Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

František Kostlán: Snění o Evropě aneb Co s narůstajícím vlivem extremistických stran v EU?

04. prosince 2013
Čtení na 9 minut

Zdá se, že z demokratického snu se pozvolna začínají probouzet někteří politici evropského mainstreamu. Jde zatím jen o jednotlivce, ale aspoň někdo
si začíná uvědomovat, že nárůst preferencí extremistických politických subjektů
v Evropě je reálným nebezpečím. K tomuto procitnutí patří i poznání, že posilování extremistů v politice patří k civilizačnímu trendu, ale na pochopení toho
evropskými politiky si asi budeme muset ještě počkat.

Důvody úspěchu extremistů

Komisařka Evropské unie pro vnitřní záležitosti Cecilia Malmströmová patří k těm političkám, které druhým prorážejí cestu za poznáním. Vyjádřila obavy, že volby do Evropského parlamentu v příštím roce posílí krajně
pravicové strany, což povede i k jejich rostoucímu vlivu na rozhodování tohoto
orgánu. Řekla to při návštěvě Atén, což je vzhledem k našemu tématu důležité. Je
to právě Řecko, kde Zlatý úsvit, asi nejsilnější evropská neonacistická strana, zasedá v parlamentu. A to s tím, že na preferencích
Zlatému úsvitu
příliš neubrala ani vražda levicového aktivisty a populárního zpěváka Pavlose
Fisase členem Zlatého úsvitu či následná obžaloba stranických špiček z členství ve zločinecké
organizaci.

Malmströmová také poznamenala, že znepokojivým zesilováním "xenofobních,
rasistických a fašistických sil" je dotčeno nejen Řecko, ale i mnoho dalších
evropských zemí. "Některé z těchto stran existují již dlouhou dobu, jiné jsou
novější, ale sílí tím, jak využívají krize," podotkla Malmströmová.

To je prohlášení znalé věci – je si vědomo trendu, který se odvrací od demokracie směrem k
radikálním "řešením", která mají zatočit s předem vybraným nepřítelem. Tím jsou v západní Evropě migranti, především ti muslimští, a v postkomunistických zemích Romové. Z upozornění Malmströmové na to, že některé extremistické strany existují delší dobu, lze nepřímo vyvodit i fakt, že extremismus se neposiluje jen finanční (ekonomickou) krizí, ale přispívají k tomu i další jevy. Kromě těch globalizačních například i to, že demokratičtí politici sami diskreditují demokracii, protože
jednají ve vlastní prospěch, bez ohledu na prospěch obecný (politická či mravní krize).

Další důvody pro zvýšení nejistoty a následné frustrace lidí přináší i
„přelom doby“, jaký prožíváme. Ten sebou vždy v historii nesl nejistotu z
budoucího, měnil žebříček hodnot (nyní se odklání od humanismu, tolerance a
respektu ke druhým), ale i změnu pohledu na význam či smyl morálky a mezilidských vztahů.

Obava o osud Evropské unie

Nejen Malmströmová se při vzestupu vlivu euro-nepřátelských stran oprávněně obává o
osud Evropské unie, jejího zablokování či snad i rozpadu. Není divu. Nizozemský
pravicový populista Geert Wilders a šéfka francouzské Národní fronty Marine Le
Penová jsou před volbami do Evropského parlamentu ochotni se spojit. Wilders už má za
sebou setkání s několika předáky evropských ultrapravicových stran.
"Antievropská koalice je stále blíž," napsal Wilders na svém twitterovém účtu
poté, co navštívil šéfa rakouských Svobodných Heinze-Christiana Stracheho, lídra
vlámských pravicových separatistů Filipa Dewintera a právě Le Penovou.

Jenže od krajní pravice tu do budoucna může hrozit i nebezpečí opačného rázu,
a sice, že využije spojené Evropy k uskutečňování svého "evropského snu".

Politolog Miroslav Mareš ve studii Transnacionální spolupráce krajní pravice ve středovýchodní Evropě popisuje
spolupráci krajní pravice v rámci střední Evropy, kterou narušuje
pouze nevraživost mezi slovenskými a maďarskými nacionalisty. Podle něj je v soudobé střední a středovýchodní
Evropě možné sledovat jak spolupráci pravicově-extremistických stran, tak i
participaci politických stran ze střední a východní Evropy v celoevropských či
globálních krajně pravicových organizacích a sítích.

Jak Mareš píše, česká Dělnická strana zahájila v roce 2009
intenzivní vztahy s Národně demokratickou stranou Německa (NPD), k čemuž
vytvořily předpoklady kontakty mezi neonacistickou scénou v obou státech. V roce 2011 obě strany přijaly společný
Manifest z Riesy o porušování lidských práv, v němž se mj. uvádí: 

„Úroveň veřejného dluhu společně s kruciálními problémy eurozóny prokazují
totální krach projektu Evropské unie. Pojem ,Evropská unie´ končí jako prázdná
skořápka. Na tomto základě chceme inspirovat občany a veřejnost k zahájení
nového svobodného a nacionálního evropského projektu. Věříme v nový začátek
Evropy.“

Nový začátek Evropy, s jedním vůdcem v čele, pod praporem nacionální revoluce
– asi takto, s patřičným patosem, by šel sen neonacistické části krajní pravice
popsat. I neonacisté bazírují na národních státech a šovinismus je jim vlastní. Idea ovládnutí světa, kterou jim odkázal Hitler, je však neopouští ani dnes. Je však dobré dodat, že nyní by to tito
snílci měli podstatně jednodušší než hitlerovci. Evropa je do značné míry již spojená a s nějakou velkou měrou demokracie si při fungování svých mechanismů hlavu
příliš neláme.

Nesouhlas s nárůstem extremismu

Málokdo z unijních politiků se zabývá přemýšlením nad tím, kudy vede cestička z toho marasmu ven. Málokdo z nich má v této problematice alespoň zběžný
přehled, nutný k poznání souvislostí. Malmströmová naznačila
alespoň to, jak bychom mohli začít, když na toto téma hovořila v lednu letošního roku, v předvečer bruselských odborných jednání na téma boje proti extremismu a xenofobně motivovaného násilí:

"Nad násilným extremismem nezvítězíme, jestliže
se zároveň nebudeme zabývat populistickou a demagogickou propagandou, které
tvoří základ pro ideologicky motivované násilí v Evropě. Nikdy od druhé světové
války neměli extrémistické a populistické síly tak velký vliv na národní
parlamenty, jako mají dnes. Je nutné, aby více vedoucích představitelů v Evropě
vyjadřovalo svůj nesouhlas s nárůstem extremismu. Musíme mít odvahu se těmto
silám postavit a chránit naše společné evropské hodnoty.“

Ale to se bohužel neděje nikde, natož snad v České republice. Zde demokraté nejenže neodsuzují nárůst extremismu, ale sami k němu začasté svým populismem, demagogií a rasistickými narážkami přispívají (viz například poslední jednání Senátu). Xenofobní a populistická vyjádření demokratických politiků se zabydlela i v západní Evropě, Francie vyhazuje migranty z členských zemí EU, Británie a Německo se k tomu chystají… Na moři houfně umírají uprchlíci z Afriky. Evropa si sama se sebou opět neví rady – a byla to právě taková bezradnost, s jevy podobnými těm dnešním, která v minulém století podvakrát vedla ke světové válce.

Staronové řešení

V Německu nabízejí staré řešení v novém hávu – znovu se pokoušejí zakázat Národně demokratickou stranu Německa (NPD). Německá Spolková rada, reprezentující 16 spolkových zemí, podala u ústavního soudu v Karlsruhe nový podnět k
jejímu zákazu. Německá vláda a Spolkový sněm se k tomu ovšem nepřipojily. Ve více než 250 stránkovém návrhu se jeho autoři pokoušejí
zdůraznit paralely mezi ideologií NPD a Hitlerovými národními socialisty "třetí
říše", mezi nimiž je podle nich "bytostná podobnost", která opravňuje
k zákazu strany. (Německá kontrarozvědka označuje NPD za rasistickou, antisemitskou a
revizionistickou stranu, která usiluje o likvidaci demokratického zřízení.)

Nic proti jednorázovým řešením, rozpouštění stran, které chtějí zakroutit demokratům krkem (parafráze Gottwaldova parlamentního projevu) je přirozenou obranou demokracie. Problém však spočívá v tom, že jde o řešení v rámci jednoho státu, nikoli Evropské unie jako celku. Kdyby Evropou duněl společný hlas unijních i národních politiků proti extremismu, mělo by to dopad na evropskou společenskou atmosféru – a kdo ví, třeba i na atmosféru v České republice. Ale to jsme se dostali k celkem již třetímu snění. Dobrou noc.

Příklady vzestupu krajně pravicových stran v Evropě

ŘECKO
Momentálně asi nejsilnější krajně pravicovou stranou v Evropě je řecký
neonacistický Zlatý úsvit, který vstoupil do parlamentu v červnu roku 2012 a
obsadil 18 poslaneckých míst. Politika Zlatého úsvitu je založena na šovinismu,
konkrétně na brojení proti přistěhovalcům a menšinám vůbec. Popírá také
holokaust a existenci plynových komor ve vyhlazovacích táborech.

FRANCIE
Podle průzkumů má ve Francii nejvíce voličských preferencí extremistická Národní
fronta se 24 procenty, kterou vede Marine Le Penová, dcera zakladatele strany.
Až za Národní frontou se v průzkumech umísťují tradiční demokratické strany,
které běžně ve Francii vládnou – konzervativci ze Svazu pro lidové hnutí a
momentálně vládní socialisté prezidenta Françoise Hollandea, jimž padají preference i přes jejich zjevný populismus namířený proti přistěhovavším se Romům. V roce 2009 získali
"le penisté" 6,3 procenta hlasů. Národní fronta sice opustila extremistickou
rétoriku, její politika zaměřená proti migraci a menšinám se však nemělní.

FINSKO
Nacionalisté ovšem mají v poslední době úspěch i ve skandinávských státech. Ve
Finsku je stále populárnější strana Praví Finové (PS), která se do parlamentu
poprvé dostala v roce 1999, kdy získala jeden mandát. Loni jich získala již 39.
Strana je označována za nacionalistickou a populistickou formaci. Vystupuje
proti EU a proti euru, brojí proti výuce švédštiny na školách, volá po přísnější
imigrační politice a po přísnějších trestech za závažné trestné činy. 

MAĎARSKO
Středoevropský typ neonacismu či fašismu je nejviditelnější v Maďarsku. V zatím
posledních parlamentních volbách se zde do parlamentu poprvé dostalo Hnutí za
lepší Maďarsko (Jobbik). Strana se projevuje i antisemitsky a v zemi chce také
zavést zákaz "propagace sexuálních deviací", čímž míří na homosexuály. S
Jobbikem je spojena existence extremistické Národní gardy. Toto soudně zakázané
polovojenské uskupení si získalo oblibu mimo jiné svým bojem proti "cikánské
kriminalitě".

NIZOZEMSKO
V nizozemském parlamentu je zastoupena Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse,
která získala v posledních volbách 17 procent hlasů, a příští rok by mohla
získat ještě více. Tato strana vede masivní kampaň proti islamizaci země a volá
po omezení imigrace. Wilders vzbudil rozruch a kritiku výzvou, aby Nizozemci
udávali "nepravosti" páchané lidmi ze střední a východní Evropy. V minulosti byl
také obviněn ze štvaní proti muslimům a mimo jiné veřejně přirovnal Korán k
publikaci Můj boj (Mein Kampf) vůdce nacistického Německa Adolfa Hitlera nebo
označil islám za fašistickou ideologii teroristů.

RUSKO
V ruských parlamentních volbách už pravidelně boduje nacionalistická
Liberálnědemokratická strana Ruska (LDPR) Vladimíra Žirinovského, která je
populární zejména mezi extremisty a lidmi, podle kterých Rusko ztratilo pozici
světové velmoci. Vystupuje proti menšinám a proti všem neruským prvkům ve
společnosti. Nechvalně proslulým koloritem ruské politické scény byly
Žirinovského nevybíravé útoky proti oponentům, výtržnosti a nacionalistické
výroky.


ŠVÉDSKO

Ve volbách v roce 2010 se dostali poprvé do parlamentu Švédští demokraté (SD).
Tato strana, která se označuje za nacionalistickou, požaduje zastavení imigrace
a za největší hrozbu pro Švédsko od konce druhé světové války označuje islám.
Pozornost se Švédským demokratům podařilo přitáhnout předvolebním spotem, v němž
švédskou penzistku bílé pleti předbíhá ve frontě na sociální dávky skupina
muslimských žen v burkách tlačících kočárky. Strana vystupuje také proti
homosexuálům a je pověstná svým euroskepticismem. Analytici SD označují za
krajně pravicovou, ochránci lidských práv a levicovými formacemi je označována
za neonacistickou, třebaže se nyní snaží zbavit image extremistické strany.

NĚMECKO
V Německu na celostátní úrovni extremisté zastoupeni nejsou. Neonacistická a
populistická NPD (Nationaldemokratische Partei Deutschlands), je však zastoupena
v zemských sněmech v Sasku a Meklenbursku-Předním Pomořansku. V zářijových spolkových volbách NPD získala 1,3 procenta hlasů.
Německá kontrarozvědka označuje NPD za rasistickou, antisemitskou a
revizionistickou stranu, která usiluje o likvidaci demokratického zřízení. S NPD úzce
spolupracuje česká Dělnická strana sociální spravedlnosti, která prozatím
získala v politice jediné křeslo, a to v městském zastupitelstvu v Krupce.

BULHARSKO
V roce 2005 zabodovala k překvapení všech ve volbách extrémně pravicová a nacionalistická strana Útok, která pod obvyklým nacionalistickým heslem Bulharsko Bulharům vystupuje proti Turkům, Romům i Židům, brojí proti členství Bulharska v NATO i v EU a vystupuje proti "vysávání" Bulharska mezinárodními institucemi. Straně se dařilo i v zatím posledních parlamentních volbách v roce 2009. Pozornost upoutala i loni, kdy její přívrženci v Sofii zaútočili na muslimy z řad bulharských Turků během jejich modliteb.

SLOVENSKO
V krajských volbách se stal županem (hejtmanem) Banskobystrického kraje známý slovenský fašista Marián Kotleba. Jeho Lidová strana – Naše Slovensko od té doby zaznamenala stoprocentní nárůst preferencí. V zářijovém průzkumu získala jen 1,7 procenta
hlasů, nyní by pro ni hlasoval dvojnásobek, tedy 3,4
procenta voličů. Slovenští fašisté by se tak sice nedostali do parlamentu, ale měli by za voličské hlasy nárok na finanční příspěvek od státu. Kotleba je znám svými výroky a akcemi namířenými proti Romům, o nichž běžně hovoří jako o parazitech.

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajsví o Romech
Teď populární icon