romea - logo
20. srpna 2019 (úterý)
svátek má Bernard
Loading
rozšířené vyhledávaní

VIDEO: Čeněk Růžička v úvodním projevu pietního aktu: A v Letech stojí prasečák. Jak si tohle mohli dovolit?

13.5.2017 12:20

Tradiční pietní akt v Letech u Písku zahájil dnes ve 12 hodin Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu (VPORH). Ve svém úvodním projevu připomněl osud Romů a Sintů během 2. světové války na příběhu jednoho z nich. Server Romea.cz zveřejňuje úvodní projev Čeňka Růžičky v plném znění.

Dámy a pánové,

vítám Vás na místě, jehož příběh si našel svoji cestu do myslí a srdcí velké části veřejnosti jako memento zvrácené teorie o nadřazenosti ras. Tento akt je věnován nejen romským obětem nacismu, je také věnován milionům obětí Židovského národa a připomenutí desítek milionů lidských bytostí nezměrně trpících za druhé světové války pod sférou vlivu nacistického Německa a jeho spojenců.

Než položíme květiny k pomníku obětem, zveřejním příběh rodiny, která se s pomocí soudných českých spoluobčanů dokázala před pronásledováním nacisty a jejich poskoky ukrýt. Popisy osudů jednotlivých vězněných nebo ukrývaných se romských rodin jsou uloženy v našem archivu a je opravdu složité je s jejich souhlasem zveřejňovat.

O svůj osud se s námi podělil pan Kloc, Sinto, který byl v době ukrývání své rodiny ještě 9-letým hochem. Část z toho co nám sdělil si pamatoval a další pak si pamatoval z vyprávění svých rodičů.

Zápis rozhovoru je z května roku 2008.

Až do konce roku, kdy k nám vtrhli Němci, jsme v protektorátu mohli kočovat a žít tak, jak jsme byli odjakživa zvyklí. Naše rodina na svých cestách obchodovala s koňmi, jako všichni Romové a Sinti, s živobytím jsme neměli problém, a protože jsme kočovali, o Němcích jsme tak nějak nevěděli až do doby, kdy k maringotce přišel Čech četník a řekl nám, že už dál kočovat nesmíme. Že je to přání Němců a že máme z místa tábořiště odjet a požádat v jiné vesnici, kde máme nějaké české přátele, aby tam naší rodinu přihlásili k pobytu.

Přihlásit se do vesnice ale byl problém, kočovné romské rodiny vesnice přihlašovat nechtěli a tak jsme vandrovali z místa na místo. Zrovna jako dnes, taky mají Romové s přihlášením těžkosti, jako my jsme měli tenkrát. Až později jsem si uvědomil, že už tehdy nás potřebovali zapisovat, aby o nás všechno věděli a měli lehčí práci s našim uvězněním.

Tatínkovi i mamince se to ale hodilo. Měli se na co vymluvit a mohli jsme tak nějaký čas popojíždět za kšeftem dál. Potom se ale stala událost, na kterou nezapomenu. Zrovna jsme přejížděli na naše zimoviště ke Kolínu a po cestě jsme chtěli přespat u lesa. Přišel k nám četník, abychom z místa odjeli jinam. Tatínek zrovna přikrýval koně dekou a krmil ho a četníka požádal, aby počkal, že jsme unaveni, že se kůň potřebuje nakrmit, že si uvaříme a ráno pojedeme dál. Četník ale trval na svém a tatínkovi dal facku. Otci se to nelíbilo, chtěl facku četníkovi vrátit, ale my děti s maminkou jsme se na něj pověsili a tak jsme z místa odjeli. A zase jsme na jiným místě zaparkovali a zase, jiný četník a jeďte dál. A tak jsme pokračovali a opět jiný četník, z našeho regionu zmizte a takto znova a znova. Kůň už nemohl, byla zima, my jsme v ten den byli úplně vyčerpaní, hladový a bylo nám divné, že to pokračovalo i v noci. Později jsem se dozvěděl, že starostové vesnic měly pod přísnou pokutou nařízeno, aby tam kde se zrovna o půlnoci, den si nepamatuji asi v roce 1941 kočovné romské rodiny budou nacházet, tam je ten starosta musí přihlásit k pobytu.

Místo, kde jsme v maringotce mohli žít, než jsme se odešli schovat, byla jedna malá vesnice u Kolína. Dlouho netrvalo a táta musel koně prodat, práce u sedláků byla jen málokdy, měli jsme bídu, bylo nás pět a tak jsme s maminkou po okolních vesnicích žebrali.

Na podzim v roce 1942 k našemu vozu přišel brzo ráno četník, který nás už znal a tátu varoval, že vyšla nějaká vyhláška, že by nás musel odvést na policii a že nás čeká podobný osud, jaký v té době zažívali Židé - pronásledování a uvěznění - a že bychom se měli jít někam schovat.

Otec se kamarádil se sedlákem z vedlejší vesnice, kterému prodával koně. Vůz jsme opustili a ten nás nechal u sebe nějaký čas nad chlévem v seníku žít. Dlouho ale nemohl, sedlákova rodina se bála, že ji zatknou a tak se táta se sedlákem domluvil, že nám do lesa kam se schováme bude posílat jídlo, léky nebo oblečení. A také mu poradil, kde je mrštnik, kam se zakopávají nemocný prasata. To bylo pro nás důležitý.

Za vesnicí v lese jsme tatínkovi pomohli ve stráni v houštině vykopat zemljanku, na ni jsme položili větve a tak začal náš těžký život v úkrytu. My děti jsme si ze začátku nebezpečí, které nám hrozilo neuvědomovaly, kdyby nám nebyla zima, bylo by to pro nás další dobrodružství.

Sedlák nám dal brambory, mouku, sádlo, nějaké teplé věci a léky. Maminka nebyla tak tmavá jako táta a tak čas od času zašla do okolních vesnic požádat lidi o potřebné věci. Když měla příležitost tak sebrala věci, které jsme k přežití potřebovali.

Pamatuji se, jak nás táta nabádal, abychom topili jenom suchými větvemi, aby nás kouř nevyzradil. Já jsem za to dostal hodně pohlavků. Vodu jsme měli ze sněhu.

Až do jara 1943 jsme měli štěstí, že maminku nikdo neudal. Pak ale za námi do lesa přišel syn toho sedláka, který posílal potřebné věci a tátovi řekl, že v hospodě slyšel, jak se parta Čechů domlouvá, že by se o našem úkrytu mělo říct četníkům. Neměli jsme jinou možnost než z místa úkrytu odejít a schovat se jinde.

Co jsme potom v lesích zažili? O tom mluvit nebudu. No hrůza. Nechci na to vzpomínat. Nebýt toho sedláka válku by naše rodina nepřežila. Další naší příbuzní takové štěstí neměli. Někteří zahynuli v táboře u vesnice Lety a většina v hitlerovském koncentráku v Osvětimi. A v Letech stojí prasečák. Jak si tohle mohli dovolit?

Poté rozzlobeně kroutil hlavou a na delší dobu se odmlčel. A dál pokračovat v rozhovoru již nechtěl.

Přečteno: 1621x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Lety u Písku, Čeněk Růžička, Pietní akce, pietní akt, pietní místo, Historie, Nacismus, Holocaust



HLAVNÍ ZPRÁVY

David Tišer (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)

Letošní titul jednoho ze tří maršálů Prague Pride získal romský aktivista David Tišer

8.8.2019 16:13
Prahou v sobotu projde karnevalový průvod hrdosti gayů, leseb, bisexuálů a translidí (LGBT) Prague Pride Parade. Takzvaný duhový pochod se v metropoli uskuteční podeváté. Od loňska průvod vede trojice maršálů či maršálek. Toto ocenění získávají lidé, kteří významným způsobem přispívají k prosazování rovných práv LGBT lidí a rozvoji LGBT komunit. Letos titul získal David Tišer, romský LGBT aktivista a ředitel společnosti ARA ART pořádající výstavy romských umělců či představení formou tzv. divadla utlačovaných. Dalším maršálem bude herec Jiří Hromada, který léta stál v čele gay hnutí v Česku a přispěl k prosazení zákona o registrovaném partnerství. Maršálkou se pak poslankyně ANO Karla Šlechtová.
 celý článek

Zástupci Muzea romské kultury převzali 3. dubna 2018  od firmy Agpi vepřín v Letech na Písecku. (FOTO: ČTK)

Muzeum romské kultury se ohradilo proti Filipovým výrokům. Výkup vepřína v Letech označil za zločin

8.8.2019 14:13
Za znepokojivé považuje výroky předsedy KSČM Vojtěcha Filipa dávající do souvislosti rostoucí ceny vepřového masa se zrušeným vepřínem v Letech u Písku, u kterého býval romský koncentrační tábor, Muzeum romské kultury. Filip na twitteru uvedl, že vláda vedená Bohuslavem Sobotkou (ČSSD) vykoupila vysoce efektivní podnik v Letech za půl miliardy korun a uzavřela ho bez náhrady a snížila tak produkci českého vepřového pod 30 procent spotřeby, a označil to za zločin.
 celý článek

Demonstrace několika asi 70 Romů z Česka, Slovenska i dalších zemí upozornila 8. července 2019 před budovu Evropského parlamentu v Bruselu na trvající diskriminaci a potíže romské menšiny v zemích Evropské unie. (FOTO: ČTK)

Tomáš Ščuka: Silné a slabé stránky bruselské demonstrace Romů

7.8.2019 13:33
Dne 8. 7. 2019 proběhla v Bruselu plánovaná demonstrace Romů žijících v Evropě. Hlavním organizátorem akce byl Štefan Pongo (český Rom žijící ve Velké Británii). Ten již dříve přišel s on-line fotokampaní Romů na sociálních sítích reagující na stereotypizující výroky prezidenta Miloše Zemana na adresu Romů, který na podzim 2018 několikrát veřejně o Romech prohlásil, že valná většina z nich nepracuje a pobírá sociální dávky.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo