romea - logo
27. května 2020 (středa)
svátek má Valdemar
Loading
rozšířené vyhledávaní

Co trápí Romy v Zakarpatsku? Mobilizace, hlad a policie!

19.3.2015 10:50, (ROMEA)
Ukrajina a Romové (Ilustrační FOTO: Michal Beníšek)
Ukrajina a Romové (Ilustrační FOTO: Michal Beníšek)

O každodenním životě Romů v ukrajinském Užhorodu a okolí, o jejich řeči, identitě a obavách, vztazích ke gádžům, lásce k Bollywoodu i o nové vlně romských uprchlíků do Británie s maďarskými pasy jsme si povídali s romistou Michaelem Beníškem.

Právě jste se vrátil z Užhorodu. Jak si dnes Romové v Zakarpatsku na západě Ukrajiny žijí, co je aktuálně nejvíc trápí?

Romy trápí nemálo věcí, například problematické vztahy s institucemi. V Užhorodu a okolí jsou pro Romy problém místní policisté a lokální úřady. Policisté Romy na ulici často bezdůvodně chytí a odvedou na stanici, tam je zmlátí a zase je pustí. Kdykoli se někde něco stane, nějaký incident, ať už je z něj podezřelý nějaký Rom, nebo není, policie se okamžitě zaměří na Romy a začne dělat zátahy v romských osadách. Kromě policie mají často problémy s úřady při vydávání dokumentů, s představiteli moci, kterým říkají „raja“, pánové.

Michael Beníšek

Studoval romistiku a indologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, pak zůstal na Semináři romistiky působit jako pedagog. V současné době pracuje na doktorské disertaci na téma Dialekty severocentrální romštiny mluvené na zakarpatské Ukrajině. Za Romy do Užhorodu a okolí pravidelně jezdí od roku 2007, v roce 2011 se stal kmotrem chlapce z užhorodské romské rodiny, se kterou navázal užší kontakt. Za kmotřencem jezdí několikrát za rok.

A jak říkají policistům?

Ty názvy jsou různé. V Užhorodu říkají Romové policistům „kurdune“, což je docela vulgární, je to odvozeno od slovesa kurel „souložit“. A ve vesnicích v okolí jim říkají „mujale“, což je odvozeno od slova muj „pusa“. Tak říkají policistům i Romové v některých slovenských lokalitách.

A co vztahy s ukrajinskou většinou, s gádži?

Vztahy s běžnými gádži, s nimiž přicházejí do styku obecně problematické nejsou. Existují běžně přátelské kontakty mezi gádži (většinou ze stejné sociální vrstvy) a Romy, chodí spolu do hospod, přátelí se a vzájemně si pomáhají. Dá se říci, že většinou jsou korektní.

Jak je to s prací a diskriminací Romů? Zaměstnávají místní Romy bez problémů?

S prací je na Ukrajině velký problém, tu často nemají ani gádžové. A u Romů je nezaměstnanost obrovská. Aby měl nějaký Rom stabilní zaměstnání, to je vyloženě výjimečné. Je ale poměrně běžné, že když gádžové potřebují doma s něčím vypomoci, třeba posekat trávník nebo umýt auto, řeknou Romovi ze sousedství a dají mu za to nějaké peníze.

A jak je se školami?

Na zakarpatské Ukrajině existují speciální romské školy, určené pouze romským dětem, které fungují na etnickém základě, ne jako u nás zvláštní nebo praktické školy, které jsou definované jako školy pro mentálně postižené. Toto jsou běžné školy, ale pro Romy. Jedna z nich byla v Užhorodu založená už za československé první republiky, v roce 1926. Ne všechny romské děti ovšem navštěvují specificky romské školy, přihlášení dítěte do romské školy je dobrovolné a záleží na rozhodnutí rodičů. Někteří romští rodiče odmítají svoje děti dát do segregovaných škol, jiní si naopak pochvalují, že jsou děti „mezi svými“. Když nedávno chtěly úřady jednu romskou školu částečně omezit, tak se proti tomu rodiče dokonce bouřili.

Na zakarpatské Ukrajině existují speciální romské školy, určené pouze romským dětem, které fungují na etnickém základě

Učí se tam romština?

To je právě problém, protože ti učitelé jsou gádžové a romsky zpravidla neumějí. Na druhou stranu učitelé, už tím, že pracují v romské škole, mají k těm dětem jiný vztah. Když třeba dítě nepřijde na vyučování, učitelka běžně zajde k němu domů, vyptává se, co se děje, a třeba se stává, že prší a nějaké dítě nemá boty, tak mu učitelka ty boty donese, aby mohlo do školy dojít. Jedna bývalá ředitelka romské školy, paní Jevgenija Navrocká, se už dlouhá léta angažuje v romském aktivismu a funguje i jako novinářka zabývající se právě romskými tématy. Ale třeba ve městečku Perečín, které je severně od Užhorodu, romská škola pro děti z místní osady není a údajně se to promítá do horší docházky dětí, která se projevuje i tím, že v Perečíně je mezi Romy, a zvláště pak ženami, v osadě velká negramotnost.

Když se řekne zakarpatská Ukrajina, mnoha lidem se vybaví romská hudba, film Cikáni jdou do nebe nebo třeba kapela Gogol Bordello. Nakolik je ta tradice živá?

Ve většině rodin se hudba konzumuje už jen pasivně, prostřednictvím nějakých nosičů, nicméně stále existují i romští hudebníci ať už profesionální anebo amatérští. Populární je romská hudba slovenská, třeba zpěvák Kajkoš nebo hudebníci z Pavlovců nad Uhom, ke kterým mají užhorodští Romové příbuzenské vazby, dále hudba ruských Romů, a potom je tam nesmírně populární indická hudba, hlavně Bollywood. Indie je obecně velmi populární mezi tamními Romy, tamní Romové se skrze hudbu a filmy s indickou kulturou částečně identifikují, znají herce, zpěváky, tanečníky a vzájemně se půjčují a vyměňují filmy i CD s písničkami. Podle mě to souvisí mimo jiné s tím, že Indie byla coby spřátelená země v Sovětském svazu velice popularizovaná.

Vy jezdíte mezi zakarpatské Romy už několik let kvůli lingvistickému výzkumu jejich dialektů. Jakou romštinou vlastně mluví a jaká je jejich identita?

Na Zakarpatské Ukrajině má většina Romů za mateřský jazyk maďarštinu, ale například v Užhorodu a několika lokalitách v jeho okolí Romové mluví dialekty severocentrální romštiny, kterými mluví i Romové na východním Slovensku. Místní Romové mají totiž silné příbuzenské vazby na Slovensko. Ty byly částečně zpřetrhané po 2. světové válce, kdy se Zakarpatsko stalo součástí Sovětského svazu, ale v některých rodinách jsou pořád živé.

Co se identity týče, je třeba vzít v úvahu, že celá oblast Zakarpatska měla pohnuté dějiny a za posledních sto let byla součástí několika různých státních útvarů: Uherska, Československa, za války Maďarska, pak SSSR, a teď Ukrajiny. A s každým politickým zvratem se měnil úřední jazyk, společenské klima i obyvatelé, takže Romové se vyloženě neidentifikují s žádným z těch národů. Zatímco třeba na Slovensku o sobě Romové můžou běžně tvrdit, že jsou Romové a zároveň i Slováci, tak v Zakarpatsku je to daleko složitější a identita je velmi vázána na kontext. Romové o sobě mluví jako o ukrajinských Romech, když zdůrazňují státní příslušnost, jako o slovenských Romech, když zdůrazňují svoje vědomé vazby na Slovensko a historii, zatímco když jedou do jiných částí Ukrajiny, často se identifikují jako maďarští Romové, protože žijí blízko Maďarska a vedle maďarského obyvatelstva. Ta jejich identita je dosti komplikovaná a mnohovrstevnatá

Jak vnímají současnou politickou situaci na Ukrajině?

Většina Romů patří do té nejnižší socioekonomické vrstvy a jejich situace se výrazně zhoršila nejdříve po vzniku samostatné Ukrajiny a potom velice citelně nyní, jako důsledek války. Proto většinou cítí nostalgii po sovětském období, kdy měli práci, klid a relativní dostatek, a ani diskriminace nebyla tak silná jako dnes. S tím souvisel i jejich dobrý vztah k Rusům jako k etnické skupině, který býval lepší než k Ukrajincům. To se ovšem hodně změnilo po posledních událostech, kdy Rusy - patrně také částečně pod vlivem ukrajinských médií - chápou jako hlavní viníky války a související krize. Padá hřivna, všechno se zdražuje, platy i dávky chodí běžně až s několikaměsíčním zpožděním, Romové žijí v nouzi a momentálně za to dávají vinu ruské agresi. Na západě země je taková atmosféra, že lidé jsou semknutí a Rusko se prezentuje jako úhlavní nepřítel, kterému se Ukrajina brání a o tom se nevede žádná diskuze.

Romové žijí v momentálně vyhrocené společenské atmosféře a romské elity si uvědomují., že, pokud chtějí Romové nějak přežít, musejí jít s davem, ukázat, že Romové jsou s Ukrajinci na jedné lodi.

V ukrajinských médiích se objevilo, že v romských osadách se dokonce pořádaly sbírky na podporu armády? Jak to bylo?

Ano, to mně přišlo z počátku velmi absurdní až cynické, protože chudoba je tam mezi Romy až děsivá. Romové běžně několik týdnů přežívají doslova bez kopějky.

V lepším případě dostanou možnost nárazové práce, příbuzní vypomůžou, půjčí si nebo celý týden jedí třeba suché brambory. Když dostanou plat nebo dávky, tak to během dne padne na splácení dluhu, nákup pytle brambor, uhrazení účtů za plyn a elektřinu a pak už nemají nic. Půjčují si, buď u Romů, nebo ti, kteří mají práci, v bankách, pak to ale nejsou schopni splácet, takže mnohdy končí ve vězení.

A jak tedy mohli přispívat na armádu?

Ty sbírky organizují místní romští aktivisté, kteří chodili po Romech a vybírali drobné. To je třeba vidět v širších souvislostech. Romové žijí v momentálně vyhrocené společenské atmosféře a romské elity si uvědomují., že, pokud chtějí Romové nějak přežít, musejí jít s davem, ukázat, že Romové jsou s Ukrajinci na jedné lodi. V těch sbírkách tedy vidím pragmatickou snahu vyjít vstříc gádžům, vyslat signál o tom, že Romové jsou loajální Ukrajině. Kdyby totiž došlo v tomto směru k pochybnostem, Romy by to ve stávající atmosféře naprosto zničilo. A je to i signál sílícím nacionalistickým kruhům, že Romové jsou proukrajinští. K tomu také zřejmě směřovala medializace té sbírky.

Nakolik je reálná hrozba radikálního nacionalismu?

V Užhorodu a okolí Romové na vlastní kůži ukrajinský nacionalismus nepociťují, nedochází k etnickým pogromům, útokům v podobě házení zápalných lahví neonacistickými skupinami, jak to známe např. z Česka nebo Maďarska. Momentálně má ukrajinský nacionalismus úhlavního nepřítele v Rusech, ale je samozřejmě otázka, kdo přijde na řadu pak. Naopak na Haliči ve Lvovské oblasti, kde jsem rovněž dělal terénní výzkum, je hrozba radikálního nacionalismu pro Romy reálná. Tam byli Romové za druhé světové války masově vyvražďováni příslušníky Ukrajinské povstalecké armády, tzv. „Banderovci“, a potomci těch, co přežili, tuto zkušenost udržují v rodové paměti. Dnes jsou na Haliči běžné sochy Bandery v nadživotní velikosti, hlavní třídy pojmenované po Banderovi, na zdech nacionalistické nápisy a nacionalisticky smýšlející Ukrajinci tam mnohdy otevřeně dávají Romům najevo, že jsou nežádoucí. Takže ve Lvovské oblasti se Romové s nacionalismem setkávají, ale v Zakarpatsku to není tak patrné, alespoň prozatím. Já osobně vnímám nacionalismus jako velkou hrozbu, nejen na Ukrajině, ale i v Maďarsku, na Slovensku, všude je na vzestupu krajní pravice a z toho mám obavy.

Co je pravdy na tom, že se mnozí Romové ze Zakarpatska snaží kvůli kritické sociální situaci z Ukrajiny odejít?

To je skutečně aktuální, zejména v souvislosti s rozhodnutím Maďarska vydávat pasy etnickým Maďarům, kteří žijí na území tak zvaného „Velkého Maďarska“. Na Zakarpatské Ukrajině takto bylo rozdáno údajně už více než 90 tisíc maďarských pasů. To začalo být mezi Romy nesmírně populární, tím spíš, že většina z nich skutečně maďarštinu používá. Takže stačí, aby přišli na maďarský konzulát, vzali si s sebou doklady o místě narození rodičů a prarodičů, absolvovali pohovor s úředníkem a mají pas, na který mohou volně vycestovat do zemí EU, zatímco na ukrajinský pas by museli mít vízum. Když se bavíte s tamními Romy, řeknou vám, že většina z nich, kdyby mohla, tak by z Ukrajiny odešla. Momentálně i proto, že se bojí mobilizace a nasazení do války. Většina takto emigrujících Romů pak odchází do Velké Británie. A to jen díky maďarským pasům.

Přečteno: 1609x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Ukrajina, Rozhovory, Rasismus, Válka



HLAVNÍ ZPRÁVY

Starostka obce Veltěže Věra Posledníková a vyhořelý dům rodiny Přibylových (FOTO: ROMEA TV)

videoVIDEO: Obec Veltěže na Lounsku vyhlásí veřejnou sbírku jako pomoc romské rodině, které vyhořela v pátek část domu

19.5.2020 15:02
Obec Veltěže na Lounsku vyhlásí veřejnou sbírku jako pomoc pro romskou rodinu, které vyhořela v pátek 15. 5. 2020 velká část domu. Obec na sbírkový účet vloží počáteční vklad 5 tisíc korun. Uvedla to v rozhovoru pro romskou internetovou televizi ROMEA TV starostka obce Věra Posledníková.
 celý článek

Jan Cina

Herec Jan Cina kvůli romskému příjmení narazil při hledání bydlení. „Byl to šok,” říká

19.5.2020 13:25
Jan Cina je dvaatřicetiletý populární český herec. Jeho otec je Rom, rodina z části pochází z východního Slovenska. Přestože on sám říká, že se svým romstvím nikdy neměl problém - zejména proto, že to na něm není na první pohled poznat - setkal se nedávno s tím, čemu v Česku čelí řada Romů. Při hledání bydlení se ho totiž realitní makléř na základě jeho příjmení zeptal, zda není Rom a dodal, že by s tím mohli mít majitelé problém.
 celý článek

Obyvatelé ubytovny v ulici Klíšská. (FOTO: ROMEA TV)

Romská rodina z ústecké ubytovny uspěla u Nejvyššího správního soudu, spor se po dvou letech vrací před krajský soud

19.5.2020 11:15
Nejvyšší správní soud (NSS) zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, na který se v létě 2018 obrátila jedna z romských rodin vystěhovaných z ústecké ubytovny, která byla uzavřena po vyhlášení tzv. "bezdoplatkové zóny" na území města Ústí nad Labem. Žalobou namířenou proti městu rodina namítala, že došlo k nezákonnému zásahu do jejich práv, a rovněž požádala soud o zrušení opatření, kterým byla "bezdoplatková zóna" vyhlášena. Krajský soud žalobu odmítl, Nejvyšší správní soud nyní rozhodl, že to bylo nezákonné.
 celý článek

 
www.iROZHLAS.cz

Další články z rubriky







..
romea - logo