romea - logo
18. října 2019 (pátek)
svátek má Lukáš
Loading
rozšířené vyhledávaní

VIDEO: Čeněk Růžička v úvodním projevu pietního aktu: A v Letech stojí prasečák. Jak si tohle mohli dovolit?

13.5.2017 12:20

Tradiční pietní akt v Letech u Písku zahájil dnes ve 12 hodin Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu (VPORH). Ve svém úvodním projevu připomněl osud Romů a Sintů během 2. světové války na příběhu jednoho z nich. Server Romea.cz zveřejňuje úvodní projev Čeňka Růžičky v plném znění.

Dámy a pánové,

vítám Vás na místě, jehož příběh si našel svoji cestu do myslí a srdcí velké části veřejnosti jako memento zvrácené teorie o nadřazenosti ras. Tento akt je věnován nejen romským obětem nacismu, je také věnován milionům obětí Židovského národa a připomenutí desítek milionů lidských bytostí nezměrně trpících za druhé světové války pod sférou vlivu nacistického Německa a jeho spojenců.

Než položíme květiny k pomníku obětem, zveřejním příběh rodiny, která se s pomocí soudných českých spoluobčanů dokázala před pronásledováním nacisty a jejich poskoky ukrýt. Popisy osudů jednotlivých vězněných nebo ukrývaných se romských rodin jsou uloženy v našem archivu a je opravdu složité je s jejich souhlasem zveřejňovat.

O svůj osud se s námi podělil pan Kloc, Sinto, který byl v době ukrývání své rodiny ještě 9-letým hochem. Část z toho co nám sdělil si pamatoval a další pak si pamatoval z vyprávění svých rodičů.

Zápis rozhovoru je z května roku 2008.

Až do konce roku, kdy k nám vtrhli Němci, jsme v protektorátu mohli kočovat a žít tak, jak jsme byli odjakživa zvyklí. Naše rodina na svých cestách obchodovala s koňmi, jako všichni Romové a Sinti, s živobytím jsme neměli problém, a protože jsme kočovali, o Němcích jsme tak nějak nevěděli až do doby, kdy k maringotce přišel Čech četník a řekl nám, že už dál kočovat nesmíme. Že je to přání Němců a že máme z místa tábořiště odjet a požádat v jiné vesnici, kde máme nějaké české přátele, aby tam naší rodinu přihlásili k pobytu.

Přihlásit se do vesnice ale byl problém, kočovné romské rodiny vesnice přihlašovat nechtěli a tak jsme vandrovali z místa na místo. Zrovna jako dnes, taky mají Romové s přihlášením těžkosti, jako my jsme měli tenkrát. Až později jsem si uvědomil, že už tehdy nás potřebovali zapisovat, aby o nás všechno věděli a měli lehčí práci s našim uvězněním.

Tatínkovi i mamince se to ale hodilo. Měli se na co vymluvit a mohli jsme tak nějaký čas popojíždět za kšeftem dál. Potom se ale stala událost, na kterou nezapomenu. Zrovna jsme přejížděli na naše zimoviště ke Kolínu a po cestě jsme chtěli přespat u lesa. Přišel k nám četník, abychom z místa odjeli jinam. Tatínek zrovna přikrýval koně dekou a krmil ho a četníka požádal, aby počkal, že jsme unaveni, že se kůň potřebuje nakrmit, že si uvaříme a ráno pojedeme dál. Četník ale trval na svém a tatínkovi dal facku. Otci se to nelíbilo, chtěl facku četníkovi vrátit, ale my děti s maminkou jsme se na něj pověsili a tak jsme z místa odjeli. A zase jsme na jiným místě zaparkovali a zase, jiný četník a jeďte dál. A tak jsme pokračovali a opět jiný četník, z našeho regionu zmizte a takto znova a znova. Kůň už nemohl, byla zima, my jsme v ten den byli úplně vyčerpaní, hladový a bylo nám divné, že to pokračovalo i v noci. Později jsem se dozvěděl, že starostové vesnic měly pod přísnou pokutou nařízeno, aby tam kde se zrovna o půlnoci, den si nepamatuji asi v roce 1941 kočovné romské rodiny budou nacházet, tam je ten starosta musí přihlásit k pobytu.

Místo, kde jsme v maringotce mohli žít, než jsme se odešli schovat, byla jedna malá vesnice u Kolína. Dlouho netrvalo a táta musel koně prodat, práce u sedláků byla jen málokdy, měli jsme bídu, bylo nás pět a tak jsme s maminkou po okolních vesnicích žebrali.

Na podzim v roce 1942 k našemu vozu přišel brzo ráno četník, který nás už znal a tátu varoval, že vyšla nějaká vyhláška, že by nás musel odvést na policii a že nás čeká podobný osud, jaký v té době zažívali Židé - pronásledování a uvěznění - a že bychom se měli jít někam schovat.

Otec se kamarádil se sedlákem z vedlejší vesnice, kterému prodával koně. Vůz jsme opustili a ten nás nechal u sebe nějaký čas nad chlévem v seníku žít. Dlouho ale nemohl, sedlákova rodina se bála, že ji zatknou a tak se táta se sedlákem domluvil, že nám do lesa kam se schováme bude posílat jídlo, léky nebo oblečení. A také mu poradil, kde je mrštnik, kam se zakopávají nemocný prasata. To bylo pro nás důležitý.

Za vesnicí v lese jsme tatínkovi pomohli ve stráni v houštině vykopat zemljanku, na ni jsme položili větve a tak začal náš těžký život v úkrytu. My děti jsme si ze začátku nebezpečí, které nám hrozilo neuvědomovaly, kdyby nám nebyla zima, bylo by to pro nás další dobrodružství.

Sedlák nám dal brambory, mouku, sádlo, nějaké teplé věci a léky. Maminka nebyla tak tmavá jako táta a tak čas od času zašla do okolních vesnic požádat lidi o potřebné věci. Když měla příležitost tak sebrala věci, které jsme k přežití potřebovali.

Pamatuji se, jak nás táta nabádal, abychom topili jenom suchými větvemi, aby nás kouř nevyzradil. Já jsem za to dostal hodně pohlavků. Vodu jsme měli ze sněhu.

Až do jara 1943 jsme měli štěstí, že maminku nikdo neudal. Pak ale za námi do lesa přišel syn toho sedláka, který posílal potřebné věci a tátovi řekl, že v hospodě slyšel, jak se parta Čechů domlouvá, že by se o našem úkrytu mělo říct četníkům. Neměli jsme jinou možnost než z místa úkrytu odejít a schovat se jinde.

Co jsme potom v lesích zažili? O tom mluvit nebudu. No hrůza. Nechci na to vzpomínat. Nebýt toho sedláka válku by naše rodina nepřežila. Další naší příbuzní takové štěstí neměli. Někteří zahynuli v táboře u vesnice Lety a většina v hitlerovském koncentráku v Osvětimi. A v Letech stojí prasečák. Jak si tohle mohli dovolit?

Poté rozzlobeně kroutil hlavou a na delší dobu se odmlčel. A dál pokračovat v rozhovoru již nechtěl.

Přečteno: 1632x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Lety u Písku, Čeněk Růžička, Pietní akce, pietní akt, pietní místo, Historie, Nacismus, Holocaust



HLAVNÍ ZPRÁVY

Chudinské ghetto (Ilustrační FOTO: Safranek-interia.eu, Wikimedia Commons)

Zpráva o stavu romské menšiny: V ČR bylo loni podle odhadů 830 ghett se 127.000 obyvateli

14.10.2019 11:21
V Česku existovalo loni přes 830 chudinských domů, ulic a čtvrtí. V těchto ghettech žilo víc než 127.000 lidí. Uvádí to zpráva o stavu romské menšiny za loňský rok.
 celý článek

Slavnostní předávání certifikátů v rámci stipendijního programu ROMEA (2018)

videoVYSÍLALI JSME ŽIVĚ: Slavnostní předávání certifikátů v rámci stipendijního programu ROMEA

10.10.2019 20:58, (AKTUALIZOVÁNO 12. 10. 2019, 22:00)
V pátek 11. října od 13 hodin proběhlo již čtvrté slavnostní setkání stipendistů podpořených v rámci Romského stipendijního programu pro romské studenty SŠ a VOŠ, který realizuje organizace ROMEA. Studenti byli slavnostně uvedeni do stipendijního programu v Brožíkově sálu na Staroměstské radnici, kde se setkali s pořadateli a sponzory programu. Stipendium letos získalo 69 studentů SŠ a VOŠ. Celou akcí zúčastněné provedl moderátor Lukáš Kotlár. Přímý přenos zajistila první romská internetová televize ROMEA TV. Krásné prostory pro tuto akci poskytl Magistrát hlavního města Prahy.
 celý článek

Cyril Koky

Cyril Koky bude kandidovat do Senátu za Pirátskou stranu v obvodu Kolín

10.10.2019 17:30
Ve volbách do Senátu bude za Pirátskou stranu v obvodě Kolín kandidovat Cyril Koky. Členská základna Pirátů ho ve volbách na internetovém fóru zvolila jednomyslně.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo