Jarmila Balážová bude tiskovou mluvčí ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera

Předsedkyně správní rady ROMEA, o. p. s. a šéfredaktorka měsíčníku Romano
voďi Jarmila Balážová po 12 letech působení odchází. Stává se tiskovou mluvčí
ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativy, současně předsedy
Legislativní rady vlády Jiřího Dienstbiera a vedoucím jednoho oddělení.

Jak se ti odchází po 12 ti letech z organizace, kterou jsi spoluzakládala a již
jste společně s výkonným ředitelem Zdeňkem Ryšavým přivedli k několika oceněním,
včetně prestižní ceny za lidská práva Alice Garrigue Masarykové, kterou uděluje
velvyslanectví USA?

Není to zrovna jednoduché a rozhodovala jsem se skutečně dlouho, skoro celé dva
měsíce. Kdykoliv jsem jindy dostala podobné nabídky, rovnou jsem je odmítala.
Kvůli organizaci ROMEA i mé novinářské profesi. Teď to bylo ale značně jiné.
Snažím se zabývat přes 20 let zlepšením vzájemného soužití a postavením Romů v
české společnosti, do toho jsem celou dobu moderovala a autorsky připravovala v
televizi i rádiu spoustu pořadů. Atmosféra v naší společnosti se ale vůči
menšinám zase zhoršila, řada věcí, které se předtím povedly, jakoby opět padly,
protože se zvýšila míra chudoby, přibylo lidí potýkajících se s tím, aby vůbec
dosáhli na své základní životní potřeby. Demonstrace, politická nekorektnost,
lidská zoufalost, vše sehrává svoji roli. A já myslím, že mám možná jednu z
posledních možností zkusit udělat ve svém profesním životě ještě něco.

Myslím,
že současné rozložení vlády a počet jejich členů, kteří by tentokrát mohli pro
téma něco udělat, opravdu nabízí šanci ještě změnit pohled společnosti na lidská
práva, a také ochotu se o ně zajímat, jinak je vnímat. To jsou důvody, proč jsem
na nabídku nakonec kývla.

Tentokrát má agenda silného politika s dostatečným
zázemím ve vlastní straně, silnou pozicí i u voličů, morálním kreditem, a jak
říkám minimálně spojenectví v osobách Michaely Marksové Tominové, Danielu
Hermanovi a jeho náměstkyni Kateřině Kalistové, věřím že i Lubomíru Zaorálkovi a
dalších. Koneckonců KDU-ČSL se snaží několik let hledat svůj postoj k těmto
tématům, ne vždy právě vhodně, ale předseda Pavel Bělobrádek má naprosto jiný
postoj než Jiří Čunek; nově vzniklé ANO může přinést v tomto ohledu také
zajímavý vhled. A věřím, že Anna Šabatová v úřadu veřejného ochránce práv může
vtisknout agendě lidských práv rovněž nový rozměr – tak uvidíme.

Jde-li o organizaci ROMEA, časopis Romano voďi a další naše aktivity, opouští se
mi nesnadno. Vždyť jsme to všechno budovali celých dlouhých 12 let a začínali
úplně na zelené louce! Myslím, že jsme v malém počtu lidí dokázali vytvořit
respektovanou organizaci, o níž je slyšet, která se snaží propojovat Romy a
média, to jak o nás píší, informují kolegové. Podporujeme studenty,
zprostředkováváme jim stipendia, máme nejnavštěvovanější web s touto tematikou,
hledáme lidem práci, upozorňujeme na nebezpečí neonacistů a mediálně pokrýváme
jejich aktivity, snažíme se aktivizovat k činnosti samotné Romy.

Pro novináře
představujeme zajímavý a podstatný zdroj informací, i proto organizujeme
semináře, kde se vzájemně s kolegy z branže potkáváme. Je toho hodně, co se
povedlo a samozřejmě mnoho, co by se ještě dalo. Vím ale, že společnost ROMEA
bude dál pokračovat v načaté práci a věřím, že pořád stejně kvalitně a dobře.
Neodlítám naštěstí na Mars, jen zkusím pomoci z jiné strany. K neziskovému
sektoru mám blízko, novinařina se mi stala osudnou a ráda bych, bude-li to
možné, propojila tyhle znalosti a kontakty se svojí nadcházející prací.

A Romano voďi? Stála jsi v jeho čele od začátku, patří ke třem romským titulům,
které vycházejí v ČR. Vychovává si své romské autory.

No ano, vím, nespala jsem kvůli tomu mnoho dní, opravdu. A vůbec to rozhodnutí
nepřišlo ze dne na den. Naštěstí jsem si jistá, že Romano voďi nechávám v
dobrých rukou Jany Baudyšové. Dobře píše, je poctivá, zodpovědná, má cit k této
tematice, dobře komunikuje s autory, včetně těch romských, takže Romská duše
může žít dál svůj život.

Já ji věnovala 11 let a strašně úsilí, našli jsme a
podporovali autory, kteří k časopisu mají blízko a pomůžou mu jít cestou kvality
tak, aby mohli být čtenáři maximálně spokojeni. Velkou výzvou, která před Janou
stojí, je distribuce, ale jak říkám, věřím jí i všem ve společnosti ROMEA. Pro
svoji práci jsou zapálení a žijí jí i lidsky, navíc zůstaneme všichni v
kontaktu. Teď mi nezbývá než věřit, že budu přínosná i pro práci nastávající, že
mě bude naplňovat a já budu mít co nabídnout.

Jiřího Dienstbiera si vážím,
považuji jej za schopného a korektního politika a opravdu věřím, že mu mohu s
agendou lidských práv a jejím vnímáním pomoci a doufám, že i s posunutím vnímání
pomoci a to tak, aby lidé pochopili, že v určitém úseku života, situaci, se může
týkat a týká každého z nich, z nás. Myslet si, že jde jen o Romy nebo gaye je
přece tak krátkozraké a neúplné!

Teď se například vrací do hry nápad, se kterým
v minulosti přišla právě Michaela Marksová Tominová a znovu jej zdvihá Jiří
Dienstbier. Jde o to, aby byli rodiče, kteří se prostřídají na rodičovské péči,
zvýhodněni určitým bonusem. To se přece týká všech! Ve skandinávských zemích to
funguje a rozhodně nemluvíme jen o zrovnoprávnění žen v profesním životě. Tím,
že s dítětem zůstane nějakou dobu i otec, se mezi nimi vytváří lepší vztah, bude
se o svého potomka umět postarat v jakémkoliv případě, kultivuje to celou
společnost, včetně firem samotných, které budou muset vycházet takovým rodičům
vstříc. Podívejte se, jaký je u nás zatím problém, když se rozhodne s dítětem do
nemocnice v rámci rodičovské péče dorazit otec!

Lidská práva se týkají všech a
já pevně doufám, že se to podaří i v rámci mé práce vysvětlit. A také doufám, že
se na rozdíl od let předchozích budou častěji vyslovovat slušní politici i proti
těm svým kolegům politikům, kteří nahánějí rychlé politické body hloupými
populistickými řečmi, na něž jim ve své zoufalosti a někdy i naivitě,
naštvanosti, někteří voliči skočí.

A máš pro ROMEA, o.p.s. a čtenáře Romano voďi nějaké přání?

Jasně, chci všem poděkovat za dlouhá léta spolupráce, reakcí, názorů, motivace.
Popřát všem hodně sil, energie, schopnost vidět věci s nadhledem a vnímat
podstatné věci v životě a samozřejmě společnosti ROMEA ať se daří dál měnit
novinové titulky, hlídat politiky – teď už asi i mě v jejich vyjádřeních a
nenechat se zahnat do kouta.