Člověk v tísni: Ustanovení zákona by mohlo vést k nadužívání diagnózy lehkého mentálního postižení

Ve středu 11.února bude Poslanecká sněmovna projednávat ve třetím čtení
novelu školského zákona. Novela přichází se systémem podpůrných opatření pro
vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, který je shodně přijímán
širokou odbornou veřejností. Problematické je ale ustanovení § 16a odst. 5,
které rozšiřuje kategorii mentálního postižení.

"Jsme přesvědčeni, že toto ustanovení by ze zákona mělo být vypuštěno," říká
Tomáš Habart ze vzdělávacího programu Varianty společnosti Člověk v tísni

Text problematického odstavce zní: „Závisí-li pomoc školského poradenského
zařízení na posouzení zdravotního stavu dítěte, žáka nebo studenta, dbá školské
poradenské zařízení na to, aby podklady pro výstupy poradenské pomoci byly
opatřeny v souladu se zásadami lékařské vědy. Posouzení mentálního postižení
dítěte nebo žáka pro účely tohoto zákona vždy vychází z hodnocení rozumových a
adaptivních schopností dítěte nebo žáka v souvislostech jeho vývoje a jeho
sociálního a kulturního prostředí.“

Stále ovšem nepanuje shoda na jednoznačné interpretaci tohoto ustanovení.

„Oceňujeme, že novela se ubírá směrem k individuální podpoře dětí. Toto
ustanovení ale jde opačným směrem. V jeho důsledku může být mnoha dětem neprávem
přisouzena nálepka mentálně postižených a žáci, kteří by měli být vzděláváni v
hlavním vzdělávacím proudu, by mohli být zařazeni do základních škol
praktických. Souvislosti vývoje žáka a jeho sociální a kulturní prostředí mají
být zohledněny při stanovení individuální podpory žáka a nikoli pro posouzení
jeho mentálního postižení. Poradenská zařízení by místo vymezení kategorie
mentálního postižení měla zaměřit svoji pozornost na stanovení podpůrných
opatření,“ říká Tomáš Habart z Člověka v tísni.

K obavě, že ustanovení zákona by mohlo být zneužito v neprospěch dětí,
přispívají také klesající statistiky dětí s mentálním postižením, které svědčí o
tom, že v minulých letech byla kategorie mentálního postižení nadužívána. Jak
vyplývá z dat Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, za posledních pět
let klesl podíl dětí s diagnózou lehkého mentálního postižení z celkového počtu
dětí absolvujících povinnou školní docházku z 2,96% na 1,84%. Zároveň jsou
dodnes výrazné rozdíly v počtech dětí s touto diagnózou mezi jednotlivými kraji,
což svědčí o nejednotné diagnostice mentálního postižení. Za dané situace je
další rozvolňování pravidel pro posuzování mentálního postižení vysoce rizikové.

Problematické ustanovení novely školského zákona by navíc vyžadovalo další
finanční náklady na implementaci diagnostických nástrojů pro měření např.
zmíněných adaptivních schopností, které dnes v České republice neexistují.
Využití amerického psychiatrického manuálu DSM 5, kterým argumentují
předkladatelé novely, navíc pro tyto účely jednoznačně odmítla i česká
psychiatrická obec.