Dnes proběhlo poslední rozloučení s politickým vězněm nacismu Oldřichem Stránským

Dnes proběhlo poslední rozloučení s bývalým politickým vězněm Oldřichem
Stránským ve velké obřadní síni Strašnického krematoria v Praze. Pohřbu se
zúčastnilo zhruba 120 lidí, například bývalí Stránského spoluvězni a kamarádi z
nacistických koncentračních táborů Dachau a Schwarzheide, dále ministr kultury
Daniel Herman, Tomáš Jelínek z Česko-německého fondu budoucnosti, Vladimír
Feirabend z vedení výboru Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých,
lidé z Nadačního fondu obětem holokaustu, ze sdružení Živá paměť, z Židovské
liberální unie, ze sdružení Tolerance a občanská společnost či Terezínské
iniciativy.

Bývalý osvětimský vězeň Oldřich Stránský zemřel minulý týden v pátek 
Bylo mu 93 let. Stránský přišel za války o většinu příbuzných, které nacisté
připravili o život kvůli židovskému původu. On sám prošel pěti koncentračními
tábory.

Vyloučen z ČSBS

Po pádu komunistického režimu byl Stránský funkcionářem Českého svazu
bojovníků za svobodu. Poté z něj byl vyloučen za odeslaný dopis Sudetoněmeckému
landsmanschaftu, v němž se omluvil, že nedorazí na otevření jeho pražské
kanceláře. Stránský chtěl zlepšit vztahy mezi Čechy a Němci, to však v ČSBS za
vedení Anděly Dvořákové vyvolalo nepřátelství vůči němu.

"Poté, kdy byl pan Stránský vyloučen z ČSBS, snažila se ho Anděla Dvořáková
dostat i z budovy tohoto svazu i z vedení SOPVP. Dvořáková iniciovala puč a jí
dosazení lidé se zmocnili výboru SOPVP. A ti dlouhodobě nastřádané peníze na
vydávání časopisu Apel a společná setkání bývalých vězňů použili na vše možné
jen ne na aktivity této organizace. Nové vedení přestalo Apel vydávat a sdružení
se rozhádalo. Oldřich Stránský v nových prostorách obnovil činnost SOPVP ČR a
Apel vydával zhruba dalších deset let," řekl serveru Romea.cz Ondřej Cakl ze
sdružení Tolerance a občanská společnost, který se Stránským 15 let úzce
spolupracoval..

Nejvíce ohroženi jsou Romové

Od roku 1998 působil jako předseda Svazu osvobozených politických vězňů a
pozůstalých a výrazně se angažoval při vyjednávání odškodnění českých obětí
nacismu. Byl také předsedou České rady pro oběti nacismu. Těmto organizacím
nebyly lhostejné současné problémy, poroto se Stránský často vyslovoval k
nárůstu rasismu a neonacismu v ČR.

Mimo jiné vystoupil na shromáždění proti pokusu o pogrom Romů v litvínovském
Janově v roce 2008. Spolupracoval blíže konkrétně s projektem Monitoring,
sdružení Tolerance a občanská společnost. Projekt se zabýval monitorováním
neonacistických aktivit – demonstrací, koncertů apod.

"Oldřich Stránský byl samorost, když se rozhodl, že něco je třeba podporovat
nebo změnit, tak pro to dělal maximum, třeba i navzdory většině v jeho
organizaci i ve společnosti. Bylo mu jasné, že nejvíce ohroženi jsou dnes
Romové. Proto se vždy snažil, aby ti, kteří podněcují či přímo páchají
rasistické násilí byli monitorováni a následně i potrestáni," dodal Cakl. 

Masarykovec

Oldřich Stránský se narodil v Mostě do jazykově smíšené židovské rodiny. V
dětství ovládal mnohem lépe němčinu, ale rodiče ho z důvodu své náklonnosti k T.
G. Masarykovi a prvorepublikovým ideálům poslali do české školy.

V půli dvacátých let se Stránští přestěhovali do Českého Brodu, kde tatínek
převzal rodinný obchod. Oldřich tu chodil (spolu s bratrem Jiřím) do skautského
oddílu, což dle jeho vlastních slov zásadně ovlivnilo jeho celý život.

Nacistická okupace

Nacistická okupace znamenala pro rodinu Stránských stejnou katastrofu jako
pro ostatní židovské obyvatelstvo. Jejich obchod byl arizován a Oldřich Stránský
musel v devatenácti letech opustit strojní průmyslovku a začít pracovat jako
pomocný dělník. Dne 22. června 1941 byl deportován do prvního židovského
koncentračního tábora v protektorátu, do Lípy u Havlíčkova Brodu.

Své rodiče a bratra už nikdy neviděl – byli po atentátu na R. Heydricha
odvezeni do terezínského ghetta a záhy deportováni dále na východ, kde zahynuli
v polském vyhlazovacím táboře v Majdanku. Do Terezína musel v září 1943 i
Oldřich Stránský, ještě v prosinci téhož roku byl zařazen do transportu do
Osvětimi.

Rodinný tábor

Byl přidělen do tzv. rodinného tábora a na paži mu vytetovali číslo 168830.
Po příjezdu mu podle jeho slov zachránily život náhody: potkal kamaráda, který
mu vysvětlil, jak to v Osvětimi chodí, a v podšívce přiděleného kabátu našel 120
dolarů, za které si pak kupoval jídlo. O něco později získal „protekční" práci u
Leichenkommanda, práci nosiče mrtvých.

Oldřichu Stránskému se podařilo projít selekcí, na niž dohlížel Josef Mengele,
takže 30. června 1944 Osvětim opustil. O necelé dva týdny později dorazil v
transportu do pracovního tábora Schwarzheide v Sasku. Osvobození se Oldřicha
Stránského dočkal 22. dubna v koncentračním táboře v Sachsenhausen.

Po válce se Oldřich Stránský jako voják v roce 1946 zúčastnil vysidlování
jedné z německých vesnic. Ačkoli při akci nedošlo k žádným násilnostem,
sledování lidí opouštějících domovy pro něj bylo natolik silným zážitkem, že od
té chvíle „nedokázal s odsunem zcela souhlasit". Po roce 1948 pracoval jako
konstruktér a projektant, do KSČ nikdy nevstoupil.

VIDEO