Magdaléna Karvayová přes ostrou šikanu a další překážky úspěšně studuje
Romka Magdaléna Karvayová to neměla v životě kvůli své barvě pleti jednoduché,
ale nakonec to dotáhla vysoko. Od mala čelila projevům nenávisti, mezi spolužáky
kamarádů příliš neměla a u učitelů se také dočkala ústrků, i když by podle
známek měla být chápána jako nadaná žačka. Na mezinárodní gymnázium se
přihlásila, aby se vymanila z nepříjemného prostředí – a uspěla.
Rozhovor s ní přinesl server Novinky.cz
Co dělal váš otec?
Otec měl jako živnost věštění, ale měl vystudovanou VŠ. Po převratu mu ji ale
neuznali. Matka je uklízečka.
Vyrůstala jste v širší romské komunitě?
V Jíncích u Příbrami byly tehdy jen asi tři rodiny Romů, ale rodina nás
navštěvovala věčně, takže jsem byla v romské komunitě v kuse.
Potýkali jste se s projevy nesnášenlivosti a předsudky?
Ze začátku ano. Nejen ve škole jsem měla konflikty s o pár let staršími dětmi.
Když jsem třeba šla do obchodu, tak už tam čekal kluk, který mě vzal pod krkem.
Teď už se to zmírnilo, všichni nás tam znají.
Jak moc vás motivovali rodiče k učení?
Rodiče mě podporovali, ale motivace šla hlavně ze mě. Měla jsem ještě dva malé
sourozence, o které jsem se musela starat, a od nich jsem utíkala s tím, že se
musím učit.
Jaké to bylo ve škole?
To byla katastrofa. Na celé škole jsme byly jen dvě Romky. Neměla jsem tam žádné
kamarády, snad jednu holčinu a ze strany spolužáků jsem zažívala šikanu. Když
jsem třeba jen prošla chodbou, tak do mě kluk strčil a řekl „vypadni, ty tlustá
cikánko“, nebo mi strkali hlavu do záchodu. Když jsem si stěžovala třídní
učitelce, tak mě jenom pohladila po tváři a řekla „ty si zas jenom vymýšlíš“ a
tím to haslo. Takže otec musel být ve škole každý den, ale ředitel mu to jen
odkýval a druhý den to bylo to samé.
Jaké jste měla výsledky?
Nikdy jsem neměla trojku. Snažila jsem se bojovat, abych jim dokázala, že se
učím i líp než oni, tak proč se tak ke mně chovají? Pak už to ale tak eskalovalo,
že se ze mě začal stávat agresivní člověk, a to se ani mně ani rodině nelíbilo.
Tak jsme se rozhodli, že půjdu na Mezinárodní gymnázium v Hluboké, kde se učí
jen cizinci a multikulturní prostředí mě lákalo. Šla jsem tam ve 12 letech na
víceleté gymnázium.
Jak reagovalo okolí, když jste se dostala na gymnázium?
Učitelé ze ZŠ mi říkali, ať to ani nezkouším, a pak tomu žádný z nich nechtěl
věřit. Ale když jsem dostala ocenění za nejlepšího studenta měsíce, otec jim to
tam donesl. Sourozenci pak na tu základku také chodili, potýkali se s problémy,
ale už ne s takovými jako já.
Jaké to bylo na gymnáziu?
To byl naprosto opačný extrém. Když jsem tam přišla, tak mě vychovatelé objali a
dali mi pusu. Po celých šest let se tam ke mně všichni tak chovali. Má
angličtina nebyla zdaleka tak dobrá, abych jí mohla studovat, ale učitelé mi
pomáhali. Během několika měsíců jsem se tam integrovala. Mezi samými cizinci už
nebyl důvod k diskriminaci, naopak byla jsem pro ně něco extra, protože tam měli
různé cizince, ale Romku ještě ne.
Proč studujete zrovna komparativní práva?
I vzhledem k tomu, co jsem zažila dříve, jsem se rozhodla pomáhat lidem, protože
určitě nejsem jediná. Rozhodovala jsem se mezi psychologií a právy, a ta mi
nakonec připadala efektivnější. Chci se věnovat lidským právům, vzdělání a
hlavně romské menšině.
