romea - logo
20. října 2017 (pátek)
svátek má Vendelín
Zprávy e-mailem - Nemáte čas číst naše zprávy každý den? Nechte si posílat souhrn toho nejdůležitějšího tak často, jak  chcete Vy.
Loading
rozšířené vyhledávaní

Burkiny vznikly jako symbol štěstí a zdraví. Proč teď symbolizují terorismus?

25.7.2017 10:25
Ilustrační foto. (Wikipedia.org)
Ilustrační foto. (Wikipedia.org)

Burkiny, burkiny, burkiny. Jedno z nejskloňovanějších slov letošního léta. Šok! Burkiny se objevily v pražském akvaparku. V Litoměřicích je starosta rovnou zakázal, ač se tam žádné nikdy neobjevily. A redaktorka serveru iDNES v nich šla na Mácháč dělat jednu z nejobjevnějších investigativních reportáží novodobé české žurnalistiky.

Loni v létě dostaly ve Francii první muslimky pokuty za nošení burkin. Zákaz tohoto plaveckého úboru vydala některá francouzská přímořská letoviska. Důvodem je to, že burkiny údajně ostentativně manifestují příslušnost k islámu v době, kdy je Francie vystavena útokům teroristů majících původu v tomto náboženství. Státní rada, která zastává roli nejvyššího správního soudu v pátek pozastavila zákaz nošení burkin na plážích v jednom z letovisek, protože podle ní vážně a zjevně nelegálně narušuje základní svobody. Z burkin se stal symbol.

Státní rada vydala zatím pouze předběžné opatření, meritorní rozhodnutí ve věci bude teprve učiněno.

Zákaz burkin byl vydán z bezpečností důvodů, aby chránil veřejný pořádek a sekulární francouzskou společnost, protože tento úbor může demonstrovat podporu teroristickému hnutí.

Někteří Francouzi považují burkiny za neakceptované i z hygienických důvodů, a to nejen pro nositelku samotnou, ale i pro ostatní plavce a ryby.

Burkiny jsou také údajně odrazem sexistického útisku a islámského zotročení žen a jsou symbolem islámského extremismu. Mají ženu skrýt, aby ji bylo možno lépe kontrolovat.

Burkiny jako symbol pokroku

Burkiny nejsou výtvorem íránského nebo saúdskoarabského režimu. Jsou výtvorem australsko-libanonské designérky, podle které symbolizují odpočinek, štěstí a zdraví. Jsou určeny ženám, které chtějí provozovat aktivitu, která je velmi západní, a to sice sedět či ležet na pláži a koupat se.

Burkiny jsou relativně novým módním trendem, neboť relativně novým trendem jsou muslimské plavkyně. V mnoha muslimských zemích ženy nemohou užívat krásy přírodního světa a koupání žen je považováno za ostudné a provokativní.

V těchto zemích ženy nemohou jít na pláž ani společně s muži, a to ani, pokud by měly burkiny. Protože mokrá látka by se přilepila na ženské tělo a ukázala by jeho křivky. Muslimky tudíž nebyly zvyklé trávit den na pláži nebo u bazénu, kde se nyní stýkají se svými známými.

Zákaz burkin by mohl přimět muslimky k tomu, aby byly nuceny vybrat si mezi svým náboženstvím a národní identitou, a vnucuje dojem, že volba oblečení je politickým stanoviskem, i když to ony samy tak neberou.

Muslimky by tak byly nuceny vybrat si mezi respektem k právu a každodenními zvyky.

Burkiny jako symbol teroru

Přes výše řečené jsou ve Francii burkiny považovány za uniformu extrémního islámu. Toto vnímání má svůj původ v dlouhé sekulární tradici francouzského státu. Od roku 1905 platí ve Francii zákaz projevu příslušnosti k náboženství na veřejné sféře.

Tento zákaz měl původně zlomit moc katolické církve, ale nyní se s ním dostávají do konfliktu zejména muslimové. Sekularismus má chránit a garantovat náboženskou svobodu. Ve Francii se však z ochrany náboženské svobody stává spíše ochrana absence náboženství.

Burkiny odsuzují i mnohé feministky, protože prý odráží zotročení ženy, které není kompatibilní s hodnotami Francie. Ukazují archaickou vizi místa ženy ve společnosti a vtahu mezi mužem a ženou. Burkiny nejsou pouze záležitostí ženského plaveckého úboru, ale jedná se o symbol politického směru, který je nepřátelský k diverzitě a ženské emancipaci.

Móda jako barometr

Právo žen vybrat si svůj plavecký oděv vzbuzuje kontroverzi po dlouhou dobu. V roce 1907 byla v USA zatčena plavkyně za to, že měla jednodílné plavky bez ramínek. Byly považovány za natolik obscénní, že je soud dovolil nosit pouze s pláštěnkou, kterou bylo možno sundat až po úplném ponoření do vody.

V padesátých letech vzbudily velkou pozornost bikiny, a to z toho důvodu, že ukazovaly příliš mnoho. Dvoudílné plavky byly následně zakázány v Itálii, Španělku a Portugalsku. V roce 1967 byly davem napadeny čtyři Pařížanky nosící minisukni, protože prý provokovaly řezníky z Les Halles.

Móda byla vždy spolehlivým barometrem sociálních změn a každý pokus jí zakazovat byl inspirována skrytým strachem z rovnosti pohlaví, emancipace žen či modernity jako takové. Rozpory v minulosti vznikaly spíše ohledně toho, co má být zakryto, než co má být ukázáno.

Arabské kodexy oblékání

Arabské země mají rovněž své kodexy oblékání plavců, které se liší podle míry rozvoje turistiky v zemi. Ve Spojených arabských emirátech nebo Ománu není možno nosit plavky mimo oblast pláže nebo bazénu. (Nutno konstatovat, že i v západních zemích je to známka buranství.)

V emirátu Šardžá se nemohou ženy na veřejných plážích převléct do plavek vůbec, což znamená, že se koupat mohou pouze zcela zahalené. V Jordánsku nemají ženy chodit s mokrými vlasy, protože mokré vlasy prý naznačují jejich sexuální dostupnost, a je preferováno, aby přes plavky nosily šortky a tričko. Bikiny je pak možno nosit pouze v těch nejexklusivnějších resortech.

Inspirace u mulláhů

Základem svobodné společnosti je akceptování práva jiných žít v souladu s vírou, kterou nesdílíme, pokud však tito jiní akceptují naši svobodu stejným způsobem. Nemusíme mít všichni stejnou víru, abychom spolu mohli žít.

Silné společnosti samozřejmě nemohou dovolit existenci paralelního právního nebo politického systému, jako jsou soudy soudící podle práva šaría. Tyto společnosti ale musí zvládnout rozdílnosti v oblékání a zvycích. Mohou zakázat náboženské symboly, které narušují výuku nebo soudní řízení, ale burkiny západní civilizaci neohrožují.

Francie by se zákazem burkiny vydala směrem k režimu, v němž je dovoleno pouze to, co dovoluje zákon, a nikoli to, co zákon nezakazuje. Zákaz burkin by tento neliberální trend posunul ještě dál tím, že by zakázal nosit náboženské symboly i v soukromí.

Co by po zákazu burkin následovalo? Zřídila by Francie policii veřejné sekulární morálky, obdobně jako to známe ze zemí mulláhů?

Francie by zvolila naprosto paradoxní model. Chtěla by určovat muslimským ženám, co nosit z důvodu, aby jim nemohl nikdo určovat, co nosit. Ve jménu rozšiřování svobod muslimských žen by jim upřela právo, vybrat si druh svého oblečení.

Burkiny ukazují nedostatek integrace muslimů

Burkiny vyvolávají ve společnosti tenzi, protože ukazují nedostatek asimilace muslimů. Ukazuje, že se muslimky neasimilovati do té míry, jak si přeje veřejné mínění.

Nabízí se otázka, zda být „správnou“ francouzskou muslimkou znamená to, že tato muslimka nikdy neprojeví svoji víru.

Nedostatek integrace se považuje ve Francii za velmi vážný problém. Spolu se sociálním vyloučením, nezaměstnaností a nedostatkem vzdělání je považován za příspěvek vzestupu džihádismu.

Jedinou možností, jak tento konflikt vyřešit, je začít debatu, co přesně znamená asimilace a integrace a do jaké míry je přípustná diverzita společnosti, která nenarušuje její soudržnost.

Text byl původně publikován na HlidaciPes.org.

Aleš Rozehnal
Přečteno: 1618x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Islám, muslimové, ženy, Lidská práva, Komentář



HLAVNÍ ZPRÁVY

Romové kandidující ve volbách 2017, zleva: David Tišer, Karel Karika, Martin Bajger, David Beňák a Anna Chválová (Koláž: Romea.cz)

Ve volbách do Poslanecké sněmovny kandiduje 6 Romů a 1 Romka

19.10.2017 21:15
O hlasy voličů se už zítra a v sobotu bude ucházet jednatřicet stran a hnutí, které usilují o získání křesel v Poslanecké sněmovně Parlamentu české republiky. Tentokrát nekandiduje žádná strana, která by jako hlavní cíl měla zájem některé z národnostních menšin. V minulosti se přitom o hlasy voličů vždy ucházela Romská demokratická strana (RDS) a v minulých volbách v roce 2013 byli kandidáti Strany rovných příležitostí (SRP) na kandidátce Strany zelených (SZ).
 celý článek

Kamila Plachetková (FOTO: Archiv Kamily Plachetkové)

Ve škole i v práci zažila šikanu, začala proto znovu v Británii. A daří se jí

18.10.2017 16:30
Kamila Plachetková se narodila a vystudovala v Brně. Její otec je Rom, což do značné míry předznamenalo její další životní dráhu, aniž by to sama kdy předpokládala. Po klidném dětství nastal první šok po nástupu do první třídy, kde se stala kvůli svému původu terčem šikany. Tehdy si také poprvé uvědomila svou odlišnost. „Spolužáci mi začali nadávat do černých sviní a držek, a já jsem vůbec nechápala, co se děje,“ vzpomíná Kamila. V dospělosti se pak opakovaně setkala se šikanou ze strany zaměstnavatele a kolegů, rozhodla se proto před pěti lety Česko opustit a nyní žije se svým synem v Manchesteru. Živí se online marketingem a IT podporou pro několik britských společností. Přestože pro ni není jako pro samoživitelku výchova syna, kterému nedávno diagnostikovali autismus, snadná, do Česka se vrátit nechce, i když ho stále považuje za svůj domov. „Už si to vůbec nedokážu představit,“ říká.
 celý článek

Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury. (FOTO: Igor Zehl)

Muzeum romské kultury: K podpisu smlouvy o výkupu vepřína dojde zřejmě do konce října

18.10.2017 11:47
Muzeum romské kultury v Brně dnes vydalo tiskové vyhlášení ohledně termínu podepsání smlouvy o výkupu vepřína v Letech u Písku. Server Romea.cz ho zveřejňuje v plném znění.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







..
romea - logo