Alena Zieglerová: Nulová tolerance je zpět. Na severu Čech je to sázka na jistotu

Co se vám vybaví, když se řekne sociálně vyloučená lokalita? Většině lidem mostecký Chanov nebo litvínovský Janov. A protože většina lidí nežije na severu Čech, zpravidla si tato sídliště vzápětí porovnávají s nějakým ošuntělým domem nebo horší čtvrtí ve svém okolí, aby si vzápětí oddechli, že to ještě není tak strašné. Města Most nebo Litvínov tomu na jednu stranu nejsou ráda, ale na stranu druhou z neblahé proslulosti „vybydlených“ sídlišť těží. Že je to rouhání? Tak určitě, žádný místní politik s tím souhlasit nebude. Ale posuďte sami.

Uhlí, hokej a sociálně vyloučené lokality

Sídliště Chanov už zažilo leccos. V 70. letech nedobrovolné nastěhování romských rodin z bouraného starého Mostu, bez ohledu na velkorodinné vazby, rozepře či přání, halabala 12 pater nad sebe, do bytů 1. kategorie s teplou vodou a topením, což byl po vystěhování z domů určených k demolici po všech stránkách šok. Socialistická převýchova a následná živelnost 90. let napáchaly své. Za stav domů odpovídá majitel. V případě Chanova to byl 20 let stát a dalších 30 let město Most. Svalovat vinu na obyvatele je laciné, byť chytlavé.

Přesto lze říci, že se městu s pomocí dotací státu a EU daří zhruba od počátku milénia vracet Chanov do podoby bydlitelného místa. Ano, stálo to mnoho „selfíček“ politiků s místními dětmi, několik chyb v odhadu, kdo je vlastně romský lídr a kdo spíš lichvář, a ano, průhledné paneláky s vodou tryskající z odřezaných trubek musely jít k zemi. V Chanově dosud ve většině bytů neteče teplá voda a kromě podezřelého stánku u silnice chybí i základní infrastruktura.

Největší problém Chanova je ale geografické odloučení. Představa, že by se rodiny z Chanova stěhovaly někam do centra Mostu, děsí politiky i občany, kteří sami sebe označují za slušné. Je daleko výhodnější Chanov vylepšovat jako rezervaci pro návštěvy filmařů, romských aktivistů či politiků, kde se toho pro děti i dospělé dělá hodně (hlavně, ať tam zůstanou, chtělo by se dodat).

Mostě to ale také není žádné eldorádo. Nasádleno v očíslovaných blocích paneláků tu v podnájmech realitek a družstevníků, kteří dávno bydlí jinde, případně v ubytovnách a hotelových domech, žije zhruba 13.800 osob ohrožených sociálním vyloučením (z 60 tisíc obyvatel celkem, tedy 23 %). V samotném Chanově žije z tohoto počtu jen asi tisíc lidí.

To v Litvínově jdou politici dál. Sídliště Janov je mnohem větší než Chanov. Ještě v roce 2008 tu žilo 8 tisíc obyvatel (v Litvínově celkem 30 tisíc), nyní je jich 5.200 (z celku 27 tisíc, tedy 19 %). Vývoj Janova a Chanova byl podobný. Do nových paneláků byli sestěhováni lidé z vesnic zbouraných kvůli těžbě uhlí. Nostalgici vzpomínají na luxusní bydlení, realisté vědí, že by si dnes jen těžko užili pobyt na balkóně s výhledem na chemické závody.

V Janově funguje škola, školka i obchody ale, podobně jako z Chanova, se jeho obyvatelé do centra Litvínova dostanou jen pomocí MHD či pěší turistiky. Přístup litvínovských politiků k Janovu po převratu se od postupu těch mosteckých liší diametrálně. Především tu ani po přelomu tisíciletí nikdo nepředstíral, že chce tento kout světa zachraňovat.

V roce 2005 byl dokonce Janov prodán (posledních 612 bytů) jako „břemeno“ k ostatním tehdy prodávaným bytům v Litvínově soukromé společnosti, která z něj, spolu s megadružstvem Krušnohor, vyrobila něco jako odkladiště pro rodiny vystěhované z lukrativnějších bytů a měst, na něž se nakonec svedou dopady nedostatečné péče majitelů a správců o bytový fond.

Také Janov se díky této vyprávěnce stal vděčnou turistickou atrakcí mnoha politiků. Zatímco Chanov je po celou dobu své existence v rukou veřejné správy, pětkrát lidnatější Janov už dávno ne, takže město je zde spíše v roli diváka a průvodce. Z prodeje pod cenou město tehdy zainvestovalo do věhlasného extraligového hokeje. Zlatí hoši versus pětina obyvatel 1:0.

Do voleb, do zbraně

Blíží se komunální volby a severočeští politici chřestí zbraněmi pro předvolební boj. Chybí-li invence za co bojovat, pořád je tu snazší cesta bojovat proti někomu. Sázkou na jistotu je boj proti „nepřizpůsobivým“ nebo aspoň proti zneužívačům sociálních dávek. Podobně jako současná česká vláda, nepotřebují místní politici žádný nový program nebo vizi. Stačí naslouchat, co občané chtějí slyšet, a to pak tisknout na plakáty. Rychlá a radikální řešení, zákazy a represe, zkrátka nulová tolerance vůči všem, kdo „slušným občanům“ znepříjemňují život. Že to ani za skoro 30 let od převratu nikde nezafungovalo a situace se naopak zhoršuje? Kdo by to řešil!

V Litvínově i v Mostě je téma boje proti zneužívání sociálních dávek nebo obtěžování hlukem a nepořádkem natolik populární, že dokonce existuje několik politických uskupení shodného programu, kteří musí namísto s opozičními názory počítat spíše s těmi konkurenčními: „Současná situace připomíná stav kolem roku 2008, kdy město vývoj v Janově přehlíželo. Ani tehdy nešlo podle něj nic udělat, se vším byl problém. A dopadlo to tak, že tam napochodovala Dělnická strana a začaly nepokoje. Jestliže policie předkládá zprávu, v níž je vidět trend nárůstu násilné kriminality, směřuje to ke stejnému konci,“ míní zastupitel Daniel Volák (ODS). Místní ODS usiluje o své místo na slunci bojovníka proti „nepřizpůsobivým“ zastávané dosud místní ČSSD.

Fikce nulové tolerance jakožto řešení se v předvolebním čase zhmotňuje v zesíleném obtěžování rodin v bytech (říká se tomu mapování či monitoring), přičemž se stále více obnažuje i jediný smysl tohoto počínání městských strážníků zaštítěných sociálními pracovníky obce a Úřadu práce: ukázat „slušným“, že se s „nepřizpůsobivými“ jedná tvrdě. Zvrhlé dělení občanů i jednání.

Například v Mostě jde o nepokryté zastrašování odebráním dávek: „Pro tyto lidi je tento postup velmi nepříjemným překvapením, protože najednou vidí, že policisté a úředníci nejednají jen za stolem, ale objeví se u jejich domovních dveří. Uvědomí si, že například skutečnosti, které nahlásili, a na základě kterých čerpají sociální dávky, si umí úřady ověřit v terénu. V případě, že je zjištěno porušení zákona, mohou být příjemcům dávek tyto odejmuty. Pro nepřizpůsobivé je to jasný signál, že město nebude tolerovat obcházení zákonů, a že se z takového jednání budou muset zodpovídat,“ uvedla náměstkyně primátora Markéta Stará.

Co takhle dát si řešení?

Řešení předpokládá znalost a zavržení pověstných slepých uliček. Politikům odshora dolů, kteří mají aspoň trochu rozumu, musí být už teď jasné, že vyvíjet tlak na lidi v sociálním vyloučení a požadovat škrtání již na dřeň seškrtaných dávek nepřináší kýžený efekt, totiž že se ti lidé zničehonic rozplynou nebo odejdou jinam. Vědí to, ale je jim to v rámci voleb jedno. Nezbývá tedy než apelovat na profesionalitu veřejné správy, úředníků a příslušníků pomáhajících profesí, kteří by už konečně ve městech, jako je Most nebo Litvínov, měli mít odvahu politikům citlivě vysvětlit, kde začíná a končí sociální politika a sociální práce.

Sociální dávky může a má Úřad práce přesměrovat tak, aby nedocházelo k jejich zneužití. Obec může a má pomáhat lidem v riziku ztráty střechy nad hlavou bydlení si udržet nebo najít jiné. Kraj má a může plánovat a požadovat po státu financování sociálních služeb s důrazem na prevenci propadu do sociálního vyloučení. Veškerá legislativa je tak dokonalá, jak dokonalí jsou jednak zákonodárci, ale také ti, kdo se jí mají řídit.

Hledá-li někdo z bloudících politiků neokoukaný volební program, pak se jako téma nabízí promyšlená vize pro občany, kterým se na severu Čech nežije dobře. Pro všechny.

Klidné bydlení v čistém prostředí? Jistě dobré heslo, tak proč ho s konkrétními body programu neprosazovat i pro ty, kdo aktuálně v klidu a čistotě nebydlí?

Dobré vzdělání pro naše děti? Ale ano, protože lépe vzdělané děti budou méně nezaměstnané, přičemž je zřejmé, že některé děti k dosažení toho cíle potřebují více podpory.

Dostatek míst ve školkách? Fajn, ocení to hlavně matky samoživitelky, které se kvůli zanedbané rodinné politice nedostanou do práce.

Důstojné stáří? Důchodci jsou volební jistota, tak proč nepředstavit vizi i pro ně? Myslí si politici, že velkokapacitní domovy pro důchodce jsou místem, kde chtějí senioři strávit podzim života? Co takhle spíš posílit rozvoj pečovatelské služby, volnočasového vyžití a vzdělávání pro lidi každého věku?

V Litvínově a Mostě čekáme na politiky s podobnými vizemi a odvahou. Zatím marně. Třeba se dočkáme letos v říjnu.