Desítky nadaných romských dětí – malých spisovatelů, performerů a malířů ocenil velvyslanec USA Andrew Schapiro
Na slavnostní vyhlašování vítězů letošního ročníku soutěže Romano suno (v překladu Romský sen) se sjelo ve čtvrtek 11. prosince do Amerického centra na šest desítek nominovaných dětí a mladých lidí. Většina z nich přijela v doprovodu svých učitelů nebo pracovníků v neziskových organizacích, kam děti dochází. Jiné děti přijeli spolu se svými rodiči, ze Vsetína, Ústí, Plzně, Ostravy, Brna.
„Česká republika, Evropa i celý svět by byl ochuzen, byl by jiný, pokud by romština a romská kultura zanikla. Máte na co být hrdí,“ pronesl velvyslanec USA Andrew Schapiro k dětem ve své úvodní řeči poté, co je pozdravil v romštině.
K udržení si romštiny vybízel děti také Martin Martínek z Úřadu vlády ČR, zástupce ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera, který převzal nad letošním ročníkem Romano suna záštitu. „Pište a tvořte! Třeba z vás jednou budou romští spisovatelé,“ povzbudil děti v následující řeči a ukázal dětem čerstvě vydanou knížku Ivety Kokyové, jedné z porotkyň soutěže.
Na pracích dětí vyzdvihovali porotci rozmanité aspekty – rodinnou solidaritu, originální pohled, osobní odvahu, cílevědomost či stylistiku v romštině. Také samotné texty byly velmi odlišné. Jedním ze soutěžních témat byla například Moje první láska.
„Někdo psal o lásce z dětského hřiště, jiný o platonické lásce ke svému moudrému učiteli. Čtrnáctiletá láska popsala svou zkušenost postupného prozírání, že její první láska je vlastně otec od rodiny a ona sama jen jeho bokovka. Jiné dítě psalo o lásce svých rodičů, další o lásce ke své mamince. Jeden druhák zas zmínil, že první lásky má dvě. Dvě dívky psaly o tom, jak se zamilovali do svých synovců a neteří, rozkošných miminek. Jiný chlapec o své lásce k Bohu,“ uvedla jako příklad koordinátorka soutěže Marie Bořkovcová.
Vyhlášení moderovala spolu s romským aktivistou a performerem Davidem Tišerem zpěvačka Pavlína Matiová. Mezi vyhlašováním vítězů jednotlivých kategorií dětem zazpívali úspěšní mladí romští zpěváci: Milan Horvát, Pavlína Danková, Veronika Kačová, a nakonec ceremoniálu se nechala vytleskat i Pavlína Matiová, která písní Nane cocha rozezpívala celý sál.
Na otázku, kdo vyhrál, odpovídala koordinátorka Romano suna Marie Bořkovcová: „Těžko říct.“ A dodala: „Soutěží se totiž ve třech oblastech: literární, výtvarné a letos nově také v mluveném slově. A soutěží děti od šesti do osmnácti let. Tak soutěží zvlášť ve čtyřech věkových kategoriích.
„Hodnotit práce v Romanu sunu je pro mě hlavně příležitostí nahlédnout do duše romských dětí a náctiletých, kteří nebojácně popisují svou každodenní drsnou realitu. I když soutěžící zasílají také spoustu veselých příspěvků, které co do kvality romštiny mohou být klidně lepší, drsné příběhy z ubytoven, dětských domovů a nepřátelského školního prostředí se mi zadírají pod kůži a zůstávají se mnou dávno po ukončení soutěže,“ popsala svou zkušenost z Romano suna porotkyně Karolína Ryvolová.
V literární porotě letos zasedly publicistka a romistka Karolína Ryvolová, romská prozaička Iveta Kokyová, Věra Cvoreňová, která má velké zkušenosti z klubů pro děti, a Marek Babšický, sponzor soutěže. Výtvarné příspěvky hodnotili výtvarníci Ladislava Gažiová a Antonín Střížek a grafička Terezie Chlíbcová.
Soutěže se každoročně účastní stovky dětí ze základních a středních škol po celé republice. „Letos nám do Nové školy přišlo 109 literárních textů, 22 videí do kategorie mluveného slova a 277 obrázků. Tahle kategorie je pro romské i neromské děti, které se také chtějí k tématům soutěže vyjádřit, ale romsky neumí,“ uvedla koordinátorka akce Marie Bořkovcová.
Smyslem soutěže Romano suno je umožnit romským dětem a náctiletým popsat svět kolem sebe vlastníma očima a ocenit jejich znalost romštiny – jazyka, který se ve veřejném prostoru běžně nevyskytuje. Většinové společnosti pak přibližuje svět romských dětí a zvyšuje povědomí o možnostech romštiny jako plnohodnotného jazyka.
Jeden z příspěvků letošního ročníku soutěže
Hin mange 15 berš a bešav Janovoste. Sar pes adaj ačhiľa kola demonštraciji pro Roma andro berš 2009, oda mange pametinav. Na džanav, soske pro Roma, te amen adaj dživas keci berša. Adaj pes narodzindžam. Že som romaňi, me man vaš oda na ladžav. Aľe som manuš a kadaj som khere. Me vašoda našťik, ko sar dživel. Me man pal oda na starinav. Man miri fajta barardžas avri mištes. A že jon, o gadže, peske vimišlinde e demokracija, oda už hin lengeri vec. Amen o Roma peske navimišlindžam. Amara fajta a savoren – či kalen či parnen – has sakones buťa. A has lačhes a o manuša dživnas mištes. Dživnas pal peskero. Akana kas hin lenge te poťinel bare najmi, savoro draho, akana pes na del te dživel… Vakeren pal o Roma, hin len vareso čačipen, aľe našťi terpinas savore Roma.
Je mi 15 let a bydlím v Janově. Bylo to v našem městě, ty demonstrace proti nám v roce 2009, to si pamatuju. Nevím proč proti Romům, vždyť tu žijeme odjakživa. Tady jsme se narodili. Že jsem Romka, za to se já nestydím, a tady jsme doma. Já za to nemůžu, kdo jak žije, o to se nestarám. Mě moje rodina vychovala slušně, a že ty gadžové si vymysleli demokracii, to je jejich věc. My Romové jsme si to nevymysleli. Naše rodina, a všichni lidi, bílí či černí měli kdysi práci a bylo dobře. Žili podle svého. Nyní kdo má platit tak vysoké nájmy, všechno je drahé, dnes se nežije dobře… Mluví o nás, částečně mají pravdu, ale nemůžeme trpět za všechny Romy.
Fotogalerie ze soutěže je zde.
Spot můžete zahládnout zde.
