Aleš Rozehnal: Mediální obraz je mylný – svět nebyl nikdy tak bezpečný jako dnes

Mnoho světových politiků a politických komentátorů, ale i značná část
veřejnosti se domnívá, že od konce studené války nebyl svět nikdy tak nebezpečný
jako dnes. Události, o kterých dennodenně referují média, tuto tezi potvrzují.

Do Evropy se hrnou masy imigrantů pocházejících ze zaostalých společností,
náležejících k naprosto odlišné a někdy dokonce Západu nepřátelské civilizaci,
což narušuje křehký sociální smír evropských zemí. Západ čelí stále masivnější
vlně teroristických útoků islamistů.

V Iráku a Sýrii se ustavil teroristický útvar označovaný jako Islámský stát,
praktikující režim, který by byl krutý i na středověké poměry. Rusko uplatňuje
revanšistickou politiku a neváhá porušovat to, co bylo od Druhé světové války
nedotknutelné, tedy princip nezměnitelnosti hranic. Turecko přestává být
sekulárním státem a opouští prozápadní orientaci. Severní Korea zřejmě vyvinula
zbraňové systémy, které jsou schopny zasáhnout americké území.

Bezpečný jako nikdy předtím

Po Arabském jaru nastala Arabská zima, která mimo jiné znamená, že země jako
Libye již není možno označovat za státní útvar a dosud stabilní země jako Egypt
mají vážné vnitropolitické problémy, způsobené náboženským napětím. Sýrie je
zničená dlouhou občanskou válkou.

Izraelsko-palestinský konflikt je stále na vysokém stupni eskalace. Ve
střední Africe působí islamistické skupiny, které narušují fungování již tak
slabých států. Rostoucí ekonomická síla Číny vede k její agresivitě v
Jihočínském moři. Americká administrativa se ve vztahu k těmto konfliktům zdá
nepředvídatelná a tudíž nebezpečná.

Tento obraz světa je pesimistický a skutečně by se mohlo zdát, že svět byl
málokdy nebezpečnější než v současné době. Pokud se však podíváme na data,
zjistíme, že obraz světa je zcela jiný a že naopak svět nebyl nikdy bezpečnější
než dnes. Po skončení studené války se ve světě odehrávalo něco málo přes 50
ozbrojených konfliktů, dnes je to okolo třiceti.

Přibližně deset z těchto střetů můžeme označit jako válku. Naprostá většina z
těchto válek však není válkami mezi státy, ale mají je na svědomí islamistické
skupiny. Rovněž počet padlých v boji se od konce studené války ustavičně
snižuje, a to ze dvou na ani ne jednoho padlého na sto tisíc osob.

I přes genocidu příslušníků neislámských menšin v Sýrii, Iráku a vraždy
civilistů ve střední Africe počet civilních obětí ozbrojených konfliktů neustále
klesá. Od konce genocidy ve Rwandě také prudce poklesl počet obětí masového
vyvražďování civilistů. Ve srovnání s počtem obětí od konce rwandské genocidy
klesl tento počet ve světě dokonce o dva řády.

Pro úplnost je třeba ještě konstatovat, že ve srovnání s počtem obětí v 50.
letech minulého století klesl tento počet dokonce o tři řády. Lidé ve světě jsou
tedy v tisíckrát menším nebezpečí, že se stanou obětí genocidy než před 60 lety,
kdy se ovšem záběry z masových poprav nepřenášely prostřednictvím sociálních
sítí.

Islámský stát není a nebude státem

Nebýt islamistických skupin, byl by počet válečných konfliktů ve světě velmi
nízký. Tyto skupiny mají maximalistické cíle a odmítají kompromis. Z tohoto
důvodu je vyloučeno uzavření mírové smlouvy či příměří a proto budou tyto války
trvat dlouho. Na druhou stranu nehrozí, že by se dále rozšiřovaly.

Islámský stát se nestane panislámským kalifátem a zřejmě ani nebude existovat
historicky delší dobu. Tato organizace nemá masovou podporu ani v islámském
světě, takže nehrozí, že se stane vůdcem lidového povstání Arabů proti západnímu
světu. Navíc je vojensky slabá na to, aby ohrozila nějaký stát jako celek.
Územní zisky Islámského státu v Iráku byly způsobeny jen tím, že iráčtí vojáci
odmítli bojovat, protože necítili loajalitu k šíitskému režimu, který v Iráku
panuje.

Islámský stát je samozřejmě silný na poměry teroristických skupin, ale slabý
na to, aby mohl vytvořit něco jako státní útvar. Jediný jeho příjem plyne z
prodeje ropy, ale i tento příjem se tenčí. Nemá přístup k moři, který by umožnil
její distribuci, a je obklopen nepřáteli. Jakkoli je Islámský stát zvráceným a
ahistorickým útvarem, ohrožení světové bezpečnosti nepředstavuje.

Ani důležitost konfliktu v Gaze a na sporných izraelských územích neodpovídá
míře jeho mediální prezentace. Izraelsko-arabský konflikt si vyžádal přes sto
tisíc obětí a v roce 1973 existovala reálná hrozba použití jaderných zbraní ze
strany Izraele a USA. Naprostá většina obětí tohoto konfliktu pochází z válek,
které Izrael vedl s Egyptem, Sýrií a Jordánskem.

Po více než 40 let se však žádný větší vojenský střet neodehrál a žádný
arabský režim ho netouží zahájit. Izraelsko-palestinský konflikt si za 60 let
svého trvání vyžádal přibližně 20 tisíc obětí, což z něj činí jeden z nejméně
krvavých střetů vůbec. Neomlouvá to samozřejmě užití násilí, ale zároveň to
nedává důvod k zoufalství a defétismu, protože v historii byly ukončeny i
konflikty daleko krvavější.

Zamrzlá válka

Stejně tak ani ruský revanšismus není takovou hrozbou, která by byla nebezpečná
pro celý svět. Boje na východě Ukrajiny si sice vyžádaly 10 tisíc životů, ale
Rusko si je vědomo, že něco jiného je posílat do cizí země vojáky bez insignií,
kteří mohou dosáhnout jen omezených výsledků, a něco jiného vyslat regulérní
armádu, která by mohla dosáhnout větších úspěchů.

Napětí na Ukrajině tak zřejmě dospěje do stádia trvalého patu neboli zamrzlé
války, tak jako v příhraničních oblastech Moldavska a Gruzie. Struktura ruského
hospodářství, nízké ceny ropy a špatná demografická situace Ruska bude navíc
ruský revanšismus oslabovat. Na druhou stranu je pravdou, že nic není
nebezpečnějšího než upadající impérium.

Svět tedy není nebezpečnější než kdykoli dříve. Je ale zřejmě složitější než
kdykoli dříve. Dříve měl svobodný svět jednoho hlavního nepřítele, kterým byl
komunismus. Dnes je těch nepřátel řada. Nedá se ale říct, že by radikální
islamismus se svojí nenávistí vůči liberální demokracii komunismus nahradil,
protože zdaleka nemá takové možnosti, jako měl Sovětský svaz.

Se Sovětským svazem se nedá srovnat ani revanšistické Rusko, které hraje
vysokou hru s nízkými kartami. Severokorejský jaderný potenciál je ve
skutečnosti nejnebezpečnější pro obyvatele této bizarní diktatury. A tak by se
dalo pokračovat dále.

Data prokazují, že svět nebyl nikdy bezpečnějším místem, než v současnosti.
Hlavní rozdíl oproti minulosti je ale to, že díky zpravodajskému pokrytí 24
hodiny denně a sedm dní v týdnu je nebezpečí více vidět.

Aleš Rozehnal,
HlidaciPes.org