Čeněk Růžička při převzetí ceny Alice G. Masarykové: Sobotkova vláda se výkupem vepřína zapsala natrvalo do dějin Romů a Sintů

Vaše exelence, dámy a pánové,

po dvacetileté snaze našeho spolku seznámit českou i zahraniční společnost s pravdou o životě romských rodin v koncentračním táboře u obce Lety u Písku a po 20 letech poukazování na nepřijatelnost hanobení místa vražd z rasových důvodů minimálně 327 vězňů tábora, včetně 241 dětí, se stalo to, o čem jsem byl přesvědčen. Vláda Bohuslava Sobotky vyslyšela přání pozůstalých po obětech tábora a zapsala se natrvalo do dějin Romů a Sintů jako vláda, která měla tu odvahu, ve volebním roce, to zdůrazňuji, odkup vepřince od majitelů jednomyslně rozhodnout a před 14 dny smlouvu o odkupu slavnostně podepsat.

Vaše excelence, pane velvyslanče, opravdu nevím, jestli si tak velké uznání zasloužím. Byl jsem do jisté doby přesvědčen, že přítomnost vepřína na místě koncentráku je tak morálně pokleslá záležitost, že postačí o souvislostech vzniku tábora a životě vězňů v něm společnosti říkat pravdu a že se občané sami postarají o nápravu. Že to bude trvat 20 let jsem nepředpokládal. Přesto jsem stále přesvědčen, že v české společnosti jsou skupiny lidí, kterým skutečně jde o pověst naší země a to se postupem času ukázalo pro nápravu v Letech jako rozhodující.

Dámy a pánové, není v mých silách a ani nemám dost času na to, abych jednotlivě všem aktivistům, českým i zahraničním institucím, spolkům a všem soudným občanům této země poděkoval za podporu. Oni dobře vědí, že si jejich podpory upřímně vážíme.

Dovolte mi proto v záležitosti Letů alespoň vyzdvihnout roli ministra kultury Daniela Hermana , roli bývalého ministra pro lidská práva pana Jiřího Dienstbiera, významnou úlohu rady Ministerstva kultury René Schreiera a také Vás, velvyslanců zemí EU, Spojených států amerických, Kanady, Ruska, Indie, Izraele, a dalších zemí. Svojí každoroční přítomností na pietních aktech v Letech za romské oběti nacismu jste poukazovali na nepřijatelnost hanobení místa vražd nevinných.

Ještě si, dámy a pánové, dovolím připomenout osobu, kterou historikové vůbec nezmiňují. Jde o pana Adolfa Vodráška, prvního popřevratového starostu města Mirovice, kam na tamní hřbitov, než v táboře propukla tyfová epidemie, pohřbívali oběti tábora. Ten se po převratu stal vůbec prvním Čechem, který na hřbitově obětem tábora nechal postavit pamětní desku s nápisem:

"Já jsem vzkříšení a život. Na památku obětem, které zemřely v koncentračním táboře Lety L. P. 1942-45 za nelidských, krutých životních podmínek."

Vaše excelence, pane velvyslanče, ocenění si velmi vážím a děkuji za něj. Je pro mě závazkem do budoucna.

Děkuji vám.