romea - logo
6. prosince 2021 (pondělí)
svátek má Mikuláš

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Diskuse k Přednádraží a Předlicím: To byste nás museli postřílet, abychom odešli!

Praha, 20.3.2013 11:57, (ROMEA)
Mladí lidé z ostravského Přednádraží na procházce Prahou. Imrich Horvát (druhý zprava), je zakladatelem iniciativy Otrokem rasy. Foto: František Kostlán
Mladí lidé z ostravského Přednádraží na procházce Prahou. Imrich Horvát (druhý zprava), je zakladatelem iniciativy Otrokem rasy. Foto: František Kostlán

V pražské kavárně Café v lese se v neděli 18. března konala veřejná diskuse, na níž se probíraly poslední události kolem bytové situace obyvatel ostravského Přednádraží a ústeckých Předlic. Na diskusi navazoval benefiční koncert skupin Fakné, Potmě, Čokovoko a Vobezdud, s výstižným názvem Osmička žije! Právě dům číslo 8 je posledním obytným domem v ulici Přednádraží, jehož obyvatelé potřebují nejen finanční podporu. Akci organizovala iniciativa SOS Přednádraží a diskusi spolupořádala iniciativa Bydlení pro všechny.

Osobní příběhy odvahy

Přednádraží i Předlice jsou gheta, která zažívají velice podobný příběh. Ve scénáři se odchylují jen drobně a společenský apel, který vznášejí, je identický. Každý z těchto příběhů se jen nachází v jiné fázi děje. Kde se jejich příběh vypráví právě teď a kam bude směřovat?

„Na Přednádraží z původních 250 obyvatel zůstává dnes 30 bojovníků,“ uvedl nejmladší host diskuse Imrich Horvát, 21letý romský aktivista, obyvatel Přednádraží, který spatřuje hodnotu prožité zkušenosti právě v tom, že se naučil něco chtít a jít za tím. „My jsme byli naučení na to, že, když nám někdo řekl ,nesmíte tam být´, tak jsme vzali kufry a odešli. Nevěděli jsme, jak se máme bránit a že to jde. Pak za námi začali jezdit lidi z Prahy, z celé republiky i ze zahraničí, a my jsme díky jejich pomoci viděli, že se tomu můžeme postavit. Úředníci za námi přišli 17. března a řekli, že se musíme vystěhovat - a vidíte bydlíme tam dodnes.“

Předlice čítají několik tisíc obyvatel. Mor obchodu s chudobou je všudypřítomný a v domech, které svým pádem bezprostředně ohrožují lidský život, bydlí několik rodin s malými dětmi. „Ze začátku kauzy mě překvapila ta tvrdost ze strany magistrátu. A teď, když je předlická katastrofa tak zjevná, jsem se domníval že město něco udělá, ale ono dál dělá jen to, co posledních 10 let,“ hodnotil trpce situaci Miroslav Brož ze sdružení Konexe, taktéž jeden z hostů diskuse.

V obou příbězích stojí v pozadí neprůhledné praktiky vedení města, mafiánské struktury, nezájem majitelů domů, nebo naopak zájmy developerů a aktivita některých místních neziskových organizací, jejíž výsledek je znejisťující.

První dějství příběhů Předlic a Přednádraží se odehrávalo bez humanitární pomoci. „Nikomu bych nepřála to, co jsme zažili a do konce svého života si budu pamatovat, kdo nám pomohl a stál za námi…nikdy bych nevěřila že za nás černý budou bojovat bílí,“ říká další host diskuse, matka pěti dětí Iveta Jaslová, která byla nucena se svou rodinou opustit domov v Předlicích, vystěhovat se do tělocvičny a následně na ubytovnu. Odpovídala tak, se slzami v očích, na jednu z otázek do diskuse: „Co jste se během celé kauzy naučili?“ Dnes má celá její rodina (rod Červeňáků), díky pomoci ze strany Konexe a Bydlení pro všechny a díky peněžité pomoci z řad drobných i větších dárců z majoritní části společnosti, dobré bydlení.

Bez nich by to nešlo

Dle slov moderátora diskuse Ondřeje Slačálka bylo nejpodstatnější, že bojovat chtěli sami obyvatelé Přednádraží... vzpomněl si na větu jednoho z obyvatel, která mu utkvěla v paměti: „To byste nás museli postřílet, abychom z Přednádraží odešli!“ Nikdo nestřílel, ale tlak byl veliký. Stres, nejistota, hlad, zima a strach.

„Ze dne na den jsme měli jít na ulici, město nám nabízelo pouze ubytovny o jednom pokoji a o šílených nájmech. My jsme tam ale odtud jít nechtěli. To nás semklo - v tu chvíli jsme pochopili, že Přednádraží je rodina a od té chvíle jsme bojovali,“ řekl k tomu Imrich Horvát. S tím vším se vyrovnávaly desítky lidí a zveřejnění jejich příběhů je jen poodkrytím tématu obchodu s chudobou. Tísnivá bytová situace není jen problémem nejchudších, ale pomalu ohrožuje i střední vrstvu.

Slačálek se ptal, co se tím změnilo, a Imrich jednoduše přiznal: „Stal jsem se aktivistou! Naučili jsme se bojovat. Do té doby jsme jen drželi hlavy dole, ale to se změnilo!“

K jeho větě se souhlasně připojila i Iveta a oba tak potvrdili smysluplnost podpory aktivistů. Pupuš, squaterská aktivistka z Cibulky, čtvrtý host panelové diskuse, vyjádřila osobní obavu z toho, zda jsou kroky aktivistů z dlouhodobého hlediska prospěšné. Dnes totiž čelí nejistotě, protože se neví, kam se situace vyvine a jestli bude bezpečná pro všechny zúčastněné. Ale souhlasné výpovědi a velké díky obyvatel Přednádraží i Předlic potvrdili, že podporu aktivistů vítají a vnímají ji jako potřebnou.

Pojďme bojovat společně

První reakcí z publika byl příspěvek právničky Kláry Samkové, která hovořila o potřebě důsledného postupu, který bude trvat na dodržování a uplatňování práva a zákonů ČR. Dle jejích slov došlo ze strany Ústí nad Labem i stavebního odboru k pochybení, o kterém je nutné mluvit a vymáhat řádný postup nápravy. Město podle ní mělo domy, o něž se majitelé dlouhodobě nestarali a byly proto životu nebezpečné, vyvlastnit a poté samo opravit. Mluvila o formalistickém postupu a absolutní nevůli ze strany měst a státu k nacházení řešení a žádala systémový postup: „Setkáváme se s věcí, která má systémový charakter a systém je možno a nutno porazit pouze systémovým přístupem.“

O tom, že problém je systémový i v Ostravě, hovořil další diskutující, František Kostlán ze sdružení ROMEA: „Čvrť Moravská Ostrava a Přívoz ze svého území vyhání Romy zcela otevřeně a bez jakýchkoli obav. A to nejen z Přednádraží, ale i z ulice Palackého a z ubytovny v Božkově ulici. Radnice Moravské Ostravy a Přívozu hovoří o tom, že Romové odtud musí pryč kvůli ,zkulturnění prostředí´. Ostravský radní Semerák řekl, že se z této čtvrti stal odpadkový koš pro nepřizpůsobivé a je potřeba tam dostat nazpět obyvatele přizpůsobivé. Sám jeden z domů v Palackého ulici koupil a Romy z něj vystěhoval. Znám paní, která tam měla smlouvu na dobu neurčitou, ale tak dlouho a intenzivně jí vyhrožovali zabitím dětí, až se odstěhovala.“

Kostlán také zmínil nutnost doplňovat běžnou každodenní sociální pomoc aktivizací Romů: „Během tlaku na systém je dobré, když postižení či vyhánění lidé mají nějakou oporu, někoho, kdo se jich nahlas zastane a zároveň jim pomáhá si uvědomovat, že i oni sami můžou pro věc hodně udělat, že mohou alespoň z části vrátit svůj život do vlastních rukou. A zároveň je nezbytné, aby při tom neskončili na ulici, což zase umějí zajišťovat nevládky, které se zabývají běžnou sociální prací. V tomto směru se podle mě dobře doplňovaly všechny nevládky v Ostravě i v Ústí, jak ty, které se zabývají běžnou sociální prací, tak ty, kteří Romům poskytují zmíněnou ochranu. A to přesto, že navzájem neuznávají způsob činnosti druhých.“

Tím vykrystalizovalo jedno z témat diskuse: systematická sociální práce místních organizací versus okamžitá pomoc aktivistů lidem v krizi. Tyto dvě cesty jsou mnohdy vnímány jako protichůdné. Možná proto, že aktivisté veřejně kritizují nedostatečnou činnost konkrétních neziskových organizací. A ty na kritiku reagují spíše jedem, než medem a ochotou k diskusi. „Vyznění, jak je všechno špatně, nestačí, potřebujeme najít nějakou cestu společnou, jak to napravit, jak spolupracovat,“ řekl Markus Pape, účastník diskuse a dlouholetý pro-romský aktivista.

Jiným tématem byla aktivizace Romů obecně. „Nacistů, kteří organizují pochody, je početně méně než Romů, ale jsou velice dobře organizováni. Myslím si, že hlavní a teď už jediný důvod je ekonomický, protože kdybychom měli peníze, tak naplníme autobusy a můžeme jet až třeba na konec světa, ale komunity jsou velice chudé a sami se na místo nedopraví,“ říká Míra Brož. Imrich Horvát ho doplňuje: „ Měli jsme to štěstí, že nám někdo pomohl. Dokud ostatní nebudou vědět, že se také mohou bránit, tak to neovlivníme.“ K tomu přidala své i Iveta Jaslová: "Pojďme se bránit všichni, společně a nenechat si to líbit!“

Příčiny, aneb hledání viníka

Otevření tématu viny a příčin problému se zpočátku debaty zdálo složité, ale již v druhé polovině padaly jasné názory ze strany publika a hojné argumentace, které se setkaly s obecným souhlasem.

„Prostě někdo na tom vydělává. Dělají to na jasnou finanční objednávku. V Ostravě investoři či developeři. To jsou lidi, kteří mají obrovské majetky všude po republice a když uvidí, že se jim to vyplatí, tak to budou dělat dál. Ale když zde bude existovat možnost postihnou je za vyhánění lidí na majetcích, tak se posuneme někam dál. Oni musí vidět, že se jim to sakra nevyplatí. Ale tam bohužel ještě nejsme,“ řekla další z účastnic diskuse z publika. Tím se debata posunula ke strategiím odporu a v plénu se hned zvedly další ruce.

„Mluvíme o vyvíjení tlaku na hledání systémových řešení, na to, aby úřady plnily své povinnosti. Ale proč je neplní? Proč nekonají, to co mají konat? Je třeba na ně podávat podněty na prošetření korupčních praktik!“ řekl bezdomovec, pan Emil, který žije v pražském  squatu Cibulka (a squaterům za to, že jej u sebe nechávají, poděkoval). A v publiku zaznívá potlesk.

Chtěl bych být optimistou, ale..

„Měsíc a půl jsme pracovali na to, aby nám pustili elektřinu, ale teď jsem se dověděli, že to asi vůbec nepůjde. To je další šok. Stavební odbor řekl, že neotevře domy k obývání, pokud nebudou spravené komíny. Oprava přitom stojí  kolem čtvrt milionu. Momentálně jsou na Přednádraží obyvatelé bez plynu a elektřiny, tak používají pece… hlavní problém je v tom, že se, například, zaměříme na střechu, ale pak zjistíme, že jímka o které jsem si mysleli, že je funkční, je nefunkční. Opravy jsou nekonečné… byl by to strašně velký zázrak, kdyby …(smutné odmlčení) …už teď víme, že se má stavět čtyřmetrová zeď, která to všechno oddělí a to už … (ticho beznaděje)… ale stále tam bydlí lidé, kteří nemají kam jít a do katastrofálních podmínek ubytoven skutečně nepůjdou,“ taková byla poslední slova  Irmicha Horváta v diskusi.

Diskutovalo se i o vládní koncepci sociálního bydlení, jejíž součástí je představa, že běžné sociální bydlení nahradí či doplní ubytovny. „V těchto ubytovnách bude omezena doba vycházek, bude tu monitorovací kamerový systém a dozorce tam budou dělat sociální pracovníci z neziskovek,“ tvrdil Míra Brož a dodal:

„Sociální bydlení má být mechanismem, který umožní bydlet lidem, kteří nemají šanci si pronajmout běžné bydlení. Ale v Ústí nad Labem je nájemné bytu 2+1 třeba 5 tisíc, na které Romové sice dosáhnou, ale v důsledku diskriminace na trhu s bydlením jim ho nikdo nepronajme. Místo toho, abychom bojovali s touto diskriminací, tak budeme tolerovat segregaci na ubytovnách a podobně, pod titulkem sociální bydlení?“

Tíživé téma boje za lidská práva, rovnosti a jasné vymezení se vůči rasismu je diskutované, ale nedoceňované. Někteří z těch, kteří byli aktivní v boji proti diskriminaci v devadesátých letech, jsou dnes rezignovaní. Nebo, dle slov jedné z přítomných, mají pocit, že když v ulicích denně nepochoduje tisíce nacistů, tak rasismus neexistuje. To samozřejmě vnímalo mnoho přítomných jako chybu a proto potleskem dali najevo touhu po tom, aby se téma etablovalo na hlavní politické a společenské scéně s tím, že by se mělo dostat do veřejnoprávních médií a na přední stránky zpravodajských deníků.

„My jako Osmička jsme se naučili bojovat, a my jako Ostrava bychom chtěli, aby se uskutečnil sjezd Romů a jeli jsme společně podpořit ostatní Romy,“ vyjadřuje svou touhu po sjednocení mladý Imrich Horvát. S pochopením pro mládí si své přisadil i vážený, zkušený vajda, Jožka Miker z Krupky: „Je potřeba nejdřív Romy v každé vesnici, městečku i velkoměstě sjednotit. To je náš úkol, kamkoli jdeme, ať jsem bílí, nebo černí, aby spolu lidé mluvili a dohodli se.“


Ivanka Mariposa Čonková
Přečteno: 3285x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Bydlení, Předlice, Přednádraží, Diskriminace, Občanská společnost, Diskuze



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo