romea - logo
15. prosince 2017 (pátek)
svátek má Radana
Zprávy e-mailem - Nemáte čas číst naše zprávy každý den? Nechte si posílat souhrn toho nejdůležitějšího tak často, jak  chcete Vy.
Loading
rozšířené vyhledávaní

Adéla Gálová: Brnox aneb průvodce po špinavých kuriozitách

20.1.2017 15:00
Křest knihy Brnox, průvodce tzv. brněnským Bronxem, proběhl 21. 12. 2016 v Brně. Vpravo Kateřina Šedá, autorka průvodce. (FOTO: Jolana Halalová)
Křest knihy Brnox, průvodce tzv. brněnským Bronxem, proběhl 21. 12. 2016 v Brně. Vpravo Kateřina Šedá, autorka průvodce. (FOTO: Jolana Halalová)

„Průvodce brněnským Bronxem – BRNOX – akce Kateřiny Šedé“ - tak zní celý titul publikace, která je nedlouho po svém uvedení kompletně vyprodaná. Druhý z podtitulů je pro ni zdaleka nejcharakterističtější.

Během přípravné fáze průvodce jsem od autorů obdržela žádost o drobnou výpomoc s překladem několika maďarských vulgarismů. Pochopitelně jsem jí vyhověla – nápad se jevil více než sympaticky, renomé autorů slibovalo ojedinělý počin, maďarštinu ráda zpřístupním kdykoli a komukoli. V tiráži publikace tudíž nakonec figuruji jako jedna ze spolupracujících překladatelek – a nejsem tomu ráda.

Když jsem se před časem zběžně zajímala o ráz chystané knihy, nabyla jsem dojmu, že autorský tým ve složení Kateřina Šedá, Aleš Palán a Lucie Faulerová má v plánu zpracovat originální koncept demytizace jedné „černé lokality“ prostřednictvím jejího zpřístupnění, „polidštění“, zbavení nánosu exotické divočiny. Do rukou se mi pak dostala propracovaná, pečlivě, pozorně a často též (zejména graficky) poutavě vyvedená publikace – která je naprostým opakem zmíněného konceptu.

Důstojnost ve stopovém množství

Autoři se opřeli o poměrně originální kostru jednotlivých, barevně odlišených „tras“, jejichž cílem je „protáhnout“ čtenáře daným tématem, jako by jej vedli za ruku samotným brněnským Cejlem. Namísto výletu po lidech blízkých, známých a příbuzných však absolvujeme pouť po Bizarlandu, plnou hurónského chechotu, „crazy“ atrakcí a nejrůznějších „realizovaných performance“ s patřičně pikantními výstupy. Výsledný dojem se v důsledku neliší od pocitu, jaký asi prožívá návštěvník indiánské rezervace, když se tu vyfotí se šerifem, onde zapózuje s náčelníkem a nakonec si u stánku se suvenýry zakoupí čelenku, maketu ohnivé vody a kšiltovku s „vostrým“ nápisem v indiánštině. Na tomto dojmu bohužel příliš nemění ani některé ze seriózněji pojatých tras, jako je například Fialová, věnovaná holocaustu. Tvoří ji medailonky židů, odvlečených z oblasti Cejlu ve 40. letech a fotodokumentace jejich někdejších domovů a tematicky souvisejících objektů. (Zde ráda vyzdvihla alespoň jeden nápad, který je působivý a „hravý“, aniž by zároveň působil pitoreskně, totiž převod veškeré fotodokumentace do formátu negativu. Obklopená jednou „divočinou“ vedle druhé však stojí fialová trasa v průvodci poněkud ztraceně a osamoceně.)

Svatá argumentační trojice

Tohle je umění, zní argument číslo jedna – ten je ovšem ve své prostotě spíše k smíchu než hodný pobouření. Umělec, který se chce spolu s příjemcem svobodně kochat hravostí svého výtvoru, nezatíženého předsudky, postoji a politickým přesahem, může jen těžko sáhnout po tématu méně vhodném, než je vyloučená lokalita; tedy tématu a´priori a z podstaty politickém. Tvůrce, který si nezamýšlí dobrovolně zakrýt oči duhovou páskou, si musí být vědom, že tam, kde chybí kontext, bude tento vždy ochotně a ihned nahrazen, dosazen a dokreslen podél navyklých linií; jakož i toho, že na místě těch, kdo je dotvářejí, čeká spousta chtivých ideových lídrů, ale i „obyčejných lidí“, kteří se na potvrzení vlastních zažitých dogmat, nota bene z rukou „elit“, přímo třesou. (Nejen) v tomto ohledu je pak celý průvodcovský počin zcela na roveň někdejšímu rozruchu kolem románu Terezy Boučkové Rok kohouta.

Také Boučková – a tak zní argument číslo dva – pouze umělecky zpracovávala realitu. A i na tomto místě se člověk zarazí: že by tvůrčí duše skutečně nedohlédla ani tak daleko, aby dokázala rozpoznat, že „realita“, prezentovaná na základě impresí a samostatně stojících příběhů, vyselektovaných podle klíče čtenářské atraktivity, bude ve výsledku jen stěží něčím komplexnějším, než nahodilým sledem lákavých historek, panoptikem kuriozit?

To nemáte smysl pro humor? – zní argument číslo tři. Co říkáte na to, že spousta Romů žijících v lokalitě je z knihy přímo nadšená, že se sami sobě chechtají?

Položím vám otázku: zasmějete se sami sobě, když vás někdo vyfotí v nelichotivé pozici, se zpitvořenou grimasou, v nedbalkách, v prostomyslnější chvíli? Jistě, nejste přeci vztahovační, vlastní komičnost nahlížíte. Ke všemu máte i trochu té skryté radosti, že se vámi někdo zabývá, někdo s vámi mluví, že se někdo směje právě s vámi. Co se však stane, když někdo vaše nedbalky uchopí, vytiskne, namnoží a pošle je do světa coby zástupný obraz vás samých? Pořád ještě se budete smát?

Daleko do Hrabala

A konečně, argument číslo čtyři. Nikde jsem ho neodposlechla - vynašla jsem si ho sama, když jsem se pokoušela nasbírat plusové body pro publikaci v jejíhož „ducha“ a potenciál jsem v přípravné fázi doufala. Nestojí nakonec za vším zvláštní poetika, specifika, jaká známe například z povídek Bohumila Hrabala nebo Jana Zábrany? Dobrá – dejme tomu, že budeme předpokládat, že cílová čtenářská skupina disponuje estetickým kapitálem potřebným k uchopení mimoděčného krásna. Když si však zblízka prohlédneme způsoby, jakými se publikace příslušných bezděčných momentů dobírá, dostaneme například toto: performativní nápad, nechat vytvořit fiktivní grafické modely obecně známých budov (Tančící dům v Praze) a prezentovat jej obyvatelům Cejlu coby „návrh romské ambasády“. Výsledné texty jsou pak sběrem reakcí („nevědomých“) lidí, kteří reálnosti takového projektu uvěří a („vtipně“) reagují.

Vždyť je to roztomilé – řeklo by se, za předpokladu, že opustíme pragocentrismus, sebevědomé přesvědčení o vlastním kulturním rozhledu, jenž by měl být reprezentativním vzorkem pro celou společnost a elitářskou distanci entit, které neváhají podrobit své bližní chtěně sofistikovanému trollingu. Sousto, které je jakžtakž jedlé v případě, že se jedná o dospělé testovací panáky, pak definitivně ztrácí na poživatelnosti v momentě, kdy se v posměváčkovském hledátku ocitnou děti, jimž je věnovaná celá – růžová – trasa. Děti z Cejlu vycházejí z Brnox-u jako zanedbané, nepříliš bystré, oportunistické, byť pochopitelně též „jímavé“ bytosti, odsouzené už dopředu k životnímu krachu. Jejich „neadaptibilita“, „nezdravé stravování“, neschopnost porozumět primitivním zadáním i „špatné vzory z rodiny“ jsou tu hojně dokumentovány jak – do kontextu nezařazenými – výroky učitelů, tak názornými přetisky jejich nezdarů ve vypracovávání školních úloh, drsného lexika, ba dokonce dopisem samotné ředitelky brněnského Muzea romské kultury, která lobbuje u magistrátu města za to, aby se (pochopitelně ojedinělá) „slušná“ romská rodina dostala ven z ghetta s „vysokou kumulací problémových romských rodin.“ Příběh nadaného romského pianisty, „malého Mozarta“ z rodu wunderkindů (u rodičů má hoch piano rozladěné, u učitelky klavíru ve městě je už pak „pochopitelně naladěné“), pak jen dokonale podtrhuje celkový dojem zvěřince, z něhož je třeba v zájmu zachování základních civilizačních návyků co nejdříve prchnout.

Ne-Brnox?

Existuje ještě jeden náhled, který má ladění Brnoxu ospravedlnit. Podle něj prý průvodce „není o Romech“, a dokonce, slovy jednoho z autorů, „nic jako lokalita neexistuje.“ A skutečně: trasa holocaustu je věnována židům, několik dílčích historek a zhruba deset procent „sběru“ výroků se týká i dalších etnicit: Vietnamců, Číňanů, Ukrajinců, ba dokonce imigrantů z afrického kontinentu. Při míře zastoupeného lexika, charakteristik na základě jmen a příjmení i explicitních adresátů rozmanitých stížností odkazujících jednoznačně k romské etnicitě lze však jen spekulovat, zda se jedná o naivitu autorů, nebo spíš jejich neochotu k reflexi skutečnosti, že jejich (místy neironicky) brilantní nápady byly v případě Průvodce Bronxem valnou měrou pohlceny potřebou prezentovat vlastní jiskrnost a chtivostí literární senzace. Lokalita totiž existuje – i když v ní sami žijete a „nevíte o ní“, okolí mimo ni o ní ví vždycky, a když se mu zachce, vždycky ji použije proti vám.

Přečteno: 4115x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Recenze, Brno, Literatura, Kateřina Šedá, Brnox



HLAVNÍ ZPRÁVY

Čeněk Růžička obdržel z rukou velvyslance USA Stephena Kinga cenu Alice Garrigue Masarykové (FOTO: Zdeněk Ryšavý)

videoVIDEO: Čeněk Růžička obdržel z rukou velvyslance USA cenu Alice Garrigue Masarykové

7.12.2017 17:53
U příležitosti výročí Mezinárodního dne lidských práv (10. prosince) předal ve čtvrtek 7. prosince velvyslanec USA Stephen King Cenu Alice Garrigue Masarykové předsedovi Výboru pro odškodnění romského holokaustu Čeňkovi Růžičkovi.
 celý článek

Fanoušci xenofobního Ortelu vyhrožují zpěváku Radku Bangovi (Koláž: Romea.cz)

Všechny černý svině na podpoře, tvoje "prarodiče měli zabít v tom táboře": Pokuta 100 korun, směšné tresty za výhrůžky smrtí a rasistické nadávky

7.12.2017 14:25
Tisíce nenávistných zpráv zaplavilo před rokem facebook romského zpěváka Radky Bangy poté, co zde vysvětloval svůj postoj při předávání cen Českého Slavíka. Banga tehdy na protest proti neonacistické minulosti zpěváka Tomáše Ortela, který získal dva stříbrné slavíky, opustil sál. Pisatelé mu pak v příspěvcích vyhrožovali smrtí. Po roce policejního vyšetřování zůstává většina pisatelů bez potrestání, padl jediný rozsudek a několik pokut.
 celý článek

Vojtěch Filip (KSČM) a Tomio Okamura (SPD)

Ředitelka Institutu Terezínské iniciativy píše Okamurovi a Filipovi: Neznáte historii tábora. Zvu vás, ráda vám vše vysvětlím

6.12.2017 15:50
Ředitelka Terezínské iniciativy Tereza Štěpková dnes pozvala předsedy SPD a KSČM Tomia Okamuru a Vojtěcha Filipa na komentovanou prohlídku místa bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku, kde nyní stojí vepřín. Reagovala tak na jejich vyjádření proti výkupu vepřína. "Z Vašich vyjádření vyplývá, že Vám není zcela jasné, jak a proč tento tábor fungoval. Rádi Vám tyto informace přímo na místě při komentované prohlídce areálu sdělíme, provedeme Vás oficiální expozicí Památníku Lety i místy, kde tábor skutečně stál," uvedla Štěpková v otevřeném dopise, který zpravodajský server Romea.cz zveřejňuje v plném znění.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







..
romea - logo