Výbor Romskej občianskej iniciatívy.“

Studenti později Romům veřejně poděkovali emotivním květnatým stylem:

„Děkujeme vám za to, že podporujete nás, studenty a všechny ty, kteří byli dlouhá léta pronásledováni. Vy sami víte nejlépe, co je to být pronásledován, ponižován a utlačován. Lidé, kteří mají srdce a oči, viděli kolem sebe dvacet let bezpráví a ubíjející tuposti. Žilo se v strachu a v bezmocnosti a lidé se neodvažovali jít přímou cestou. Zdálo se, že lidství pozbylo hodnotu. Marný hněv zatemnil mnoha lidem rozum a z bezradnosti si jej vybíjeli na těch, kdo „nedrželi sekeru v ruce“ – na Romech. Teď ale se nám všem otevírá cesta k dobru, k životu, k lidství. Pojďme tou cestou pospolu. Poznejme se navzájem, vytvořme ruku v ruce takovou společnost, kde bude mít člověk příležitost naučit se slušnosti, kde se dostane úcty bílému i černému, a kde se člověk bude moci stát člověkem. Cestou lidství ovšem nemůžeme jít násilím a s ďáblem, ale s dobrým slovem, se vzájemným porozuměním a láskou v srdci. Možná, že nepůjdeme rychle, ale vydržíme-li, dojdeme.
Studenti vysokých škol, 25. 11. 1989 v Praze.“

ROI tehdy odsoudila KSČ za dosavadní řešení romské problematiky a požadovala zakotvení romské národnosti do nové ústavy. Rusenko se Ščukou svoje Prehlásenie, podepsané za ROI 13 lidmi, odnesli do sídla OF v Laterně Magice, kde je přivítal mj. Václav Havel. 24. listopadu 1989 se Ščuka stal členem Koncepční komise OF, a společně s Rusenkem dostal možnost vystoupit za dva dny téměř před celým národem. 25. listopadu Ščuka a Rusenko promluvili spolu se špičkami opozice nejen ke statisícovému zástupu v Praze na Letné, ale prostřednictvím televizních kamer také oslovili většinu domácností. Na letenské pláni současně romská skupina rozvinula romskou vlajku a mohutný dav skandoval „Ať žijí Romové“.

VIDEO

Ze setkání některých Romů v Praze 9. prosince 1989 vzešel užší přípravný výbor ROI z již jmenovaných Emila Ščuky, Jana Rusenka a Vojtěcha Žigy aj, ROI se stala součástí koordinačního centra OF.

Zázrak z let 1990-92: Jedenáct romských poslanců

Když po 17. listopadu 1989 na nátlak opozice rezignovalo 64 poslanců České národní rady (ČNR) a na jejich místa byli kooptováni stoupenci OF, vyzvala demokratická opozice k navržení vlastního poslance do ČNR i ROI. Ta navrhla Karla Holomka. Holomek tak jako zástupce ROI na kandidátce OF 6. února 1990 dosáhl prvenství jako první romský poslanec v demokratickém Československu. Shodou okolností prvním cikánským poslancem v komunistické republice byl začátkem 70. let otec disidenta Karla Holomka Tomáš, armádní důstojník.

Karel Holomek se jako zástupce ROI na kandidátce OF stal 6. února 1990 prvním romským poslanec v demokratickém Československu

Ustavující sjezd ROI se odehrál 10. března 1990 v pražském kulturním domě Eden. 438 delegátů zvolilo Ústřední výbor, složený z 30 Romů z Čech a 22 Romů ze Slovenska. ÚV potom zvolil do čela strany Ščuku. ROI se od svého sjezdu též mohla počítat mezi složky Mezinárodní romské unie (IRU). Programové prohlášení ROI mj. uvádělo:

„ROI je otevřená nadideologická politická strana, sdružující všechny občany bez rozdílu národnosti a vyznání, jimž leží na srdci osud Romů. ROI chce svými specifickými prostředky přispět ke skutečné rovnoprávnosti, zvýšení životní, kulturní a politicko-společenské úrovně romské národnosti jako celku. Bude usilovat o uznání romské národnosti.

ROI bude dbát na dodržování práva na práci, práva na sociální jistoty a zabezpečení ve stáří, nemoci, invaliditě a těžkých životních situacích. Bude usilovat o to, aby již nedocházelo k nesprávným formám řešení bytové otázky Romů, jako tomu bylo někdy v minulosti, tj. k jejich soustřeďování do „romských sídlišť“, která se stala určitými ghetty ve své naprosté izolaci a segregaci, aniž by se brala v úvahu současná značná rozdílnost života romských rodin. Romové se nechtějí oddělovat od učebního systému veškerého obyvatelstva, nechtějí zřizovat vlastní školy. Na všech stupních škol by se měla respektovat etnokulturní specifika Romů.

Václav Havel s Romy. Ilustrační foto. (FOTO: archiv Emila Ščuky)

Václav Havel s Romy. Ilustrační foto. (FOTO: archiv Emila Ščuky)

Ščuka se začal angažoval i v IRU. Když se ve změněných poměrech, 8.–11. dubna 1990 v Seroku u Varšavy sešel IV. světový kongres IRU, přijelo na něj 250 zástupců z 24 zemí. Většinu účastníků tvořili zástupci z východní Evropy – Rajko Djurič z Jugoslávie se stal prezidentem IRU, Emil Ščuka z Československa generálním tajemníkem.

V ROI se zpočátku sešly a angažovaly prakticky všechny výrazné cikánské osobnosti, jejichž osobní spory, rodinné animozity a rozdílné názory šly prozatím stranou. Do prvních svobodných voleb v červnu 1990 se romská reprezentace vypravila v Česku pod křídly OF, na Slovensku v rámci Veřejnosti proti násilí (VPN). To vedlo k zisku 8 poslaneckých křesel pro ROI. Ve Federálním shromáždění (FS) zasedla česká proromská aktivistka Klára Samková za Prahu, v České národní radě (ČNR) Dezider Balog za Západočeský kraj, Zdeněk Guži za Východočeský kraj, Ondřej Giňa za Středočeský kraj, Karel Holomek za Jihomoravský kraj a Milan Tatár za Severočeský kraj, stejně jako Ladislav Body, zvolený za svoji komunistickou stranu (do KSČ vstoupil roku 1979).

Slovenská ROI prosadila v rámci VPN do FS Gejzu Adama a do Slovenské národní rady (SNR) Annu Koptovou. Kromě toho uspěli ještě dva slovenští Romové – Vincent Danihel a Karol Seman, kteří pak ve FS zastupovali postkomunistickou Stranu demokratické levice (SDL). Šlo o dosud nejlepší výsledek romské politické reprezentace – tehdy součásti vládní koalice, která stále ještě mohla využívat euforie a nadějí menšiny, kterou chtěla zastupovat.

Holomek, Giňa a Body se stali členy výboru pro územní správu a národnosti ČNR, Tatár se zapojil do ústavně právního výboru ČNR a zároveň do předsednictva ČNR, Balog do národohospodářského výboru ČNR a Guži do výboru ČNR pro sociální politiku a zdravotnictví.

ROI začátkem 90. let oficiálně vykazovala 60 000 členů, kteří však nejspíš ve skutečnosti byli, tak jako u některých dalších stran v polistopadovém období, spojeni se stranou volně, např. pouze jako signatáři petice na podporu registrace dotyčného uskupení.

Do listopadových komunálních voleb 1990 šla ROI v ČR i SR samostatně. V Česku obdržela s 0,11 % hlasů celkem 3 mandáty.

Na Slovensku za Mečiarem, v Česku za Klausem

Narůstající česko-slovenské napětí postupně vystavělo bariéru i v celostátní romské straně. „ÚV ROI slovenský zjäzd vás žiadá neúčastnit sa v Brne. Doktor Gejza Adam, Košice.“ Tak zněl text telegramů rozesílaných slovenským delegátům na celostátní sjezd ROI, přichystaný na 25. ledna 1991 do Brna. Část slovenských delegátů na něj však dorazila a o Adamově vzpouře proti vedení ROI informovala. Dvě stovky účastníků předsedou celostátní ROI opět zvolily Ščuku.

Když tendence k rozdělení Československa zesílily, reagovala v květnu 1991 Federální rada ROI prohlášením, požadujícím zachování federace. Vzpouru Gejzy Adama a rozdílné směřování české a části slovenské ROI vysvětloval lídr ROI Ščuka následovně:

Vedle ROI se postupně objevily desítky politických, kulturních a zájmových organizací. Místo očekávaného sjednocení Romů nastal rozklad

„Na přelomu roku se od nás oddělila názorová skupina kolem poslance FS dr. Adama. Dr. Adam zastával názor, že dojde k osamostatnění Slovenska, tudíž není potřeba federální strany a že jediný politik, který to myslí se všemi dobře, je pan Mečiar. My zastáváme názor, že líbivou sociální politiku dokáže dělat každý. Obstojí jen ta strana, která konečně začne lidem říkat pravdu. Ne nějaký Mečiar, ne nějaké Občanské hnutí. Mimochodem, ať mi někdo řekne, co to vlastně je, já nevím. Myslím, že jedině Klaus se nebojí a má sílu říkat věci tak, jak jsou.“

Vedle ROI se postupně objevily desítky politických, kulturních a zájmových organizací, a to skoro ve všech oblastech, kde žila romská menšina. Místo očekávaného sjednocení Romů nastal rozklad, na němž se podílely spory velkorodin i jednotlivých předáků. V roce 1992 se samotná ROI zmenšila na pouhých 300 skutečných platících členů, i když se příležitostně stále vykazovala počtem oněch 60 000 členů z těsně polistopadových dob. Vychýlení politického kyvadla v Česku doprava ovlivnilo i šéfa ROI Ščuku a jeho podřízené:

„V ČR máme 20 000 členů ve 200 místních organizacích, na Slovensku kolem 30 000 členů ve 180 organizacích. Snažíme se svým členům vysvětlovat podstatu ekonomické reformy. Ne každý to chápe, říkají, že za komunistů bylo lépe, peníze byly a nic jsme nemuseli dělat. Teď je přechodné období, bez problémů to nejde, ale reforma má svůj časový rozvrh, a když se to podaří, budou se nakonec všichni mít lépe. Vedl jsem jednání s předsedy všech okresních organizací a dnes už mohu říci, že z 90 % jsou pro pravicový směr. Odmítáme levici, která způsobila morální i ekonomickou devastaci země.“

Přechodné porevoluční období končilo a šéf nejsilnější romské formace se tak snažil přiklonit romskou menšinu ke stoupencům volného trhu bez přívlastků. Jeho nástupce v čele ROI po několika letech však dokázal směrem doprava udělat ještě mnohem větší krok.

S využitím diplomové práce Jakuba Krčíka Romské politické hnutí v České republice v letech 1989 – 1992 (Praha, 2002) a publikace Pavla Pečínky Romské strany a politici v Evropě (Brno, 2009). Poprvé publikováno na serveru Romea.cz v roce 2014.

Přečteno: 1121x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

1989, Listopad 1989, 17. listopad



HLAVNÍ ZPRÁVY

Vánoce na turistické základně Myšinec v Budišovicích u Hrabyně prožily děti z dětských domovů z Čeladné, Příbora, Liptálu, Býchor a Uherského Ostrohu. (FOTO: Vladislav Sobol)

videoZÁZNAM: Situace je zoufalá, děti z dětských domovů končí i po 30 letech rozvoje ústavní péče na ulici

25.11.2019 11:33
V České republice vyrůstá v dětských domovech a dalších typech zařízení pobytové péče přes 8 000 dětí, z toho několik stovek ročně odchází do dospělosti.
 celý článek

Dalibor Karvay

Vídeňský symfonický orchestr jmenoval houslistu Dalibora Karvaye prvním koncertním mistrem

22.11.2019 11:15
Vídeňský symfonický orchestr jmenoval 34-letého slovenského houslistu Dalibora Karvaye svým prvním koncertním mistrem. Informoval o tom hudebníh časopis The Strad.
 celý článek

Druhý ročník ocenění od romských organizací a nezávislých osobností Lúč z tmy (Foto: Facebook Lúč z tmy)

videoZÁZNAM: Slavnostního předávání ocenění Lúč z tmy

22.11.2019 0:01
Přímý přenos slavnostního předávání ocenění Lúč z tmy, které každoročně udělují romské organizace a nezávislé osobnosti těm, kteří se dlouhodobě zasazují o zlepšení postavení Romů v různých oblastech života nebo se významným způsobem podílejí na budování mostů mezi Romy a většinovou společností. Záštitu nad 2. ročníkem ocenění Lúč z tmy převzala slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Přenos z bratislavského Caffe Berinka odvysílá ROMEA TV od 19 hodin.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo