Anna Šabatová před volbou ombudsmana: Učiním vše pro to, aby se spolupráce mezi ombudsmanem a veřejnou správou prohloubila
Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, veřejný
ochránce práv vstupuje do čtrnáctého roku své existence. Pamětníci si jistě
vzpomenou, že ochránce nebyl původně institucí vítanou. Boj za jeho prosazení do
českého právního řádu trval deset let a stál mnohé úsilí. O to důležitější bylo,
jak se tato novinka ve veřejném prostoru usadí, co na ni budou říkat občané, pro
něž byla zřízena.
Nepřehlédněte:
To byl velký úkol pro prvního veřejného ochránce práv Otakara Motejla, s nímž
jsem měla tu čest šest let spolupracovat jako jeho zástupkyně. Instituci jsme od
prvních kroků budovali jako otevřenou, vlídnou a uživatelsky přátelskou pro
každého, kdo se cítí poškozen jednáním úřadů, a to i tehdy, pokud k pochybení
nedošlo nebo působnost ochránce nebyla dána. Vždy dostal stěžovatel vysvětlení,
proč se tak stalo, případně radu, jak může dál postupovat. Ochránce postupně
krok za krokem získával respekt společnosti, takže důvěra v něj, to vzácné
koření, jehož se nám v posledních letech tolik nedostává, je dlouhodobě jednou z
nejvyšších. Jsem ale přesvědčena, že potenciál možností ochránce nebyl ještě
vyčerpán.
Ochránce tím, že prošetřuje každým rokem tisíce a tisíce stížností
jednotlivých občanů, může samozřejmě daleko lépe než kdokoliv jiný analyzovat a
shrnout, kde jsou neuralgické body společnosti. Umí-li zároveň dobře
komunikovat, pomáhá kultivovat státní správ takříkajíc za pochodu. V tom vidím
jeden z jeho hlavních úkolů. Ale to není vše. Od roku 1999, kdy byl přijat zákon
o veřejném ochránci práv, se charakter instituce postupně z rozhodnutí
zákonodárce, tedy z Vašeho rozhodnutí, proměňuje. Ochránce se stává také
důležitou institucí v oblasti lidských práv. Dosud došlo ke třem významným
změnám.
Novelou z roku 2005 se stal také ochráncem před špatným zacházením na všech
místech, kde je omezena osobní svoboda buď rozhodnutím soudu, nebo v závislosti
na péči. Od roku 2009 ochránce působí ve věcech práva na rovné zacházení a
ochrany před diskriminací a v roce 2011, opět z rozhodnutí zákonodárce, přibyla
ochránci další povinnost: musí dohlížet na vyhošťování cizinců a také na jejich
zajišťování.
Je zřejmé, že ombudsman plní velmi důležité úkoly. Nakonec každý člověk se
může stát uživatelem nějaké pobytové služby, může se dostat do léčebny
dlouhodobě nemocných, do ústavu sociální péče nebo – a to opravdu nikomu nepřeji
– třeba do vězení.
Přemýšlela jsem nad tím, jaké poselství nám zanechal při svém odchodu z
funkce ombudsmana Pavel Varvařovský. Ve vzduchu zůstalo viset jeho rozčarování
nad tím, že mu politici obecně málo naslouchali a že spousta jeho kvalitních
podnětů a dobrých rad zůstala nevyslyšena.
Vážené poslankyně a vážení poslanci, pokud mě poctíte svojí důvěrou a zvolíte
mě veřejnou ochránkyní práv, učiním vše pro to, aby se spolupráce mezi
ombudsmanem a veřejnou správou ke spokojenosti obou stran prohloubila. Ke
splnění tohoto závazku mám předpoklady jak teoretické, tak i praktické –
šestiletou zkušenost z výkonu mandátu zástupkyně ombudsmana, celoživotní
zkušenost s obhajobou lidských práv, mezinárodní zkušenost, dostatek energie,
vytrvalost a pevnou víru, že se dobré dílo bude dařit.
Děkuji vám za pozornost.
