Ekumenická bohoslužba za pokojný život Romů: Život ve společném domě

V pondělí 27. května se v pražském kostele sv. Martina ve zdi, uskutečnila ekumenická bohoslužba, která byla vůbec poprvé v historii festivalu Khamoro zařazena do programu. Této bohoslužbě předsedali čtyři duchovní, dva za českobratrskou církev evangelickou, jeden za římsko-katolickou církev a jeden byl rabínem ortodoxně-konzervativního směru. V průběhu bohoslužby byly přečteny ještě dopisy dvou duchovních, kteří se nemohli osobně zúčastnit. Jeden dopis byl napsán představitelem pravoslavné církve a druhý zástupcem českobratrské církve evangelické. Společné bohoslužebné slavení s romskými duchovními různých církví, eventuálně s náboženskými autoritami jiných náboženství, nabídlo ještě jeden důležitý aspekt. Byl jim respekt k jiným náboženským tradicím a ukázka jak hovořit, nebo také zpívat, k jednomu Bohu. Slyšeli jsme o společných lidských kořenech majících původ v prvních biblických lidech. Dále jsme vyslechli o hrdinné smrti prvního blahoslaveného Roma, Zefirina Jiméneze Malla, který se zastal katolického kněze. Nakonec jsme se ocitli ve světě chasidů a připomenuli si důležitost dodržování spravedlnosti, protože když bychom si něco neprávem přivlastnili, okrádáme druhého o jeho možnosti nebo o jeho nejzákladnější existenční potřebu.

Tato ekumenická bohoslužba ukázala možnost života ve společném domě prostřednictvím lidí dobré vůle a několika náboženství. V našem soužití se nacházíme tak blízko sebe navzájem. Zároveň neseme společnou odpovědnost za to, jak předáme svět našim dětem a dětem našich dětí. Vytváření bariér, předsudků či konfliktů činí náš společný život nedůstojný a nelidský. Je jedno, jestli jsou překážky charakteru ekonomického, rasového, genderového nebo náboženského. Lidskou civilizaci totiž není možné budovat jako civilizaci do sebe zahleděných narcistů. Pokud by smyslem lidského života měla být pouze myšlenka na sebe samotného, nemusel Jediný stvořit žádného člověka, protože by si vystačil zcela sám. K čemu by takový pomyslný narcista potřeboval další malé narcisty? Posláním člověka je něco zcela jiné. Myslím, že právě podobná příležitost je nejlepším způsobem jak lidem připomenout naši nedostatečnost a současně oživit naději, tvořivost a odvahu žít společně. Děkuji organizátorům za zařazení této ekumenické bohoslužby do programu festivalu Khamoro.