David Beňák: Nedaří se zlepšovat každodenní život Romů

V České republice se nedaří zlepšovat každodenní život Romů, myslí si nejvýše postavený státní úředník romského původu David Beňák. Zástupce náměstkyně pro řízení sekce pro lidská práva Úřadu vlády ČR tak souhlasí s hodnoticí zprávou amerického ministerstva zahraničních věcí, podle níž je hlavní slabinou České republiky v oblasti dodržování lidských práv postoj k romské menšině. V rozhovor pro pondělní Lidové noviny David Beňák také tvrdí, že by se mělo například zvážit, za jakých okolností se lidé v sociálně vyloučených lokalitách zadlužují.

 Beňák dává americkému ministerstvu za pravdu v tom, že se nedaří zlepšovat každodenní život Romů. Například se nezvyšuje počet zaměstnaných Romů. Myslí si však, že politici se již přesvědčili o tom, že se děje třeba diskriminace na trhu s bydlením, stejně tak diskriminace na trhu práce. Podle Beňáka je velmi důležitý princip společného vzdělávání, který podle něj v konečném důsledku pomůže všem, i když, jak říká, část veřejnosti o tom přesvědčená není.

Zpráva amerického ministerstva zahraničních věcí uvádí, že Třetina Romů žije v sociálně vyloučených lokalitách nebo ghettech. Těch už je v Česku 600, v roce 2006 jich byla polovina. Počet lidí, kteří v nich žijí, vzrostl z 80 tisíc na 115 tisíc. Podle dat z roku 2014 třetina romských dětí chodí do takzvaných praktických škol. V dokumentu, který americký úřad zveřejňuje každoročně, se objevily výhrady vůči situaci Romů a také k výrokům politických představitelů včetně prezidenta Miloše Zemana o migrační krizi. Hrad považuje kritiku od spojenců za zbytečnou. Romové podle zprávy zažívají v Česku i vícenásobnou diskriminaci a násilí, dokládá to výzkum, podle něhož 32 procent Romů bylo někdy napadeno a přibližně 66 procent tento čin nenahlásilo.

Podle romské asociace vytvářejí ghetta často přímo samosprávy, které sociální byty staví na okraji měst. David Beňák se domnívá, že "to jde jen těžko ovlivnit, protože je to právě činností samosprávy. Tu smí přezkoumat v této republice pouze soud. Nebo ji lze upravit zákonem, samozřejmě. Následky toho, že se rozhoduje o přidělování bytů tímto způsobem, si pak obec nese sama. Bohužel, u voličů to má pozitivní odezvu. Pamatuji si, že když jsme se snažili zavést program prostupného bydlení, obyvatelé na diskusním fóru psali o nepřizpůsobivých, že se bojí. Těžko jsme jim vysvětlovali, že jde o lidi, kteří by museli projít až dvouletou intenzivní spoluprací se sociálními pracovníky. To je ale nezajímalo."

Americké ministerstvo zmiňuje i problematiku zadlužení romské menšiny. Podle Beňáka je "problémem regulace nabídky, která je za hranou etiky. Ti lidé mají jen základní vzdělání, proto nerozumí tomu, co je úrok a RPSN. Tomu nerozumí často ani vysokoškoláci, natož člověk, který je deset let bez práce a nemá vidinu osobního růstu. Lidé jsou frustrovaní z chudoby a možnost říct si o půjčku deset tisíc je pro ně prostě velmi lákavá. Když žijí v sociálně vyloučené lokalitě, dostanou se do spirály a jsou prakticky bez možnosti začít žít normální život. Nikdo neříká, že se dluhy nemají platit, ale musíme uvážit, za jakých okolností vznikly. Ne vždy to bylo k těm lidem fér."