romea - logo
27. ledna 2022 (čtvrtek)
svátek má Ingrid

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Čeněk Růžička: Xenofobní chování na školách se vyostřuje

Lety u Písku, 14.5.2013 15:47, (ROMEA)
Čeněk Růžička během svého projevu v Letech u Písku, 2013.  Foto: František Kostlán
Čeněk Růžička během svého projevu v Letech u Písku, 2013. Foto: František Kostlán

Vaše eminence pane kardinále, vzácní hosté.

Rok se s rokem sešel a já mám opět tu vzácnou příležitost vás zde přivítat. Stojíme v místě, kde se odehrálo nevýslovné utrpení příslušníků romského národa. Všechny vás dnes s námi pozůstalými spojuje hluboká účast, přišli jste uctít zahynulé, chcete projevit soucit a toho si nesmírně vážíme. Za několik okamžiků položíme na hroby obětí květinové dary. Položíme květiny na hroby těch, jejichž sny o lepším životě se nenaplnili.

Byla to vyšší moc, nešťastná náhoda, to co se zde a vůbec v Evropském prostoru romskému a židovskému národu stalo? Ne, byla to fantasmagorická ideologie o čisté rase a vidina výhod pro vyvolené, kterou Hitler celkem lehce německému národu vnutil. Je smutné, že jim ochotně sekundovali některé národy, které se chtěli Romů a Židů zbavit. Bezděčně mě v této chvíli napadá srovnání.

Co jiného je vyřvávání hesel“ Nic než národ či Čechy Čechům“ než právě ona fantasmagorická ideologie o čistotě rasy. Připomenu zde státnická slova, která na tomto místě v minulém roce kromě jiných pronesl premiér české vlády pan Petr Nečas: "Nikdy nesmíme připustit, aby rasistické bludy opanovaly náš život. Tím jsme zavázáni památce mrtvých, kteří leží na tomto pohřebišti, tím jsme zavázáni i jejich pozůstalým, našim romským spoluobčanům, s nimiž sdílíme stejné demokratické hodnoty. Nechť toto pietní místo pro nás navždy zůstane varováním a závazkem."

A já jen dodám. Je jen škoda, že se ono varování a závazek nepromítl do odstranění hanobící stavby z místa, kde oběti, kterým zde vzdáváme úctu, umíraly.

V minulém roce jsem zde zdůrazňoval potřebu podstatně cílenějšího vzdělávání o genocidě Romů a Židů, zejména na základních a středních školách, a zmínil jsem problematiku neefektivního využívání až zneužívání evropských dotací, které by měly zlepšit postavení romských rodin.

A musím to zde opět připomenout.. Sleduji, že se xenofobní chování žáků a studentů na školách ve vztazích romských a neromských dětí množí a vyostřuje. A sleduji také, že ze strany učitelů tomuto jevu není věnována dostatečná pozornost. Děje se tak v souvislosti se záměrem ministerstva školství, vzdělávat romské děti v hlavním vzdělávacím proudu.

Jistě si vzpomenete na onu petici s téměř 70 000 podpisy iniciovanou učiteli. V rodinách se o tlaku na vzdělávání romských dětí v běžných třídách diskutuje, rodiče rozhodující části většiny v přítomnosti dětí záležitosti nevhodně komentují a svoje děti tak štvou proti Romům. Co nám budou platné vynaložené prostředky a úsilí, které na zlepšení mezilidských vztahů vynakládáme, když nám skrytě vyrůstá další xenofobií postižená generace. Přimluvil bych se za to, aby si učitelé prozatím dostupné informace obstarali a cíleněji se tomuto fenoménu věnovali.

V této souvislosti musím upozornit na instituci s názvem Ústav pro studium totalitních režimů. To je instituce, která by se z povahy své badatelské činnosti měla věnovat i genocidě Romů a Sintů. Doposud se tak bohužel neděje, což nechápu. Právě tady vidím velký deficit tolik potřebných informací a vzdělávacích aktivit.

Když už se konečně minulý ředitel ústavu, přítomný pan Daniel Herman se svými spolupracovníky, chtěl tomuto problému věnovat, byl odvolán. A tak mně nezbývá než požádat nové vedení, aby se ústavu této problematice cíleně věnoval. Bylo by skvělé, kdyby takto koncipovaný projekt v evropských institucích našel finanční podporu.

Tím se dostávám k druhému problému, jímž je zhoršující se postavení Romů ve společnosti. A to i přes mediální zprávy, jak velké finanční prostředky jsou evropskými institucemi uvolňovány. Musím zde otevřeně říci: Romové nevěří, že jsou finance v tomto ohledu účelně využívány. Evropské dotace nám mají pomáhat a my máme právo vědět, jak se s nimi nakládá. My, kterým není jedno jak Romové v této zemi žijí a kteří se do pomoci zapojujeme, dostáváme o objemu dotací neurčité informace. Na internetu si můžeme vyhledat informace, ale ty jsou nekonkrétní, mnohdy skryté v projektech chytrolínů, tvářících se, že Romům pomáhají.

Pokud instituce Evropské unie opravdu chtějí postavení Romů v Evropě zlepšit, je nezbytně nutné, aby finance potřebné na zlepšení, měli svoji přísně vymezenu romskou agendu tak, aby efektivita projektů byla srozumitelně měřitelná.

A tady musím uvést - svého času byli z Česka k podpoře posílány projekty vymezující se jako projekty určené na romskou problematiku. Avšak po zjištění, jak obrovské částky chtějí instituce uvolnit, hlavy pomazané romskou problematiku skryly do řešení problémů sociálně slabých, všeobecně. Je škoda, že jsme dovolili, aby se na tuto hru přistoupilo. Tím samozřejmě nechci říci, že by spolupráce státu s Evropou na řešení sociálních problémů neměla mít podporu. Měla a je dobře že ji má.

Je však třeba, aby romská problematika, s ohledem na nesrovnalosti ve využívání dotací měla v Evropě svoji samostatnou agendu. Jak se ukazuje, Evropská komise si složitost situace uvědomuje. To je patrno z jejího čerstvého prohlášení, kdy chce od roku 2014 v sedmiletém programovacím období podporovat sociální začleňování Romů, přičemž hodlá podpořit iniciativy romského neziskového sektoru.

Neromové v proromských organizacích se běžně domnívají, že v práci obrazně řečeno „pro Romy bez Romů,“ dokáží naše lodi dostat z letargie a vyvolat v nich pocit naděje. Nedokáží, Bez toho, aniž by Romové do řešení svých problémů byli reálně, ne jen v proklamacích, vtaženi, se problém Romů kupředu nepohne. O tom jsem přesvědčen.

A vážně chci upozornit na důležitý aspekt, který nám šíři řešeného problému zkresluje. Je to onen údaj, který je obsažen v materiálech, kterým se řídí vládní koncepce řešení, potažmo Agentura pro sociální začleňování, se kterým pracují i v Evropské komisi. Oficielní údaj české vlády hovoří o 200 až 250 000 Romech žijících v naší zemi. V přijatých koncepcích je zmiňováno přes 300 romských ghett, v nich žije 80 000 Romů. A právě ti jsou v zorném poli Agentury pro sociální začleňování a organizací, které tento argument upřednostňují víc než by bylo zdrávo.

Bez skutečného pracovního poměru je téměř 80% živitelů romských rodin na rozdíl od 8% celostátního průměru. Ptám se tedy, co budeme dělat s těmi ostatními, kteří nežijí v ghettech a žijí pod hranicí chudoby, když víme jaká negativa sebou bída vleče. Ti pomoc nepotřebují? Chceme, aby lidé na dávkách žili hůř než lidé v třetím světě? Komunikace s Romy se děje prostřednictvím státní správy. Ta si pro svoji potřebu vybrala vlastní reprezentaci Romů a, jak se ukazuje, tento koncept nefunguje.

V regionech potřebujeme zmobilizovat přirozené romské autority. Je potřeba aby si je vybrali Romové sami a ti aby se do komunikace s Romy zapojili. Tento postup si ale Romové musí zorganizovat sami. To za nás nikdo neudělá. K tomu ale nutně potřebujeme podporu. Zodpovědnost při výběru takových jedinců je totiž předpokladem úspěchu, o kterém jsem přesvědčen.

Vážení, kdo jste sem z hlavní silnice zabočil po lesní cestě, nemohli jste si nevšimnout u silnice stojícího komplexu prasečí farmy. A právě to je to místo, kde oběti, kterým jsme vzdali čest a úctu, hynuli. Musím důrazně připomenout náš letitý požadavek. My pozůstalí trváme na odstranění hanobící stavby. Na místech koncentráků se prasečáky nestavějí.

Přátelé, já bych opravdu rád zde někdy vyslovil ono rčení, že čas všechno vyléčí. Bohužel ve světle nostalgie a kříšení nacistických teorií v části dnešního světa ani nemohu. Někdy mám pocit, že dnešku málo rozumím. Přesto věřím v očistnou sílu morálních hodnot křesťanství. V očistnou sílu poselství, které nám zanechali desítky milionů obětí rasových běsnění a válek.

Závěrem si vás dovolím upozornit, že vůbec poprvé se veřejnost může seznámit s tzv. Domácím řádem, vypracovaným sadistickým velitelem tábora Josefem Janovským, podle kterého se v táboře život vězňů řídil. Řád je spolu s dalšími informacemi vystaven na jedné z replik.

Děkujeme za vaší účast, děkujeme za květiny a doufejme že se zde v příštím roce s vámi opět sejdeme a to již za příznivějších okolností. Děkujeme vám všem.

Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu

Přečteno: 3034x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Lety u Písku, Pietní akce, pietní akt, Čeněk Růžička



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo