Kolektivní vina neexistuje, míní oceněný dokumentarista Vondráček
Český dokumentarista David Vondráček dnes na sjezdu sudetských Němců v
Augsburgu převzal sudetoněmeckou cenu za lidská práva za své filmy zachycující
pohnuté poválečné události v Československu spojené s vysídlením německé
menšiny. V poděkování Vondráček odmítl princip kolektivní viny a vysídlování na
jeho základě, a to nejen v případě poválečného odsunu Němců, ale i v dalších
konfliktech moderní doby.
"Neexistuje kolektivní vina. To zlé i to dobré pochází vždy od jednotlivce,"
zdůraznil laureát, podle něhož není přípustné někoho vyhnat z domova kvůli snaze
zbavit se údajného kolektivního zla.
"Je jedno, zda se jedná o Syřany, Armény, krymské Tatary, Srby, Chorvaty nebo
jiné," dodal padesátiletý rodák z Mariánských Lázní, kterému se za jeho slova
dostalo hlasitého aplausu nepříliš zaplněné haly augsburského výstaviště.
S přijetím ceny Vondráček vůbec neváhal, řekl poté ČTK a Českému rozhlasu.
"Také z toho důvodu, že loni Karlovu cenu (sudetoněmeckou Evropskou cenu Karla
IV. – pozn. ČTK) dostal Max Mannheimer. Člověk, který si prošel koncentráky,
celou rodinu mu nacisté vyvraždili a on sám poznal, že sudetští Němci ve své
většině udělali hlubinou reflexi svých temných dějin," vysvětlil. Sudetoněmecké
krajanské sdružení, které mu cenu udělilo, označil Vondráček za "velmi
demokratickou, smířlivou organizaci spolupracující s českou stranou".
"Myslím si, že se láme osud, že roztávají ledy. Kdo nemá šupiny v očích, tak
musí vidět, že je tady přátelská atmosféra a že tento proces už nemá nějaké
ideologické pozadí," dodal oceněný filmař. Připustil přitom, že za svůj názor
čelí doma stále slovním útokům. "Já to ale házím za hlavu. S tím se musí
počítat. Když nabourávám nějaká tabu a jdu úplně proti proudu, tak to k tomu
patří," poznamenal dokumentarista. Tyto útoky dokonce označil za "milé" ve
srovnání s denunciací, které čelil například někdejší disident a později
prezident Václav Havel.
Vondráček je autorem dokumentů Zabíjení po česku a Řekni, kde ti mrtví jsou,
v nichž zpracovával dlouho tabuizované téma poválečných masakrů Němců na území
Československa. Sudetští Němci ho ocenili nejen za tyto snímky, ale i za jejich
příspěvek k veřejné diskuzi o stále citlivém tématu poválečných dějin v Česku.
"David Vondráček svou prací napomohl tomu, že současní obyvatelé České
republiky otevřeli oči před zločiny svých rodičů a prarodičů," prohlásil na úvod
sjezdu předák sudetských Němců Franz Pany a označil Vondráčka za "skutečného
velvyslance humanity". Nejvyšší představitel sudetských Němců Bernd Posselt ho
pak nazval průkopníkem česko-německého usmíření.
"Jsem jen jeden z mnoha, který přispívá k aktivizaci smířlivého dialogu mezi
Čechy a druhou generací vysídlených sudetských Němců," komentoval Vondráček svou
roli. "Já se politicky ani veřejně neangažuji. Já chci jen vyprávět příběhy lidí
z 20. století, kteří se nějak ve střední Evropě zamotali do dějin a neumí se
rozmotat," doplnil.
Před Vondráčkem dostala nepravidelně udělovanou sudetoněmeckou cenu za lidská
práva například vdova po válečném zachránci Židů Oskaru Schindlerovi Emilie. Pro
českého filmaře to není první ocenění od německých vysídleneckých organizací. Za
dokument Zabíjení po česku získal v roce 2010 Cenu Franze Werfela udělovanou
nadací Centrum proti vyháněním, vedenou kontroverzní německou političkou Erikou
Steinbachovou. Na rozdíl od dneška s jejím přijetím prý tehdy váhal.
