Alyssa Wedge, dobrovolnice z Univerzity Lehigh: Překvapil mě kontrast mezi “turistickou” ČR a vyloučenými lokalitami

V první polovině července docházeli do kanceláře o.p.s. ROMEA Alyssa Wedge a
Kevin Basek, studenti z americké univerzity Lehigh, kteří se rozhodli, že letní
prázdniny nestráví opalováním, výlety a jednou party za druhou jako možná
většina jejich vrstevníků, ale volný čas věnují práci pro neziskovou organizaci
jako dobrovolníci. Umožnila to díky mezinárodní stáži amerických studentů
organizace Inclusio o.p.s., která se zaměřuje na podporu integrace a inkluze
menšin v ČR, ve spolupráci s profesorkou klinické psychologie Christine Novak,
Informačním centrem OSN v Praze a Americkým centrem Praha.

Využili jsme příležitosti a zeptali se našich dobrovolníků na jejich zázemí,
zkušenosti a důvody, proč se rozletěli přes půl světa do České republiky pomáhat
zrovna v oblasti romské integrace.

Jako první přinášíme rozhovor s Alyssou.

Odkud ty a tvoje rodina pocházíš?

Jsem z malého města ve státě New York, kde žiju celý svůj život. Moje rodina je
ale původem z Německa.

Jaký obor studuješ a proč sis vybrala právě Univerzitu Lehigh?

Studuji průmyslové a systémové inženýrství na univerzitě Lehigh, kterou jsem si
vybrala kvůli jejímu vysoce hodnocenému inženýrskému programu. Teď budu začínat
třetí ze čtyř ročníků, které potřebuji vystudovat, abych získala diplom.

“

“Většinový postoj, že Romové žijí na státní náklady a podvádějí ostatní, nemůže být od skutečnosti vzdálenější.”

Šla jsi na tento obor čistě ze zájmu, nebo převážilo praktické rozhodnutí? Jaké
profesní uplatnění nabízí tvůj obor v USA?

Tento obor jsem si vybrala hlavně kvůli možnostem pracovního uplatnění. Mám ráda
matematiku a přírodní vědy a učitelé mi doporučovali, abych šla do něčeho s
technologickým zaměřením. Ve Spojených státech existují také programy na podporu
žen studujících právě ty obory, které bývaly v minulosti převážně mužskou
doménou.

Jaký největší “kulturní šok” tě čekal po příletu do Česka?

Zpočátku jsem žádný velký kulturní šok nepozorovala, ale po návštěvě Nymburka
jsem byla velmi překvapená kontrastem mezi „turistickou“ Českou republikou a
životem společensky vyloučené komunity.

Coby návštěvník ze zahraničí dokážeš vidět život v této zemi z odstupu a podat o
něm výstižnou zprávu, i když přece jen letmou. Co ti jako Američance připadá
třeba úžasné a co naopak nepochopitelné?

Život v České republice se mi nezdá tolik odlišný od života v Americe. Rozdíl
mezi bohatými a chudými je možná větší, a tudíž je pro lidi z chudších vrstev
těžší dostat se k příležitostem pro zlepšení vlastního postavení. Jinak se mi
zdá, že Spojené státy mají s Českou republikou mnoho podobných problémů.

Co předcházelo tvojí cestě do Čech? Byl to tvůj dobrovolný
zájem, nebo za tím stála třeba povinnost absolvovat stáž pro studijní účely? A
proč vlastně Česká republika?

Před příjezdem do Česka jsem přečetla mnoho publikací o sociálním vyloučení a o
Romech. Články a diskuze, které jsme měli možnost přečíst a absolvovat, mi
pomohly získat základní přehled o situaci Romů a o tom, jak se jim lidé v
Čechách snaží pomoci. Na tuto dobrovolnou stáž jsem se přihlásila, protože jsem
nadšená do lidských práv a rovnoprávnosti. Mým hlavním cílem je načíst co
nejvíce informací a spoluprací s Romeou se podílet na jejich snahách o sociální
začlenění.

“

“Problém sociálního vyloučení by měl zaujímat přednější místo mezi zájmy české politiky.”

Jaké zkušenosti jsi v Česku zatím získala?

Možnost vidět vyloučenou komunitu z první ruky mi dala vhled do každodenního
života Romů. Zkoušky a útrapy, se kterými se potýkají, stejně jako jejich
radosti. Uvědomila jsem si, že získávají to nejlepší, co mohou ze své situace, a
opravdu se starají o své děti a jejich budoucnost. Většinový postoj, který říká,
že jen žijí na státní náklady a podvádějí ostatní, nemůže být od toho, jak je to
ve skutečnosti, vzdálenější.

Jak se liší získaná teorie z univerzity od zdejší praxe?

Čtení si o teorii a možných řešeních na papíře je s osobním zážitkem
nesrovnatelné. Můžeme celý den mluvit o začleňování menšin do společnosti, ale
teprve až jejich situaci zažijeme z první ruky, se z teorie stává realita.
Věřím, že to je důvod, proč většina lidí v Evropě vidí Romy jako problém,
zatímco ve skutečnosti je problémem jejich vlastní způsob myšlení a
stereotypizace.

Můžeš srovnat svou zkušenost z domova se zdejším přístupem k menšinám tak, jak
jsi jej zatím měl možnost poznat?

Moje zkušenost z domova je, co se týče přístupu k menšinám, velmi odlišná.
Většina lidí přijímá ty, kteří se od nich nějak odlišují. Pouze malá část lidí
je otevřeně nepřátelská a rasistická vůči menšinovým skupinám. Zdá se mi, že v
Evropě jsou Romové využíváni jako obětní beránci, na které se shazují ekonomické
problémy státu, zatímco ve Spojených státech si lidé pomalu zvykají na myšlenku,
že naše rozdíly jsou to, co nás dělá silnými.

V čem si myslíš, že dělá česká společnost v přístupu k menšinám chybu, a naopak
v čem se jí daří na rozdíl od Ameriky lépe?

Myslím, že problém sociálního vyloučení by měl zaujímat přednější místo mezi zájmy české
politiky. Je to nesmírně složitý problém, ale myslím si, že řešení začíná u
vzdělávání. Ve Spojených státech musí všichni žáci absolvovat určitou úroveň
výuky a mají možnost pokračovat ve vysokoškolském vzdělání díky stipendiím pro
menšiny. Myslím, že by česká vláda mohla dělat více pro to, aby se romské děti
dostaly na střední školy, a pro zajištění jejich kvalitního vzdělání. Vzdělaná
mysl společnosti přinese více, než nevzdělaná.

Jakou nejdůležitější informaci nebo poznání si z pobytu v Česku odvezeš?

Nejdůležitějším zjištěním, které si z Česka odvezu domů, je, že nejsme nikdo tak
moc odlišní. Jakožto lidé chceme všichni v životě uspět a přinést něco
významného ostatním. Proto si myslím, že organizace jako Romea jsou důležité,
protože pomáhají lidem uvědomit si, že mohou dosáhnout více, než si myslí, že je
možné.

Přeložil Lukáš Halda