Filip Sivák: Za největší přínos vzdělání považuji schopnost kriticky myslet
ROMEA dnes předala v rámci tradiční soutěže Romano Suno v prostorách
Amerického centra ceny vítězům Literární soutěže pro romské studenty, která byla
vyhlášena u příležitosti Mezinárodního dne romského jazyka. Do prvního ročníku
soutěže mohli zasílat své příspěvky romští studenti vysokých škol, včetně
studentů studujících dálkově. V příštím roce se budou soutěže moci zúčastnit i
studenti středních a vyšších odborných škol.
Zpravodajský server Romea.cz postupně zveřejní všechny oceněné práce. Dnes
zveřejňujeme příspěvek Filipa Siváka, studenta ČVUT, obor otevřená informatika a
softwarové programy, který skončil společně s Ivetou Kokyovou na třetím místě.
Co pro mě znamená vzdělávání
Za největší přínos vzdělání považuji schopnost kriticky myslet. Mnozí si za
vzděláním představí diplom. Kus papíru, který ukážete při svém pracovním
pohovoru, aby Vás zaměstnavatel lépe platil. Vzdělání však přináší cennou
dovednost: “výrobu” znalostí.
Jak najít ten nejlepší recept na bábovku? Jak vyberete recept, který je
opravdu nejlepší? Abyste našli ten skutečně nejlepší, musíte je všechny zkusit
a ochutnat. Kolik takových receptů vlastně existuje? Co když přidám o pět gramů
cukru více, získám jiný recept? Bylo by třeba vyzkoušet stovky a tisíce různých
kombinací.
Dobrat se pravdy je složitý proces. Člověk musí být mnohokrát překvapen tím,
že se jeho “zdravý rozum” mýlí, aby ho přestal používat. Musí vidět příklady
toho, jakých chyb se vědci dopustili, aby pochopil, jak se správně “vyrábí”
znalost.
Existuje šance, že většina lidí, včetně Romů, bude vzdělaná, nebo na nás čeká
ještě širší propast mezi bohatými a nejchudšími? V následujících odstavcích se
Vás pokusím prostřednictvím kritického zamyšlení přesvědčit, že ona propast se
překlenout dá a jak toho lze dosáhnout.
Představte si, že jdete na školení. Dostanete vstupní domácí úkol, známkovaný
jako ve škole. S nadšením domácí úkol vypracujete, a přesto dostanete hodnocení
pět. Chtělo by se Vám pokračovat v kurzu? Přesně takovým způsobem s motivací
pracuje české školství. Co kdybyste měli možnost úkol odevzdat dvakrát? Co
kdybyste měli možnost úkol odevzdávat, dokud ho nebudete mít na jedničku?
Přesně toto mnoho předmětů na Fakultě elektrotechnické v Praze, kde studuji,
umožňuje. Naše výtvory nahráváme do systému, který naši práci automaticky
ohodnotí a během minuty máme výsledek, včetně bodového ohodnocení. Vyučující tak
naši práci nemusí opravovat ručně a mohou se nám věnovat jinými způsoby. Student
si může být jistý, že pokud zadání nepochopí správně, ihned se o své chybě dozví
a dostane možnost se opravit. V případech, kde není technicky možné automatické
hodnocení zajistit, je dobrým zvykem uveřejnit alespoň správné výsledky či jiný
způsob, jak svůj výsledek ověřit. Myslím si, že studentům a žákům by vždy mělo
být umožněno dosáhnout 100% výsledku. Už jste viděli dům postavený tak nějak z půlky a
"s odřenýma ušima"? Vzdělání se musí stavět jako dům: poctivě.
V mládí nás učí, že každý má nějaký shůry nadělený talent, který stačí
objevit. Po první pětce spousta žáků usoudí, že zrovna na tuto oblast talent
nemají a hledají jinde. Rodina či přátelé pak ujišťují, že matematika jde
vlastně jen pár podivínům. Těžko hledat motivaci ke studiu něčeho, o čem si myslíme,
že nikdy nezvládneme. Především je nutné mladé žáky naučit překračovat hranici
svých schopností a nedovolit, aby jim ji nastavil třeba někdo, kdo si myslí
například to, že Romové mají talent výhradně na hudbu, tanec a zpěv.
Kromě motivace studovat je nutné mít také možnost studovat. Obtížně se hledá
motivace ke studiu, které si student nemůže dovolit. Pomáhají skvělá stipendia,
která dnes pokrývají i střední školy. Tyto opatření a absence školného
přispívají k takzvané "upward mobility": šanci, že dítě z chudé rodiny bude žít
lepší život.
Žák zhodnocuje také šanci, zda školu dokončí. V té se odráží důvěra ve
školský systém jako takový. Důvěra, že si výuka udrží základní standard, který
se nebude měnit s vyučujícím. Důvěra, která je často porušována.
Studium by mělo mít perfektní design. Design je o prožitku člověka a počítá s
tím, že člověk není bezchybný. Například kávovar je nutné naplnit vodou a
kávovými zrny. Čas od času se stává, že někdo nalije vodu do přihrádky na kávu a
drahý přístroj rozbije. Jedna firma se rozhodla vodu přivádět přímo z vodovodu,
nebylo ji tedy nutné doplňovat. Stejně ji tam někdo nalil. Ne proto, že by byl
hloupý, ale proto, že lidé chyby prostě dělají. Dobrý design s tím počítá a
přihrádku na vodu navrhne děravou. Nejen, že je malá šance, že se najde někdo,
kdo by vodu nalil do očividně děravé nádoby, i když to udělá, voda steče na zem
a přístroji neublíží. Je na čase hledat postupy, které žákům pomáhají získávat
vzdělání a počítají s tím, že budou dělat chyby.
Dobrý design s sebou nese i předvídatelnost. Všichni máme jasnou představu, co
čekat od automobilu. Víme, co čekat od kurzů? Nebo je každý vyučující vede jinak?
Které způsoby jsou dobré, a které špatné? Ponaučí se z výsledků jednoho
vyučujícího všichni ostatní? Jaký smysl má hledat nejlepší recept na bábovku, a
pak o něm nikomu neříci, nebo hůř: mluvit o něm neustále a být ignorován?
Každá komplexní činnost musí být prováděna s ohledem na minimální základní
požadavky, které je nutné splnit. Jako například podat před chirurgickým
zákrokem antibiotika, je-li to možné. Podobná pravidla je vhodné dodržovat i při
výuce. Mezi ně, by podle mě mělo patřit již zmíněné umožnění studentovi
dosáhnout 100% výsledku. Student by nikdy neměl vypracovávat úlohu naslepo tak, že se
správnost dozví až s negativním výsledkem. Správné výsledky bez postupu mohou
být známé předem. Student by vždy měl mít k dispozici velké množství materiálů,
ze kterých může čerpat, přičemž by se nemělo stávat, že jediným materiálem je
popsaná tabule. Vyučující může být jakkoliv kreativní, ale tyto a podobná
pravidla by měl ctít.
Je vhodné systematicky vytvářet automatická hodnocení těch nejčastějších
úloh, což jednak studentům standardním a sjednoceným způsobem umožní plnit
domácí úkoly a jednak ulehčí učitelům od monotónní práce typu opravování diktátů
či úloh, které vedou k jasným konkrétním výsledkům. Věděli jste, že je dnes
možné hodnotit automaticky i slohová cvičení jako povídky, a to včetně
stylistiky?
Všimli jste si, že Wikipedie je v každém městě stejná? Prahneme snad po tom,
aby každé město mělo svůj vlastní YouTube s vlastními zvyklostmi? Přesto má
každá škola svou vlastní webovou stránku s rozličnou kvalitou. Každá tato webová
stránka stojí peníze či čas vyučujících. Webová stránka není jediný problém,
který je v každé škole řešen jinak. Sjednocení a standardizace je řešení
problémů způsobem, který stojí mnohem méně peněz.
Počítat je třeba i s chybami vyučujících. Na místě je pravidelná, anonymní
anketa, v níž mají žáci možnost okomentovat to, co se jim na předmětu líbilo, či
nelíbilo. Jak jinak může škola pracovat na svém zlepšení než opakovaným
měřením? Hospitace samozřejmě nezměří vůbec nic, protože všem přítomným je
jasné, že probíhá měření. Pokud by ministerstvo školství takovou anketu chtělo
zavést, bylo by vhodné, aby k tomu vytvořilo aplikaci a předalo školám jako
hotovou věc a nenutilo je vytvářet si vlastní řešení. Taková aplikace stačí
jedna. Stejně jako YouTube.
Vzdělávání národa je jediný způsob, jak předejít "brexitům" a "Trumpům".
Hrůzostrašná stránka demokracie je snaha zalíbit se za pomocí nepravd. Ti méně
vzdělaní mají méně zkušeností nutných pro to, aby oddělili plané sliby od
dobrých plánů. A právě proto je nejen pro mě velmi důležité vzdělávání a
způsob, jak dětem, žákům a studentům pomáháme překračovat hranice svých
schopností.
