Chrudim: Vytváření ghett nikam nevede

Chrudim nejdříve přesunula neplatiče ze čtvrti pod nádražím do městské ubytovny. Teď zase politici uvažují o tom, že některé z dvaceti sociálně slabých rodin dostanou šanci žít jako ostatní. Informuje o tom server iDnes.cz.

Na to, jak si chrudimští politici poradili s neplatiči, které přesunuli ze čtvrti pod nádražím do Tovární ulice a donutili je pravidelně hradit poplatky za ubytování, existují dva pohledy.

Ten první: Provedli to perfektně. Nejproblematičtější rodiny město odložilo na periferii v městské ubytovně s vrátným. Kdo nezaplatí to, co má, jde na ulici. Platí se za každé vyprání, osprchování. Je tam pořádek.

Druhý názor: Město vytvořilo ghetto. Asi dvacítka převážně romských rodin platí za skromné ubytování relativně hodně. Nemají perspektivu, že se dostanou někdy zpět. Město by jim mělo pomoci, aby žili důstojněji.

Jestliže si chrudimští radní dříve pochvalovali, jak problematické spoluobčany přesunuli jinam, teď mluví s pokorou o tom, že je nemohou nechat na ubytovně na doživotí. Starosta Chrudimi Petr Řezníček přiznává, že to v principu není nejlepší řešení, ale že ve své době jiné po ruce nebylo.

Radní se rozhodli vytvořit pracovní skupinu, která vymyslí koncepci takzvaného propustného bydlení. A najde způsob, jak dostat rodiny z ghetta pryč.

Melánie Žigová žije v chrudimské městské ubytovně už pět let od chvíle, co dům, v němž žila, shořel. Má s manželem dohromady 7 200 korun a za pokoj na ubytovně se společnými záchody platí asi čtyři a půl tisíce. Za každé vyprání, za sprchování musí platit hotově. "Když nemáme peníze, nemůžeme se vykoupat," říká. Sní o tom, že bude žít v bytě, ale spoléhá se, že jí pomůže město.

"Takoví lidé například už tři roky pravidelně platí za ubytovnu. Propustné bydlení znamená, že pod jistým vedením mohou být vráceni do nájemního bydlení. Nerad bych ale, aby vznikla ve městě panika, že tam, odkud se tito lidé vystěhovali, se budou zase vracet. To v žádném případě," řekl Řezníček.

Prakticky by to mohlo fungovat tak, že rodina dostane na zkoušku k dispozici městský byt a když nezaplatí nájem, okamžitě se to začne řešit. "Je to určitě správná cesta. Rodina nebude bez kontroly, sociální pracovník bude k dispozici a bude schopen řešit případné problémy i se sousedy," říká Ria Černá z občanského sdružení Amalthea, které pomáhá rodinám s dětmi.

Právě vytipovat městské byty, kde by mohly rodiny z ubytovny zkusit zase žít, bude těžké. Nebo přesněji řečeno bude složité vysvětlit místním lidem, že právě oni si mají zvykat na nové sousedy.

"Běžte do Topola a řekněte, že to tam postavíte - jste mrtvý muž, běžte do Medlešic a ani nedojdete k ceduli. Běžte na Legumu a je po vás," komentuje to Řezníček.

Jenže na druhou stranu soustředit problémové lidi na jedno místo vede k destrukci vztahů, roztržení rodin. "Pokud tito lidé bydlí v nájemním bytě, vidí, jak žijí ostatní. Nemůžeme rozdělovat společnost na sociálně slabší a ty ostatní. Vytváření ghett nikam nevede," uvedla Ria Černá.