romea - logo
17. srpna 2018 (pátek)
svátek má Petra
Loading
rozšířené vyhledávaní

Cenu Muzea romské kultury letos získá Gejza Horváth. Chovejme se tak, abychom se nemuseli stydět za sebe, ani za svůj život, říká

23.9.2017 1:08
Gejza Horváth
Gejza Horváth

Cenu Muzea romské kultury, kterou každoročně získává významná žijící osobnost, která svým působením přispěla k rozvoji, propagaci či uchování romské kultury, a přispěla tak k fungování muzea, letos obdrží Gejza Horváth. Ten je tak již desátým držitelem ceny. Loni muzeum ocenilo Margitu Lázokovou před tím Ignáce Zímu. V rozhovoru pro server Romea.cz Horváth mluví o svém životě, ale i o tom, jak by měl podle něj vypadat ideální svět.

"Když jedu autem a vidím, jak se lidí k sobě na ulici chovají, nebo jak v tramvaji mladí i staří bojují o místa, tak cítím potřebu měnit svět. Napravit křivdy, vrátit světu zpět jeho ideály a pravidla, na kterých byl postaven. Na druhé straně, ale to chladnokrevné zlo vidím i jako pojízdné necenzurované divadlo, u kterého se perfektně bavím a nestojí mne to ani korunu. Chtěl bych vstoupit do svědomí těchto lidí, změnit jejích životní scénář a křičet do světa: 'Přátelé, svět je jenom jeden, lidí je mnoho, ale každý z nás, se narodil jako člověk. Chovejme se tak, abychom se nemuseli stydět za sebe, ani za svůj život'. Myslím si, že tato jednoduchá idea, je základem další existence života lidské společnosti. Čím dřív my lidé tuto ideu pojmeme, tím dřív vytvoříme na zemi ideálního člověka. V tramvajích nebude boj o místa na sezení, z politiky se vytratí vliv peněz, silných a bohatých, a slovo bude vizitkou i přidanou hodnotou každého člověka," říká Gejza Horváth.

Muzikant, prozaik, bývalý člen Svazu Cikánů - Romů, skladatel, textař, romský aktivista, redaktor a zakladatel čtrnáctideníku Romano Hangos – to všechno jsou označení, které Vám většina společnosti připisuje. Jak byste označil sám sebe Vy? Čím se cítíte být nejvíc?

Velice zajímavá otázka, ale odpovím na ni upřímně. V první řadě se cítím jako dědeček, potom jako manžel a musím říct, že se ještě pořad cítím i otcem. Tím dědečkem se cítím ale nejvíc. Toto poslání to je to nejlepší, co mne mohlo v životě potkat. Prožívám ho intenzivně, naplňuje můj život a ve svém životě to vnímám jako vzácný dar, který přeju každému člověku. Jsem spokojen s tím, co mám i s tím, co dělám. Být spokojený pro mne znamená také věnovat se tomu, co člověka baví.

Jak je možné, že to všechno zvládáte? Existuje na to nějaký recept?

Život má mnoho podob, a aby ho člověk poznal, tak nestačí jen existovat.

Je to především o přístupu k sobě samému. Život má mnoho podob, a aby ho člověk poznal, tak nestačí jen existovat. Poznat proces života, jak to všechno funguje, vesmír, příroda, život a lidstvo. Člověk by měl pochopit i to, proč se musí třeba napít vody, nebo proč se musí najíst. Když se s tím člověk seznámí, tak potom je jeho přístup k sobě samému a k životu i lidem velice zodpovědný. Pak dokáže hodnotit společnost, kritizovat a být i tolerantní.

Mně k tomu hodně pomohl i život v postavení Roma. Samozřejmě, že i rodina, která je něco jako parlament, kde jsou různé výhry, prohry, smích pláč, radost i štěstí. Tím vším si musí člověk projít a přitom musí byt stále tzv. „nad věcí“. To je jediný klíč k zvládnutí všech životních překážek ale i k vítězství.

Mnoho lidí Vás zná především jako muzikanta. Všichni známe Vaše písničky a texty. Jak jste se vlastně dostal k hudbě? Vedli Vás k tomu rodiče?

Ano, samozřejmě. Moje maminka pocházela z muzikantské rodiny a táta hrál na housle. Oba rodiče ale chtěli, abych byl i já muzikant- Lavutaris. Už od sedmi let jsem chodil do hudební školy. Často jsem taky chodíval do Torysek, k maminčině rodině, k Bagárovcům. Tam jsem viděl, jak hrají dospělí i děti společně a hodně mě to motivovalo. Potom jsem se doma předváděl Romům i já.

Ve Vysokých Tatrách jsem hrál v těch nejlepších hotelích. Romové, staří muzikanti, mě brali sebou hrát a asi od deseti let už jsem hrával i s gádžama v orchestrech. Brali mě, protože jsem byl asi dobrý. Dostával jsem přísun hudebních informací ze všech stran. Za to všechno, co jsem doposud nabral, děkuji Romům a muzikantům, s kterými jsem hrával.

Já se to teď snažím předat mladým začínajícím muzikantům a splatit svůj morální a společenský dluh mladým začínajícím hudebníkům, ale i posluchačům. To, že se jim moje písně líbí, to je pro mě ta největší odměna, kterou mi nemohou vynahradit žádné peníze.

VIDEO

Jezdil jste za muzikou i do světa. Která krajina Vás nejvíc nadchla? Máte nějakou silnou vzpomínku?

Evropu mám projetou snad celou - Švýcarsko, Francii, Holandsko, Anglii a mnoho jiných států. Poznal jsem různé lidi, různé situace, což mě pochopitelně taky někam posunulo.

Když jsem ale poprvé vyjel, byl jsem ještě mladík. Jel jsem poprvé do východního Německa. Město neslo název Karl-Marx-Stadt. Řeknu Vám, bylo to pro mě něco, co jsem v životě ještě nikdy neviděl, nezažil. I tam byl komunismus, ale já jsem tam byl ze všeho okouzlen. Všechno co jsem viděl, mně obohatilo, i když to bylo jen východní Německo.

Co považujte za svůj největší životní úspěch?

Když si vzpomenu, kde jsem začínal (v romské osadě) a kam jsem došel, tak můj největší úspěch jsou moje děti. Já ani manželka jsme nechtěli, aby to byli obyčejní lidé - Romové, chtěli jsme, aby byli vzdělaní. Dnes mají obě moje děti vysokoškolské vzdělání, dcera Monika je psycholožka a syn je lékař, kardiochirurg. On to zase přenesl na svou dceru, která nedávno úspěšně ukončila studium medicíny a příští měsíc promuje. Další tři vnoučata studují na gymnáziu.

To všechno považuji za svůj největší úspěch. Dosáhl jsem svého cíle a jako člověk i jako Rom jsem nad míru spokojený.

Kdyby, jste měl možnost přenechat mladým Romům vzkaz, co by v něm bylo?

Mám na to jednoduchou, ale filozofickou odpověď. Lidi, Romale, chtějte žít a nejen existovat, najděte smysl života, buďte lidmi a mějte své cíle.

OCENĚNÉ OSOBNOSTI

Rok 2009 – Jana Šustová. Cena udělena za vytrvalou pomoc muzeu a neustálou podporu při tvorbě sbírkových fondů MRK a stálou propagaci romské kultury vůbec.

Rok 2010 – Ján Sajko. Cena udělena za neutuchající energii při výrazně nadstandardní práci s romskými žáky, za mezinárodní propagaci jejich výtvarných počinů a za příkladnou spolupráci s Muzeem romské kultury.

Rok 2011 – Ctibor Nečas. Cena udělena za dlouholetou spolupráci s Muzeem romské kultury, poskytování odborných rad a konzultací a za pomoc při rozšiřování sbírkových fondů muzea

Rok 2011 – Karel Holomek. Cena udělena za dlouholetou neúnavnou práci ve prospěch romského etnika a za významnou roli, kterou sehrál při zakládání a budování MRK

Rok 2012 – Eva Davidová. Cena udělena za dlouholetou neúnavnou práci ve prospěch romského etnika a za významnou roli, kterou sehrála při zakládání a budování Muzea romské kultury.

Rok 2013 – Emílie Machálková. Cena udělena za dlouholetou spolupráci s muzeem založenou především na předávání životních zkušeností při práci s dětmi a mládeží ze škol.

Rok 2014 – Eugen Horváth in memoriam. Cena udělena za celoživotní oddanost romské kultuře, péči o hudební tradici Romů a její vlastní reprezentaci. Za výjimečný hudební umělecký projev, a také za mnoholetou spolupráci s Muzeem romské kultury.

Rok 2015 – Ignác Zíma. Cena udělena za dlouholetou spolupráci s Muzeem romské kultury, zejména v péči o uchování a rozvoj romského jazyka a dalších oblastí tradiční kultury, za předávání historického vědomí dalším generacím.

Rok 2016 – Margita Lázoková. Cena udělena za dlouholetou spolupráci s Muzeem romské kultury, za její aktivity na poli romské emancipace, které sahají až do doby činnosti Svazu Cikánů-Romů. Také za prezentaci na akcích pro veřejnost jako byly výstavy, pamětnické večery, pietní akty a další.

Rok 2017 – Gejza Horváth

Klaudia Vospálková
Přečteno: 2800x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Muzeum, Muzeum romské kultury, Gejza Horváth



HLAVNÍ ZPRÁVY

Matka romského dítěte, které mělo údajně stát na začátku konfliktu v brouzdališti v Dubí, poskytla 11. 8. 2018 rozhovor serveru Romea.cz (FOTO: repro ROMEA TV)

videoVIDEO: Nové svědectví z rvačky na koupališti v Dubí. Konflikt měla vyprovokovat "bílá" žena. Hodila s romským dítětem do bazénku

12.8.2018 11:45
Koupaliště Plivátko v Dubí je momentálně asi nejznámější v celé naší republice. Jak již server Romea.cz informoval zřejmě banální incident nebo dokonce jen hra dětí v brouzdališti vyvolala hádku a následně i rvačku nejdříve mezi "bílou" a romskou ženou. Pak se do bitky zapojili i muži. I když se celá událost odehrála už v úterý, do dnešního dne média nezveřejnila výpověď ani jednoho Roma nebo Romky.
 celý článek

Michal Koky, student druhého ročníku farmacie na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně (FOTO: archiv Michala Kokyho)

Student farmacie Michal Koky: Lidé si myslí, že jsem Ital nebo Řek

8.8.2018 0:01
Michal Koky studuje druhým ročníkem farmacii na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně. „Zdravotnictví mě lákalo už od dětství. Vždy jsem věděl, že se v budoucnu chci pohybovat v této sféře. Na gymnáziu mě ze všech předmětů nejvíce bavila chemie. Farmacie zahrnuje obě tyto oblasti, a tak jsem si ji vybral jako studijní obor,“ přibližuje Michal.
 celý článek

Ilustrační FOTO

Banální konflikt v brouzdališti vedl k rvačce. Několik Romů mělo zbít mladého muže. Policie rasistický podtext prozatím nevyšetřuje

8.8.2018 21:57
Na koupališti v severočeském Dubí došlo ke rvačce, kterou vyvolala roztržka mezi matkami na dětském brouzdališti. Skupina několika Romů pak měla brutálně zbít mladíka, který se zastal jedné z žen. O situaci informovali svědci přes sociální sítě a událost vyvolala vlnu protiromských rasistických příspěvků. Policie však okolnosti případu teprve prošetřuje a zatím vyloučila rasový motiv incidentu.
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo