Český rozhlas: Inklusivní vzdělávání je lékem na rasové předsudky Čechů
Už šest let je Česká republika pod palbou mezinárodní kritiky za vzdělávání
malých Romů. Psal se rok 2007, kdy Evropský soud pro lidská práva Česku vzkázal,
že porušilo práva na vzdělání u 18ti romských dětí tím, že je neoprávněně
zařadilo do zvláštních škol. V letech 1999-2005 jich do zvláštních škol chodilo
až 70 procent. Jejich počet se postupně snižoval až na současných 28 procent.
"Stále je to velké číslo, které ukazuje na výrazné nerovnosti ve
společnosti," říká Klára Laurenčíková, předsedkyně Odborné společnosti pro
inklusivní vzdělání. "Situace ve vzdělávání odráží nastavení společnosti a je to
začarovaný kruh. Pokud dospělí nebudeme vnímat pestrost jako přirozenou, pak se
budeme obávat z neznámého a budou přetrvávat stereotypy. Společné vzdělávání je
tedy cestou jak ozdravit společnost od těchto předsudků ohledně etnických
menšin."
Za vším hledej peníze
Ministerstvo školství dává na podporu inklusivního vzdělávání zhruba 20
milionů ročně a to především na rozvojové programy, ale ne každá škola o nich ví
a má kapacity na speciální projekty. "Potřebujeme spíše došlo k systémově změně,
aby se finance dostali za každým dítětem, ať už je kdekoliv," nabádá
Laurenčíková, která nabízí i řešení. "Nemáme vytvořeny služby včasné a ranné
péče, které by pedagogizovaly rodiče, aby učily jak rozvíjet děti. Ve vyspělých
zemích fungují skvěle a to dítě pak má velmi dobrou šanci uspět v klasické
škole."
Ředitelka jedné z pardubických základních škol Jana Smetanová, upozorňuje na
zásadní překážku, která brání začlenění všechny hendikepované děti do běžného
kolektivu. Jsou to peníze na další odborníky. "V běžných školách neumíme učit
děti se speciálními vzdělávacími potřebami, protože nejsme speciální pedagogové.
Ve třídě máme 25 až 30 dětí a řada z nich má vývojové poruchy učení a pokud máme
ještě zařadit mentálně retardovaného žáka, který nezvládne učivo, tak se mu
učitel nemůže věnovat tak, aby to bylo ku prospěchu všem dětem."
Problém se špatným rozdělováním financí na potřebné podpory potvrzuje i Klára
Laurenčíková. "Teď dostávají větší finance speciální školy a není snadné takové
dítě vzdělávat v běžné škole, protože na něj nedostává takové prostředky jako
škola speciální," vysvětluje předsedkyně Odborné společnosti pro inklusivní
vzdělání. Náročnou cestou grantů a speciálních projektů se vydalo pouze několik
škol, které mají ředitele vizionáře a ti vidí velký přínos v heterogenitě třídy.
Ředitelé by podle ní měli být odvážnější a odolávat stereotypům a předsudkům.
Inklusivní vzdělávání klade daleko větší nároky na pedagoga, který musí
hledat kreativní formu výuky. Hojně třeba využívá práci dětí v malých skupinkách
v kolektivu, kde se ti silnější žáci učí sociálním kompetencím a slabší se od
nich učí. "Problémem je i ve špatně nastavené výuce pedagogů, kteří nejsou
připravováni na práci s heterogenní třídou. Potřebovali bychom ho změnit a
zintenzivnit podporu stávajících pedagogů," popisuje další nutný krok Klára
Laurenčíková.
