Hejtman Lubomír Franc: Je třeba, aby společnost fungovala bez předsudků a aby jí každý vracel to, co mu poskytuje ona

Pokračujeme v našem předvolebním cyklu otázek a odpovědí volebních lídrů
jednotlivých politických stran a uskupení v krajských volbách. Ptali jsme se na
jejich názory na integraci romské menšiny, respektive na způsob, kterým v tomto
směru chtějí dosáhnout zlepšení. Zajímalo nás především to, jestli do spolupráce
na integraci přizvou místní romské osobnosti, jak se stavějí k problematice
bydlení, vzdělávání a nezaměstnanosti lidí, žijících v sociálně vyloučených
lokalitách, včetně Romů. A také to, jak by chtěli dosáhnout klidnějšího soužití
lidí z většiny s lidmi z menšin.

V Královehradeckém kraji jsme dotazy zaslali těmto politikům:

Pavel Bělobrádek – Koalice pro Královéhradecký kraj
Rudolf Cogan – TOP 09 a Starostové
Vladimír Dryml – SPOZ
Lubomír Franc -ČSSD

Miloslav Plass – ODS

Otakar Ruml – KSČM

Z oslovených odpověděli do uzávěrky na naše dotazy čtyři kandidáti, Pavel
Bělobrádek, Lubomír Franc, Otakar Ruml a Miloslav Plass.

Zde jsou reakce hejtmana Královéhradeckého kraje Lubomíra France z ČSSD (otázky jsou
tučně):

1. Integrace Romů v
České republice je dosud většinou pojímána jako jednostranná záležitost. Na
názor Romů se málokdo ptá. Naopak Romové často neznají názory většinové části
společnosti či návrhy politických řešení, protože je s nimi nikdo nekonzultuje.
Snažil byste se to změnit za účasti místních romských představitelů?

Pokud ano – jak by takový způsob začleňování měl vypadat v praxi?
a) Dopřál byste Romům sluchu při společných setkáních?
b) Měl byste výraznou romskou osobnost jako poradce?
c) Zapojil byste více romských osobností na promýšlení způsobů integrace a
jejich zavádění do praxe?

Královéhradecký kraj je
nakloněný diskusi s Romy. I z tohoto důvodu u nás – a nutno říci že úspěšně –
funguje v rámci krajského zastupitelstva Výbor pro lidská práva. Pořádá mimo
jiné i nejrůznější sportovní, společenské a zábavní akce, které jsou rovněž
příležitostí k setkávání, k rozebírání problémů. Kraj má samozřejmě i svého
koordinátora a metodika sociální prevence, který se speciálně integrací zabývá.

Pokud ne – jak by
vypadal váš přístup k integraci?
a) Postupoval byste spíše cestou represivních návrhů typu podmínění vyplácení
sociálních dávek za splnění určitých podmínek či zákaz pobytu na území obce
kvůli opakovanému přestupku? Jaká konkrétně opatření byste prosazoval?
b) Postupoval byste spíše cestou motivace typu placené práce dlouhodobě
nezaměstnaných pro města, obce a nevládní organizace? Co konkrétního byste
prosazoval?
c) Kombinoval byste tyto přístupy? Jak konkrétně?

Pokud jde o aktivity
kraje, vždy jsme šli a jdeme cestou prevence. Kraj se stará zejména o školení
sociálních pracovníků, kteří působí přímo v terénu v sociálně vyloučených
lokalitách. Poskytuje rovněž podporu řadě organizací, které se integrací
dlouhodobě zabývají a vykazují ve své činnosti úspěchy.

2. Jakým způsobem byste
postupoval při řešení dlouhodobé nezaměstnanosti lidí žijících v sociálně
vyloučených lokalitách a dalších chudých lidí včetně zde žijících Romů?
a) Snahou o vytváření pracovních míst? Jak by taková snaha vypadala v praxi?
b) Snižováním podpory v nezaměstnanosti a sociálních dávek, která by měla tyto
lidi přimět, aby si začali hledat práci?
c) Jinak? Jak konkrétně?

Jak jsem již zmínil, kraj
v této oblasti postupuje především cestou prevence. Podařilo se mu získat z
Evropské unie více než 30 milionů korun, díky nimž podpořil terénní sociální
práci. Tito terénní pracovníci jednotlivých organizací pomáhají lidem ohroženým
sociálním vyloučením například při jednání na úřadech či při získávání
zaměstnání – doprovodí je na pohovor, dohlíží na jejich docházku do zaměstnání.

Dále se snaží zlepšit bytovou a ekonomickou situaci svých klientů – pomáhají jim
s nastavením případných splátek či s hospodařením. Podporují je také ve
vzdělávání, vedení domácnosti, upevňují jejich hygienické návyky, doprovází je k
lékaři a pravidelným zdravotním prohlídkám. Důležité ale je, aby snaha byla i na
druhé straně. Podle realizovaných průzkumů bohužel sociálně vyloučení lidé
velice často pomoc odmítají a nechtějí spolupracovat.

3. Jak byste postupoval
při řešení bydlení nejchudších lidí včetně Romů žijících v sociálně vyloučených
lokalitách?
a) Prosazováním sociálního bydlení hrazeného i z krajského rozpočtu?
b) Snižováním příspěvku na bydlení, aby si tito lidé začali hledat bydlení sami?
c) Jinak? Jak konkrétně?

Předně je třeba říci, že
kraj sám o sobě jako instituce nemůže v tomto směru zastupovat stát a plnit jeho
roli. Krajský rozpočet má omezené možnosti a v současné podobě prostě nemá
finance na to, aby mohl například plošně prosazovat sociální bydlení.

Role kraje
je v aktivitách, které přispívají k integraci sociálně vyloučených lidí nebo
těch, kterým sociální vyloučení hrozí. Právě tuto terénní práci ale vidím jako
klíčovou. Pouze pokud si každý uvědomí vlastní odpovědnost, příslušnost ke
společnosti a podílení se na jejím rozvoji, tak bude vše fungovat, jak má. To by
byl ideální stav, kterého bychom rádi dosáhli.

4. Chtěl byste docílit
vyšší vzdělanosti nejchudších lidí včetně Romů žijících v sociálně vyloučených
lokalitách?
a) Pokud ano – jak konkrétně byste k tomu chtěli přispět?
b) Pokud ne – proč nepokládáte současný stav za natolik dobrý, že nepotřebuje
změnu?

Vzdělání je klíčem k tomu,
aby lidé byli samostatní a občansky i lidsky odpovědní. Rozhodně je tedy třeba
vzdělanost podporovat. Je to právě i jedna z klíčových aktivit sociálních
pracovníků – snaží se ve vyloučených lokalitách pomáhat dětem s přípravou do
školy a doprovází je do školy. Podněcují zájem rodičů o prospěch dětí. Svou roli
ale v tomto ohledu hraje i zapojení do nejrůznějších kulturních a společenských
aktivit.

5. Jak byste chtěl
docílit lepšího, klidnějšího soužití lidí z většiny s lidmi z menšin, především
romské?
a) Chtěl byste,
aby spolu začali více, častěji komunikovat? Pokud ano – jak konkrétně byste toho
chtěl dosáhnout?
b) Zvýšenou sociální a osvětovou činností mezi chudými lidmi, především Romy?
Jak konkrétně by měla vypadat v praxi?
c) Přinucením těchto lidí k dodržování pravidel „silou“? Jak konkrétně?
d) Kombinací, nebo jinak? Jak konkrétně?

Klidného soužití se vždy docílí pouze za předpokladu, že lidé v sobě budou mít
potřebnou dávku tolerance a porozumění a budou vedle sebe také chtít klidně žít.
Je k tomu třeba, aby společnost fungovala demokraticky, bez předsudků a aby
každý společnosti vracel svůj díl toho, co mu poskytuje ona.

Pouze rovný přístup
zabezpečí, že se všichni lidé budou vzájemně respektovat a důvěřovat si. K tomu
všemu je zapotřebí především spousta osvětové práce na všech frontách. Jelikož
jsem optimista, tak věřím, že se to může podařit. Stačí jen, abychom všichni
alespoň trochu chtěli.