ČT 24: Politici o zřízení ministerstva pro lidská práva neuvažují
Čtyři desítky neziskových organizací včetně několika osobností vyzvaly minulý
týden v otevřeném dopise předsedy stran možné vládní koalice, aby znovu zřídili
post ministra pro lidská práva. Dopis, který podepsali například i bývalí
ministři pro lidská práva Michael Kocáb a Džamila Stehlíková, odůvodňuje nutnost
postu nejen zhoršující se situací lidských práv v ČR, ale i dlouhodobým nezájmem
vlády se problémem zabývat.
Tento plán, ač podpořen řadou osobností s blízkým vztahem k lidským právům,
se
podle zjištění České televize s velkým entuziasmem nesetkal. Politici agendu
za prioritní nepovažují a kritici si stěžují na finanční náročnost a
byrokratizaci.
Signatáři dopisu politickým představitelům zmiňují jako závažné problémy vysokou
nezaměstnanost regionů spolu s nárůstem chudoby či sociálním vyloučením,
pozastavují se ovšem i nad diskriminací žen na pracovním trhu či nedostatečné
státní pomoci postiženým. Na problém špatného přístupu vlády k řešení problémů
menšin si zároveň stěžují i odborné studie. Vládou projednaná Zpráva o stavu
romské menšiny v ČR za rok 2012 například poukazuje nejen na to, že "Romové
těžko získávají nájemní smlouvy a mimo ubytovny se prakticky neuchytí," ale za
alarmující považuje i to, že se zvyšuje počet nezaměstnaných Romů, a to i
přesto, že počet romských žadatelů o práci na pracovních úřadech stoupá.
Tato situace dle signatářů přináší řadu problémů, které ústí v neonacistické
pochody nebo demonstrace nejen v severočeských "problémových" oblastech. Na tom,
že nálady v české společnosti se v několika posledních letech zhoršily se
většina odborníků shoduje. Řešení v podobě zřízení ministra pro lidská práva,
menšiny a rovné příležitosti, které organizace s osobnostmi navrhují, však
obecně sdílené není.
Jak si aktivisté ministra pro lidská práva představují? Podle šéfky fóra 50 % a
jedné ze signatářek výzvy Jany Smiggels Kavkové by nejlepším řešením bylo
zřízení nejen samotného ministerského postu, ale i celého úřadu.
Ministr/ministryně by se zabýval agendou současného zmocněnce pro lidská práva,
jeho post by zanikl. Ministru by podléhali tři náměstci – pro agendu Romů, pro
lidská práva, inkluzi a menšiny a pro rovné příležitosti žen a mužů. Náměstci by
spolupracovali s vládními výbory, například náměstkovi pro genderové otázky by
odpovídala Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů, která v současnosti
patří pod ministerstvo práce a sociálních věcí, dříve však sídlila ve Strakově
akademii.
Poslanec za hnutí ANO Jaroslav Faltýnek se pro Českou televizi vyjádřil, že "v
současnosti není cílem vlády zvyšovat počet ministerstev." Předseda ČSSD
Bohuslav Sobotka potom uvedl, že "to úplně nezbytné není, jelikož i nadále máme
post zmocněnce pro lidská práva." Otevřenější byl poslanec za KDU-ČSL Ivan Gabal,
který naopak post zmocněnce pro lidská práva považuje za nedostatečný, protože
"se na vládu příliš nedostával" a neměl tak možnost rozhodnutí kabinetu
ovlivňovat.
A právě v mandátu zmocněnce vidí signatáři výzvy největší problém. "Zmocněnec má
velmi omezené pravomoci," odpovídá na dotaz webu ČT24 bývalá ministryně pro
lidská práva Džamila Stehlíková. "Nemá totiž pravomoc nosit na vládu vlastní
témata a tím pádem tu agendu ani nemůže účinně řešit," dodává. Stehlíková
poukazuje na fakt, že pozice vysokého zmocněnce má pouze poradní statut a nemůže
tedy hlasovat na zasedání vlády a tak ani není odpovědná za její rozhodnutí.
Lehce se tak může stát, že ji proto vláda nevěnuje pozornost – což bylo i
hlavním důvodem odstoupení poslední zmocněnkyně Moniky Šimůnkové.
Důsledné prosazování agendy lidských práv by se navíc dle odborníků promítlo v
dlouhodobé ekonomické prospěšnosti a napravení české image ve světě. "Současné
české orgány – Rada vlády pro lidská práva či Rada vlády pro rovnost žen a mužů
– svoji agendu nestíhají a ČR tím neplní závazky, které jí vyplývají z
mezinárodních smluv," tvrdí Smiggels Kavková. "Česko například nezvládlo
podepsat nedávnou Úmluvu Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a
boji proti němu," dodává. "V ekonomické sféře by zase stát nemusel vynakládat
velké peníze za praktické řešení těchto společenských problémů," poukazuje
Stehlíková na to, že nasazení těžkooděnců na utlumení demonstrací přijde stát na
150 milionů korun za měsíc.
