romea - logo
19. října 2017 (čtvrtek)
svátek má Michaela
Zprávy e-mailem - Nemáte čas číst naše zprávy každý den? Nechte si posílat souhrn toho nejdůležitějšího tak často, jak  chcete Vy.
Loading
rozšířené vyhledávaní

Čtyři koncentrační tábory pro Romy fungovaly během války na území Liberce

26.9.2016 0:01
Ilustrační FOTO: Severočeské muzeum v Liberci
Ilustrační FOTO: Severočeské muzeum v Liberci

Zahajujeme třídílný seriál o romských koncentračních táborech v Liberci, které fungovaly v letech 1939 – 1943. Seriál vychází z článků Ivana Rouse v knihách „Tábory a válečná výroba“ a „Bílá místa ve výzkumu holokaustu.“ Tábory řadíme mezi koncentrační, neboť jsou jimi svým významem, jejich cílem bylo vyhlazení určité skupiny obyvatel. Z hlediska organizace a systému se však od koncentračních táborů liší.

V tomto článku vás seznámíme s úvodními informacemi. Následovat bude článek o táboře v Nádražní ulici, jímž byla budova firmy Textilana. V dalším článku představíme tábor u Lomu, který souvisel s využíváním práce Romů firmou J. W. Roth při stavbě sídliště Domov na Králově háji.

Romské tábory v Liberci

Pronásledování Romů a jejich likvidace za nacistického režimu, která je často označovaná jako tzv. „zapomenutý holocaust“, se odvíjely od několika podstatných událostí. Romové byli pronásledováni už dlouho před rokem 1933, kdy v Německu vyšlo nařízení říšského prezidenta o ochraně lidu a státu před tzv. "gaunerskou populací". Přísné zákony vztahující se přímo na romskou populaci byly zavedeny už na konci 19. století v Bavorsku a s doplňky se staly vzorem pro podobná nařízení jak v Německu, tak i v jiných státech.

V roce 1935 vyšly tzv. Norimberské zákony, které označily Židy a Cikány za nebezpečnou cizí rasu. Od roku 1937 existovalo v Berlíně Výzkumné centrum pro rasovou hygienu a biologii populace. Tento ústav, vedený dr. Ritterem, měl dodat rasovým teoriím vědecký podklad. Například asociální chování bylo označeno u Romů jako dědičné. V této době se začal stupňovat tlak na Romy takovým způsobem, že v mnoha případech opouštěli území Německa.

V září 1939 bylo rozhodnuto o přesunu Romů z území Německa do okupovaného Polska. Hned následující měsíc začal vznikat přesný soupis Romů a osob žijících tzv. „cikánským způsobem“. Tím vlastně začaly vznikat romské tábory ve větším měřítku; to samé se odehrávalo i v českém pohraničí připojeném po Mnichovské dohodě k nacistickému Německu. Pro Liberecko je první tábor doložen již k listopadu 1939.

První informace

Romské tábory v Liberci byli literaturou dlouho opomíjeny, třebaže tvoří významný prvek regionální historie i dějin romského etnika. Pátrání po nich odstartovala drobná zmínka v brožuře „Liberec ve stínu nacismu“, která uváděla, že se jeden romský tábor nacházel v oblasti křižovatky ulic Jablonecká, Kunratická a Broumovská.

První podrobnosti o problematice romských táborů v Liberci však přineslo až svědectví pana Rado Faltise z roku 2010, které upřesnilo lokalizaci tábora a přivedlo nás na stopu přímé romské pamětnice Růženy B., která přežila s velkým štěstím i se svými rodiči a sourozenci celou válku.

Rado Faltis ve svém svědectví popisuje způsob, jakým se celá rodina zachránila před transportem do koncentračního tábora: „…koncem října 1944 dostala rodina B. obsílku od gestapa dostavit se i s malými dětmi (Růženka 10-ti letá a 4 mladší sourozenci) na liberecké nádraží na transport. ... Při příchodu na liberecké nádraží prošla romská rodina B. policejním kordónem a gestapákem v civilu, byla zaevidována a přistrčena ke skupině jiných postižených. Pud sebezáchovy či vnuknutí shora "přikázaly" tatínkovi Růženky neposedávat na zemi, ale v tom jeho úseku popocházet, pokud se dalo. V jednom okamžiku právě přicházela skupina 3 - 4 vyšších nacistických pohlavárů v civilu a jeden četnický důstojník. Pan B. se postavil tak, aby byl dobře viděn a měl úspěch. V té skupině nacistických "úředníků" se nacházel jeden známý z Frýdlantska, teď při této akci již vyšší kriminální inspektor Richard Schwarz. A tento inspektor Schwarz se přibližuje k tatínkovi Růženky se slovy: "Ferdi, was machts du hier?" A tatínek Růženky, Ferdinand, vysvětluje, že dostal obsílku do transportu. Pan inspektor odejde na deset minut. Po návratu sdělí Ferdinandovi B., že on a celá rodina okamžitě opustí nádraží a vrátí se do jejich bytu. Navrácení klíčů od bytu převezme určená osoba.“

Z dalších výpovědí pana Faltise a paní Růženy B. vyplynulo, že na území dnešního Liberce existovaly pravděpodobně tři romské tábory. Nacházeli se na katastrálním území Liberce, Rochlice a Starého Harcova. Později se podařilo dohledat ještě čtvrté zařízení v Horním Růžodole. Nejstarší tábor z podzimu 1939 se nacházel v areálu lomu a tvořily jej dva dodnes zachovalé baráky. To, že v nich existoval romský tábor, je však pouze hypotézou, protože to naznačuje jediný dopis z října roku 1943. Firma Gustav Modler, velkoobchod s vlnou pro skladování odpadové vlny, v něm žádá o pronajmutí opuštěných prostor v Liberci- Starém Harcově, což by odpovídalo výše zmíněným barákům. Město s návrhem souhlasí, ale chybějící korespondence neumožňuje jednoznačně vyloučit, že se nejednalo o později vzniklý barák na parcele 1350/2 v Kunratické ulici.

Existenci romského tábora v areálu lomu nicméně podporuje také svědecká výpověď Růženy B. Ta v táboře nebyla přímo internována, ale podařilo se jí ho spolu s otcem navštívit nedlouho po té, co byl odtud vypraven transport do koncentračního tábora. Jedna z žen určených k deportaci se prý odmítla podrobit a spáchala sebevraždu skokem ze skály do zatopeného lomu.

Další, tentokrát jednoznačně doložený tábor se nacházel v Nádražní ulici č.p. 120 v Rochlici a měl být v provozu až do roku 1944. Kromě hypotetického tábora umístěného přímo v areálu lomu existoval také tábor poblíž zastávky veřejné dopravy „U Lomu“. Nacházel se v místě velké serpentiny na Kunratické ulici na katastrálním území Rochlice a byl postaven v roce 1941.

Transporty Romů

Ze vzpomínek pamětníků můžeme vysledovat i podrobnosti týkající se transportů. Obecně byli Romové v Evropě deportováni prakticky do všech existujících koncentračních táborů. Nejvýznamnější místo však představovala Osvětim, kde byl po rozšíření v roce 1942 zřízen tzv. cikánský tábor.

Podle svědectví Růženy B. končily v Osvětimi zpočátku také transporty z Liberce. Později se však rozdělily podle pohlaví: muži byli posláni do Buchenwaldu, kdežto ženy do Ravensbrücku. Tomu odpovídají i poznatky z jiných měst, například z Brna. Romové odtud byli nejprve vypravováni téměř výhradně do Osvětimi, ale zhruba od jara 1944 začali být posíláni do Buchenwaldu a Ravensbrücku. Podobně jako v Liberci se jednalo o Romy jak z protektorátu, tak z okupovaných pohraničních oblastí, takže transporty měly nejspíše jednotné určení.

Další nápadnou shodou je fakt, že u transportů z Liberce i Brna figurovali představitelé kriminální policie. První hromadný transport v Brně řídil rada německé kriminální policie J. Herzig a vypravoval ho komisař brněnského policejního ředitelství J. Bilík. V Liberci to byl vyšší kriminální inspektor Richard Schwarz, který vykázal z transportu rodinu Ferdinanda B. V obou případech měli zaměstnanci kriminální policie možnost vyjmout vězně z transportu, a tím je fakticky osvobodit.

Autorovi děkujeme za laskavé svolení k publikaci jeho textů.

DOKUMENT

Ivan Rous, úvod Kristína Dienstbierová
Přečteno: 1568x

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Válka, koncentrační tábor, Holocaust, Liberec



HLAVNÍ ZPRÁVY

Osvětim (FOTO: Gabriela Hrabaňová)

Ctibor Nečas pro Romano voďi: Romští partyzáni a hnutí odporu

16.10.2017 10:49
Počátkem 40. let minulého století žilo v Protektorátu Čechy a Morava a v říšskoněmecké župě Sudety několik tisíc Romů a Sintů. Pro tyto podle nacistické terminologie „cikány, cikánské míšence a osoby žijící po cikánsku“ se připravovala nucená táborová koncentrace, která cíleně vedla k postupnému strádání a ke konečnému vyhlazení, záhubě internovaných. Na protektorátním území byly takovéto tábory nedaleko obcí Lety (okr. Písek) a Hodonín (okr. Blansko); stejné tábory existovaly rovněž v Liberci – administrativním centru sudetské župy, o jejichž převážně sintských vězních se ale nedochovaly žádné úřední prameny ani jiné zdroje informací.
 celý článek

David Beňák

videoDavid Beňák, kandidát na poslance: Romští zákonodárci by se ve Sněmovně rozhodně neztratili

15.10.2017 20:05
Zpravodajský server Romea.cz postupně představuje romské kandidáty, kteří usilují o poslanecké křeslo v letošních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V minulých dnech jsme přinesli rozhovory s Davidem Tišerem a Annou Chválovou. Jako dalšího představujeme náměstka ministra pro lidská práva Davida Beňáka, který kandiduje na pražské kandidátce ČSSD na 14. místě.
 celý článek

Banskobystrický krajský policejní ředitel Štefan Šurka a Poslankyně Národní rady Slovenské republiky a předsedkyně poslaneckého klubu strany Sloboda a Solidarita (SaS) Natálie Blahová (Koláž: Romea.cz)

Slovenská poslankyně ke střelbě na Romy: Policie brání a omlouvá "chlapce", kteří si "hráli" se samopalem

15.10.2017 10:41
Poslankyně Národní rady Slovenské republiky a předsedkyně poslaneckého klubu strany Sloboda a Solidarita (SaS) Natálie Blahová kritizuje policii za to, jakým způsobem se postavila k vyšetřování střelby na dům romské rodiny v osadě Varguľa v Pohronské Polhore. Podle poslankyně policie útočníky omlouvá a je k nim velmi shovívavá.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







..
romea - logo