Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Jolana Šmarhovyčová: Po 6 letech od rozsudku se změnilo jediné - nazýváme věci jinými jmény

19. listopadu 2013
Čtení na 2 minuty

Minulý týden uplynulo již šest let od přelomového rozsudku Evropského soudu
pro lidská práva v případu

D. H. a ostatní versus Česká republika
. Rozsudek potvrdil, že ČR
diskriminuje romské děti tím, že je nadměrně posílá do praktických škol (dříve
zvláštních). 

Česká vláda podle rozsudku ze 13.11 2007 porušila právo 18 romských dětí z
Ostravska na vzdělání a zákaz diskriminace tím, že byly zařazeny do zvláštních
škol. Velký senát Evropského soudu pro lidská práva tak zvrátil rozhodnutí nižší
instance, proti němuž se stěžovatelé odvolali. Verdikt přijali soudci poměrem
hlasů 13:4. Podle rozsudku porušila ČR článek evropské úmluvy o lidských právech
o zákazu diskriminace a článek protokolu k úmluvě, který se týká práva na
vzdělání. I přes mezinárodní kritiku České republiky tento problém u nás stále
přetrvává.

Optali jsme se v této souvislosti třech osobností, které se zabývají lidskými
právy či školstvím, jestli rozsudek D.H. proměnil české školství, případně jak.
Jde o tyto osobnosti:

  • Michaela Marksová Tominová, stínová ministryně ČSSD pro lidská práva a
    rodinu
  • Ondřej Liška, bývalý ministr školství, který prosazoval inkluzívní
    vzdělávání, předseda Strany zelených
  • Jolana Šmarhovyčová, sdružení Vzájemné soužití (bylo to právě Vzájemné
    soužití, díky němuž byla žaloba D.H. a ostatních podána a dotažena až k
    Evropskému soudu pro lidská práva

Ve třetím článku přinášíme reakci Jolany Šmarhovyčové.
Odpověď

Ondřeje Lišky je zde
, odpověď

Michaely Marksové Tominové je zde
.

Proměnil rozsudek D.H. české školství? Pokud ano, jak? Pokud ne, proč?

Jolana Šmarhovyčová: Nazýváme věci jinými jmény

Po šesti letech od rozsudku Evropského soudu pro lidská práva se nezměnilo
téměř nic. Jediná změna: nazýváme věci jinými jmény, změnila se cedule na
školách. Zvláštní školy dnes nesou název praktické školy. Dokonce v základních
segregovaných školách jsou romské děti vzdělávány podle osnov vzdělávací ho
programu s lehkým mentálním postižením.

Procento romských žáků je podle statistik ombudsmana pořád stejné a k tomu,
abychom viděli jaká je realita, nepotřebujeme ani statistiky, stačí se jít do
praktických škol podívat. Romské děti jsou nadále do praktických škol umisťováni
často jen ze sociálních hendikepů.

Stejné je také financování škol. Škola na dítě s lehkým mentálním postižením
dostane dvojnásobek prostředků, co běžná škola.

Dále: nedostatečné vzdělávání samotných pedagogů, kteří pracují s romskými
dětmi a často svými zásahy, které pramení z neznalosti specifik romského etnika,
nevytvářejí podmínky pro bezkonfliktní soužití majority a minorit.

Většina neziskových organizací a jiných institucí se na problému segregace
romských dětí pouze finančně přiživuje, ale samotný problém neřeší.

Jedinou věc bych hodnotila pozitivně: Díky bohu stále více rodičů si
uvědomuje důležitost vzdělání svých dětí a vědí, že segregace je nezákonná a
mohou se proto proti ní bránit.

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajsví o Romech
Teď populární icon