romea - logo
23. dubna 2019 (úterý)
svátek má Vojtěch
Loading
rozšířené vyhledávaní

Alena Felcmanová: Je potřeba tolerance, respekt a důvěra mezi lidmi. Dozvídáme se jen co je na ostatních špatně a čeho se bojí

26.6.2018 10:33
Alena Felcmanová
Alena Felcmanová

Mottem letošního Mezinárodního dne Romů v režii organizace Ara Art byl romipen. A protože identita nás zaměstnává všechny, ptáme se letos respondentů na to, jak ji vnímají oni. Jinými slovy – ptáme se na to, jak rozumí slovům romipen potažmo čechipen. Pokračujeme s Alenou Felcmanovou.

Rozhovor s Alenou Felcmanovou

Alena studovala v Německu. Pracuje v Člověku v tísni, organizuje kurzy a semináře pro učitele, je odbornicí na metodu Persona Dolls a tento týden obhájila dizertační práci týkající se zkušeností dětí, rodičů a škol, které zažívají vyloučení z hlavního vzdělávacího proudu.

Co pro tebe znamená čechipen a v jakých situacích ho zažíváš?

Mně čechipen jako slovo přijde dobré. Ale z jazykového hlediska by to bylo vlastně člověčenství, když je to odvozeno od romipen a Rom je člověk, že? To se mi líbí. Anebo je to čecho-člověčenství? A romipen je pak romo-člověčenství nebo dokonce jenom člověčenství? Mně by se líbilo, kdyby to bylo člověčenství, což pro mě asi taky je, pak se mi to líbí.

Co se ti na tom líbí?

Mně se na tom líbí to, co jsi říkala, že lidi vychováváš k jejich lidství. Pokud je romipen člověčenství, tak výchova k romipen je výchova lidí k dobrému lidství. Pokud by ta slova souvisela s národní a etnickou identitou, tak je to pro mě už takové nic neříkající. Čím víc se zabývám národními a etnickými kategoriemi, tím víc sleduji spíš strukturní příčiny toho, proč se lidi v nějakých podmínkách nějak chovají a mají nějaké hodnoty.

Mohla bys uvést nějaký konkrétní příklad?

Vliv na to, jak si lidství vykládáš, může mít to, jaký je jazyk, ve kterém vyrůstáš, politické, ekonomické, hodnotové prostředí, ve kterém člověk žije. Myslím si, že si člověk svoje lidství přizpůsobuje podmínkám, ve kterých žije, spíš než že by to bylo dané regionálně. A co je čechipen nevím, protože nevím, jaký je Čech. A co je člověk, o tom mám vlastní představu, mám představu o tom, jaký by měl být… Jenže to, co je důležitého na člověčenství, si může každý představovat trochu jinak.

Zažíváš tohle někde? Zkouším se tam zase dostat k nějakému konkrétními příkladu…

Myslím, že na člověka má vliv to, co dělali rodiče, jaké měli společenské postavení, jaké zažívali uznání a to se odráží v tom, jaké máš očekávání od sebe a od světa okolo. Třeba v práci jsme jednou vyslali skupinu učitelů do Anglie, byli v Leicestru, kde je hodně emigrantů romského původu z Česka a Slovenska. Děti, kterým je tam dnes osmnáct říkaly, že vědí, že kdyby zůstali v osadě, tak jsou z nich úplně jiní lidé.

Byla jsem v jedné ubytovně, to je tak strašné prostředí, že z toho mám depresi doteď. A lidi z toho nemůžou pryč. Nevím, kde máš pak brát nějakou sílu a naději, že budeš žít fajn život, když vyrůstáš v takových podmínkách. Plíseň, smrdí to tam, lidi jsou tam zoufalí, bezmocní a myslím, že to má na člověka velký vliv. A když to srovnám s tím, co jsem zažila během svého výzkumu, tak vidíš, že jedno rodinné prostředí je takováhle ubytovna a jiné je, že tatínek je podnikatel. Je hodně akční, všichni mu vždycky říkali, že dosáhne, čeho chce, a že se musí poprat, a že když se o věci zasadí a bude dřít, tak to zvládne. A on to tak pak v životě má.

Jsou prostě různé výchozí podmínky. Každý člověk samozřejmě jinak zachází s tím, co je mu dáno, má jinou náturu, ale výchozí podmínky dělají hodně. Kdybych třeba já neměla tak podporující rodinné prostředí, tak si těžko dělám doktorát nebo se můžu zabývat tím, co je čechipen. Pravděpodobně bychom se neseznámily...

Co pro Tebe znamená romipen a v jakých situacích jsi ho zažila nebo zažíváš?

Co je romipen nevím, to bude asi taky podobné. Ale já jsem se nikdy nebavila s nikým, kdo by o sobě říkal, že má romipen. Takže nemám žádnou představu. Pro mě to bylo vždycky záhadné slovo, kterým se ohání sami aktivisté, romisté, aby řekli, že něco je tak, jak tomu nikdo nemůže porozumět. Myslím, že jsem spíš dostávala message, že tomu nikdy nemůžu porozumět, ale nikdo mi nikdy nevysvětlil, co to je. Pro mě je to tedy takové tajemné slovo. Já už jsem ho dřív slyšela, protože o tom se mnou různí lidé mluvili, ale má to pro mě pořád nějaký náboj záhadnosti, exkluzivity. Kdyby to bylo člověčenství, tak si za tím člověk může spoustu ctností představit, ale které to jsou konkrétně, to jsem nikdy nepochopila. A docela by mě to zajímalo. A dovedu si představit rozhovor na téma, jaké hodnoty má správné češství.

Je to podobné, jako když se s lidmi bavíš o podstatě Vánoc. Spousta lidí řekne, že Vánoce jsou důležité, a málokdo ti řekne, proč. Jestli jde o Ježíše, nebo o společné setkávání. Někdy se tradice traduje trošku bezobsažně nebo se o tom prostě nemluví a každý si vymyslí vlastní význam. Tak takhle si představuji, že to je s romipenem a čechipenem. My teď do čechipen můžeme nějaký význam vložit…Můžu si teď zkusit nadefinovat lidství v České republice? Co by mohlo být lidství v Česku…

Bylo by fajn, kdyby to byla nějaké snaha zvelebovat město a krajinu k nějaké udržitelnosti. A nějaká tolerance a respekt a důvěra mezi lidmi. A kydy to byla také sebedůvěra – můžu věci dělat dobře a poctivě. Má význam, dělat věci dobře a poctivě a snažit se zlepšovat sám sebe a okolí. Klidně to může být humor, ale ne cynismus. Přála bych si méně cynismu. Také jím překypuji. Myslím, že cynismus je regionálně silná věc a mně na to upozornili v Německu. Já jsem si vždycky myslela, že jsem vtipná, a oni mi řekli, že jsem cynická. Tak jsem začala přemýšlet, co to znamená. A přišla jsem na to, že si z věcí děláš srandu, ale nevěříš v jejich optimističtější variantu.

Je a může být romipen/čechipen něco, co nám v soužití pomáhá (a v jakých situacích) nebo nás naopak spíš odděluje?

Kdyby se lidé bavili o tom, co to znamená a jakých ctností si váží na sobě a na ostatních, tak by to mohlo být zajímavé. Ale většinou se dozvídáme jen to, co je na ostatních lidech špatně a čeho se bojí, místo toho, abychom se bavili o tom, čeho si vážíme. Takže kdyby se z debaty o romipen a čechipen stala debata o ctnostech a tom, co chceme v našem soužití zlepšit, tak to by mi přišlo fajn.

Existuje podle tebe nějaké prostředí, kde by to šlo tímhle směrem? Existuje pro Tebe nějaký předobraz?

Pro mě je to každé prostředí, které je otevřené a vlídné. Pak tohle může nabídnout. A také je to prostředí, které je zkoumající, kde se ptáš po podstatě věcí. Myslím, že společenské role se už rekonstruovaly dost. Teď je potřeba bavit se zase o tom, co je pro nás důležité.

Kdybychom se mohli v čase přesunout do budoucnosti a mohli jsme si vysnít, jak by se pochopení těchto slov mělo posunout, kterým směrem by to bylo? Jak by to vypadalo?

To už bych se asi opakovala, jde o to, co je hodnotného na lidství. Pro někoho je důležitá lokální identita, lokální češství a romství. Tak ať si to každý pro sebe rozvíjí, jak potřebuje. Ale zajímalo by mě potom, co to znamená pro nějaké soužití. Za mě z toho klidně může být jen „člověkpen“. Nemusím pak ale nutně unifikovat všechny lidi, nechci, aby vznikl nějaký prototyp člověka. Spíš aby se lidi dovedli bavit o tom, co je pro ně důležité.

 

Přečteno: 1130x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

romipen, Rozhovory, Romové, identita, tolerance



HLAVNÍ ZPRÁVY

V noci z 18. na 19. dubna 2009 vhodili čtyři neonacisté Ivo Müller, Václav Cojocaru, David Vaculík a Jaromír Lukeš zápalné láhve do rodinného domu ve Vítkově na Opavsku, kde bydlela romská rodina. Při následném požáru byli zraněni tři lidé, mezi nimi tehdy dvouletá Natálka, které utrpěla popáleniny na 80 procentech těla. Neonacisty soud odsoudil k dvacetiletým resp. dvacetidvouletým trestům odnětí svobody. (Koláž: Romea.cz)

Žhářský útok ve Vítkově, k němuž došlo před deseti lety, potrestaly soudy vysokými tresty

16.4.2019 11:03
Před deseti lety, v noci z 18. na 19. dubna 2009, zaútočila zápalnými láhvemi skupinka sympatizantů extrémní pravice na dům číslo 58 ve Vítkově na Opavsku obývaný romskou rodinou. Následkem požáru byla vážně popálena tehdy dvouletá Natálka. Zranění utrpěla i její matka a otec.
 celý článek

Kumar Vishwanathan (FOTO: Daniela Kantorová)

Kumar Vishwanathan: Žhářský útok ve Vítkově odstartoval úpadek extremistů

16.4.2019 10:50

Žhářský útok na romskou rodinu ve Vítkově před deseti lety, při kterém tehdy dvouletá Natálka utrpěla rozsáhlé popáleniny, odstartoval postupný úpadek pravicového extremismu v regionu. Myslí si to ostravský aktivista Kumar Vishwanathan, který se dlouhodobě věnuje romské menšině. Podle něj tehdy společnost vyslala signál, že takové zločiny nestrpí. Za zapálení domu se spící rodinou poslal soud čtyři neonacisty do vězení na 20 až 22 let.

 celý článek

Jednání Rady vlády pro záležitosti romské menšiny (FOTO: Úřad vlády ČR)

Občanští členové "romské rady" vyzvali v souvislosti s posledními incidenty mezi Romy a Čechy premiéra Babiše a ministra Hamáčka k jednání

16.4.2019 9:00
Občanští členové Rady vlády pro záležitosti romské menšiny vyzvali premiéra a ministra vnitra k jednání v návaznosti na násilné incidenty mezi Romy a Čechy v Lipníku nad Bečvou a Dvorcích na Bruntálsku.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo