Příznivci migrace jsou vlastizrádci, které je nutno pověsit na nejbližší šibenici. Vlastizrádci jsou i demokratičtí odpůrci migrace, protože zrazují Masarykovy ideje, na nichž vznikl náš novodobý stát. Británie nás po Mnichovské dohodě zradila podruhé. Británie zradila Evropskou unii. Fotbalový trenér Pavel Vrba zradil českou reprezentaci svým odchodem k ruskému týmu Machačkala… Zdá se, že dnes je zrádcem každý, kdo má odlišný pohled na věc, opačný názor či postoj. Zrádcem tedy bude nejspíše i autor této úvahy, jelikož není ten, kdo by se zavděčil všem.
Příklady z poslední doby, které neukazují ani tak na paranoiu hesloborců, jako spíše na to, že jejich myšlení příliš nevybočuje z módního trendu, v němž kraluje nenávist a další vášně, a kde tudíž myšlení nemá adekvátní místo. Nechali se sešrotovat hysterií, která je dnes součástí společenské atmosféry, namísto toho, aby třikrát měřili, než řízli.
Vlastizrádci a šibenice
Psát neustále o fašizující mase, která se účastní protiuprchlických či protiromských demonstrací, už autora článku vážně irituje. Jen člověk, jehož nenávist zbavila lidskosti a rozumu, chce pověsit na šibenice druhé jen proto, že si myslí něco jiného než on. A jen primitiv může označit za vlastizrádce své názorové odpůrce, kteří na rozdíl od něj považují lidskost za svou přednost. Koho by bavilo pořád dokola připomínat, že politici by neměli takovému „hlasu lidu“ podlézat a nahrávat mu.
Jenže i ta současná nemyslící masa je politiky vedena, vůdci se u mikrofonů střídají jak na Fordovu běžícím pásu – stejně jako tento vynález, i oni patří mezi ty příznaky moderní doby, které otupují rozum i empatii. Skvěle to vystihl Charlie Chaplin ve svém slavném snímku Moderní doba.
Společenská hysterie
Hysterie se u nás „díky“ spřeženectví mezi fašizující masou a politiky v čele se Zemanem rozlezla do všech koutů společnosti. Loni to kupříkladu odnesla společnost Hamé, protože si dovolila nabídnout pomoc a pracovní místa těm uprchlíkům, kteří zůstanou v České republice. Okamžitě byla zahrnuta nenávistnými výkřiky a rozhořčenými výhrůžkami, že pisatelé okamžitě přestávají nakupovat její výrobky. A to v momentě, kdy tu žádní uprchlíci nebyli (a nejsou zde doposud).
Dokonce už i fotbal má „díky“ všudypřítomné hysterii svého zrádce. Trenér Pavel Vrba si totiž dovolil po zpackaném mistrovství Evropy odejít od reprezentace, což je věc, kterou by od něj člověk naopak očekával. Vrba udělal tu chybu, že napřed na tiskovce řekl, že u reprezentace zůstává, k tomu jej ale mohl přimět předseda Pelta, kterému možná vyhovuje Vrbova ústupnost a slušnost. „Ať se na mě nezlobí, tohle jeho rozhodnutí je prostě přes čáru. Opravdu nevím, jak jinak jeho krok popsat než slovem zrada,“ píše sportovní redaktor Aktuálně.cz Luděk Mádl.
Ať se na mě pan Mádl nezlobí, ale jeho vyjádření je prostě daleko, velmi daleko za čárou, takové šíření „zrádcovských nálad“ je na úrovni extremistů typu Bartoše, Konvičky, Okamury nebo Vandase. (O sportovních komentátorech chystám článek zvlášť).
„Odejít z EU, už žádná polská havěť“
Proti masivnímu a dlouhodobému vyvolávání nenávisti jsme jen velmi málo odolní, což je vidět i na tom, že naše společnost se kvapně fašizuje. Stoprocentně rezistentní proti tomu ovšem nejsou ani společnosti, které na rozdíl od nás mají demokracii zažitou. Dobře je to vidět na některých Angličanech, kteří po nenávistné masáži radikálních zastánců brexitu (například Nigel Farage) dávají najevo svým spoluobčanům, kteří přišli z jiných zemí, že se těší, až z Anglie vypadnou.
Podle listu The Independent bylo hlášeno od referenda více než sto případů rasových urážek a výzev k nenávisti. Například ve městě Huntingdon v hrabství Cambridgeshire se místní policie zabývá letáky s nápisem Odejít z EU, už žádná polská havěť. Objevily se ve schránkách místních polských rodin a ten samý den se rozdávaly před místními školami. (Viz článek na Romea.cz Příznivci brexitu útočí v ulicích Británie na cizince.)
Demokracie je diskuse
Stejně tak ovšem nelze cejchovat demokratické odpůrce migrace na zrádce Masarykových idejí, zvláště chtějí-li o tom v klidu diskutovat. Vzpomeňme jen na další Masarykovu myšlenku „demokracie je diskuse“ Kolem migrace je více nevyjasněných problémů, které za debatu rozhodně stojí.
Nejde jen o počty přijímaných uprchlíků případně i dalších migrantů, tedy o to, kolik je jich česká společnost schopna vstřebat, aniž by jí hrozil větší otřes. Především nemáme promyšlený a prodiskutovaný způsob integrace příchozích. Ten je i vzhledem k tomu, že někteří z teroristů se již narodili v Evropě, naprosto klíčový. Proč se o této zásadní věci vůbec nediskutuje?
A jde také o konání politiků. Proč například evropští i naši politici hovoří po celou dobu pouze o udělování azylu, nikoli o dočasném pobytu s tím, že po skončení války se uprchlíci vrátí domů? (To také skoro všichni z nich chtějí.) Tímto jednostranným přístupem zablokovali společenskou diskusi. Proč? Aby nemuseli pomáhat nikomu, jak to krom jiných nyní předvádí i česká vláda? Nevyjasněností, které lze v klidu a se znalostí věci probírat, je tu pochopitelně víc.
Za brexit může i Evropská unie
Srovnávat dnešní chování Británie s Mnichovskou dohodou je známkou neúměrného rozčilení. V září 1938 rozhodovali čtyři státníci o nás bez nás, nyní rozhodovali Britové sami o sobě. Stejně nesmyslné je označovat Brity za zrádce Evropské unie. Velký díl viny za odchod Británie mají politické špičky EU i některých členských zemí. Ty vyžadovaly opakované hlasování v referendech o zamýšlené ústavě EU, poté, kdy ji francouzští a holandští voliči odmítli. Představa, že voliči mají hlasovat tolikrát, dokud nevyhoví představám politiků, nemá s demokracií nic společného, šlo o čirou manipulaci.
Když se to nepovedlo, sepsaly Lisabonskou smlouvu, což byl z velké části zkrácený text neschválené ústavy, a prosadily ji bez referend, prostřednictvím parlamentů členských zemí. Celou záležitost přitom provázela dehonestační kampaň názorových odpůrců, čímž si chtělo vedení EU (a spříznění politici) pojistit loajalitu národních parlamentů. To byl začátek konce Evropské unie v dosavadní podobě, jelikož její politici přestali brát vážně evropské voliče. (Viz i můj článek ze srpna 2008.)
A na to jsou obzvlášť alergičtí ti lidé, kteří mají demokracii skutečně zažitou, jako například Britové, od nichž ostatní tento systém okopírovali. Když jsem ve zprávách viděl postarší černošku z Londýna, jak odhodlaně říká na kameru, že bude volit brexit, protože EU není demokratická, věřil jsem jí, že to tak doopravdy cítí. Bylo to autentické. Říkám to pořád, Britové jsou prostě skvělí. Prošli si svými chybami, mnohdy i těžkými, stejně jako ostatní, ale dokázali se z nich poučit. Proto dnes mohou chodit se vztyčenou hlavou.
Nejrozumnější by bylo zklidňovat společenskou hysterii, včetně napadání druhých ze zrádcovství, nikdo neví, kde se to může zastavit. Zavražděná britská poslankyně Jo Coxová nemusí být poslední, kdo kvůli rozšířené nenávisti takto dopadne. Zkusme namísto toho v klidu diskutovat.
